Slovanská beseda
české a slovenské fórum slovanských rodnověrců
FAQFAQ | HledatHledat | Seznam uživatelůSeznam uživatelů | Uživatelské skupinyUživatelské skupiny | RegistraceRegistrace | ProfilProfil | Soukromé zprávySoukromé zprávy | PřihlášeníPřihlášení

Pšované, svatyně Černoboha...a taky runy :)

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanské dějiny
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 24.06.2011 13:25    Předmět: Pšované, svatyně Černoboha...a taky runy :) Citovat

Pšované, svatyně Černoboha...a taky runy

Pšované
Pšované jsou jeden z bájných slovanských kmenů na českém území. Pšovské knížectví mělo mít centrum na hradišti Pšov (dnešní Mělník). Podle Kristiánovy legendy byl jedním z pšovských knížat Slavibor, jehož dcerou měla být Ludmila, manželka Bořivoje. Nelze rozhodnout, nakolik jde o spolehlivou informaci, protože v jiných legendách má sv. Ludmila odlišný původ.
Bořivoj měl též manželku jménem Ludmila, dceru Slavibora, knížete ze země slovanské, jež za starodávna slula Pšov, nyní od dnešních lidí podle hradu nedávno vystavěného Mělnickem sluje. Kristiánova legenda
Pšov jakožto sídlo Slavibora, otce svaté Ludmily zmiňuje i Kosmas v Kronice české
Pšované nazývali se podlé hradu Pšova (Mělníka) a říčky Pšovky. Od Čechů dělilo je Labe, ale k severu roztáhli se daleko až ke hvozdu, t. j. k Mimoni, a odtud do údolí Jablonského. Také podkrají Jizery patřilo k jejich zemi, neb tu postavil Boleslav Lítý, kníže jejich, hrad Boleslav (Starou) a snad i Boleslav druhou (Mladou). Augustin Sedláček v hesle "Čechy...", Ottův Slovník naučný

Klan střežil tajemství získané od bohů na pomezních hvozdech, jehož žároviště (kde se zapalovaly pohřební hranice), posvátné háje a prahy, pod nimiž dlely duše dávných dědů, se rozkládaly v lužních oblastech kolem hradu Houska, Mšena, Tuháně, Vrátna, Deštné a Skalska.
Hájili pohanskou víru a tak stáli v cestě sjednocovacím snahám knížete Boleslava I.
Jednoho dne r.937 došlo k bitvě mezi křesťanským vojskem Boleslava I. (velel Bratřimír z Hrušova) a vojskem Pšovanů (velel Cetna). Bitva začla u Neměřic a Stranova v noci a skončila druhý den v poledne. Pšované byli poraženi a zřejmě se po prohrané bitvě odebrali do dnešních Lužických hor ke svým bratřím Lemuzům a pak k Lužickým Srbům.

Krolmusovy objevy
Václav Krolmus (1790-1861) byl vlastenecký kněz, sběratel lidové slovesnosti, spisovatel a archeolog. Mezi jeho největší úspěchy patří obohacení sbírek Národního muzea a starost o řadu památek, jež uchránil před zničením.
Na poli literárním jsou jeho nejvýznamnějším dílem Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy s ohledem na bájesloví českoslovanské.
Mimo jiné prováděl i výzkum na bývalém území Pšovanů. V malé vesničce Skalsko, která se rozkládá nad potokem Skalský a v jejímž okolí bylo několik posvátných studánek a magických míst, nalezl posvátnou svatyni s božištěm Černoboha nazvanou Raksy. Celá tato oblast je i nadále opředena řadou záhad. Vždyť u kříže na Skališti na jižní straně k Borči, na polích, okolo hřbitova a v zahradách a ve vesnici byla nalezena velká žároviště a pohřebiště.

Podle Krolmusových zjištění a závěrů:
Pohřebiště a božiště
Většina koster nalezených na místě prastarého hřbitova měla okolo hlavy položeny tři až pět velkých kamenů.
Posvátná svatyně Černoboha Raksy byla nalezena pod statkem čp. 17. V několika podzemních místnostech bylo nalezeno několik pískovcových sloupů pokrytých runami. Když se pokusíme částečně dešifrovat jméno Raksa, tak zjistíme, že u starých Slovanů značil tamního boha, služebníka Černoboha. Jde o podzemního bůžka, kterému se v Čechách také říkalo Raraš, Rarášek, Rarašík. Bral na sebe podobu velkého černého psa.

Krolmus údajně některé texty rozluštil:
"Tyto ostatky prachu a popele z mrtvol lidských, na žárovišti upálených, vyšším Světlobohům obětovaných, do nádob sebraných, do onoho božiště podzemského Černoboha přinešených, v nádobách ukrytých a tuto postavených, pod stráž a pod ochranu Černoboha v říši podzemské mocnému se odevzdávají, aby je věrně střežil a dle své vůle a moci s nimi nakládal a opět je k životu povolal"

Radegasi balemu Vlinsi nisi Jamarsi Sudu. (v tomto nadpisu byla prý jména bohů)

"Toto božiště zasvěceno jest Radegastu Bělobohu veškerého zdaru i zmaru. Roditeli všech tvorů a vzkřísiteli všech mrtvých. Vlinsi dvojtvářnému, Nišovi, bohu nočnímu tmavé říše podzemské. Jamarovi nočnímu Černobohu podzemské říše, bohu slunečního a pekelného ohně..."
Podle jeho závěrů bylo toto božiště používáno asi od roku 400 n. l. až do 10. století.

Radegast
Další vytesané jméno Radegast se v naší slovanské mytologii objevuje daleko častěji. Radegast, Radegas, Radagost, Radigast, Rodogost, Reydegast, Radahost, Radihost či Hostirad. Jde o boha veškerého zdaru a zmaru, života a smrti, na nebi i na zemi. Jsou známy případy, kdy byl znázorňován jako býk. Byl obhájcem veškerého tvorstva na světě a smírcem lidu s bohy. Jak se zdá, co byl pro Indy Višna a pro Řeky Hermes, byl pro Slovany Radegast. Podoba jeho modly byla celá ze zlata s obličejem lvím a ověšena podivným kovem. Na jeho hlavě seděl jestřáb, na prsou měl černou býčí hlavu na znamení moci a síly. V jedné ruce držel štít a ve druhé sekeru. Zvláštností je, že Radegastovi se říkalo také vodní bůh. Podle toho se mu také říkalo Vodan, Mokoš či Krodo. Proměnil-li se v kance, tak byl nazýván Prasinec, Prosinec či Jasan. Ukázal-li se jako černý kůň, byl nazýván Vitolih, Vitislav, Světlovíd a Slunovít. Právě pro boha Radegasta se chovali u Mšena v posvátných hájích černí koně.
V blahých dobách se mu též říkalo Porenut. Když trestal lidi a zvěř, byl zlým a měl jméno Marovít, Morous, Murák, Hltoun či Vlkodlak. Věřilo se, že má svou družku a ta byla v časech dobrých zvána Koladou, Krasopaní, Cicou, Majou a Zizlilou. Naopak, když přinášel neúrodu a nemoci, lidé ji oslovovali jako Můru, Moranu, Muračku, Morosuku, Kikomoru a Hltounku.


Pšovanské území
Celé dřívější panství Pšovanů je pokryto řadou posvátných míst, legend a nálezů. V lokalitě zvané Kadliště měli své božiště. Na vrchu zvaném Hradiště byly při orbě vyorány hromady popela a lidských a zvířecích kostí, hliněné nádoby, mísy a bronzové kroužky. Často se stávalo, že někdo zapadl do některé z četných obětních jam. Nedaleko od tohoto vrchu měli v dolíku u takzvaného živého pramene "Svět", který byl určen živým a mrtvým, něco jako křesťanské peklo a ráj. Do těchto míst se podle zásluh vydávaly duše zemřelých.
Další lokalitou jsou Nebužely, kde bylo sídlo boha Rha-buna (Rhabuna?), vládce zlých duchů. Obřady Černoboha se konaly také pod Hrubou Bělou na Podolí proti Táboru a Holoubkovu. Zde tři panny a kněžky žily a svým bohům sloužily.
O hradu Houska se toho napsalo již mnoho, ale jen málokdo se věnoval zakladatelům tohoto tajemného hradu. Kníže Slavibor se nazýval mimo jiné také kníže pšovský. Právě pro svého syna Housku nechal vybudovat pevné sídlo. A snad právě zde se začala psát dávná minulost tohoto místa, opředená řadou záhad. Kousek od hradu Houska se nachází královský hrad Bezděz. Málokdo však dnes již ví, že název tohoto hradu pochází také od Pšovanů, kteří na dvou kopcích proti sobě postavili původně dvě hradiště a obětiště pro svého Černoboha. Hájek z Libočan o tom píše: "vedle sebe dvě hory strmící, kdy vyšší se jmenovala Běs a druhá nižší Děs." Dnes známé jako Bezděz. (Hájek si ovšem dovedl vymýšlet, když mu chyběla fakta.)

Závěr
Je zajímavé, že tento region je opředen celou řadou příběhů, pověstí a bájí. Dlouho tu lidé věřili nejen v Raraše, ale i v přízrak Poledníček. Ten se zjevuje jako vítr, rozhazuje seno a lidem podráží nohy. Zjevoval se i jako ohnivý pták. Rovněž zde můžete narazit na příběhy o bohu nazvaném Vlens (Flintz), který lidem přináší smrt. Tento magický kraj je stále plný otazníků a tajemných příběhů.

Dřív to měli historikové snazší, protože jejich tvrzení mohl málokdo ověřit. A taky obrozenecké nadšení vedlo k přimhouření očí nad různými bombastickými objevy a krkolomnými zjištěními.
Dnes už si netroufáme o mnohých záhadách provádět jednoznačné soudy.
PŘEDPOKLÁDANÁ ČESKÁ KMENOVÁ ÚZEMÍ (PO KOREKCI) - mapka, 8. - 11.stol.
http://www.moraviamagna.cz/mapky/m_ckmenu.htm

P.S: S Poledníčkem jsem se několikrát osobně setkal u nás. Někdy zdálky - vypadalo to, jako by tam nějaký kombajn vyhazoval posekanou slámu do vzduchu, jindy jsem se musel držet stromu, aby mě nepovalil. V jižních Čechách prý krade usušené seno z kopek.


Naposledy upravil Korrak dne 27.06.2011 05:49, celkově upraveno 2 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 27.06.2011 05:36    Předmět: Černovna Citovat

Černovna
Místo na okraji Vinařic, tam, kde je v polích dřevěný kříž, se jmenuje Černovna. Ze silničky sejdeme travnatou cestou do zarostlého lesíka. Cesta vede po okraji ovocného sadu mírně dolů, až se před námi otevře nádherný výhled do kraje.....díváme se z výšky na kostel v Sýčině. Pod kopečky trnkových keřů kolem nás se ukrývají pravěké mohyly.Kdysi se tu odehrála krvavá bitva Ríká se, že bojovníci z kmene Pšovanů při úplňku postávají na stráni a vyhlížejí blížící se nepřátele, aby s nimi svedli bitvu...Je slyšet řinčení zbroje a štěkot psů. Tentokrát se bojovníci překvapit nenechají... (Pěšky kolem Mladé Boleslavi)

Dokonce tam staví autobus (linka 260900 v r.2008) - Vinařice,,Černovna".

Nechci naznačovat vztah toho názvu s Černobohem, ale proč se to místo tak jmenuje? (Asi sotva kvůli černozemi nebo černému lesu. Nebo že by se tam kdysi barvily látky na černo?)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanské dějiny Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB