Slovanská beseda
české a slovenské fórum slovanských rodnověrců
FAQFAQ | HledatHledat | Seznam uživatelůSeznam uživatelů | Uživatelské skupinyUživatelské skupiny | RegistraceRegistrace | ProfilProfil | Soukromé zprávySoukromé zprávy | PřihlášeníPřihlášení

Výňatky o pohanství

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanské náboženství
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Dragovít



Založen: 28.9.2009
Příspěvky: 62
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: 08.04.2010 00:35    Předmět: Výňatky o pohanství Citovat

Tohle jsem našel na internetu.
Konkrétně zde v příspěvku jakéhosi registrovaného uživatele či anonymního návštěvníka:
http://www.okoun.cz/boards/strasidla%2C_straseni_a_strasidlaci?rootId=3952658

Je to psané archaicky a nevím odkud to pochází. To co mě na tom zaujalo jsou některé pojmy jako je "kriva" (nejvyšší kněz), "Zlatá bába" (údajně bohyně či sudička), "Světloboh" (patrně Svantovít), "Gernoboh" a "Zloboh" (Černoboh), "Hřimboh" (Perun), a "Raroh" (Čert, ďáblík). Článek hovoří o tom, že Světloboh byl uctíván na Berounsku podobně jako na Arkoně (což skutečně odkazuje na Svantovíta). V článku se píše i o "poh. popech", čili pohanských popech(?) - patrně pohanských kněžích, a na straně 117 Časopisu český lid XIII. se hovoří o tom, že bůh Prove rozhoduje o tom, zda duše přijde do ráje či do pekla, vládcem pekla jest Gernoboh jemuž lidé slouží, aby rarohové neškodili... a tak dále...

Co jsou zač tyto texty? Jsou to jen nějaké nesmysly?

Kuhán na božištích věští počasí

Kuhán neb buhač (vejr) noční dravec, zvěří a drůbeží se živí. R. 1779 dle udání Fr. Holiny myslivce z Lhoteckého oddělení lesního v Smochotnici chytil srnce, vyvrhl jej a odnesl sobě do skal. Týž kuhán, když buhá v skalách, nestálou buď deštivou neb sněživou, když na horách kuhá, stálou teplou nebo zimavou povětrnost několik dní lidem předpovídá. Tento buhač věštící byla našim praotcům posvátným, o něm nám lid až potud vypravuje: že na skále kouřimecké nad Mží, na ztraceném zámku u Bránova (Bram), na Tejřovském pustém hradě; na Tetíně, pusté tvrzi, na Valdeku (Vládek) hradě, na rozvalených hradištích v Žárkách (na kozákově skále), kde zlatý kůň a vůz Libušin ukrytý v zemi mezi skalami se nalézají s velkým pokladem a teprv třetí koleno (dle jiných deváté) z Kobrovic statku, když hospodářové posloupně budou se nazývati stejného jména a příjmení z Liboce, ten poslední hospodář prý ho nalezne a šťastný bude. I zde kuhán, když tu veliké lesy bývaly na změnu povětrnosti kuhával, dle čeho se lid zpravoval. Jsoutě to staré bohnice s pohřebišťaty pohů, jež jsem ohledal, pozůstatky vykopala nejvíce národ. museum odevzdal.

Též na prastarém božišti světlobohu zasvěceném a žárovišti pohanském v lesním oddělení Konským nazvaném v poloze v Jezevčinách, na velikánské hoře skalné, prastarým lesem porostlé na staroknínském panství na Berounsku, v které hoře mnoho soukromých skrejší se nalézá. R. 1817 nalezla se v listopadu na severní straně na svahu nedaleko cesty vozovy jeskyně na 10 sáhů dlouhá a 8 střevíců vysoká s výstupkem. Nepochybně bylo sídlo poh. popů, jenž modloslužbu světlobohu na této hoře horlivě vykonávali, jako Slované na Arkoně; nebo Fr. Holinové myslivci se svými hajnými při vyklízení té jeskyně nalezli rozdrobené nádoby hliněné z doby prastaré a množství netopírů na skále na stropě a na stěnách zaháčkovaných hlavami dolů visících. Dle pověsti se v této hoře ukrýva zlatý kůň, který často v noční době ohnivý a osvětlený z ní vycházeje, lidem se ukazuje a zase do ní vstoupá.

Na takovém koni zlatém jezdíval v noci nejvyšší kněz pohanský (kriva), sluha Světloboha 6). Dále se praví: Asi půl hodiny od Konskeho jestiť ves Čelina, při ní divotvorná studánka, od které před lety vyšlo o půlnoci kráčících 12 kněžů sudou s rozžatými svícemi, skrze které jistý obyvatel z Knína chtěj neb nechtěj v strachu a hrůze šťastně prostředkem prošel, jen toliko za nimi jdouc poslední bába se svící, která mu ji do obličeje přistrčila, on se lekna toho odstonal. - Zde na tomto místě se modloslužba ke cti zlaté báby vykonávala. Hledejte okolo studánky a naleznete zde rodáci žároviště i pohřebiště pohanské, jako na Konském.


Text pochází nejspíš z "Časopis český lid" kde jsem našel podobný text.

Časopis český lid XIII.
str. 114-117

114
Hradsko u Kaniny na Mšensku, božiště poh. bylo. Mlejnek zde vykopal hlin. velikánskou popelnici na věrtel míry, dlouho ji potajnu držel, měl v ní semeno lněné na loubi a peníze, když r. 1853 v září d. vyhořel, krov na ni padl a rozdrtil ji. On ji u kostela sv. Jiří vykopal. Zde se mnoho poh. nádoh hliněných, pálených kostí nalezlo i bronzových kruhů, dlát atd., ba i mincí Boleslava II. Na starém Kokoříně kněží poh. i na Hradsku bydleli, neb svá žároviště a pohřebiště na obou místech měli. Křesťané okolo r. 873—900 pohany odtud vytiskli za sv. Vojtěcha a Boleslava II. Kostel potom křesťané sv. Jiřího na důkaz toho vítězství vystavěli. Zde kaple 14 sv. pomocníků. Kamna kachl. z 10 století na starém Kokoříně v tvrzi vykopaná, na nich sv. Jiří, který čerta (pohanství) potírající vyobrazen r. 1853. vykopaná, v Museum národním se nalézající.

Žbán hora, od Řenčova se táhne ke Kounovu, nad Kounovem nejvyšší, snad pochodí džiti či od zdíti, děbán, ždbán, mokrosti ždbánek. Vrch týž má v sobě moku mnoho pramenů, studánek. Zde někdy bož-nice na hoře poh. nedaleko kaple sv. Vojtěcha, vypravuje se: Sv. Vojtěch pohany obracel na víru a po umučení jeho podkládali ctitelově jeho k jeho cti a slávě, kde vyučoval a obracel pohany jako sv. Prokopa. na místě Gerno- a Světloboba, jemu k oslavení církvičky zakládali obrácení křesťané. Tato studánka původní jméno pohanské potratila a nyní slově »Vojtěška«, jako u Markyty (Markéty.)

Hungaria od Hunoavarů prý jméno své bére, já myslím od Hunnů a »goria«, gora, hora, Ges. Uhry =z U—hory (karpats. obyvatelé) horáci. Polsky: Vengry (ve goráeh lidé) opět horáky značí.

Hejkal. Hora Ždár u Rokycan je skalnatá, na vrcholku má rovinu krásnou 16 sáhů v délce a šíří, po jedné straně velmi kolmá; na hoře jsou veliké balvany kamenů, některé mají na sobě vystrouhané stopy, známka vyšlapána. Jistý Novák z Rokycan zde na hoře této byl; tentýž mně také vypravoval, že kříž na kameně vystrouhaný tu napadl a j. v. Ono místo na vrcholu bylo poh. obětištěm. Zde v hoře a na hoře dle pověsti Hejkal přebývá, lesní to duch; kdo se mu posmívá, toho pokárá a postraší. Paní Nováková babička tu našla tak velký hřib (houbu), že ledva ji do nůše vešel a potom ho nemohla unésti a to jí ho ten lesní duch hejkal obtížil, že hřib odtud odnésti chce z této hory ždárské


115
domů. Tato hora zasluhuje lepšího ohledání, pro pátrání r. 1857 jsem jen o tuto hora zavadil. Na proti této hoře je hora (vrch) »Vidřiduch« nad Volduchem vsí, (t, j. velký duch poh. božství.) Zde ve vsi mají Volduští kostel na površí prostřed návsí, tuším sv. Bartoloměje, apošt. Páně, který pohanům byl podložen na tomto místě.

Hroby, pohřebištata, žárovištata a mohyly. Háj Sta-tenický. Od Statenic k Horoměřicům, nad Statenicemi jest háj a pněm jsou mohyly, a v nich rozličné pozůstatky, zde jsem V. Krolmus r. 1846 s dokt. v lékařství Karlem Špottem, Černým Matějem, praktikantem od ber. c. k. ouřadu (kopal).

Hroby pohanské (mohyly) u Hostomic v Berounsku. Staré město Hostomické stávalo jinde na poloze, co se říká staré město a pohřebištata poh. jsou na poloze na »Božím poli,« neb na Svatým pod Neumětely. Týž měštan to pole vedle cesty nikdy je nehnojí a vždy na něm hojnost- úrody mívá. Zde jsem zavadil a baňku vyhrabal; též Ka-stranek mydlář, Štulfa Ant. farář Janovický rodem ze Hostomic.

Hroby. R. 1820. když se na Vyšehradě pro mejtného mejtna (mejtný dům) p. Váchu stavěla, přišlo se na hrobový kámen, na2 1/2 lokte dlouhý a 1 1/2 1. široký, který ležel na ... zpráchnivělých, se železem od řezu sežraným, bylo znáti ostruhy, přilbici, meč, pas, celé odění železné, jež se rozpadlo. Tyto kosti ležely na kameních drobnějších vedle sebe sestavených. Viz: Hrobové kameny na Sudoměř., Hrádku, na Tetíně.

Hrob Neumetelský. V Neumětelích na návsí jest velikánský, kámen hrobový neb obětní prastarý; lid zdejší velikou důvěru k němu ukazuje a u veliké úctě jej má. Zde leží kůň (kobyla) bruna Horymírova s Horymírem pod ním, neb předkové jejich na něm obětovali. R. 1813 když zde Rusové leželi, chtíce týž kámen odvaliti a se podívati, co by za poklad pod ním ležel, lid se zdejší sběhl a nepřipustil tomu řkouce: Kdybychom ten kámen odvalili, jak od předků našich slejcháme, největší neštěstí by se na obec přivalilo, protož tomu nemůžeme připustiti.

Na Zbiroze opět měli lípu velikánskou před farou; kněz ji zvrátil, lid se sběhl a on musel utéci, aby je upokojil jinou na to místo postaviti. Od této lípy kejklíři provaz na věž uvázali a poň chodili; kej-klířka šťastně po provaze stupujíc, jak ale k věži přišla, spadla neopatrností a slabostí na hřbitov a se zabila. Od té doby vyhořelo několikráte mnohý díl městečka. Cikánka jim prorokovala, aby tuto lípu nikdy ne zvraceli posvátnou, jak ji ale zvrátějí, že nešťastné městečko bude. Ono se prý se stalo tak. Zde živý vytéká potůček z podkostelního oltáře sv. Mikoláše, teče do kašny týž živý pramen; z jedné kašny do druhé, u kterých stávati musela lipa ke cti bohyni. Zdejší mládenci s pannami o pěkné hodince s hudbou třikráte okolo kašny otancujou a zase v jednom řetězu odtud do sálu se ubírajíce, jak přišli; odtancujuu na památku úcty této bohyni Bílé Paní.

Houpačka. Na den sv. Petra a Pavla pod Vyšehradem neb potoka Botiče v radnici se nalézá houpačka v radnici, na který den odpoledne poutníci neb světitelé sv. Petra a Pavla (kteří nepochybně Hřim-


116
bohu Perunovi a sv. Pavel Radegastovi podložen byl), viz život sv. Bonifáce, kterak svatými apoštoly bohy pohanské opatrně podkládal. Když Hřimboh hřímá, všecko v přírodě: oblaky i stromy hýbá (viz koledu: sv. Petr hřímá atd. Proutek ze točí.). Snad tuto dobu lidé se na houpačky brali, rozhoupali a do řek ku obětem těmto bohům házeli. Takovou houpačku měla prý Libuša na Vyšehradě, na které prý dala rozhoupati lidi ku oběti ustanovené a ve Vltavě utopiti. Nad Libšicemi hrad její Libuš, zde prý také lidi z hradu do Vltavy shazovala. Z kostelíka skály na Kostibrdech též dle pověsti se metali lidé do Vltavy dle pověsti Bohnic. Libuša prý nad Libšicemi z hradu tohoto také prý metávala se skály do Vltavy lidi dle tamní pověsti. Vily prý se také houpávaly, jako divé ženy a polednice na stromích. O poh. národní slavnosti Fidlovačky ke cti Živěně jinak Lita neb velkonočky plodící jarní přírody slavené také se o té slavnosti lidé houpají. Po vsích děti, mládenci, holky též se v zahradách, v hájích na stromech houpají jako víly a polednice. Otec děti své na nohou houpá a jim zpívá: Houpi, houpi, psi nám snědli kroupy, kočky hrách na ka-mnách. Lidé na Čechách o prvním hřímání sebou na zem hodějí, se válejí, věci zdvihají, trasou stromy atd. ku slávě Hřímateli, aby vše zkypřil a zúrodnil v přírodě.

Hrad Hažmburk nad Klapým. Poklad v sklepě. Jednoho času pasáci hodili botu do věže neb do sklepa, který velmi pro ni plakal, žeť bude kárán, když bez boty domů přijde; pročež skotáci navázali oprati a spustili ho po oprati dolů, kdež mnoho peněz bylo, on sobě plnou botu peněz nabral a opět ho ostatní nahoru vytáhli, vidouce to druzí pasáci žádostiví peněz, spustili do díry čili sklepa jiného, on však křičel, že po něm něco chňapá, táhnouce jej nahoru, ale bez peněz; nébrž jsa na těle rozškrábán od pazourů nějakého zvířete potrhán a pokousán, mnozí dí, že mu to zvíře život protrhlo, až mu střeva vylézala. Dí okolní lidé. To se mělo okolo r. 1750 státi.

Hory. Blaník velký, hora větší nad Louňovicemi na potoku Blanici. Na této hoře skalnaté jsou skály velikánské, v nich všeliké jeskyně, díry, sluje, chlévy, bývalých kněží pohanských obydlí a jejich koní posvátných. Zde blanické vojsko od doby pohanské zdřímá, ono se probudí, až pravá doba přijde a nepřátelé bude stíhat. Zde se někdy Světloboh vzýval, který měl na sta koňů ku obraně své. Křesťanstvo zde modloslužbu poh. zrušilo. Mnozí učenci a lid tuto událost oblekl do pozdější historie rytířů a vojínů Rožmberských, kteří zde mají spáti. — Blaník malý, vedlejší, nižší a menší hora tak slově, na ní jest kostel sv. Maří Majdaleny slohu byzant, nyní zrušen; má při sobě živý pramen (studánku). Zde před lety bývaly veliké slavnosti u této sv. Mařímajda-leny, až posud, když dlouho v onom okolí dlouho neprší, lid sem zdaleka v průvodech a vroucném zpěvu přichází a o déšť sv. Máří Magd. prosí. Zde se ukazuje Bílá Paní u této studně a kostela, což patrným důkazem jest, že zde prvek ženský plodící a rodící bohyně přírody se vzýval a sv. Maří Magd. této bohyni v křesťanstvu je podložena u převratu pohanství do křesťanství. Nepochybně se Světloboh, Svantovít neb


117
Hřimboh na Velkém Blaníku za doby pohanské vzýval, mužský prvek přírody, jemuž knězi poh. sloužili, jichžto hlava Kriva nejvyšší kněz býval a koně posvátné k ruce své při službách míval. Zde se oběti Světlobohu vykonávaly; a Blaník malý byl opět sídlo kněžek poh., jichžto hlavou byla Baba (abatyše) neb Bílá Paní; protož se ještě v pamět u lidu až podnes na mysle uvádí a vyobrazuje s postoupným podáním. Srov. Bílou Paní na Baště velké ve Vlkánici, u Žeporeje, na Valdeku, v Strakonicích, v Jindřichovu Hradci a j. v. Všady, kde se okazuje, nalézám božišťata, žárovišťata a pohřebišťata pohanská. Zde nad vsí Labí (Bílá) (Labe = Bela, Albis, Alpis, Elbe z Labe pochodí a Labe opět z Bela z bělosti, bílého atd. Labati slově také polikati. Ten to labá, labe, poliká, dáví, hltavě požívá atd.) je hora, jenž Peklo slově, tedy zde musí býti také Ráj nebo Jarov čili Nebo-Žiza, Nebo neb peklo, kam se odsuzovaly duše, od poh. Boha Provy. Zde se i pes černý a ohnivý okazuje, vítr se strhne prý, když se zhatí. Zde v Pekle opět oběti Gernobohu (Zlobohu) za dnů poh. k ukrocení jeho, aby lidem Raroh (Rarášek Ďábel, Čert, ďas atd.) na statku, na dobytku, na osení, ovoci neškodil, se vykonávaly.

Hastrman, Vodán, Vodník. Živel vodní zosobnělý pod způsobem zeleného mládence, chodí jako mladík v zelené kamizolce v červené čepičce, z levého šosu mu voda kape; kde není vody, nemá moci; jest to bůžek dobrý a zlý. Vypravuje se o něm: když si Vodán při měsíčku v noci šil boty, měsíc se mu za oblaka skryl, aby nemohl šíti a spravovati si boty (oděv na sebe, měsíc mu to kazil, neb když svítí měsíc, nikdy neprší) odpověděl Měsíci: »Svěť si nebo nesvěť, já budu přece šít,« (já budu přece dělat, šít, tvořit, hotovit, vzrůst a oděv bylinám dávat). Jeden voráč, pasoucí koně v noci, slyšel to na hrázi, co Vodán měsíci pravil, tudy ho holí, Vodána, přes záda udeřil, až se do rybníka svalil, nevěda, že mu to oráč udělal, alebrž myslel na Měsíc; protož pravil: »Svěť nebo nesvěť, já budu přece šít, já to znám;« patrně šít a zpravovat. On vyvěšuje pentličky pestré, strakaté, bílé, červené na vrbách při rybníce. Jedenkráte Vodán z Turska vyšel utopit do Prahy jednoho kočího, sešel se na cestě s jedným spolucestujícím, jenž se ho optal, kam jde, tedy se mu přiznal, aby se díval, až ho bude topit, aby mu ničehož neříkal, že ho utopí (mrak oblakový a dešťový měl ho u mostu utopit) stalo se tak. — Jednou čimští pásli koně u Haber na lukách u rybníka. Vod an přišel k nim jako kůň, voráči chtíce si naň sednout, on ale se ubíral k rybníku a skočil do rybníka a tam se zachechtal a zasmál se jim, že je ošidil a kdyby byli voráči naň sedli, byl by je byl utopil. Hastrman šije, to jest v přírodě . . . síla Boží, obléká se do oděvu, do bot, šatů, proti zimě se obléká do kůry, listů, květu atd. v symbolu.

Hora Vidoule, nad Jinonicemi, z dějů českých vůbec známá. Okolní obyvatelé této hory berou písek bílý ku omývání nádob, stolů a podlah atd. Za mých dnů se osob při odbírání téhož písku zasypalo: 1) Majer, zedník mladý z Butovic r. 1811, 2) Raulich, vejminkář z Jinonic r. 1821, 3) Antoš, mladý chalupník. Potom se zase dva odtud zasypali mezi tímto časem a r. 1852 d. 31. pros. děvečka chudá z Jinonic...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Vítoslav
Rodná víra - moderátor


Založen: 9.12.2007
Příspěvky: 334
Bydliště: Praha / Jihlava

PříspěvekZaslal: 11.04.2010 16:36    Předmět: Citovat

Škoda, že jsi také neuvedl autory těch textů.

Jedná se evidentně o amatéra, který se snažil hledat odkazy na pohanskou minulost, kde to jen šlo. Dříve se takto mnoho laiků snažilo dělat na vlastní pěst vykopávky na archeologických nalezištích, čímž je často nenávratně poškodili. A to, co tam našli, většinou nebyli schopni správně interpretovat, většinou nedokázali ani odlišit keramiku doby bronzové od pozdně středověké. O co méně znalostí, o to více měli fantazie, a k oněm místům si dokázali vyfabulovat úžasné příběhy. K tomu se přidávala ještě víra v pravost Rukopisů a glos v Mater verborum, až z toho vzniklo neskutečně zamotané klubko reálných faktů, polopravd, omylů, mystifikací a výmyslů, ve kterém se nikdo nedokázal vyznat.

Přesto by bylo zajímavé podívat se do archívu Archeologického ústavu, zda byl na těchto místech někdy konán profesionální archeologický výzkum, a co odhalil. Sotva lze vyloučit, že na těchto místech pohanská obětiště nemohla být. Ovšem dokázat, že nějaké místo skutečně pohanským obětištěm bylo a nejednalo se o něco jiného, je ještě obtížnější.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
Dragovít



Založen: 28.9.2009
Příspěvky: 62
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: 13.04.2010 14:20    Předmět: Citovat

Vítoslav napsal:
Škoda, že jsi také neuvedl autory těch textů.

Jedná se evidentně o amatéra, který se snažil hledat odkazy na pohanskou minulost, kde to jen šlo. Dříve se takto mnoho laiků snažilo dělat na vlastní pěst vykopávky na archeologických nalezištích, čímž je často nenávratně poškodili. A to, co tam našli, většinou nebyli schopni správně interpretovat, většinou nedokázali ani odlišit keramiku doby bronzové od pozdně středověké. O co méně znalostí, o to více měli fantazie, a k oněm místům si dokázali vyfabulovat úžasné příběhy. K tomu se přidávala ještě víra v pravost Rukopisů a glos v Mater verborum, až z toho vzniklo neskutečně zamotané klubko reálných faktů, polopravd, omylů, mystifikací a výmyslů, ve kterém se nikdo nedokázal vyznat.

Přesto by bylo zajímavé podívat se do archívu Archeologického ústavu, zda byl na těchto místech někdy konán profesionální archeologický výzkum, a co odhalil. Sotva lze vyloučit, že na těchto místech pohanská obětiště nemohla být. Ovšem dokázat, že nějaké místo skutečně pohanským obětištěm bylo a nejednalo se o něco jiného, je ještě obtížnější.


Nevím kdo psal Kuhána na božišti (uveden autor na té diskusi nebyl, úryvek přidal uživatel Přemek aniž by uvedl autora či název knihy). Úryvky z Časopisu Český lid mám odjinud.

Časopis český lid XIII. (13. díl)
Redaktor: Dr. Čeněk Zíbrt
http://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid13/texty/0001-0002.htm

Výňatek který jsem zde uvedl pocházející ze stránek 114 až 117 spadá pod kapitolu (či článek) V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého, jehož autorem je samotný dr. Čeněk Zíbrt, redaktor časopisu.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Vítoslav
Rodná víra - moderátor


Založen: 9.12.2007
Příspěvky: 334
Bydliště: Praha / Jihlava

PříspěvekZaslal: 13.04.2010 17:33    Předmět: Citovat

A, tak to dobře odpovídá. Václav Krolmus byl takový obrozenecký romantický badatel v první polovině 19. století a nadšený archeolog. Rozhodně neměl žádné zlé úmysly, ale v této době byla archeologie ještě v plenkách a neměla ještě dostatečně vypracované odborné metody, takže to bylo spíše takové starožitnictví s krompáčem a své nálezy vykládali spíše pomocí fantazie než za pomoci vědeckých poznatků. Až počátkem 20. století archeologie vyspěla ve skutečný vědní obor. A se znalostmi slovanské mytologie to bylo po celé 19. století ještě horší.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
Dragovít



Založen: 28.9.2009
Příspěvky: 62
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: 13.04.2010 20:25    Předmět: Citovat

Vítoslav napsal:
A, tak to dobře odpovídá. Václav Krolmus byl takový obrozenecký romantický badatel v první polovině 19. století a nadšený archeolog. Rozhodně neměl žádné zlé úmysly, ale v této době byla archeologie ještě v plenkách a neměla ještě dostatečně vypracované odborné metody, takže to bylo spíše takové starožitnictví s krompáčem a své nálezy vykládali spíše pomocí fantazie než za pomoci vědeckých poznatků. Až počátkem 20. století archeologie vyspěla ve skutečný vědní obor. A se znalostmi slovanské mytologie to bylo po celé 19. století ještě horší.


To je možné, ale byly vůbec někdy archeologické výzkumy prováděny na těch místech které Zíbrt zmiňuje?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanské náboženství Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB