Slovanská beseda
české a slovenské fórum slovanských rodnověrců
FAQFAQ | HledatHledat | Seznam uživatelůSeznam uživatelů | Uživatelské skupinyUživatelské skupiny | RegistraceRegistrace | ProfilProfil | Soukromé zprávySoukromé zprávy | PřihlášeníPřihlášení

Nadpřirozené bytosti ve slovanských pohádkách a pověstech

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 14.10.2010 19:22    Předmět: Nadpřirozené bytosti ve slovanských pohádkách a pověstech Citovat

Nadpřirozené bytosti ve slovanských pohádkách, pověstech a bájích

Když jsem byl malej, poslouchal jsem s rozzářenýma očima pohádky. Babička vyprávěla ruské (ukrajinské), maminka české. Pak už jsem je četl sám. Ne že bych doslova věřil všemu, co se v nich odehrávalo, ale trochu víry v nadpřirozené bytosti a síly ve mně zůstalo.
Ještě víc mě později zaujaly pověsti. Dodnes vlastním rozdrbanou knížku "Ze zášeří českých hradů" (z r.1922) obsahující litografie, které vypadají jako fotky. Hemží se to tam čerty, bílými paními, ohnivými a neviditelnými (byly vidět jen nohy) muži, ohnivými psy a hovady z pekelné studnice nedaleko Housky.
Taky jsem zkoumal vnitřek Mlýnské věže u chebského hradu, kde se objevovala bílá ruka, nebo Modrý krám ve Špalíčku, v jehož sklepě se ukrýval poklad, a Čertovu věž, kam ďábel odnesl bujnou tanečnici,...
A pak přišly do módy mýty a mytologie (mám knihovnu plnou všelijakých "encyklopedí" mýtů a slovníků bohů. A tam už se to nadpřirozenými bytostmi jen hemžilo. Navíc jsem podlehl metodě srovnávání mýtů a došel jsem k závěru, že mnohdy mají stejný počátek, jakoby impulzem k jejich vzniku byly konkrétní události. Naštěstí jsem zatím nepřijal spekulativní hypotézu o návštěvě mimozemšťanů na Zemi (ale co není, může jednou být).
Snažím se tedy pochopit události, které ke vzniku bájí přispěly.

A jinak - ty nadpřirozené bytosti - a jevy s nimi spojené, které se údajně projevují i dnes - mě taky zajímat nepřestaly.

Chebský hrad (Mlýnská věž - věž s hodinami; kostel NE sv.Michala, ale sv.Mikuláše)
http://www.youtube.com/watch?v=DbAS8IGUlV8
Záhada jihlavského podzemí
http://www.youtube.com/watch?v=wgH5Z3Gefdw
Houska
http://www.youtube.com/watch?v=JScRMPWXpdQ


Naposledy upravil Korrak dne 03.07.2011 03:38, celkově upraveno 4 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 14.10.2010 20:28    Předmět: Čert Citovat

Čert

Čert má u Slovanů (a zvlášť v Česku) bohatou tradici. Došlo to tak daleko, že když pomineme křesťanskou víru v reálnou existenci ďábla, stačí na ulici udělat bllllllll a menší děti se chytají maminek za ruce. A ještě efektněji působí, když na začátku prosince zacinkáme na chodbě svazkem klíčů.

Taková je obecná představa:
Čert (čort v jiných slovanských jazycích) je bytost slovanské mytologie, kterou vyjadřuje pohádková bytost žijící v pekle. Má rohy, ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou duše na věky věků trýzněny.
Podoba čerta je směsicí vzhledu různých (nejčastěji antických) bytostí - Pana/Fauna a satyrů. Dokonce i biblická představa svrženého anděla má předobraz: Po vítězství olympských bohů svrhl Zeus na zem Titány (jsou pohřbeni pod soptícími středomořskými ostrovy). A božského kováře Hefaista/Vulkána svrhla vlastní matka Héra hned po porodu na zem, protože byl ošklivý. Od té doby kulhal (čert zas kulhá kvůli kopytu na jedné noze - podle toho se pozná i v převleku). Ovšem ještě dávnější předobraz svržených andělů se objevuje v sumersko-babylonských mýtech o vzpouře božích synů. (Jejich příběh najdete i v Henochově knize, kterou mají Koptové a Etiopané dosud jako součást Bible.)
Ovšem i v řecké mytologii figurují démoni: daimon (δαίμων), daimónion nebo pneuma (πνεῦμα).

Čert (čort; ďas; běs=hněv, zlost; na Ukrajině haspyda, didko, irod, kutsyi) ve slovanské mytologii je velice zlý démon. Sice se uvádí i jeho podoba: rohy, ocas, kopyta, prasečí obličej, ale nejsem si jist, zda jde o podobu původní. Spíš bych se přiklonil k názoru, že se zde projevily až představy pocházející z Bible a lidového křesťanství. (Marek 5/13: Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů... ; v ruském překladu Bible krále Jakuba jsou nečistí duchové přeloženi jako bjesy mn.č. od bjes.)
Tento démon může postihnout člověka slepotou (a to nejspíš i vnitřní - určitě ji znáte ze svého okolí - mluvíte do někoho jak do dubu...a žádný výsledek, takhle se chovají velmi často puberťáci, ovšem - těžko rozhodnout, kdo je v tu chvíli raněn slepotou Smile ).
Běs může do lidí i vstupovat a ovládat je (zběsilý).
Pokud se zjeví v hmotné podobě: chlupy, netopýří křídla, ocas, je zahalený v temný plášť, smrdí kouřem.
V Puškinově pohádce "O popovi a jeho dělníku Baldovi" leze starý Běs z moře.
Čert je synem Černoboha a Mary (pravděpodobně litevská bohyně).
Démon může být buď nadpřirozená síla nebo bytost. Údajně je daemon prospěšný, démon škodící (tohle mi moc nesedí). Ale je fakt, že démoni pomáhali třeba králi Šalamounovi tavit kovy a stavět budovy. Na cherubínech, kteří vypouštěli kouř a oheň, sestupoval Bůh na zem, pokud ty efekty neprováděl sám. (2.Samuelova 22/8-12: Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu...Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily.)
Taky to může být nižší bůh-héros. Podobní se rodili božím synům a pozemským ženám. (1.Mojžíšova 6/4: Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.)
Výraz nefilim jsme nechali bez překladu. Tento výraz se vyskytuje ještě i na jiných místech Tenachu (Nm.13,33; Jos.8,25; Soud.20,46; 2Král.25,11; Žalm 145,14; Jer.39,3; 52,15; Ez.
32,22.24), z nichž na mnoha místech se překládá jako „padlí“. Je zajímavé, že stejného kořene
נפל je užito u Joba 3,16 a znamená „nedochůdčete“.
Ještě podrobněji to popisují židovské mýty.
Dybbuk je v židovském náboženském prostředí zlý duch či démon, který nemůže najít klid a způsobuje posedlost jiných lidí (v indických, čínských a japonských mýtech hladový duch). Vyskytuje se v lidových vyprávěních a je popsán v Kabale.

Podle pozdějších křesťanských představ je démon padlým andělem, kterého Bůh (nebo archanděl Michael) nechal svrhnout na zem, protože se vzepřel Bohu. (V Bibli to náznakem popisuje pouze Janovo zjevení, nejmladší kniha Nového zákona.)
V názvech je trochu zmatek:
Jednou jde o Lucifera - Světlonoše, prvorozeného syna Božího.
Jindy o Satana ( Jób 1/6-... : Nastal pak den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i Satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Satan se překládá jako žalobce. Uzavřel s Bohem smlouvu, že vyzkouší Jobovu věrnost a bude Hospodinovi o tom podávat zprávy - žalovat.)
Démoni nevlastní skutečné hmotné tělo, ale jsou na sebe schopní brát různé podoby a působit na lidské smysly. Jsou rovněž schopní vyvolávat v člověku zlé myšlenky, city a rozdmýchávat v něm zlé vlastnosti, pudy a ponoukat ho k hříchu. Démon může člověka i posednout. Takto škodícího démona je možné vyhnat tzv. vymítáním (exorcismem). Nauka o démonech se nazývá démonologie a zabývají se jí především katoličtí teologové a exorcismus je součástí víry v některých jiných církvích (nedávno se konala ve Vatikánu konference katolickýc exorcistů). Pokud exorcismus provádí neodborník nebo fanatický sektář, dochází občas k úmrtí posedlého - a pak to řeší soud jako zabití nebo vraždu.
Někteří démoni:
Abbadon, Ariel, Astaroth, Ašmodaj, Azazel (pouštní démon, kterému dávali Židé oběti - Starý zákon), Bael, Belfegor, Belzebub, Choronzon, Lilith (první Adamova žena), Lucifer, Lucifug, Mefistofeles(Mephistophiel), Satan (v Novém zákoně pokoušel nebo dokonce zkoušel Ježíše na poušti), Moloch, Sorat, Taftartarat, Zazel.
Děmonů se ve středověku využívalo v hermetismu-čarodějnictví, ukládaly se jim různé úkoly.

Čerti v Česku:
S čerty se můžeme v Čechách setkat hlavně v pohádkách; dále v pověsti o Faustově domě v Praze a v mnoha jiných pověstech - čerty se to jen hemžilo na Karlštejnsku; v lidové tradici sv. Mikuláše atd.
Existuje mnoho přirovnání a přísloví a pořekadel, v nichž se objevuje slovo čert, a to i v jiných slovanských jazycích. (Čort poběri! -rus. - Čert to vem!; Ty jsi čertu daná. - slovens.; Nemaluj čerta na zeď.; Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění!)
Čert v českých pověstech většinou škodí, ale lze nad ním vyzrát. (Na půdě jednoho domu v Karlštejně partička chlápků volala čerta, aby jim přinesl prachy. Udělali kolem sebe kruh z lidských lebek a hnátů. Čert přinesl pytel peněz, ale chtěl si za to jednoho vzít. Tak jednoho chytráka nenapadlo nic lepšího, než nabídnout mu toho, kdo má tři ruce. Jenže čert zvedl jednu hnátu a přiložil ji k odvážlivcovi: "Ty máš tři ruce." Chlápek zavolal: "Ježíš, Maria, Josefe," ale svalil se v mdlobách na podlahu. Jenže tím svou duši zachránil. Čert se naštval, ruku zahodil, chytil pytel a odletěl. Tu ruku pak našli na hradbách Karlštejna a prej smrděla sírou. Ale to stačí třít si dlaně o sebe a ucejtíte čerta, jak vyšitého.)
Často čert v českém prostředí vykonává spravedlnost. Třeba na Švihově ukazujou dodnes díru, kterou čert odnesl zlého pana Půtu Švihovského. Z Trosek odnesla tlupa čertů dvě hádavé ženské (jedna byla baba a druhá panna).

V pohádkách jsou čerti často dobromyslní a vesměs vykonávají spravedlnost. Když někoho seberou omylem, tak ho pak nějak vrátí. Dokonce se s lidmi přátelí a nechají se přijmout do rodiny. (Trepifajksl z Dalskabát; Čertův švagr;...).
Jindy jsou dost mdlého rozumu a nechají se přechytračit (Švec a čert; Čert a Káča; ...).

Kdysi jsme na Tachovsku zmapovali místa pojmenovaná po čertovi, nebo ta, kde čert zanechal kámen nebo otisk. Bylo jich požehnaně. (Často jsou to místa, kde v minulosti existovala pohanská hradiště nebo svatyně).

Peklo (S čerty nejsou žerty)
http://www.youtube.com/watch?v=3lkIFABZt18
Karbaníci (Hrátky s čertem)
http://www.youtube.com/watch?v=YnqiySXqmPo&feature=related
Peklo v kostele sv.Jana Křtitele - mezi Tachovem a Kočovem (Z pekla štěstí 2)
http://www.youtube.com/watch?v=PZTNPMswS4g&feature=related
Pánbůh, Čert a Smrťák (Dařbuján a Pandrhola)
http://www.youtube.com/watch?v=AOaccK7l4xw&feature=related
Čertovská základní škola (Loučeň 2008)
http://www.youtube.com/watch?v=OWDm9lihgRg&feature=related
Démoni
http://www.youtube.com/watch?v=Jez3ThmlhGo&feature=related
Bllllllllll...už jsou tady
http://www.youtube.com/watch?v=c40_txrlq84&feature=related
Kuba a čerti
http://www.youtube.com/watch?v=hDXunxEzNyY&feature=related


Naposledy upravil Korrak dne 03.07.2011 17:17, celkově upraveno 23 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 14.10.2010 20:51    Předmět: Peklo Citovat

Peklo

Tak zatímco pro existenci démonů a čertů máme doklady z mýtů skoro celého světa, s peklem podle evropské (a dalších křesťanských kultur) lidové představy je to slabé.
To neznamená, že by Peklo, lépe řečeno pekla, neexistovala.
Peklo znají asijské národy i středoameričtí indiáni. Některá pekla mají dokonce několik pater.
Většinou je peklo míněno jako místo utrpení nebo zapomnění.

Když Gilgameš vyvolal z podsvětí svého mrtvého kámoše Enkidua, tak ten mu o podsvětí nic nechtěl říct, že by Gilgamešovi vstávaly vlasy hrůzou. Z podzemí šel mrtvolný puch. (Sumerové-Mezopotámie)

Hinduistické peklo(naraka) - spíš pekla - (podle véd) se nachází nad kosmickým oceánem. Déva Jama, vládce spravedlnosti, ukládá lidským bytostem po smrti příslušný trest za jejich hříchy. Po uplynutí trestu se rodí na zemi v lidských či zvířecích tělech. Peklo ani nebe (svarga) tedy nejsou místy trvalého pobytu. Duše, které už se nemusí převtělovat, jdou do nebe a splynou s bohem.
Je fakt, že někteří hinduisté považují peklo za metaforu.

Budhistické peklo(naraka) je vlastně očistec - bytosti trpí v mnoha podzemních patrech.
Podobné peklo mají zoroastristé - Hamistagan.
Peklo je také stavem vědomí a toto utrpení se nemusí odehrávat po smrti, ale již v současném těle.

V řecké mytologii je nejblíže peklu Tartaros, součást říše mrtvých boha Háda. Je umístěn pod Hádovým palácem zvaným Erebos. Hádova říše ale obsahuje všechny mrtvé, včetně těch dobrých (ti jsou umístěni v Elysiu, kde prodlévají v blahobytu) a těch ani ne dobrých, ani ne špatných, kteří jsou na loukách asfodelu, aniž by pociťovali jakékoliv utrpení. V Tartaru dle řecké mytologie sídlí jen ti obzvlášť zavrženíhodní.
Asfodel je zajímavá květina. Je považován za symbol dalšího života po smrti. Jeho oddenky v antice platily za potravu duchů mrtvých.
http://kvetiny.atlasrostlin.cz/asfodel-dutolisty
Elysejská pole. Avenue des Champs-Élysées (česky Elysejská pole) je bulvár v Paříži v 8. obvodu. Champs-Élysées je nejprestižnější ulicí v Paříži a jednou z nejznámějších ulic na světě. Je to možná poslední pozůstatek Hádovy říše.
http://www.youtube.com/watch?v=4idGwtdhIgI
Taky by to mohlo být peklo...podle toho kraválu.

Hebrejské slovo sheol (a řecký ekvivalent hádes v Septuagintě-Starém zákoně) mluví o podsvětí jako o říši mrtvých. Mrtví jsou ne proto, že by snad neměli vědomí, ale hlavně z toho důvodu, že nezažívají žádnou Boží přítomnost.
Slovo sheol může taky znamenat smetiště za městem.

Křesťanský pojem pekla vychází z těchto textů:
Geenna - gehena (Γεεννα, oheň v údolí Hinóm - hořely tam odpadky): Matouš 5:22,29,30, 10:28, 18:9, 23:15,33. Marek 9:43,45,47, Lukáš 12:5, Jakub 3:6.
Hádés (Αδης, podzemní svět): Matouš 11:23 16:18. Lukáš 10:15. Skutky 2:27,31. 1. Kor. 15:55. Zjevení 1:18 6:8 20:13,14.
jezero ohně (kam budou svrženi hříšníci společně s Ďáblem po novém příchodu Krista - až nastane konec světa: Zjevení 19:20, 20:10,14,15; 21:8.
Nový zákon hovoří o pekle jako o spalujícím, neuhasitelném a věčném ohni, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha.
Dnes velké křesťanské církve vysvětlují peklo jako "nepřítomnost Boha".

Slovanské peklo:
Český výraz peklo je slovanského původu. Původní význam, doložený ve staroslověnském slově pьkъlъ byl ‚smůla‘, ‚dehet‘ (srv. německé Pech). K odvození došlo zřejmě na základě křesťanského obrazu o pekle, kde hříšníci trpí ve vroucí smůle. Lidová etymologie odvozující slovo peklo od pečení se hříšných duší na ohni vznikla až dodatečně a není tedy správná.
S trestáním hříšníků a přeneseně i s místem trestu souvisí také bůh Peklenc ze Slovanské mytologie.
Peklenc (nebo Pekelnyboh, Pekelnypan, Pekelnik, Lokton) je bůh podzemí ve slovanské mytologii. Je vládcem podsvětí a božího soudu.
Peklenc měl obrovský přehled o skutcích hříšníků, kteří byli k němu odsouzeni a potrestáni. Byl přísným, ale spravedlivým soudcem, poskytoval každému možnost odčinit své chyby. Ti, kdo setrvávali v hříchu, byli odsouzeni na smrt, nebo odsouzeni trestem odpovídající jejich zločinu. Krutí byli zaklínáni do kamenů, hádající se stali vlky a ten, kdo neměl s jinými slitování, byl poslán nestvůrám k sežrání.
(Podobně u Egypťanů sežrala hříšníka Babajka v podobě krokodýla.)
Peklenc byl vládcem podzemního ohně, kovu a kamenů. Podle slovanské mytologie ovládal podzemní vody a způsoboval zemětřesení.
Peklencovi sloužila bohyně Ozvěna: Šířila křik, vřískot a ječení odsouzených hříšníků k věčnému zatracení jako varování pro ty, co ještě žijí.
(Tak doufám, že to není nějakej výmysl nebo spekulace.)

Ovšem v žádném pekle nenajdeme čerty, ani v tom křesťanském. Sad

V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života. O mnohých jeskyních, tunelech a jiných otvorech v zemi se v pověstech vypráví, že jsou vchodem do pekla. Jindy se říká, že brána do pekla se nachází za šípkovým keřem. Odtud pochází úsloví "jdi mi k šípku".
Do té díry - Pekelné studnice u Housky spustili jednou zločince, že když to prozkoumá, tak bude osvobozen. Nebyl ani v polovině a začal naříkat, aby ho vytáhli, že se radši nechá popravit. Prej to tam strašně smrdělo a ozývaly se vzdechy. Když ho vytáhli, prej byl úplně šedivej (tuhle možnost lékaři popírají). Za přestálý strach byl zločinec propuštěn.
Před pár lety (a nedávno znova) se objevila zpráva, že se inženýři provrtali na Sibiři do pekla. Ve vrtu bylo horko a ozývaly se odtamtud mnohočetné hlasy prosící o záchranu. (Pak se dva z nich přiznali, že si příběh vymysleli.)


Naposledy upravil Korrak dne 03.07.2011 03:30, celkově upraveno 8 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Vítoslav
Rodná víra - moderátor


Založen: 9.12.2007
Příspěvky: 334
Bydliště: Praha / Jihlava

PříspěvekZaslal: 14.10.2010 20:55    Předmět: Citovat

Korrak napsal:
Jééé, kdo mi to přehodil? Vždyť jsem to dával do Kčmy, když jsem začínal...


To jsem byl já. Tohohle tématu je do krčmy škoda.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Zobrazit autorovy WWW stránky
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 03.07.2011 06:56    Předmět: Obři Citovat

Obři

S obry je to podobné jako s čerty a démony. Podklady pro jejich existenci existují skoro ve všech mýtech světa. (A možná i podklady archeologické.)
Obr je legendární bytost, která se vyznačuje velikou silou a velikostí.
V některých mytologiích (například severské, řecké) obři představují prvotní bytosti, které stály u zrodu světa a později na straně chaosu v bitvě proti bohům.

Podívejme se, kde všude se o nich vyprávělo:
Mezopotámie (dnes Irák) - Sumerové: Gilgameš bojoval proti Chumbabovi z cedrového lesa. "...jak jste se odvážili kácet moje cedry? To vám nedaruji! Do výšky vás zdvihnu, až k jasnému nebi, a odtud vás shodím, na tvrdou zem vás srazím." ...Chumbaba je sevřel do svých obřích rukou, až se v nich mrskali jako ptáci v síti... Gilgameš, tabulka 3 - 5
Řecko - Titáni - jejich vzpoura byla poražena olympskými bohy
Giganti – obludní dlouhovlasí obři
Kyklópové – obludní obři s jedním okem
Hekatoncheirové – storucí, padesátihlaví obři
Gerion - tři hlavy, po šesti rukách a nohách, asi i křídla
Atlas - držel nebeskou klenbu (je po něm pojmenováno pohoří v Africe a krční obratel)
Skandinávie - Vikingové: Ymir - předek obrů Jotunů, vznikl ze spojení ledu a ohně, synové ho zabili a z jeho těla stvořili svět (podobně jako sumersko babylónský Marduk zabil matku Tiamat, rozsekl ji na dvě části a stvořil Zemi a Nebe)
Aegir - vládce moří
Čína: Pchan ku - narodil se ve vejci z chaosu, pak to vejce roztrhl a stvořil z půlek Zemi a Nebesa, hlavou držel Nebe a nohama Zemi. 18000 let je roztahoval od sebe a přitom rostl
Palestina - Židé: Goliáš - bránil Pelištejce (a ne Filištýny, jak se traduje) - 1.Samuelova 17/4-7: ...vysoký šest loket a jednu píď... , lokty byly většinou přes 50 cm, takže Goliáš měřil nejmíň tři metry
2.Samuelova 21/15-22: ... Tu Jišbí Benób, který byl z rodu obrů, jehož dřevce vážilo tři sta šekelů bronzu a jenž byl opásán novým mečem, prohlásil, že Davida zabije. (šekel=8-17g, tak to kopí mohlo vážit asi 30 kg a více)
O něco později se opět strhl boj s Pelištejci v Góbu. Tehdy ubil Sibekaj Chúšatský Sáfa, který byl z rodu obrů. Když se znovu strhl boj s Pelištejci v Góbu, Elchánan, syn Jaare Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.
A opět se strhl boj v Gatu. Tam byl obrovitý muž, který měl šest prstů na rukou a šest prstů u nohou, celkem čtyřiadvacet. Ten také pocházel z obrů. Tupil Izraele, a Jónatan, syn Šimeáje, bratra Davidova, ho ubil. Tito čtyři pocházeli z obrů v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho služebníků

z rodu obryň pocházela asi i královna ze Sáby (Jemenu) - důkazem byly její chlupaté nohy, na které jí král Šalamoun vyráběl nějaké depilační mastičky (její hrob údajně otevřel ve středověku jeden panovník a když viděl, jak je velká - asi 6 m, tak tu hrobku nechal zazdít)
Austrálie: Aboriginci ve svém starobylém národopise připouštějí, že jejich země byla před nimi osídlena několika skupinami lidí a obry.
Střední Amerika -Aztékové: Soupeření prvotních bohů vedlo ke stvoření a následnému zničení čtyř jdoucích světů či epoch - "sluncí" - z nichž každé skončilo katastrofou. Prvním z věků je "4-jaguár", osídleno obry.

A takhle bych mohl putovat po celé Zeměkouli

Slované:
O pohledu Slovanů na svět a jeho stvoření se toho mnoho neví. Dá se usuzovat pouze z lidových vyprávění zapsaných folkloristy v 19. a na počátku 20. stol. Dobré informace také přináší Povest vremennych let z 11. stol. Jde většinou o mýty, kde vystupuje Bůh a Ďábel, jako výrazné dualistické síly dobra a zla, ale vždy v naprosto jiném kontextu než je tomu v bibli a církevních textech. Dá se tedy usuzovat, ze tyto mýty mají s křesťanstvím společný jen nátěr, ale v podstatě jsou to původní pohanské mýty, odhalující myšlení pradávných Slovanů.

Člověk vznikl opět činností dualistických sil, boha a ďábla, a to tak, že bůh odhodil na zem svou houbu (věchet slámy), kterou se otřel po koupeli, a ďábel z ní vytvořil tělo člověka. Bůh mu však vdechl duši, čímž je zajištěno, že zatímco tělo po smrti náleží zemi (ďáblovi) duše stoupá do nebe za bohem. Podařilo se zachytit i představu, že první lidé byli nesmírné velikosti, obři, s hlavou v oblacích, tělo stvořené ze všech elementů světa. Postupně se zmenšovali, a tady nám po nich zůstaly jenom jejich obrovské kosti, jež jsou občas k nalezení.

Možná že lze mezi obry zařadit i některé ruské bohatýry.
Při západu červeného slunéčka vyjelo k řece Safatu sedm udatných ruských bohatýrů, sedm mohutných bratří křížových: vyjel si chytrý Volha Buslajevič a Suchman Dolmantěvič, vyjel si mladý Dobryňa Nikitič a smělý Aljoša Popovič, také krásný Čurila Plenkovič a bojarský syn Ďuk Štěpánovič, vyjel si s nimi i starý kozák Ilja Muromec.

"Jsem z města Muromla, ze vsi Karačarova, říkají mi starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič. Zachtělo se mi podívati na Svatohora bohatýra, vždyť on nejezdí nyní na matičku syrou zemi, nás bohatýrů nenavštěvuje." Odvětil mu přesilný bohatýr: "Však já bych jezdil na matičku, syrou zemi, ale matička syrá země mne neunese, není mně souzeno jezditi na svatou Rus, je mi jen dovoleno projížděti se tady po těch vysokých horách a skalních rozsedlinách.

I proměnil se Volha Buslajevič ve lví zvíře, proskočil se po syré zemi, i po hlubokém lese a zaháněl do léče kuny a lišky a divokou zvěř černých sobolů i bílé poskakující zajíčky a malé hranostajky. ... Spěšně Ilja dojíždí k temným lesům a k těm černým blatům a k mostům strhaným. Nemá Ilja cestu, kudy by jel dále. I sesedl s dobrého koně a vede koně za uzdu a při tom pravou rukou kmeny vyvrací a tak si Iljušenka most staví a ujíždí najednou třicet verst.

Ilja vyšel rychle z božího chrámu, usedl na svého dobrého koně, vyjel z města, vytrhl u cesty dub, že by ho tři muži neobjali. Potom začal se doubkem oháněti a začal Tatary obcházeti a kudy dubem mávne, padá Tatarů ulice, i pobil je Ilja tak a pohubil do jediné hlavy, až dubisko na třísečky roztloukl. Potom se rychle vrací a vjíždí na hrad Bekešovec a volá:

Známí jsou obři na Šumavě. Obři na Šumavě podle pověstí žili dávno předtím, než se v údolích a na stráních usadili lidé. Tito obři byli ohavní a nestvůrní. Na šumavských vrcholcích si stavěli ze skal a balvanů pevné hrady. Nejstarším jejich sídlem byl Obří hrad u Červené. Další kamenné pevné hrady si zbudovali na vrchu dnes zvaném Sedlo u Albrechtic na Sušicku, Rýzmberk a Pajrek, na hoře Ostrý a jiný hrad, v němž zahynul poslední obr na Šumavě, stával na Hahnově vrchu. Obři se scházívali ve svatyni na kopci nad meandrem Otavy u Annína, kde dnes stojí kostel svatého Mořice. Zde přinášeli oběti svým bohům. Šumavští obři vládli velkou mocí a nebylo snadné je zabít, například jeden z nich ukrýval své srdce v myši a jen ten, kdo se jí zmocnil, mohl obra usmrtit. Někteří šumavští obři odešli do alpských hor, kde žijí podnes, někteří byli zabiti lidmi.

Obři údajně žili i na nejstarším českém hradě Přimda (Český les).
Vypravuje se o nich několik pověstí.
Přimdu stavělo 12 obrů se svými manželkami, které nosily nahoru kameny v zástěrách. Když byl hrad hotov, uspořádali obři v lesní chatrči hostinu. Jeden z nich nasypal do vína uspávací prášek, a když jeho druhové usnuli, boudu zapálil. Všichni uhořeli a on žil pak na hradě jen se svou ženou.
Jiná pověst vypravuje, že se obr živil loupežnictvím - přepadal kupce na zemské stezce a vypaloval okolní vesnice. Král se naštval, když byla přepadena i družina jeho dcery, spojil se s šlechtici a sedláky, hrad byl dobyt a rodina obrů byla vyhubena.

Jeden obr žil i na Dyleni ve Slavkovském lese, jemuž se tehdy říkalo Císařský (okres Cheb). Obr se jmenoval Kobr. Seděl ve zlatém sále, na zlaté židli a na klobouku měl zlaté lemování. Vchod střežili dva vlci, sloužili dva havrani.
Když hrozilo nebezpečí, chodil obr po hřebenech a křičel. někdy jezdil s družinou za větrnou nevěstou.
Většinou se ho lidi báli, ale kdo si počíhal za stromem, mohl pak hledat zlaté proužky z obrova klobouku - na dálku svítí a přinášejí štěstí.
V jiné pověsti pomohl obr jednomu mládenci vyhledat nevěstu ve vesnici Okrouhlá (Scheibenreuth). Obr se pak o tu vesnici staral.
Existuje tam místo, jemuž se říká Koberova díra. V době nebezpečí se v ní ukrývali lidé z Kynžvartu, Žandova, Úbočí, Milíkova a Podlesí.

Obři se objevují i v pohádkách:
O Palečkovi - Paleček vstoupí do služby k obrovi.
O kouzelné fazoli - Janek po stonku kouzelné fazole vyšplhá do paláce v oblacích, kde žije lidožravý obr.
Kocour v botách - Kocour v botách lstí přesvědčí obra, aby se proměnil v myš, a potom ho sežere.
Tři zlaté vlasy děda Vševěda - konečně i ten Děd Vševěd byl obr

Záhadný Val obrů (Slovensko)
http://tajomstva.org/zahady-paranormalne-javy/zahadny-val-obru/
Hradiště Obří hrad u Kašperských Hor
http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=hrad/obrihrad.htm
Obří hrad, Sedlo a Keltové na Šumavě
http://www.sumavanet.cz/hradek/fr.asp?tab=snet&id=193&burl=&pt=RE
Hrad Přimda (+Galerie obrázků)
http://www.hrady.cz/index.php?OID=255
Unikátní objev obřích koster
http://wmmagazin.cz/view.php?cisloclanku=2009030148
...a něco kontroverznějšího (Někdo tvrdí, že jsou to triky a montáže, jiní jsou přesvědčeni, že jsou to skutečné nálezy.)
http://www.stream.cz/uservideo/398685-obri-na-zemi


Naposledy upravil Korrak dne 07.07.2011 20:35, celkově upraveno 4 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 04.07.2011 05:56    Předmět: Vodník Citovat

Vodník

Vodník je jedna z nejznámějších postav českých pohádek a pověstí. Nazývá se též hastrman, vasrman, basrman a podobně (z německého Wassermann – vodní muž). Jde o ztělesnění ducha vody, a proto se pověsti o něm vyskytují prakticky všude, kde se nachází nějaká vodní plocha, ať už jde o jezero, rybník, řeku nebo potok. Kromě českých pověstí je vodník znám také v Německu, zatímco například ve Francii nebo Polsku jde o bytost prakticky neznámou. Podle lidové démonologie je vodník (podobně jako čert) padlý anděl, který při svržení z nebe spadl do vody.
U Rusů a Ukrajinců vystupuje v příbězích mořský car (mořský stařec, vládce moří).

Předobrazem vodníka mohl být řecký bůh moří Poseidón (vodník se rád proměňuje v koně a Poseidón byl patronem koní a koňských dostihů). Podoba mořského cara s Poseidónem je mnohem zřejmější.
K představě vodníka nahrávají i přírodní děje u vodních nádrží a říček.
Vodník se podobá velké žábě: zelená kůže, plovací blány mezi prsty, široká ústa, vypoulené oči. Žáby vydávají různá skřehotání, což mohlo vyvolávat představy broukajícího si nebo zpívajícího vodníka. (Z Moravy a jižních Čech jsou v lidovém folklóru zachyceny příběhy, kdy i ryby a raci chycení do džbánu nebo pytle na sebe volají lidským hlasem a z rybníka jim někdo odpovídá.)
Známý je vodníkův hlas - brekeke...
http://www.youtube.com/watch?v=xVTfzjJj9F0&feature=related
Když se vynoří hlava sumce - s širokou tlamou a fousky po stranách, i dnes si vybavíme jeho podobu s vodníkem.
http://www.youtube.com/watch?v=pmtN9TU-THg&feature=related
Možná že vodní řasy mohly připomínat vodníkovy vlasy. A když se do nich někdo zamotal, nebo se o něj otřela velká ryba, či se dokonce zachytil za nějaký kluzký kořen, snadno mohl zazmatkovat, že ho stahuje vodník do hlubiny. (Dřív se lidi pro zábavu koupali málokdy.)

Podoba a vlastnosti:
Vodník je obvykle vyobrazován jako nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Umí se proměňovat v různá zvířata, nejčastěji v koně nebo vodní živočichy jako žábu, rybku, raka, ale i kočku, psa, kohouta nebo i běžné předměty jako bochník chleba, lucernu nebo vodní vír. Umí také ovládat vodní živočichy. Ke svým kouzlům potřebuje alespoň kapku vody. Největší sílu má ve svém živlu, pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Vodník rád jezdí na sumci.
Když vychází mezi lidi, obléká si zelený šosatý kabát, červené vysoké boty, červený šátek kolem krku a zelený cylindr na hlavu (starší druh klobouku tvaru válce) - někdy má na něm červenou šňůrku nebo stuhu.

Jde zpravidla o zlou bytost, která škodí lidem a topí nezkušené plavce za účelem získání jejich duší. Na dívky líčí pentličky a zrcátka, která zavěšuje do bažinatého rákosí a na nebezpečná místa nad vodou. Někdy také klade na mělčinu blýskavou zlatou rybu, aby tak oběť vlákal do vody. Chytře využívá svých proměn – například jako kůň se pase na břehu rybníka a když na něj někdo vsedne, skočí do vody a jezdce utopí. Duše utopených si schraňuje ve svém příbytku pod vodou v hrníčcích – pokud někdo takový hrníček otevře, duše unikne jako vzduchová bublina a osvobodí se. (Dřív jsem si ty dušičky představoval jako rybí plavací měchýřky.) Někdy také rybářům trhá sítě, rozhazuje na polích seno a jinak škodí lidem. Často se podle pověstí vyskytuje ve mlýnech, kde zastavuje mlýnské kolo. Někdy se ovšem vodník pobytem s lidmi natolik "domestikoval", že jde spíše o bytost zlomyslnou než vyloženě zlou, a když má dobrou náladu, pomáhá mlynáři s prací, za což si smí ve mlýně opékat ryby nebo dostává mléko, které prý rád pije. Sedává na větvích vrb u rybníků, na stavidlech (čapech, čepech), u řek nebo u vodních mlýnů, pokuřuje a přemýšlí nebo hraje na housle. Občas si spravuje boty nebo kabát. Někdy na něj můžeme narazit i v hospodě. Vždy je pod ním loužička, protože má stále mokré šaty, ale když opouští vodu, je vždy suchý. Nerad sedá u kamen.

Jak je vidět z některých pověstí, byl i vodník (podobně jako rusalka a jiné víly) schopen lásky. Zamiloval se do pozemského člověka, ale obvykle na to doplatil. Carl Loewe (1796-1869) složil baladu podle norské pověsti, v níž se vodník zamiloval pravděpodobně do chlapce. Pochopitelně nešťastně, platonicky. (Ale možná že se jen urazil.)
Z toho je vidět, že nemohlo jít o ďábelské bytosti podle křesťanského hlediska.

Ochrana před vodníkem:
Před většinou nadpřirozených bytostí existovaly specifické formy obrany. (Nejznámější je obrana proti čertům a upírům.)
Vodníka je možné spoutat jedině provazem z lýčí. (V mnoha příbězích ho mlynář zavřel spoutaného do sudu nebo ho posadil ke kamnům.) Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope na hřbitově, u kostela nebo na rozcestí. Vodník přitom člověka pronásleduje, protože pokud svůj šos nezíská do příštího svítání, zhyne. Z rostlin je ochranou proti vodníkovi kapradí nebo černobýl.
Pelyněk černobýl
http://botanika.wendys.cz/kytky/K473.php

Vodník ve folklóru:
Postava vodníka se často objevuje v pověstech, bájích a pohádkách. Je vděčným tématem i současných uměleckých děl.

Třeboňský hastrmánek měl zlou ženu. Vyčítala mu, že nestahuje lidi do vody a že rád zajde mezi chasu do třeboňského pivovaru. Jednou se tak rozlítila, že mu roztrhala jeho červené sedmimílové boty z juchty (vyčiněná hovězí kůže silně napuštěná mastnotou).
V jednom mlýně zase strašil Tatrmánek. Byl to vodnický kluk, který nejraději jezdil na mlýnském kole. Při tom i recitoval: "Jelimánek, tatrmánek o kamení rozbil džbánek!" Vymyslel posměšnou říkačku i na mlynářku:"Babice, babice honila zajíce, skončila v rybníce," a když mu pohrozila holí, pokračoval:"Babice, babice lovila ve mlíce, chytila bělice." Pak na něj někdo zavolal z mlýnské strouhy:"Tatrmánku, můj mazánku, pospěš honem pro smetánku." Vodníček žbluňk a byl ten tam... (Tím příběh samozřejmě neskončil.)
Jarabáčkovy pohádky, Louny Praha 1934

Mořský car a Jelena Přemoudrá (ruská pohádka)
...Uplynulo patnáct let a car vypravil careviče Ivana do služby k vodnímu carovi. Cestou potkal Ivan starou babičku, která mu poradila, kudy vede cesta k jezeru. Tam prý přiletí dvanáct holubic - dvanáct panen, které shodí křídla a peří a půjdou se koupat. Všechny mají křídla strakatá, jen jedna bílá a ty musí vzít. Stalo se, jak babička předpověděla. Všechny panny zmizely a jen jedna hledala svá křídla. A to byla právě Jelena Přemoudrá, nejmladší dcera vodního cara. Tu vystoupil Ivan ze své skrýše a v rukou měl bílá křídla.
Carevič Ivan vrátil Jeleně Přemoudré její křídla, když mu předtím slíbila, že bude jeho ženou a zavede ho k vodnímu carovi. Jelena Přemoudrá dovedla Ivana k bráně, která vedla do vodního carství a slíbila, že mu bude také pomáhat při plnění úkolů, které mu car uloží. ...


Pověsti zaznamenávají výskyt vodníků na konkrétních místech.
Tepelsko:
Pod mlýnem v Tepličce (okr.Karlovy Vary) žil vodník. Nosil slaměnej klobouk a ze šosu mu kapalo. Za horka sedával na hladině. Občas si zašel upéct do mlýna pár pstruhů. Když ho mládež neškádlila, mohla být bez obav. Ale děti hrající si u náhonu lákal do vody. Každých sedm let prý musel chytit alespoň jednu oběť.
Černošínsko (okres Tachov):
Na řece Mži žilo vodníků hodně. Ten ze mlýna pod Šontálem (zřícenina hradu nad Černošínským potokem u Krásného Údolí), kam se přistěhoval ze lhotských rybníků, měl konflikt s cihláři. Vodník o májové neděli stáhl do vody hezkou děvečku. Mladíci z cihelny pod Pančavou se mu pomstili tak, že do rybníka nasypali červenou cihlářskou hlínu. Jak se ve vodě něco mrsklo, zakalila se. To neměl vodník rád, a tak se odstěhoval.
Tachovsko:
Ve Starém Sedlišti se udála zajímavá příhoda. Uhlíř ze Sedliště se vydal k milíři a cestou se k němu přidal jakýsi pobuda. Najednou došli k rybníku, který tam nikdy předtím nebyl. A navíc kolem nich vyrostl plot, z kterého se nedalo vyjít. Tu se z rybníka vynořil vodník s rozcuchanými vlasy a dlouhým vousem. Uhlíř poklekl, pokřižoval se a zvolal:"Alle guten Geister loben Gott den Herrn!" (od nás to známe jako - Chval každý duch Hospodina!)
Pobuda se tomu jen smál. Tu vodník vylezl, skočil pobudovi na záda a začal na něm jezdit kolem rybníka. Divoce se smál a tloukl pobudu do zad. Jezdil na něm celou noc.
Uhlíř zatím strachem omdlel. Když se ráno probral, nebyl nikde ani rybník, ani plot, ani pobuda. Uhlíř utíkal domů a ještě dlouho marodil.

Taky v Modrém rybníce (jeden z největších na Tachovsku) mezi Tisovou a Ostrovem žil vodník. Bydlel tam se svým synem. Jednou poslal syna do světa na zkušenou. Ten však brouzdal jen po místních rybnících - Velkém Jemnickém, Velkém Hlinském, Borském, Dlouhém, Novém, Modrém, Širokém, Písčitém, Lhotském, Liščím atd. Jeden rok uhodilo sucho a rybníky skoro vyschly. Vodník se tedy usadil u Jiřského mlýna nedaleko Malého Rapotína. Tam sedával na vrbě a ze sítiny pletl úhledné košíčky, které házel do vody. Když nějaké dítě pro košíček skočilo, vodník ho stáhl do hlubiny a získal dušičku.
Jednou jel kolem forman z Tachova a spatřil vodníka na vrbě, jak si spravuje punčochy. Když mu forman nabídl vysoké holínky, vodník se rozplakal. Byl darem dojat a slíbil, že už nikdy nikoho do vody nestáhne. Od té doby už vodníka nikdo nespatřil.

Karel Jaromír Erben, Kytice: Vodník
http://www.youtube.com/watch?v=r66VqncxXAw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=xMM5bM1Wdps&feature=related
Mořský car (Sadko)
http://www.youtube.com/watch?v=1TCibPDV2tk&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=-JJHP4a1oXE&NR=1
Vodník (Antonín Dvořák, Rusalka)
http://www.youtube.com/watch?v=nxYptmFWliw&feature=related
Vodník (Carl Loewe, Der Nöck)
Slyš, k písni vodník harfu hrá, kde příval vodopádu lká, a proud se dme a splývá, kde vábně vodník zpívá. Strom z výše sklání se v zadumání, že dřímat v snách i pták se zdá, že dřímat v snách i pták se zdá. ( v německém textu zpívá slavík).
"Co zmůže, pěvče, píseň tvá? Což srdce tvé snad lásku zná?" ("K čemu je tvá píseň? Jak může být dobrý tvůj zpěv?") V zpěv tvůj se nářek vtírá."
A vodník vzhůru zírá, kde chlapci skáčí. A náhle v pláči se v hloubku rázem skrýti se dbá(snaží).
Tu vír se vzbouřil výš a zas, pták se náhle hrůzou třás, strom výše vzpínat zdá se v své nádherné té kráse. Žel chlapci smělí to chápat měli, že výsměšným jich zdál se hlas. (Bujnost chlapců ve vodopádu vodníka trápí.)
"Pojď, příteli, jen pěj a hraj. Kdo zpívat zná, ten smí i v ráj. Věř, písně tvé že báje tam vzlétne v brány ráje. Pojď, příteli, a pěj a hraj. Kdo zpívat zná, ten smí i v ráj. To šprým byl pouze, ne výsměch touze. Pojď, příteli, jen pěj a hraj." ("Vrať se, vodníku, zpíváš tak krásně. Kdo takhle zpívá, může se dostat do nebe. Nezlob se na kluky - jen žertovali.")
Zas k písni vodník harfu hrá, kde příval vodopádu lká, zas proud se dme a splývá, kde vábně vodník zpívá. Strom z výše sklání se v zadumání, a dřímat v snách i pták se zdá, a dřímat v snách i pták se zdá.
A s vášní v struny vodník sáh, že píseň zní až v ráje práh a smích i pláč tou chvílí mu v písni lká a šílí, že les jen chví se a slunce tmí se.
A písně čár
(kouzlo) zní dál i v tmách, a písně čár zní dál i v tmách.
http://www.youtube.com/watch?v=P6CeRnnn-Mg
Hracholuský vodník
http://www.youtube.com/watch?v=ywkFxzbmn9Q&feature=related
Čimelický vodník (Kdo je vodník a kdo dušička?)
http://www.youtube.com/watch?v=uhUPMBaz1Ds&feature=related


Naposledy upravil Korrak dne 07.07.2011 20:53, celkově upraveno 3 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 04.07.2011 20:11    Předmět: Vodní panna Citovat

Vodní panna - Rusalka

Vodní panny se objevují v mnoha bájích. Dodnes se zkoumá, který tvor mohl být jejich předlohou. Uvažuje se o kapustňácích, mořských savcích, které námořníci považovali za vodní panny.
http://www.youtube.com/watch?v=ndtL_awzhig
Vzhledem k tomu, že vodní panny často zpívaly, jako např. řecké Sirény, které lákaly námořníky, aby je zahubily, mohlo jít třeba i o velryby. I delfíni se mezi sebou dorozumívají...

Rusalka je kouzelná bytost ve slovanské mytologii. Je to žena, duch, vodní nymfa, succubus, mořská panna nebo démon žijící v tekoucí vodě. Podle mytologie to byly rybí panny, které obývaly dno řeky, o půlnoci vystoupily na břeh a tančily na loukách. Když zahlédly nějakého muže, okouzlily jej svými písněmi a tancem. Očarovaly jej, unesly na dno řeky, aby tam s ním žily. Občas vystupovaly jako labutě. Rusalka je podobná německé Nixe nebo irské banshee.
Některé rusalky byly spřízněné s vodníkem.

Příběhy o vodních pannách se vypravovaly v celé Evropě. neznámější je Andersenova pohádka "Malá mořská víla" a německá pověst "Lorelei".
Tématem vodních panen se zabývali i další významní umělci:
Alexandr Sergejevič Dargomyžskij (1813-1869), ruský skladatel - opera Rusalka.
Nikolaj Vasiljevič Gogol, Májová noc aneb Utonulá (Večery na dědině blízko Dikaňky, povídky a pohádky z Ukrajiny) a stejnojmenná opera Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. (Byl natočen i film r. 1952.)
Vypráví překrásnou skazku včelaře Paňky. Jedné májové noci seznámil starostův syn Levko svou milou Hanu s pověstí o setníkové dceři, kterou její macecha-vědma dohnala až k sebevraždě; utonulá tančí s rusalkami a hledá svou macechu, aby se jí pomstila za vytrpěná příkoří. Levko s Hanou hovoří o své nešťastné lásce, které brání Levkův otec. Jaké je však Levkovo překvapení, když na vlastní oči spatří svého otce, jak obtěžuje Hanu. Umiňuje si otce vytrestat, a proto s veselou skupinkou kamarádů zpívá před otcovým domem posměšnou písničku. Starosta konečně dopadne Levka, který mu však předává dopis od komisaře, v němž se nařizuje starostovi okamžitě oženit Levka s Hanou. Jak dostal Levko komisařův dopis? Snad to byla utonulá, jež mu ve snu dala dopis jako odměnu za nalezení vědmy mezi rusalkami

A.S.Puškin - lidové povídky o rusalkách

Víte, proč se v jezeře Karersee (jižní Tyrolsko), kterému již dávní Ladinové říkali „Lec de ergobando“ - Duhové jezero, dodnes zrcadlí všechny barvy duhy? Ne? Tak si pojďte poslechnout pověst o vodní víle z Karersee.
V jezeře Karersee žila za dávných dob nádherná vodní panna. Často sedávala na břehu, spřádala si krásné zlaté vlasy do copů a potichoučku si zpívala. Jednou zaslechl její zpěv čaroděj z Masaré a okamžitě se do víly zamiloval. Využil všechnu svoji moc, aby ji unesl, ale víle se vždy podařilo uniknout. Čaroděj proto požádal o pomoc svou přítelkyni, čarodějnici Langwerdu o pomoc. Langwerda mu poradila, aby se převlékl za obchodníka se šperky, vyčaroval duhu mezi horami Rosengarten a Latemar a potom se pokusil vílu ošálit a unést.
Čaroděj poslechl, provedl vše, co mu čarodějnice poradila, zapomněl však na převlek. Vodní víla užasle sledovala barevnou záři duhy a lesk drahých kamenů; všimla si ale také čaroděje, který se ukrýval na břehu, a rychle se potopila zpět do jezera. Od toho dne už se nikdy neukázala. Čaroděj se tak rozzuřil, že jedním pohybem strhnul duhu z oblohy a roztrhal ji na kousky. Ty hodil spolu se všemi drahokamy do jezera: to je tedy důvod, proč jezero Karersee dodnes září nejkrásnějšími barvami duhy a v ladinštině nese jméno „Lec de ergobando“ - Duhové jezero.


Pověsti o vodních vílách a rusalkách se vypravují i v Česku:

V našich pověstech přežil vodní kult v pověstech o hastrmanech a vílách. Vodní svět je v nich popisován jako svět paralelní k pozemskému. Vypjatá sexualita vílích tanců by mohla být vzpomínkou na extatické iniciační obřady či rituály související s plodností. I v Rozkoši něco takového existuje. Pověst souvisí s vysvětlením názvu obce. Nejedná se o rusalky, ale o stejně líbezné družky Libušiny. Vypráví se totiž, že právě u cesty vedoucí kolem Rozkoše směrem na Liběhrad Libušiny společnice přepadávaly muže směřující k lysskému hradu. Že by půvabné loupežnice byly předchůdkyněmi dívčí války? Nikoliv. Dávná pověst je najednou velmi frivolní. Stát se jejich zajatci bylo asi přáním každého muže. Se zajatými nebožáky, kteří jistě čekali od bojovnic to nejhorší, se Libušiny družky měly v rozkoši oddávat milostným hrám…
Lidé donedávna tůňku skrytou nedaleko silnice nazývali Libušinou lázní. Podle pamětníků tu bylo kdysi v zemi nalezeno několik dlouhých dubových trámů. Je zajímavé, že kněžna Libuše má v pověstech často nějakou souvislost s vodou. Jezírko v Libušíně, Vltava, nad kterou se tyčil Liběhrad, Libušino jezírko v Kouřimi, tajemná Libušina lázeň na Vyšehradě, a mohli bychom ve výčtu pokračovat.
A tak by nás mohlo napadnout, že stará báje o Libuši není pouze mýtickým příběhem o první české kněžně, ale o dávném slovanském kultu, jemuž zasvěcená žena sloužila. Vždyť byla věštkyně a její sestry hadačky a kouzelnice. Možná v tom spočívala Kosmova úprava faktů, o nichž mohl vědět daleko více než my. Jenomže katolický hodnostář pro starou víru neměl sebemenší pochopení. V jeho době byla ještě příliš živá, a tak bylo jistější se o ní příliš nešířit.

Kdysi dávno prý skřítci, víly a loupežníci obývali i České Švýcarsko, možná i nadále obývají.

Jezírko v zámecké zahradě v Českém Krumlově
O tomto jezírku se vyprávěly krásné pohádky o vodních vílách, které tu tančí v noci při měsíčku. Dokonce se vypráví, že na ostrůvku je ukrytý poklad, a víly jej střeží společně s trpaslíky. Kdo se jim zalíbí, tomu prý část pokladu předají. Ve vyprávění je však kouzlo, kouzlo dobrého slůvka. Kdo toto kouzlo rozřeší, ten poklad získá. Je známo, že mnozí lidé se o získání pokladu již pokoušeli, ale vodní víly ani trpaslíci se neukázali.

V jedné verzi pověsti o Hansi Heilingovi z Dubí u Karlových Varů se vypravuje, že když měl jistý mládenec před oltářem vyslovit své "Ano", vyšla vodní víla z Ohře a všechny svatebčany proměnila v kámen. Tuto verzi pověsti získal zdejší učitel SCHMITT v r.1864.

O rusalkách u Vildštejna na Chebsku jsem vypravoval jinde (Svatojánská noc)



Lorelei (text: Heinrich Heine, hudba: Friedrich Silcher)
Lorelei (Kniha písní)
Já sám nevím proč, co to značí,
že jsem tak zamyšlen,
ta prastará pověst k pláči
mě týrá dnes po celý den.

Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn,
zář slunce dohořívá
a na hory pad stín.

Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si zlatý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,
češe a zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj,
to všecko způsobila
svým zpěvem Lorelei.
http://www.youtube.com/watch?v=DmtYc_GpwG4&feature=related
Rusalka a princ (Antonín Dvořák, Rusalka)
http://www.youtube.com/watch?v=dBfhP5ndKSQ&feature=related
Levko:"Jak je ticho, jaký chlad..." (N.Rimskij-Korsakov, Májová noc)
http://www.youtube.com/watch?v=vr0Gp9VmHuk&feature=related
Malá mořská víla (H.Ch.Andersen - K.Kachyňa)
http://www.youtube.com/watch?v=ix2jB-qY21M
Jezerní královna (Karel Kachyňa 1997)
http://www.youtube.com/watch?v=eZUVg5n7xQk
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 05.07.2011 07:22    Předmět: Lesní panny, divé ženy Citovat

Lesní panny, divé ženy

Lesní panny a divé ženy jsou z rodu víl. O vílách pod různými názvy ( slovanské víly, germánské nixy, keltské sidhe, řecké nymfy) vypravují mýty všech evropských národů už od raného starověku.
Lesní panny patří mezi víly lesní, nazývané žínky, žijící ve stromech, popisované jako krásné průsvitné dívky v lehkých šatech se zlatými či rusými vlasy. Tyto vlasy byly zdrojem jejich síly. Uměly se měnit v různá zvířata, například koně, vlka, sokola či labuť a vyznaly se v léčení a věštění. Také vyjížděly na lov na koni či jelenu nebo tančily v lese, a zpívaly. Zjevovaly se, když padala rosa nebo se tvořila duha.

Existují i víly zlé - jeskyňky (unesly Smolíčka - jelen se zlatými parohy možná představuje keltského boha lesů Cernunna) a jezinky, které jsou velmi nebezpečnou vílí formou; přitažlivý vzhled již u nich nebývá pravidlem, zůstává jim však v plné míře jejích vílí kouzlo. Jezinky a jeskyňky se občas zaměňují - sám nevím, jestli oprávněně.
Divoženkami či divými ženami bývají nazývány ošklivé a neupravené víly, jež často kradly lidské děti a vyměňovaly je za svoje. Obývají lesy nebo jeskyně. Divou ženou se mohla stát víla za trest.
Jezinky byla odrůda úplně zpustlých divoženek. Staří Čechové říkali, že mají ženskou hlavu, prasečí tělo a koňské nohy. Na jezinky se dlouho věřilo, neboť v Čechách byly husté, těžko přístupné lesy, kde číhalo mnoho nebezpečí. Proč by tedy nemohly číhat v jeskyních jezinky. Říkalo se, že uspávají lidi a vylupují jim oči. Chytaly také malé děti, strkaly je do krmníků a krmily si je tu jako pašíky, aby si na nich mohly pochutnat.
Škodolibé jezinky ve stejnojmenné pohádce nejdřív lidi uspaly a potom jim vylupovaly oči. Stejně tak učinily kdysi jednomu dědouškovi, který pásl na hůrce v lese kozy. Potom vzal ale do služby Janečka a ten se jezinkami přelstít nenechal. Svázal je proutkem z ostružiny a donutil je vrátit dědouškovi jeho oči. (České pohádky).

Královna víl - Víly mají samozřejmě svoji panovnici, která obvykle mezi nimi řeší spory nebo vyhodnocuje prohřešky a trestá. Pokud elfové bývají označováni jako víly, přesněji se buď jedná o druh víl, nebo tvoří dohromady s vílami jednu skupinu pod vládou královny víl (nejasnost je pravděpodobně způsobena překladem - v angličtině je pro vílu více termínů, například Fae, Fairy a Pixie).


Nejstarší známé zprávy o vílách u Slovanů pocházejí ze středověku. Už v 6. století psal Prokopius o uctívání „nymf“, jejich slovanské označení ale nezaznamenal. V Rusku jsou víly uváděny již v pramenech z 11. až 12. století (v souvislosti se zákazem jejich uctívání), z pozdějšího folklóru ale byly vytlačeny rusalkami. V Bulharsku o nich máme zprávy od 13. století, v Srbsku od 14. století. V Čechách se dochoval jediný starší (předknižní) doklad o působení víl v básni o Jětřichu Berúnském z 15. století.
Původ víry ve víly není zcela jasný; můžou být reliktem původních božstev, která byla uctívána, než vznikly dnes známé pohanské pantheony nebo až představou pozdější. Jiná teorie říká že v původním pojetí byly víly čarodějkami, jež až později získaly nadpřirozenou podstatu. Představa, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, zvláště těch, jež spáchaly sebevraždu či se utopily, je pozdní a vznikla nejspíše až pod křesťanským vlivem. Pak jsou podobné bludičkám.

V Česku máme popsánu víru ve víly např. jednak v povídce Divá Bára (B.Němcová) - vesničané věřili, že Bára je dítě divoženky (která je vyměnila v kolíbce), protože měla velké oči (buličí - telecí), chovala se jako kluk a nebála se pověr - a jednak v divadelní hře Strakonický dudák, aneb Hody divých žen (J.K.Tyl), která je zpracována podle starší pověsti z jižních Čech - Švanda je synem víly Rosavy, která je za lásku k muži a pak k synovi zakleta v divou ženu.
Smutný příběh, jak lesní víla zavedla a zahubila nešťastně zamilovaného mládence, zpracoval F.L.Čelakovský v baladě Toman a lesní panna (Ohlas písní českých).
http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/toman.html

Asi by bylo těžké zmapovat všechna místa, kde se lesní panny nebo divoženky zjevovaly:

Ševcova skála (Čečínské polesí ležící mezi Dolním Hradištěm a Kočínem na východě a Nebřezinami a Babinou na západě, údolí řeky Střely): Divoženky tam k smrti utancovaly mladého ševce. Až za několik týdnů jej našel hajný, když si všiml brašny a pohozeného kabátu. Na památku předčasně skončeného života mladého ševce Jíry Tomšů se skále nad Střelou říká Ševcova.

Mariánskolázeňsko: Jeden sedlák z Horní Vsi u Trstěnic se při orání setkal s lesní žínkou. Byla stará a šedivá. Nabídla mu posvícenský koláč a řekla:"Neruš nás nikdy v naší práci a vy lidé se držte starého posvátného obyčeje; potom budete mít vždy dostatek chleba a žádnou nouzi. Nezapomínej na chudé a dodržuj nedělní odpočinek."

Lesní žínky bývaly malé, šedivé a hrbaté, často se opíraly o hůlku, kterou rýpaly do mechu.

Zabloudilé děti odvedla mlčky na kraj lesa, aby trefily domů. Jestliže ale brečely, vyhnala je z lesa.
Strach z ní mívali zloději dříví. kdo si ale troufl pro to dříví dojít, už se nevrátil.

Bohuslav Balbín (1621-1628) s odvoláním na G.Agricolu: Za časů Alberta Velikého chytli v českých lesích - Hercynský les (podle antických autorů, Caesara - zalesněné pohoří od Rýna po Karpaty) dva tvory, samce a samici, jejichž přední končetiny se podobaly lidským rukám a zadní lidským nohám. Albert se tehdy domníval, že snad pocházejí z rodu opic.
Balbín na vlastní oči viděl lehnického chlapce, který žil mnoho let se zvěří v lesích a byl polapen r.1650. (Lehnice - východně od Prachatic).
B.Balbín, Krásy a bohatství země České

Tepelsko: Ve dvoře v Útvině se stal podobný příběh jako v baladě o Polednici. Ale stalo se to o Vánocích. Dítě brečelo, selka otevřela okno s dítětem na rukách a zavolala Zembaru (to byly strašidelné předvánoční kolednice). Zembara přiskočila a dítě odnesla. Našli z něj jen košilku na plotě asi kilometr vzdáleném.
Podobný příběh se vypravoval i mezi Mží a Švamberkem-Krasíkovem.

Bezdružicko: U vesnice Krsy stával 3,5 m vysoký kříž (než ho za bolševiků shodili). Ten postavili rodiče na památku neštěstí, kdy na Štědrý den dali plačící dítě za trest za dveře. Když dítě přestalo plakat, šli pro něj, ale dítě zmizelo. Vydali se ho hledat, ale našli jen šatičky u vesnice Polínka.

Kynžvartsko: Tam chodívala divoženka Paní Holle (Peklo) a trestala ženy, které předly v zakázané dny (třeba na sv.Tomáše). Chodívaly s ní zakrslé škaredé ženy a ty provinilou přástevnici zmlátily metlami.
Na Černošínsku ji provázeli skřeti.
Na Bezdružicku (i na Černošínsku) dokonce ukroutila jedné děvečce hlavu.(Holle byla starogermánská bohyně a ty pověsti s ní možná souvisí.)

Černošínsko (okr.Tachov): Tady se divým ženám říkalo hulcfrálky. Často bydlívaly u lidí a pomáhaly s domácími pracemi. Ale když nastala neúroda a hlad, žínky odtáhly do lesů. Zůstavaly však k lidem přátelské. Hospodáři jim při žních nechávali stát na poli pár klasů.

Když bylo při žních moc práce a ještě k tomu přišlo deštivé počasí, hospodář rozložil navečer do čtyř koutů pole srp, chleba a sýr. V noci hulcfrálky přišly, posekaly pole a obilí složily do snopů. Srpy zůstaly na místě, ale chleba a sýr zmizely. Hospodář pak děkoval voláním do lesa a odtamtud se ozývaly laskavé odpovědi.

Jeden líný hospodář hulcfrálku chytil, a i když plakala, donutil ji, aby mu sloužila. Jak slíbila, tak mu pomáhala. Statek vzkvétal. Ale za čtvrtého hospodáře přišlo všecko "cugrunt" - ke krachu.

Tachovsko: K Rozvadovu (dálniční přechod do Bavorska) do vesnice Zirk (dnes zaniklá) chodily tančit dvě víly. Přišly jako krasavice, ale vždycky o půlnoci zmizely.
Jednou je mládenci v hospodě při tanci zabavili, že víly zapomněly na půlnoc. Přišel si pro ně neznámý chlap a odvedl je. Od té doby ty dívky nikdo nespatřil.

U Starého Sedliště skákala divoženka na záda chlapům, kteří šli pro dříví, a vozila se na nich. Sedláci pak ukazovali modřiny na zádech a ramenou.

Lesní žínka žila i v hraničním lese směrem na Bärnau. Setkávali se s ní uhlíři.

V lesní divoženky mohly být začarovány dívky Divokým lovcem. Zachránily se jen tak, že si sedly na pařez, do něhož dřevorubec vyřezal kříž, nebo když si sedly na pokácený strom, u něhož se dřevorubec pomodlil.

Bohuslav Martinů, Zavírání lesa
Zavírám, zavírám les,
aby sem nikdo nevlez,
ani kočka, ani pes:
vleze-li sem bába,
ať z ní bude žába;
vleze-li sem dědek,
ať je z něho dudek,
vleze-li sem panna,
ať z ní bude srna;
vleze-li sem mládenec,
ať je z něho brabenec!

http://www.youtube.com/watch?v=DOaxUZjkhcE
Královna víl a svět víl - Henry Purcell (1659-1695), Královna víl - předehra - super obrázky
http://www.youtube.com/watch?v=ipCpNvnkQQw&feature=related
Královna víl (Blackmore's Night)
Daleko za kopcem, tam najdu květinu, roste rychleji a rychleji, je pořád krásnější. V ní sedí Královna víl zlatem zářící.
Její dech je jako jarní vítr, srdce čisté jako zimní sníh, její slzy se třpytí jak křišťál. Už roky je v nás všech.
Mé tmavé oči, pomozte mi vidět, stačí mi jediný pohled. Královna zmizela, rozplývá se v paprscích zapadajícího slunce. Ale vím, že jsme spojeny.
Skládají hold Jejímu Veličenstvu vrby, louky, lesní květiny. Tajemství lásky. Kdo by nechtěl obdivovat? Kdo by nechtěl uctívat? Kdo po ní netouží? Kdo chce vidět víc.

http://www.youtube.com/watch?v=inath9I4xc0


Naposledy upravil Korrak dne 06.07.2011 04:13, celkově upraveno 6 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 05.07.2011 11:57    Předmět: Člověk a rostlin, člověk a strom Citovat

Člověk a rostlina, člověk a strom

Zvláštním jevem, který Slované sdíleli s Kelty (anebo ho možná od Keltů převzali), je víra, že člověk může být spojen se stromem nebo rostlinou. Římští vojáci se báli keltských bojovníků (ti bojovali rádi v lese), protože po nahém Keltovi sekli, ale meč se zaťal do kmene, protože bojovník zmizel ve stromu.
Souviselo to nejspíš i s vírou ve stromové víly.
Keltové přisuzovali člověku podle narození určitý strom. Údajně měl strom a člověk podobné vlastnosti.
Jakoby člověk mohl žít napůl ve světě lidském, napůl ve stromu. Taky když ten strom padl, zemřel člověk.
Proto se také při narození dítěte vysazoval strom.
(V příbuzenstvu jsme měli dva bratry, jimž otec vysadil břízy. Jeden z nich zahynul v koncentráku. Ten rok zničil jeho strom úder blesku. Po mnoha letech, když umřel ten druhý bratr, jsem se šel podívat na jeho břízu. Byla suchá.)

Hrávali jsme různé hry. Dvojice (jeden měl zavázané oči) chodila po lese. Pak se někde zastavili. Nejbližší strom si ten "slepý" osahal, seznámil se s ním. Pak odešli, šátek z očí šel pryč a bývalý nevidoucí šel ten svůj strom hledat. Když ho poznal, pokecal si s ním a pak ho chránil.
Nebo jsme se rozběhli v lese a na zavolání si každý chytl nejbližší strom. Kdo chytil strom zdravý, ten dlouho nebude potřebovat doktora. Ale kdo chytil strom nemocný, s jeho zdravím to nebude valné. (A víte jak dnes vypadá "zdraví" lesa třeba na Šumavě...).

Ve slovanském folklóru existuje hodně bájí i pohádek, které tuto víru potvrzují:

Kytice (K.J.Erben, Kytice) - Erben zbásnil starý příběh: Zemřela matka, a protože děti chodily na hrob a naříkaly pro ni, vtělila se v mateřídoušku. Děti v té vůni poznaly maminku a už se jim tolik nestýskalo.
Vrba (K.J.Erben, Kytice) Mladá žena, přes den čilá a veselá, ležela v noci jako pařez. Na radu čarodějnice, která mu prozradila, že jeho žena má půl života ve vrbě, manžel ten strom porazil. V tu chvíli ale umřela i jeho manželka. On pak nechal z dřeva vrby udělat kolíbku a zbylé proutí nasázel podle potoka. Když se dítě kolíbalo, jako by ho uspávala matka. A když, už jako větší, si dělalo z větví mladých vrb píšťalky, jako by si s ním matka povídala.
Lilie (K.J.Erben, Kytice) Podobný příběh vypravuje i tato báseň.
Zemřela mladá dívka. Nechtěla být však pochována na hřbitově, ale u lesa. Její přání bylo splněno. Za nějaký čas vyrostla na jejím hrobu krásná lilie. Mladý král, který jel na lov, lilii uviděl a zatoužil ji mít doma. Nechal ji vykopat a přemístit do zámecké zahrady. Jednou v noci se však lilie proměnila v dívku. Král se do ní zamiloval a uspořádali svatbu. Brzy mu povila dítě. Když však král odjel do boje, jeho matka dítě zabila a lilie zvadla. Král za to svou matku proklel.
Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila;
na nebi slunce - pobořena síň:
"Zhyň, paní noční! Zhyň, obludo, zhyň!"

Pán jede domů - dosti služby jest;
tu mu žalostná v ústrety jde věst:
"Tvé pacholátko již ti nežije,
a po tvé paní - zvadlá lilie!"


Podobné příběhy vypravují i pohádky:
Myrtová panna, Lotosová (leknínová) panna, Krásná panna jabloňová, ...
Mohli bychom sem zařadit i příběh Radúz a Mahulena (autor: Julius Zeyer, hudba Josef Suk, film 1970) vytvořený podle slovenské pohádky Radúz a Ludmila, jejíž námět je však patrně starší a celosvětově rozšířený, vyskytuje se i u indického básníka Kalidásy v eposu Šakuntala (do češtiny toto dílo přebásnil František Hrubín pod názvem Ztracený prsten).
Nekončí ovšem všechny smutně.

Podobným tématem se zabývá i Kvapilova Princezna Pampeliška:
Elegická podzimní krajina je kulisou konce neblahého putování Pampeliščina i Honzova provázeného nouzí a žebrotou. Poslední princeznina naděje, otcovo odpuštění, je vyvrácena zprávou, že chřadnoucí král svou dceru proklel a nechce ji vidět. Omdlelou princeznu Honza odnáší do rodné vesnice, aby jí dopřál dobrodiní matčiny laskavé péče . Mezitím matčiny prosby u krále za Honzovo omilostnění nenaleznou sluchu. Přesto Honzova matka po počáteční nedůvěře přijímá slábnoucí princeznu za svou dceru. Pampeliška se ztrácí před očima; nemoc vůčihledě přechází do umírání. Honza vyráží za králem, aby ještě jednou mohl spatřit svou odcházející dceru. Dříve, než však otec dorazí, vybíhá zesláblá princezna na náves a umírá. Dívku, lehkou jako pampeliščí chmýří, totiž unáší do nenávratna podzimní vítr.


Zemřela matka (Erben, Kytice)
http://www.youtube.com/watch?v=lWP4YEXM3B8
Naplnění kletby + zlomení kletby (Radúz a Mahulena)
http://www.youtube.com/watch?v=kMghaA9Pon8
http://www.youtube.com/watch?v=Dq5VjwFDx1g&NR=1
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 06.07.2011 04:46    Předmět: Lesní muži, ohniví muži, černí muži... Citovat

Lesní muži, ohniví muži, černí muži, černí rytíři,...

Následující bytosti se vyskytují téměř výhradně jen v pověstech. Většinou jsou to duchové mužského pohlaví, ale občas možná šlo při setkání s nimi o skutečné osoby.

Lesní mužík (leszi, lesovij, lesij či poangličtěně leshii, leshy, ukrajinsky: Лісовик, rusky: ле́ший) je lesní strašidlo mužského rodu ve slovanské mytologii. Chrání divoká zvířata a les, podobně jako Porevít (slovanský bůh lesa, pozná se podle pěti hlav) - Berstuk (lužickosrbský vládce lesa a lovu) - Boruta (žil v borovici, rohy na hlavě, provázeli ho vlci a medvědi), jehož nejspíše imituje jako verze na určitém území, stejně jako Lesní mužík, Hejkal. Anebo mohl být negativní formou bytosti následující po rozšíření křesťanství mezi slovanským lidem.
Jeho analogií je bůh lesů Pan z řecké mytologie nebo jeho římské obdoby Faun a Silvan.
Za ženu má kikimoru lesní, které se také někdy říká lešačička a nebo lešačka, a žije s ní v lesích nebo na blatech. Spolu mají děti, kterým se říká lešonky.
Lesní mužík je popisován jako vysoký muž, ale svou podobu může měnit od listu trávy až po vysoký strom. Vlasy a vousy mu tvoří živá tráva a popínavé rostliny. Někdy je zobrazován s kopyty, ocasem a rohy. Má bledou bílou kůži, která kontrastuje s jeho jasnýma zelenýma očima. Kdo jej nezná, může si myslet, že jde o ďábla. Lesní mužík má smlouvu s vlkem, ale může být viděn i ve společnosti medvěda. Je vládcem a pánem lesa. Může se proměňovat do různých podob. Kromě listu nebo vysokého stromu se dokáže proměňovat v houbu nebo lidskou podobu. Prozradí jej žhnoucí oči a obráceně nasazené boty. Ovládá řadu triků, jak uvrhnout na člověka nemoc nebo jej dokonce zabít. Je známý tím, že dřevorubcům v lese schovává jejich sekery a nářadí. Dokáže napodobit různé lidské hlasy. Není to démon, ale spíše šprýmař, který si z lidí tropí legraci.
Jeho spojencem je vítr, který za ním smazává stopy. V lese se nesmí pískat, mohli byste lesního muže naštvat. Je samotář, takže jak mu vleze do rajónu jiný lesij, začne boj - padají stromy a plaší se zvěř.
Podle jiných mýtů existují celé vesnice lesních mužů.
Hejkal, též hejkadlo (hejhal, hejlal) je pohádková bytost, lesní duch, který straší pocestné svým strašlivým voláním. Jde o jednu z nejznámějších bytostí českých pověstí.
Hejkal je chlupatý, vousatý muž se svítícíma očima porostlý mechem. Umí se proměnit například v strom nebo kámen. Má obrovskou sílu, běhá v noci po lese a hejká. Pokud se mu někdo vysmívá nebo napodobuje jeho volání, hejkal přiběhne a roztrhá ho na kusy, jindy mu jen skočí na záda a prožene ho po lese. Hejkal se živí larvami a brouky, nepohrdne myší, vajíčkem, či ptáčátkem, obzvláště mu chutnají malé žabky a rybky. Jsou známy případy, kdy hlavně v období zabíjaček děsili pocestné, kteří se vraceli s výslužkou někudy přes les, a ti pak často nějakou tu jitrničku, či jelítko strachem upustili. To byla pro hejkala vítaná změna, protože ho taková tučná strava náležitě posílila. Často se stávalo, že sami padli do tenat lidské chamtivosti, zejména pak do želez pytláků. Kdo takového hejkala osvobodil a vyléčil, dočkal se mimořádného přátelství, které bývalo velmi často korunováno i neobvyklou odměnou, darem zvláštní schopnosti, nebo kouzelným předmětem. Hejkal také klade v lesích bludný kořen nebo bludný kámen – když ho pocestný překročí, nemůže najít cestu domů. Hejkal nemá žádnou moc nad člověkem, který u sebe nosí chléb. Nejmocnější hejkalové prý žili na Plzeňsku. Snad ale je nutno zmínit i jednu kladnou vlastnost hejkalů. Podle vyprávění prý v lese, kde bývali hejkalové, nebyli lapkové, tedy loupežníci, protože jejich chamtivost hejkal nesnášel. A proto když byl pocestný v takovém lese potichu, nehrozilo mu ani v noci žádné nebezpečí. Občas se prý ukázal i vandrovním tovaryšům u jejich ohýnku a pokud dostal něco dobrého, měli určitě spokojenou a klidnou noc. Nejvíce se objevoval u tovaryšů řeznických, protože nosívali sebou špek, což byla hejkalí pochoutka, neboť prý promastila hlas, aby byl silnější. Hejkal taky uměl vždycky najít vodu a toho, kdo ho obdaroval, vždycky k vodě zavedl.
Podobnou bytostí byl hejmon, též pohunek, lesní duch, který plašil pytláky. Zjevoval se v jižních Čechách a šlo prý o ducha zemřelého nepoctivého myslivce.
Západoevropskou variantou lesního muže je Král duchů.

Kynžvartsko:
Dva chlapíci z Paliče se vydali o Velkém pátku na Dyleň, aby tam vykopali poklad. Cestou potkali dva dřevorubce. Chtěli se jim vyhnout, aby se pravý cíl výpravy neprozradil. Jenže dřevorubci se jim tam pořád někde motali. Tak to chlápci nakonec vzdali a vrátili se domů.
Když přišli do hospody, uhodili na ty dřevorubce, proč se jim na Dyleni pořád motali pod nohy. Jenže dřevorubci ten den na Dyleni vůbec nebyli, dokonce ani neopustili hospodu, což jim dosvědčili další hosté.
To si zažertoval Duch Dyleně a dřevorubce zaměnil.

Kolem Dyleně se pohyboval Divoký sekáč (Bilmetzschnitter). Podle Jakuba Grimma měl rozcuchané vlasy a postupně se z něj stalo strašidlo.
Škodil sedlákům. Měl velký pazour a na něm nehet ve tvaru srpu. Jím vysekával pruh pole a takhle po něm chodil křížem krážem. Obilí padne a zčerná. (Že by to souviselo s "kruhy v obilí"? Smile ) Někdy jezdí na kozlu, proto se mu také říká Kozlí jezdec či Kozlí sekáč.
(Bytost je různě vykládána a je dávána do souvislosti se starověkými germánskými bohy.)

Černošínsko (okres Tachov):
Tři bratři z Hraničné se vydali do lesa na dříví. Ségra měla hlídat. Když byli v plné práci, sestra je upozornila, že z kopce někdo sestupuje. Uslyšeli volání hej-hej. Když se podívali ve směru hlasu, spatřili muže tak velkého, že jeho hlava dosahovala výše okolních stromů. V ruce držel velikou hůl, oblek měl bíle a černě stříkaný a veliký široký klobouk mu kryl hlavu tak, že mu nebylo vidět do obličeje.
Protože mu bratři neodpověděli, jak byli strachem strnulí, nevšiml si jich a šel dál a pořád volal hej-hej.

Tachovsko:
Od Chebu po Přimdu se věřilo na druda. Bylo to něco jako noční můra, ale měla ta potvora tělo z masa a krve. V noci navštěvoval některé osoby a ve spánku je mačkal a dusil.
Nejdřív vrzly dveře a potom se objevil přízrak s planoucíma očima a se zatnutýma rukama. Přízrak je tiskl do postele, aniž by se mohli bránit. Někdy úplně ztrnuli. Když tlak povolil, byl přízrak ten tam. (Dneska se úplně stejným způsobem zjevují mimozemšťani. Dokonce se drudovi někteří podobají. Smile )
Údajně se před ním dalo i chránit. Jedna mladá novomanželka si vzala do postele, jak jí někdo poradil, pytlík s krupicí a jak začal tlak, posypala si prsa. Drud zmizel a u postele stála její bytná. To byl ten drud.
Taky na něj platily předměty jako na upíra.
Když jsem byl malej, míval jsem občas strašidelné sny. Ale jak se ozvalo takové zvláštní hučení, tak jsem věděl, že noční trápení končí.

Ohnivý muž je bytost z českých pověstí. Zjevuje se nejčastěji jako ohnivá postava, ale jinak mívá mnoho podob – hořící sud, ohnivé kolo nebo vůz, hořící snop, ohnivý pes nebo zajíc. Podle pověsti je ohnivý muž duchem zemřelého, který za života rozorával společné meze nebo posouval hraniční kameny.
Ohnivému muži se říká také ohnivák, ohnivec, fajermon (z německého Feuermann, ohnivý muž), světlík, světloň, žavák atd.

Ohnivý muž
Ve Vrších u Skřivan (3 km od Nového Bydžova, Kraj královéhradecký) hlídal sedlák zelí. Byla tmavá noc. Najednou začal štěkat pes a ukryl se v boudě. Sedlák pátral po příčině a tu spatřil ohromnou postavu. Pojala ho hrůza. Schoulil se do boudy a prosil boha, aby odstranil strašidelný zjev. Po chvíli vyhlédl bázlivě, ale nikde nic neviděl. Sebral se a utíkal domů, kde vyprávěl, co všechno viděl. Ráno prohlížel pole a uviděl zelí rozryté. Po ohnivém muži ani známky. Ještě mnohokrát bylo možné spatřiti ohnivého muže, jak pole rozrývá a rozhazuje. Skřivanští říkali, že tak musí činiti, dokud mu nevyprší uložený trest.

Světýlka a žhavý muž. (Josef Košťál)
Jakási Nechvátalová šla ze Skřivan do Sloupna a u „přelízky“ se objevil z nenadání ohnivý muž. A poděsil ženu tak, že to leknutím odstonala. Ohnivého muže spatřil i muž, který kráčel ze Zábědova (dnes část Nového Bydžova) podél řeky. Ohnivý muž běžel po vodě a náhle zmizel.

Ohnivý muž (Slaný, okr. Kladno)
http://www.meuslany.cz/cs/o-meste-slanem-a-okoli/historie/povesti-a-legendy/ohnivy-muz/

Na Karlštejně u první brány padaly v noci přes cestu ohnivé klády - závory. ...zápory byly žhavé jako rozpálené železo a u samotné první brány stál podivný "železný muž" - tenký a plochý jako prkno, zato však byl v železném, starodávném brnění, s mohutným mečem v pravici, z něhož sršely jiskry, jako z nějaké výhně.
Jednou v noci tam nějaký kočí vezl kamení na opravy a strachem z toho zjevení omdlel. Vůz i s koňmi našli ráno převrácený.

Mariánskolázeňsko:
Mezi Litrbachy a Novou Vsí v Slavkovském lese řádil ohnivý mužík Hau-Hau.
Chlapík popil v hospodě v Litrbaších a v noci se vracel do Nové Vsi. U lesa Hauhauwald spatřil světlo. Byl v náladičce, tak si juchal. Tu ohnivý mužík zavolal:"Hau-hau!" Na to se nesmělo odpovídat, protože by mu mužík skočil na záda. Jenže chlapík byl king, a tak odpověděl:"Hau, hau!" Mužík mu skočil na záda a škrtil ho až k Nové Vsi. Takové setkání obvykle skončilo dlouhým maroděním a smrtí.

Tepelsko:
Na říčce Teplá mezi klášterem a Křepkovicemi stojí Štýrův mlýn (původně se jmenoval Stiersmühle - Býčí mlýn).
Když se mlynář vracíval v noci do mlýna, svítil mu na cestu jeho přítel - ohnivý mužík.
Jednou mu za to mlynář poděkoval a tím mužíka vysvobodil. Od té doby ohnivého skřítka už nikdo nespatřil.

Černý muž nebo černý myslivec se vždycky podobal lidem. Jenom buď býval černě oblečený (případně měl hodně snědou tvář - ale nešlo o spoluobčana tmavé pleti, který pod záminkou vrácení přeplatku od ČEZ okrade důchodkyni o životní úspory), nebo ho nikdo v kraji neznal.

Kokořínský černý myslivec
Kolem Kokořina hledávali lidé poklady, které prý tam schovávaly loupežnické bandy. Občas se i našly peníze, kostelní předměty a šperky.
Dva chlápci z Hradska začli taky kopat. Ale nějak se jim nedařilo, neboť co přes den vykopali, to se jim zase zavalilo. Jednou tedy kopali i v noci, až posléze stanuli před zrezivělými železnými dveřmi.
Tu pojednou zjevil se před nimi spanilý mládenec, jenž byl celý v černém úboru, s kloboukem s černým nádherným pštrosím pérem na hlavě a s mohutným černým lesním rohem zavěšeným na černé šňůře.
To byl pověstný černý myslivec kokořínský, jenž za bouřných, hrůzných černých nocí projížděl na vraném divukrásném, ohnivém oři s četnou svou družinou kokořínské hvozdy a hlasné, mohutné, daleko slyšitelné, ozvěnové troubení bylo vždy znamením, že se blíží černý kokořínský myslivec.

Chlápci měli nejdřív strach, ale nakonec se ho zeptali, co nejraděj střílí. Odpověděl, že sluky, a zmizel.

Chebsko: Tady zas často chodili "černí Vlaši". Mívali s sebou hornická kladívka. Možná šlo o skutečné Italy, kteří prováděli geologický průzkum.

Plánsko (okres Tachov):
V Plané na staré silnici do Plzně (nedaleko zaniklé Nosticzovské cihelny) se zjevoval strašidelný Chorvát. Měl na sobě chorvatský vojenský oblek. (Před mnoha lety v tom místě tábořili chorvatší vojáci a v hádce byl jeden zabit a zde pohřben.)
Hledalo se v písemnostech a vyšlo najevo, že 20.března 1759 byl zde pohřben Chorvat jménem Branec.

V Dolním Sedlišti byl spatřován černě oděný muž se širokým koženým páskem a velkou přeskou. Prý hledal zakopaný poklad. Zakopaný švédský poklad prý se hledal i u Bílého mlýna.
Na Bundštejnu se prý nacházel velký hrob - mohyla, v níž měl být pohřben pohanský vůdce zdejšího lidu i s pokladem. (Jiná verze tvrdila, že jsou tu pohřbena tři knížata ve třech rakvích - dřevěné, měděné, kamenné.)

Když se přijíždí do Neblažova, uvidíte u školy železný kříž. (Prý jsou tam pochováni Švédové nebo Francouzi.)
Pověst vypravuje, že se chudý neblažovský rytíř zamiloval do dcery pána ze Štokova. Byl z toho shakespearovský příběh končící smrtí obou milenců. Dívku pohřbili ve Štokově, rytíře v Neblažově.
A od těch dob se u toho kříže, když se ráno vyzvání, zjevuje muž v černém.

Černošínsko:
Na svojšínském panství sloužil luteránský myslivec. Zloděje dřeva nebo pytláka uměl nechat přimrazit k zemi.
Jednou ho našli v lese mrtvého. Tělo bylo tak ztuhlé, že ho nemohli složit do rakve. Jenže mrtvola se tam po chvíli urovnala sama.
Pak ho opakovaně pohřbívali, ale každé ráno ho znova našli na hřbitovní zdi.
Nakonec ho pohřbili v lesní školce.
Jenže v následujících dnech a rocích ho opakovaně potkávali. Jednou vystrašil i mládence z Pytlova, když si v lese chtěli porazit májku.

Tachov:
Husman - Ukrutný Ján - Tak jako dnes rodiče straší své děti čertem a v minulosti je strašili Klekánicí, v Tachově a okolí je odedávna strašili Husmanem, Ukrutným Jánem. ("Nebreč, nebo tě uslyší divoký Ján!", "Buď zticha, nebo se objeví divoký Ján!", "Pozor! Husman jde pro tebe!")
Johann Filip Husmann, svobodný pán z Namedy a Riolsburgu, byl skutečná postava z třicetileté války, císařský plukovník kyrysníků. R.1623 mu císař Ferdinand II. prodal Tachov. Husmann provedl násilnou rekatolizaci luteránského města a z Tachovanů udělal nevolníky.
Byl mnohokrát proklet, a proto nenašel po smrti klid ani v hrobě. (Zemřel r.1653.)
Za temných nocí projížděl jeho duch po kraji v ohnivém voze, taženém čtyřmi vraníky. Vedle každého koně běží čtyři černí psi a zuřivě štěkají. Podle jiné verze sedí velký černý pes s ohnivýma očima vedle Husmana v kočáře.
Dusot a frkání zběsile cválajících koní, štěkání divokých psů a rachot kočáru působí takový hřmot, který již z dálky nahání hrůzu. Koleje, které vytlačila do cesty kola vozu, jsou prý patrné ještě několik dní.
Když prý ho na dvoře tachovského zámku nakládali v rakvi do vozu, díval se na svůj pohřeb ze zámeckého okna.
Před smrtí chtěl prý udělat dobrý skutek - vrátit Tachovanům některá práva. Ale delegace měšťanů byla u brány zastavena nějakým mužem s koňskou nohou.
Husmann nenalezl pokoje ani v osvícenské a později ateistické době. Nejdřív stěhovali jeho ostatky ze zrušeného paulánského kláštera ve Světcích u Tachova do lesní kaple (po r.1787) a v 2.polovině 20.století vyhrabali jeho kosti světečtí učňové a hráli s jeho lebkou kopanou.
Zřícenina paulánského kláštera ve Světcích - Tachov ( Krásné Aglájíno údolí řeky Mže nad Tachovem dostalo své zajímavé jméno v dobách, kdy zde uctívali své bohy pohané. K tomuto místu se váže mnoho pověstí a od pradávna přitahovalo poutníky ze širokého okolí.)
http://www.turistika.cz/mista/zricenina-klastera-paulanu-ve-svetcich


Ohnivý muž (Kouzelný měšec)
http://www.youtube.com/watch?v=sLLHQavB-7g&feature=related
Král duchů (text: J.W.Goethe, Erlkönig, hudba: F.Schubert)
:Kdo cválá to tmou a vichrem zlým? To táta v návratu s dítkem svým. On svého synka v svém klíně má, jej v náruč svírá a objímá.
::"Ó, mluv, proč tvář svou mi skrýváš, se ptám."
:::"Ach, táto, zříš, toť král duchů sám! On má i vínek i vous i chvost."
::::"To, dítě, v mhách jen tmí se hvozd."
::"Ty líbezný, pojď, měj mě rád, na louce krásné můžem si hrát; sto kvítků vábných tam stříbrem plá, moje máti zlaté roucho ti dá."
:::"Ach, táto, ach, táto, jak říct jen ti mám, co duchů král mi teď dát slíbil sám?"
::::"Ach, synku, klidný zůstaň jen dál, to v suchém listí vítr jen hrál."
::"Chceš, krásný hošku, chceš se mnou jít? Moje dcerky rády tě budou mít, ony v rej tě vtáhnou, jak v noc přejde den, jich písně a tance tě zhýčkají v sen, jich písně a tance tě zhýčkají v sen."
:::"Ach, táto, ach, táto, teď zříš též ty sám, jak dcerky královy míří k nám."
::::"Vždyť zřím, vždyť zřím, toť zdání a sen, tam jívy se šedé rýsují jen."
::"Já rád tě mám, ty dráždíš tou krásou mě svou, a váháš-li jíti, pak znej sílu mou!"
::"Ach, táto, ach, táto, on plíží se blíž, zlý král ten chvátí ve svou mne říš."
:A s hrůzou otec v ten ráz dal se v trysk a dítě choré tím úž v náruč tisk´, ve svůj však dvůr než letem vpad, žel, v loktech dávno již syn mu zchlad´.

(:vypravěč, ::král duchů, :::syn, ::::otec)
http://www.youtube.com/watch?v=oV_-cJcaNv0&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 07.07.2011 04:27    Předmět: Duchové času Citovat

Duchové času

Duchové času je umělý název pro bytosti nebo přízraky, které jsou nějak spojeni s denní (někdy i týdenní, měsíční,...) dobou nebo určitou hodinou.
Zejména polední nebo půlnoční hodina jsou obecně považovány za hodiny duchů a měly být prožívány v klidu. Podobně posvátné jsou doby východu a západu slunce. (Křesťané pro tuto dobu zavedli vyzvánění, kdy se mělo pokleknout k modlitbě - klekání. Zvonilo se ráno, v poledne a večer - Anděl páně nebo Ave Maria. Dnes je stanoveno rozmezí: ráno 5-7 hod., večer 18-22 hod., poledne podle panujícího evropského času.)

Nejznámější z duchů času je u Slovanů polednice (poludnica, poludniowka, přezpolnica, připolnica, daemon meridianus, na Balkáně asi samovila).
Po poledni vyhání člověka z polí a trýzní ho otázkami nebo ho donutí mluvit nepřetržitě celou hodinu, jinak mu hrozí useknutím hlavy.
Přibližuje se k příbytkům a krade děti.
V polské verzi ji provází při vichřici sedm černých psů (jako u germánského Wotana).
Její podoba se různí. I Erben ji ve své básni několikrát měnil.
Mužskou variantou je poledníček - bílá postava chlapce, který trestá polední práce nebo polní pytláky.
Na Mělnicku se poledníček zjevuje jako vítr, rozhazuje seno a lidem podráží nohy. Zjevoval se i jako ohnivý pták. (V některých mimoevropských oblastech mu říkají pouštní démon.)
(S Poledníčkem jsem se několikrát osobně setkal u nás. Někdy zdálky - vypadalo to, jako by tam nějaký kombajn vyhazoval posekanou slámu do vzduchu, jindy jsem se musel držet stromu, aby mě nepovalil. V jižních Čechách prý krade usušené seno z kopek.)
Poledníček v severovýchodním Polsku
http://www.youtube.com/watch?v=2kWQBXGWi8U&feature=related

Hlavně v českých zemích je známá jejich sestra klekánice, která chodila po večerním klekání a sloužila hlavně jako odstrašující prostředek pro děti, které se rády toulají po večerce. Klekánice prý bydlí na starých věžích a zvonicích.
Vypadá jako žena v dlouhém hnědém plášti. Zdálky je k nerozeznání od člověka, ale zblízka je poznat, že je to strašidlo, protože má škaredý obličej šedé barvy. Vyskytuje se na vesnicích a výjimečně i ve městě, ale nikdy ji nepotkáme v lese ani jinde v přírodě. Po tzv. Klekání prochází několikrát vesnici tam a zpět a kontroluje, jestli není náhodou ještě nějaké dítě venku. Pokud nějaké dítě objeví, sebere ho a zavře do kapličky, nebo kostela. Tam ho nechá až do rána a potom ho za svítání pustí. Nikdy však Klekánice dítěti neublíží, akorát ho straší.
V jedné pohádce zavírala děti do jeskyně, kde měla několik chlívků. Trápila je hladem a strašila je, že je dá obru Lidojedovi. Svoji dceru Zloběnu, která děti hlídala, když Klekánice byla na číhané, chtěla zaměnit za hraběcí dcerku Růženku. Naštěstí jí to jeden myslivec překazil.
Variantou je klekáníček. V některých regionech klekáníček nebyl chlapcem, ale malým mužíkem, chodícím občas po kolenou. Patrně proto, že nosil pytel a strkal do něj neposlušné děti (Já myslím, že chodí po kolenou - klečí proto, že se objevuje při klekání.) Neposluchy skladoval pod zvonicí.

Protipólem polednice je půlnočnice, jejíž zjevení o půlnoci oznamuje smrt v rodině.

Můžeme sem zařadit i tzv.vegetační démony, kteří se objevují v poledne - kosířka, serp (lužický) a serpolnica. O Divokém sekáčovi z Kynžvartska jsem už vyprávěl.

Polednice (K.J.Erben, Kytice: Polednice)
http://www.youtube.com/watch?v=PYxVdKCaIzM
Klekánice (Eskalátor)
http://www.youtube.com/watch?v=UnZqluNiLAk


Naposledy upravil Korrak dne 08.07.2011 09:58, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 08.07.2011 05:24    Předmět: Démoni osudu Citovat

Démoni osudu

Prokopius, 6.stol: "Osudu neznají a vůbec neuznávají, že by měl nějakou moc nad člověkem."
Pouze v kritických situacích - nemoc, válka, smrt, slibují bohu oběť, jestliže z nich vyváznou, a pak věří, že tato oběť jim přinesla záchranu.
Tady se Prokopius asi trochu spletl, nebo jev nepřesně pochopil, protože následující autoři (bulharský Kozma presbyter, ruské spisy) dokládají, že Slovani věřili v bytosti ovládající osud. (To, co jsem podtrhl, funguje i dnes. Mnozí lidé neudělají krok bez amuletu a po přestálém nebezpečí jsou ochotni poděkovat jakékoliv bytosti.)
Jenom to nebyl osud neměnný v antickém pojetí (fátum), ale dal se ovlivňovat, např.oběťmi, v pohádkách i malými podvody.

Sreča, srjača ( jižní Slované, doloženo v 10.stol.) - nenechte se ovlivnit podobou toho slova Smile - byla to bytost jako římská Fortuna nebo řecká Tyché (Štěstěna, Prosperita) - krásná dívka předoucí zlatou nit a pečující o svého svěřence a jeho majetek.
Protipólem byla nesreča (už jen ve folklóru) - líná ošklivá stařena s krhavýma očima, jíž bylo záhodno se co nejdřív zbavit.

Rod a rožanice (Rusko; někteří badatelé se domnívali, že Rod je bůh; kult rozšířen hlavně v 11.-12.stol. - jsou proti němu zaměřena některá křesťanská "Poučenija": Slovo Isaji proroka, Slovo o vduchovneniji ducha) - souvisí s aktem zrození člověka a vznikem rodu, také s lidskou plodností; sesílal na zem duše k pozemskému zrození (hází na zem hroudy, z kterých se rodí děti).
Rožanice (rožděnice) - bytosti určující osud při narození známé od Evropy po Kavkaz a Sibiř (čes. sudičky, pols. rodzanice, slovins. rojenice, srbs. sudjenice, bulh. narečnice, urisnice; řec. moiry, říms. parky, germ. norny): zjevují se o půlnoci do tří dnů po narození dítěte, obvykle tři (ale i ve větším počtu) - průsvitné postavy krásných dívek nebo babiček, jedna má hlavní slovo (v Bulharsku zlatá bába); předou osud člověka jako zlatou šňůrku, jejíž přestřižení znamená smrt; přicházejí s rozžatou svící v ruce a přinášejí každá jiný dar, vpisují osud dítěte znamením na čele.
(Tři přadleny - předou na kolovrátku lidský osud, jedna má velkou nohu od šlapání, druhá velký palec od stáčení niti, třetí velký dolní pysk od nasliňování nitě osudu. Sudičky se objevují i v jiných pohádkách - O Plaváčkovi, Šípková Růženka,...)
Podle Prokopia se jim dávají oběti: chléb, sůl, sýr, máslo, med, víno, pivo, mince, aby byl pojištěn příznivý výrok.
Občas tu úlohu vykonávají i víly, boginky (Polsko), kraśniacy (Pomoří), udelnicy (Rusko), sudci (Rusíni - Huculové).
Věštba (Plaváček - muzikál, 1986)
http://www.youtube.com/watch?v=ipHBJsgglWo&feature=related
Prokletí (Jak se budí princezny 1977)
http://www.youtube.com/watch?v=LihCxyjkPGg&feature=related

Osud (a jeho ztělesnění)
-u Srbů sud, usud: stařec, který vládne nad srečou a nesrečou; když ve svém paláci rozsypává zlato, rodí se boháči, když jen střepy v chatrči, rodí se chudáci (zajímavá shoda s mayskoaztéckou bájí: ze Čtvrtého slunce zůstalo pár zlatých lidí - z nich jsou boháči a z kukuřičného těsta smíchaného s božskou krví vznikli indiáni, ti jsou chudí)
-u Rusů sudba - stařena, která žije střídavě v bohatství a v chudobě a podle toho přiděluje osud lidem
-u Poláků i u Rusů dolja a nedolja - první pečuje o svého svěřence celý život až do smrti, druhá přináší nezdar (musí se zmrskat a pak se stává užitečnou)

-hoře (rus. gore)= neštěstí, smůla: člověka pronásleduje; musí se zajmout a zneškodnit
Hoře přehoře (baltské pohádky)
http://pohadky-sveta.wz.cz/hore_prehore.html

-bída (běda, nužda): bledá hubená dívka, nebo zkřivená jednooká žena, která mučí člověka až do smrti; dala se přelstít a zavřít třeba do lahvičky, ale jak ji někdo zase vysvobodil - třeba ze zvědavosti - špatně dopadl.
Paní Bída (Vlasta Pospíšilová 1983)
http://www.youtube.com/watch?v=1F0J5uO-Fqs
-u Rusů licho - jednooká hubená žena - kdo se s ní setká, obvykle přijde o nějaký párový tělesný orgán
-na Malé Rusi zlydni (=smolné dni) - neváže se k osobě, ale k místu

-zvláštními postavami osudu, které se k nám dostaly asi až v současnosti podle pohádky bratří Grimmů "Paní Zima" je Perinbaba a Zimula. Perinbaba obstarává sníh a splétá lidem osud, Zimula zastupuje smrt a neštěstí.
Perinbaba a Zimula (Perinbaba 1985)
http://www.youtube.com/watch?v=ZAWZlDM-4-g
Někdo má štěstí,...jiný smůlu
http://www.youtube.com/watch?v=YOru-XBarW8&feature=related

Démoni nemocí: čuma (rus.), džuma (pols.), kuga (jihosl.) - morová příšera, lichoradka - zimnice, pristrit - horečka, ospa matuška - neštovice, zlý hostec - revmatoidní artritida (RA) je typicky lidská choroba, která postihuje klouby, mimokloubní struktury i orgány (např. plíce, srdce, oči, kůži). Co je příčinou revmatoidní artritidy (RA) a jak toto zánětlivé onemocnění vzniká, se vědcům zatím nepodařilo objasnit, ...

Smrt, Smrťák : Všechny evropské národy byly fascinovány zosobněním smrti. To až dnes se jakoby snažíme na smrt a umírání zapomenout.
Slovanská smrt v podobě bíle oděné ženy nebo dívky, známé Čechům, Slovincům, Ukrajincům, i Rusům, vystupuje v mnoha mýtech a pohádkách. Variantou je Smrťák, Smrťáček - udřený rolník s kosou přes rameno. (Představa hrůzného kostlivce je až mnohem pozdější a vychází ze středověkého křesťanství.)
Smrt obývá podzemní sál, v němž hoří svíce, které znamenají život. Každý člověk má svoji svíci a Smrt ji zapaluje při jeho narození. Jakmile svíčka zhasne nebo dohoří, nastává smrt.
Do království smrti se občas dá proniknout a pokud člověk zjistí, která svíce mu patří, může ji vyměnit za novou.
Smrt se zjevuje na rozcestích, na křižovatkách cest, u postelí nemocných, kde u hlavy zvěstuje úmrtí, u nohou uzdravení.
Na rozdíl od ostatních démonů nelze s ní nic pořídit, oklamat ji je možno pouze na krátkou dobu, např. otočením postele.
Vyléčení nemocného (Dařbuján a Pandrhola)
http://www.youtube.com/watch?v=oOmIV6pZv64&feature=related


Na horách býva (Hrdza)
http://www.youtube.com/watch?v=8doGVR7QHwg&feature=related
Počkaj, boháču (Družina)
http://www.youtube.com/watch?v=wmiaX-ERDHA
Co sudičky přály nám (Gott, Bílá)
http://www.youtube.com/watch?v=o4aELIhs_Kw
Smrt a dívka (Der Tod und das Mädchen - text: Claudius, hudba: Franz Schubert)
Dívka: "Jdi dále, nech mne býti, ty stvůro tváře zlé. Tak mláda jsem, chci žíti. Dej zpátky rámě své, dej zpátky rámě své."
Smrt: "Dej ruku svou, ty krásko něžná, v mou, jsem přítel tvůj (přítelkou). Proč máš se báti? Já netrestám, ztiš hrůzu svou, v mém klíně v míru budeš spáti."
http://www.youtube.com/watch?v=UIUIyYpox6Y&feature=related
Šírek
http://www.youtube.com/watch?v=csVSROkkEjQ
Tomáš
http://www.youtube.com/watch?v=bfcDhK8ywQ8&feature=related
Honza
http://www.youtube.com/watch?v=L5h6AiO-eBo&feature=related
Ondřej
http://www.youtube.com/watch?v=wY86VLGQA5c&feature=related
Klára
http://www.youtube.com/watch?v=DuJDky5vFlo&feature=related
Lucka a Zuzana
http://www.youtube.com/watch?v=eXX0u0bGnW0&feature=related
Táta
http://www.youtube.com/watch?v=6bakgCgAgo0&feature=related
Pavel
http://www.youtube.com/watch?v=-klpEvRcaRQ&feature=related
Blanka
http://www.youtube.com/watch?v=tjpWpiyf3L0&feature=related
...
A vždycky je pozdě. Na všecko. Už se nic nestihne.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 09.07.2011 04:18    Předmět: Bohové nebe Citovat

Bohové nebe

Jsou to bytosti, které mají na starosti fungování oblohy a toho, co vidíme z vesmíru. Vládci Slunce, Měsíce, hvězd a planet, vzduchu a větru.
Ve starověkých mýtech je běžné, že se s nimi lidi setkávali, mluvili s nimi. Dokonce se s nimi intimně stýkali.
Popisy jdou až do neuvěřitelných detailů. Na jedné sumerské tabulce si stěžuje mladá dívka, že ji má příliš malou, že se do ní bůh větru nevejde. A milostné úlety řeckého Dia s pozemskými ženami jsou všobecně známé. Po Zemi chodili příbuzní bohů. Gilgameš (Mezopotámie - Irák) byl synem bohyně a pozemského člověk, řečtí hrdinové zase syny Dia a jeho pozemských milenek.
Bohy bylo možno i vidět. Dokonce i biblického Hospodina bylo možno spatřit.
Ex 33,18 I řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu!"
19 Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."
20 Dále pravil: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť človek mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu."
21 Hospodin pravil: "Hle, u mne je místo; postav se na skálu.
22 Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu.
23 Až dlan odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo."

A taky to tak proběhlo.

V keltských a germánských mýtech už těch setkání není tolik, ale najdeme je. Bůh zajde ke kováři, aby mu vyrobil zbroj nebo okoval koně, jindy se nechá zavolat, aby člověku pomohl, nebo chrání před chamtivci svoje poklady.
U Slovanů nám tyhle příběhy, až na výjimky, v mýtech chybí. To, co je běžné u přírodních kultur (Maorové, domorodí Australci, indiáni, ...) a existuje dodnes, v zachovaných slovanských mýtech skoro nenajdeme. (Možná to zavinilo křesťanské prostředí, do něhož se Slované přistěhovali, nebo změna kultury - z přírodní divoké v civilizovanou, nebo ty mýty nebyly - třeba i úmyslně - zaznamenány.)

Ale existuje okruh příběhů, kde se člověk s bohy setkává, a to jsou pohádky. Nebeské bytosti v nich sice nejsou popisovány jako bohové, ale je zřejmé, o koho jde.

Slunečník, Měsíčník a Větrník: Pozemský člověk se s nimi může dokonce spříznit, když se ožení s jejich sestrou Večernicí - Venuší - Jitřenkou, nebo jim dá své sestry. A Mrakomor - bůh bouře. (Princ a Večernice 1978)
http://www.youtube.com/watch?v=zQvzu15qbyQ&feature=related
Mrakomora není snadné porazit.
http://www.youtube.com/watch?v=H1jM6TLXPx8&NR=1

I Děd Vševěd je vlastně bůh Slunce (Plaváček - muzikál 1986)
http://www.youtube.com/watch?v=e-x1k8cNHV4&feature=related

Někdy představují Slunce a Temnotu ženy (O princezně Jasněnce a létajícím ševci 1987)
http://www.youtube.com/watch?v=_oIM8EqgccU&feature=related
...Posloužit Sluneční paní není jen tak. Ve Slunečním paláci dosahuje teplota (podle současných znalostí) 6000 stupňů Celsia. http://www.youtube.com/watch?v=rlDaYyqHMA0&feature=related

Země a bohové počasí (O dvanácti měsíčkách 1992)
http://www.youtube.com/watch?v=rRrLXDnaF6w&feature=related

Víly jsou někdy tak mocné jako bohyně počasí a úrody (O Ječmínkovi 2003)
http://www.youtube.com/watch?v=M_FhvOJ3gkc&feature=related

Živly, které ovládají zemi - Vzduch, Oheň, Země a Voda - provádějí pravidelnou inspekci u lidí. Za všechny živly sledujeme Vodu, které lidé říkají Dešťová víla. Jde krajem převlečena za chudou ženu. Pozná, že lidé začali myslet hlavně na peníze. (Dešťová víla 2010)
http://www.youtube.com/watch?v=vH6XOUTdbFQ&feature=related
Boží soud
http://www.youtube.com/watch?v=SbH7zhVQouY&feature=related

Skandinávskou Zimní královnu u nás nahrazuje zimní víla. Ale líp než Andersen to nikdo zatím nevymyslel. (Byla u nás natočena pohádka "Zimní víla" podle pohádky "Zlá matka" B.Němcové, ale ta nemá s nadpřirozeným světem nic společného.)
---(Zimní královna - ruská kreslená pohádka + Arakain)
http://www.youtube.com/watch?v=xmw1PKnxwnI
...(Kai a Gerda 2002)
http://www.youtube.com/watch?v=Ko-fQV07JLU&feature=related

Východní Slované si vypravují o Ledovém starci. Je to postava dost proměnlivá.
Mrazík (nebo děda Mráz, rusky Дед Мороз nebo Морозко) — je zosobnění ruské legendy ve slovanské mytologii. Představuje období zimy nebo kováře. Jeho bratrem je bůh Vichr. U východních Slovanů je to stařec, který jezdí na saních se spřežením bílých koní a přináší zimní počasí. O pravoslavných Vánocích se mu proto obětovala kaše nebo kyselo. Původně však byl krutým a zlým pohanským božstvem, Velkým Starcem Severu, vládcem ledového chladu a sněhové bouře, která mrazí.
Tato bytost později změnila svůj charakter a stal se z ní vánoční Děda Mráz, který nosí dárky, a začal se podobat Santa Klausovi.
...(Mrazík 1964)
http://www.youtube.com/watch?v=KkjTEY8kRbg&feature=related

Poněkud mimo tyto postavy stojí Meluzína. Meluzína je mytologická postava, víla, která má místo nohou hadí ocas. Zjevuje se na hradě Lusignanu v západní Francii. Poprvé se pod tímto jménem objevuje ve spisu Historie o Meluzíně, který v r. 1387 (1393) sepsal knihař Jan z Arrasu na objednávku vévody Jana z Berry, vévodkyně Marie z Baru a jejich bratrance, moravského markraběte Jošta Lucemburského. Od těch dob se Meluzína vyskytuje v mnoha pověstech a tajemných příbězích. Často se objevuje také v heraldice jako heraldická figura. Ve Francii existuje několik verzí této pověsti. V lecčem se podobají našim vílím příběhům.
Dílo Jana z Arrasu bylo syntézou, vycházející z lidových pověstí, vyprávěných v okolí Lusignanu, a ze starších mytických příběhů, které Jan z Arrasu dobře znal. Kolem r. 1330 byla poprvé zaznamenána prastará pověst, že se na hradě Lusignan zjevuje bytost, která je napůl ženou, napůl hadem. Vznikla tak pověst o víle, která v sobě zahrnuje prvky celé řady starších mytologických bytostí a příběhů. Proměna víly-ženy ve zvíře se objevuje prakticky v každé mytologii, přičemž toto zvíře může být téměř libovolné. Také motivy zákazu, který nesmí být porušen, jinak víla zmizí, je v pověstech velmi častý.
Meluzína měla několik synů a ve středověku se stalo módou ve šlechtických rodech hledat mezi jejími syny své předky.
Do Čech ten příběh přinesli pravděpodobně Lucemburkové. Ale možná byla známa už dříve. Ovšem Meluzína v českém prostředí má jiný charakter.
Postupně Meluzína pronikla i do lidové mluvy a kvůli naříkavému hlasu, s nímž opouštěla své panství, se tak začalo říkat kvílení větru a postupně se stala i synonymem pro silný vítr. V českých zemích panoval zvyk při kvílení meluzíny vyhodit z okna hrst mouky nebo soli, aby neškodila a navařila kaši pro své malé syny. Na Moravě se měla vyskytovat na zámku Velké Losiny. Meluzína se tak stala běžnou součástí českého folklóru, např. František Martin Pelcl ji ve spise z r. 1791 zařadil mezi zlé bůžky vedle ďasa a polednice. Obrat "s meluzínou sůl lízat" byl eufemismem pro "zemřít".
O Meluzíně se vypravovalo i na Stříbrsku: V dávných dobách byla prý manželkou francouzského rytíře. Šest dní v týdnu měla lidskou podobu, ale sedmý den byla napůl ženou a napůl rybou. Rytíř o tom nevěděl, ale bylo mu divné její časté prodlévání v koupelně. Tak ji jednou tajně pozoroval. Jakmile ho manželka spatřila, vydala ze sebe takový křik, že se zvedl vítr a odnesl ji. Od té doby přilétá jen za bouře. Létá sem a tam a kvílí.
Když se ozývalo její smutné skučení za okny, říkali lidé: "Poslouchejte, děti, Meluzína zase naříká," a za okno jí sypali lžíce krupice, aby z ní mohla uvařit svým dětem kaši.
...Meluzína (Tu v dome)
http://www.youtube.com/watch?v=6CSgKmMzcEw&feature=related
...Meluzína - vrch v Krušných horách
http://www.youtube.com/watch?v=xc2OloKkgSs
...Čelenka s Meluzínou z 14.století (Stopy dávnej minulosti)
http://www.youtube.com/watch?v=kmMJKm_vz3A
http://www.youtube.com/watch?v=vLw4Sj0wnzk
...Velké Losiny zámek
http://www.youtube.com/watch?v=rx1csnU_mP8
...Kdy se Meluzína objevuje nejraději
http://www.youtube.com/watch?v=SeJGQV9llE4


Naposledy upravil Korrak dne 10.07.2011 05:52, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 10.07.2011 04:22    Předmět: Ochránci hor Citovat

Ochránci hor

Nejznámější z duchů, který ochraňuje naše hory, je samozřejmě Krakonoš. Ale možná se budete divit, skoro každé pohoří má takového ochranného ducha.

Krakonoš (Krkonoše):
Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci.
Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat; v polštině je to rovněž zřejmé). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824). Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios.
Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík, ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.
V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.
Písemné zprávy:
Havel Želanský, O zlých anjělích neb ďáblích, 1618
Bohuslav Balbín, Miscellanea historiae regni Bohemiae, 1679 (Ribenzall - strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana)
Johannes Praetorius-Hans Schultze (1630-1680), Daemonologia Rubinzalii Silesii
Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi
http://www.youtube.com/watch?v=hGdgsHALiv4

Nikl (Český les)
Kdysi dávno žil v příhraničních hvozdech lesní duch Nikl, německy nazývaný Nippel, pomocník a ochránce všech dobrých obyvatel Českého lesa. Nikl byl duch dvou tváří, bílé a černé. Bílá značila dobro, černá naopak zlo. Byl patronem sklářů a dřevařů, dobrým pomáhal a zlé trestal. Časem se na něj trochu pozapomenulo a až v poslední době se místní snaží vzkřísit příběh o něm a dostat ho znovu do povědomí lidí. (Nad Třemešnou v Tachovském okrese se vypíná Kamenná hora, která se dřív jmenovala Nikelsberg. O pár kilometrů dál leží Bělá nad Radbuzou.)
V tmavém lese nad střelnicí
v jedné tmavé jeskyni,
žije pán Českého lesa
dobrým Niklem nazvaný.


Dobrý duch ten vládl lesu
a všem lidem pomáhal,
ale kdo chtěl lidem škodit,
ten se se zlou potázal.

My jej dneska probudili
z jeho dlouhého snění,
ať jde s náma podívat se,
co se teď všechno mění.

Dobrý duchu dej nám sílu
zničit černé prokletí,
my chceme mít Bělou krásnou,
krásnou pro naše děti.

Hola lidé pojďme na ně,
já jim ukážu, kdo jsem,
ať se víckrát neodváží
rušit Niklův krásný sen.

Tetřev v Českém lese
http://www.youtube.com/watch?v=qVyjjG9rU_4

Fabián, brdských lesů pán (Brdy)
"Fabián, Babí Jan, pase koně na průhoně" slýchávaly už za dávných časů děti z Brd a Podbrdí rýmovačku o dobrém duchu táhlého, hustě zalesněného horského hřebene. Na vrchu Velká Baba nad Hostomicemi sídlí prý odedávna Fabián, brdských lesů pán. Na vrchu je studánka, o které se říká, že má divotvornou moc a pod hřebenem vrchu na východě malé skalisko, zbytek rytířova hradu. Je nazýváno Fabiánovo lože či Fabiánova postel. Duch hor si sem prý chodívá odpočinout, když je unaven.
Fabián býval rytíř, jenž si na temeni hory vystavěl hrad a do něj si přivedl svou ženu, mladou dceru předního českého šlechtice. Byla krásná jako obrázek! Brzy po svatbě se v lesích pod hradem usídlila čarodějka, bývalá Fabiánova milenka. Kdysi se mu zdála tajemná a okouzlující, později se však stala obávanou a zavrženíhodnou ženštinou, z jejíchž osidel nemohl uniknout. Věděl, že by ji měl raději zabít, ale to mu jeho rytířská čest nedovolila. Za jedné bouřlivé noci se Fabiánovi přišla pomstít za to, že ji odvrhl. Svolala na pomoc pekelné síly, hrad srovnala se zemí, Fabiánovu ženu proměnila v zeměžluč a z rytíře chtěla učinit zlého ducha. Čáry zrazené čarodějnice však nedokázaly zlomit Fabiánovo dobré srdce, a tak na místo škůdce, jak čarodějka zamýšlela, stal se Fabián dobrým strážným duchem zdejších hor.
Zeměžluč lékařská
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=164
Lidem neubližuje, občas je v dobrém rozmaru poškádlí, ale ukazuje se jim vzácně. To na sebe pak bere podobu myslivce s kloboukem ozdobeným větvičkou z kapradí, jeřabin a lesních bylin. Často je vypodobňován s pečlivě zastřiženými vousy ve starodávném loveckém šatu s vysokými botami na nohou. Pokud je Fabián špatně naladěn a teskní po své krásné ženě, je z lesů slyšet táhlé houkání. Běda tomu, kdo se pokusí jeho teskné houkání napodobit, či přijde do brdských lesů škodit. Ten se se zlou potáže!
Čas tráví nejčastěji na nedalekém Plešivci, kam chodí opečovávat zahrádku s kouzelnými a běžnému smrtelníkovi neviditelnými bylinkami. Všechny mají léčivou moc a lze se s jejich pomocí zbavit různých neduhů. Fabián bylinky sám sbírá a suší a rozdává chudým nemocným. V tuhých zimách zapaluje u své zahrádky vatru, ke které se přicházejí ohřát zvířata ze širokého okolí. Podle další pověsti přichází Fabián na zem vždy po sedmi letech, strávených kdesi mimo tento svět, aby zde dalších sedm let prožil. Lidé se z jeho příchodu radují, protože přináší štěstí a dobrou úrodu.
Brdy
http://www.youtube.com/watch?v=mK1LaPWAmkU&feature=related

Pelíšek (Český ráj)
Před dávnými dobami žil v Prachovských skalách neposedný skřítek. Jmenoval se Pelíšek. To proto, že rád pobíhal po celém Českém ráji a jednou se usídlil tuhle, potom zase támhle. Pokaždé si stavěl jiné pelíšky, měl jich v celém kraji snad tucet. Rád pomáhal všem svým kamarádům, ale občas také vyvedl nějakou taškařinu, které se potom celý den smál.
Nejčastěji jste ho mohli potkat právě v náručí Prachovských skal v jeskyňce. Tam měl krásný výhled do Krkonoš, Jizerských hor, na Kozákov a na Bezděz.
Jeho největší pýchou byla zahrádka, ve které pěstoval spoustu květinek. Ty mu věnoval sám moudrý Krakonoš. Léčivé mateřídoušky a kontryhely sbíral na čaj. Na jaře pečoval u potůčku o sněhobílé bledulky a konvalinky, jasně žluté upolíny a blatouchy. Přes léto vykvétala vzácná astra chlumní a na podzim zbarvily zahrádku jedovaté fialové ocúny. To byla podívaná!
Jednou mu ty květiny otrhal nějaký rytíř. Pelíšek pak nasbíral světlušky a zavedl ho do rybníka.
Český ráj
http://www.youtube.com/watch?v=XL6jMZN8tKI

Rampušák a Kačenka (Orlické hory)
Přívětivým Orlickým horám dlouho chyběl ochranný duch. Do doby, než se sem před svými pronásledovateli uchýlila krásná princezna Kateřina a s přispěním dobrých sil se stala zdejší oblíbenou laskavou vládkyní Kačenkou. Počátkem 60. let 20.století se k ní přidal dnes populární Rampušák, a tak mají Orlické hory vládce dva.
Kačenka se poprvé objevila v Babičce Boženy Němcové a v knize Z mých pamětí Aloise Jiráska. Podle dávných vyprávění našich předků je Kačenka milá, dobrotivá, spravedlivá a půvabná dívka jako sama horská příroda. Poctivým a chudým pomáhá, povaleče a nepoctivce trestá.
Teprve v moderní době vznikla bájná postava Rampušáka, dnes rozhodně populárnější než Kačenka. Začátkem 60. let Československý rozhlas natočil cyklus propagačních pořadů Kam na dovolenou o méně známých oblastech naší země. Pořad o Orlických horách sestavil Jiří Dvořák, pozdější redaktor časopisu Turista. Postava Kačenky se mu do sportovního i humorného pořadu nezdála vhodná, a tak použil jméno vísky Rampuše, jediné horské vsi uváděné v kouzelné knížce Karla Poláčka Bylo nás pět a vymyslil Rampušáka. Zbývá dodat, že duchovi, který 21. prosince 1962 posluchače provázel zajímavým a kvalitně sestaveným pořadem, propůjčil hlas herec Josef Beyvl.
Orlické hory
http://www.youtube.com/watch?v=9n9RKPVHPZg&feature=related
Rozcvička na Rampušáku 2009
http://www.youtube.com/watch?v=nZ563WkDaRA

Hejmon (Novohradské hory)
Řeka Vltava, již zmohutnělá četnými přítoky, protéká po své cestě podhůřím Šumavy, Blanským lesem a poté, co mine jeho nevyšší horu Kleť u Českého Krumlova, valí své vody Českobudějovickou pánví. Tu na jihu ohraničuje další šumavské podhůří, Novohradské hory, před kterými své komolé, lesem zarostlé vrcholky vystrkují do krajiny bývalé sopky, hory Slepičí.
Této malebné části jihočeské krajiny vládne Hejmon, některými též nazvývaný Hejmor. Tajuplný strážný duch, který na sebe bere rozličnou podobu od větru, bouřky a jiných přírodních živlů po podoby zvířecí či lidské. Podle situace, ve které se rozhodl zasáhnout.
Trestá křivdy a páchané zlo a bytostně nesnáší pytláky. To se kupříkladu náhle na modrém nebi objeví nad pytlákem temný mrak a spustí se lijavec. Proudy vody pytláka promočí až na kůži. A nebo se z čista jasna strhne hrozný vítr a pytlákovi na hlavu padají ulámané větve. Vytrestaní pytláci však dobře vědí, že se na ně zlobí Hejmon. Na čas si dají pokoj a ti otrlejší se později stejně odváží vydat do lesa, ale dávají si pozor, aby je Hejmon nenachytal.
Naproti tomu nezřídka pomáhá potřebným, jak zaznamenaly četné pověsti na Vitorazsku, rozkládajícím se na české i rakouské straně kraje kolem Novohradských hor. Jednou se z lesa vlekla stará výměnkářka s nůší nasbíraných šišek, aby měla doma co přiložit do kamen. Byla však již příliš znavená životem, sil se jí nedostávalo, a tak v slzách usedla na studenou mez a chystala se část šišek vysypat, když v tom ji tajemná síla pozdvihla ze země a ona pokračovala mnohem snáze v cestě k domovu. Nešla však, vznášela se. Užaslá se zastavila až u svého stavení, když v tom zaslechla za zády šelest křídel. Ohlédla se a viděla, jak k lesu odlétá jakýsi pták. Hned pochopila, co se stalo a Hejmonovi vděčně děkovala.
Novohradské hory
http://www.youtube.com/watch?v=psNUSfECcjI&feature=related

Radegast (Beskydy)
Radhošť, nejznámější hora Moravských Beskyd, byla v pohanských dobách považována za sídlo jednoho z nejmocnějších slovanských bohů, Radegasta, nazývaného též Radhost, Redigast či Radigost. Na rozdíl od řeckých bohů, sídlících pospolu na Olympu, a rovněž tak germánských bohů, kteří se museli podělit o místa na skále Walhale nad řekou Rýnem, měl posvátnou horu sám pro sebe. Byl bohem slunce, ohně a války, ale zároveň i bohem pohostinnosti, plodnosti a úrody. Jeho jméno prý znamenalo "Ten, kdo se rád nechává hostit". Slovanská mytologie tvrdí, že se tím řídil.
Podle díla Chronicon německého biskupa Dětmara z Merseburku z poč. 11. stol. to však se jménem Radegast bylo jinak. V kronice se zmiňuje o svatyni pohanského kmene Ratarů z luticko-veletského svazu v Retře nazývané Radegast, ve které bývalo uctíváno více božstev, včetně mocného boha slunce, války, hojnosti a úrody, jehož jméno bylo Svarožic. Dětmarův následník, kronikář Adam Brémský, v díle Gesta Hammaburgensis Ecclesiae Pontificum jména zaměnil a názvem svatyně obdařil nejmocnějšího ze zde uctívaných bohů. Adam Brémský uvádí, že r. 1066 byla bohu v Retře obětována hlava biskupa Jana z Marienburgu, v odvetě r. 1068 biskup Burchard z Halberstadtu svatyni vyvrátil a odjel na Radegastově/Svarožicově posvátném koni. Pohanský chrám v Retře tím zanikl a úlohu hlavního božstva zaujal Svantovít.
Adamův pravděpodobný omyl ve 2. pol. 12. stol. převzal biskup Helmoldus z Bosau, když sepisoval slovanskou kroniku Chronicon Slavorum. Z té pak vycházeli další kronikáři, kteří zároveň mírně pozměňovali okruh Radegastovy působnosti.
Podle bájí byl Radegast velkým milovníkem dobrého jídla a pití. Často přicházel v přestrojení mezi obyčejné lidi a nechával se hostit. Říkalo se, že nevynechá žádnou svatbu ani pohřeb. Když byl spokojen s pohostinností lidí, bohatě se odměňoval. Být zadobře s Radegastem bylo velmi důležité, protože Radegast patřil v hierarchii slovanských bohů mezi ty nejvyšší.
S kultem boha Radegasta je od poč. 18. stol. spojována hora Radhošť na Moravě v Moravskoslezských Beskydech (1129 m n. m.). Tato pověstmi opředená hora byla údajně jeho sídlem. Podle legendy stávala na vrcholu hory jeho modla, kterou nechali zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v 60. letech 9. stol. údajně na Radhošť zavítali.
Pustevny, pohanský bůh a věrozvěsti
http://www.youtube.com/watch?v=IgiD_FiYKok

Praděd (Jeseníky)
Hora Praděd měla původně jiné názvy, které se měnily v průběhu staletí. Jméno Praděd je zaznamenáváno až od r. 1848. Staří Slované říkali hoře Stará vatra. Koncem 14. stol. se nazývala Keilichter Schneberg, tedy Keilichterská Sněžná hora, přičemž Keylicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem. Posléze dostala název Klínovcová hora, Niská Sněžka a až poté Altvater, v překladu Starý otec, což byl základ pro české jméno Praděd.
Praděd, mocný vládce zdejších hor, bere na sebe nejrůznější podoby, nejčastěji se však zjevuje jako stařec s dlouhým bílým vousem. Je spravedlivý, dobrotu dovede ocenit, zato na lidi zlé má spadeno. Běda tomu, kdo by ubližoval druhým nebo jeho milovaným horám.
Jednomu pasáčkovi nabídl peníze za nejlepší ovci, ale ten ho podvedl a chtěl si odnést i zlatý svícen. Za trest pak nějakou dobu bloudil v podzemí.
Horalé považovali Praděda za ducha jednoho ze svých předků, jenž neodešel na věčnost, ale zůstal na světě, aby byl ochráncem svého potomstva. Jejich prapředek - praděd. A tak mu Praděd začali říkat, když o něm mluvili, a stejně tak pojmenovali horu, jež byla jeho sídlem.
Když není na Pradědu vidět
http://www.youtube.com/watch?v=Uo8dyNmIXg4

Muhu (Jizerské hory)
Jizerské hory dlouho neměly svého dobrého ducha, který by je ochraňoval a bděl nad tím, aby tu lidé nedělali nějakou nekalotu, měli se rádi, pracovali a množili se i umírali, jak káže odvěký zákon věčné a moudré přírody.
Vyčarovali ho Krakonoš s Rampušákem.
Když mlha klesla, spatřil Krakonoš s Rampušákem uprostřed podzemí průsvitnou postavu, jakoby spředenou z mlh táhnoucích se ve dnech podymy nad kamenickým údolím. Měla na sobě namodralý plášť, jehož knoflíky byly z jizerského safíru, a ve tváři vodové oči, ne nepodobné tůním na Čihadle nebo Knajpě. Voněla již z dálky jehličím a měla dlouhé prsty, podobné kořenům buků, které nevyvrátí ani ta největší vichřice. Když se jimi duch dotkl země, cítil každý její záchvěv, i když přicházel až od Bílého Potoka nebo Černické skály.
"Budeš dbát na to, aby lid v tvém kraji byl pracovitý a spravedlivý, aby chudým křivditi nedal a ve vzájemné lásce žil, nespravedlnost a panovačnost aby trestal a zemi řádně obdělával. A abys mohl zblízka pozorovat život lidí a zvířat, smíš na sebe brát nejrůznější podoby a v případě potřeby se můžeš učiniti i neviditelným."
Byla už noc a odkudsi z Černostudničního hřebene začala houkat sova své táhlé muhúúú. "Co kdybychom ho nazvali Muhu?" napadlo vládce Krkonoš. A při tom už zůstalo.
Jizerské hory
http://www.youtube.com/watch?v=RyBMa6ucAfI

Duch Podhory (Mariánskolázeňsko)
Podhora, nejvyšší vrch Tepelské vrchoviny, má také svého ducha. Podle Balbína se podobá Krakonošovi. Lidé se tam velice bojí jeho hněvu. V takovém stavu toto Zjevení vyvrací stromy, sesílá lijáky, průtrže mračen, kroupy, hromy a blesky z jasného nebe a nepřeje si nic jiného, než aby se ho lidi báli.
Jindy naopak lidem pomáhá, k hodným je vlídný, a když ho nevydráždíš posměchem, neublíží nikomu.

Podhorní vrch
http://www.youtube.com/watch?v=EFXaQJNdqe0

Duchové Dyleně (Kynžvartsko)
I o Dyleni (německy Tillenberg) - hora v Českém lese a v okresu Cheb ležící asi 15 kilometrů západním směrem od Mariánských Lázní - se vypravuje hodně pověstí: že se na ní propadlo zlaté město, že se uvnitř ukrývají poklady...Taky se tam vdově ze Šitboře stal příběh, který známe z Erbenova "Pokladu"...
Nedaleko Granátové studánky je prý kouzelná zahrada, kterou hlídají duchové. Dostat se do ní může jen statečný člověk, který se narodil v neděli.
Zahrada vypadá jako pravý ráj a nelze ji celou přehlédnout. Zahrada je plna růží, tulipánů a karafiátů, je protkána cestami posetými zlatem a drahokamy. Louky jsou plné smaragdů, rubínů, stromy stříbrné a zlaté, se svítícími listy a zářícími plody, je tu ovoce všech barev.
Ze zahrady proudí nádherné omamné vůně, smysly jitřící, ve větvích zní zpěv ptáků s barevnými křídly, procházejí se tu nádherné lidské postavy v hedvábí, sametu a brokátu, s mnoha ozdobami.

Jeden lesník ze Starého Mohelna (Staré Mohelno – Altmugel leží v Německu cca 1,5 km od Nového Mohelna, které leželo v Čechách - dnes tato vesnice již neexistuje. Název obce prozrazuje slovanský původ: mogyla = hrob. Staré Mohelno byl i název jedné roty Pohraniční stráže spadající pod Dolní Žandov.) se do té zahrady dostal a chtěl si zastřelit červenou svítící veverku na jedli smaragdové barvy. Překazil mu to skřítek se svraštělým obličejem, který pronikavě zahvízdal. Zahrada zmizela a zděšený lesník ležel v kopřivách. Duchové se navíc rozlítili a seslali strašlivou bouři.
Západ slunce za Dylení
http://www.youtube.com/watch?v=qsy9WyWWst4&feature=related
Na Staré Mohelně Very Happy
http://www.youtube.com/watch?v=JUKFSsafnxM&feature=related
Krudum, mystická hora, 838 metrů nad mořem by prakticky do CHKO Slavkovský les neměla patřit, protože leží těsně za hranicemi, vymezenými pro tuto CHKO. Její význam pro celý zdejší kraj je však tak velký, že se prostě nedá pominout. Celá oblast v okolí Horního Slavkova, Krásna a Lokte je s tímto místem velice úzce spjata. Váže se k ní velké množství pověstí a její historický význam je značný. Zajímavé je propojení některých pověstí o Krudumu s realitou. Příkladem je třeba legenda o sídle Mikuláše na Krudumu. Původní němečtí obyvatelé zdejšího kraje vyprávěli dětem, že v předvečer svého svátku sestupuje Mikuláš ze svého domova na Krudumu za dětmi. Hodné odměňuje dárky, zlobivé strká do pytle a odnáší na Krudum. Tato legenda má zcela zjevné propojení s mýtickým kostelem svatého Mikuláše, který ve středověku stával na úpatí hory, na křižovatce cest, mezi Hruškovou, Třídomím a Nadlesím.
O Krudumu se říká, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se kdysi rýžovalo zlato). Ze zápisů je také známo, že se zde dobýval ametyst.
Doba osídlení oblasti kolem Krudumu není přesně známa, je ale pravděpodobné, že i tuto oblast, navštívili Markomané - Langobardi a Keltové, kteří v místních potocích rýžovali cín a jiné kovy. To dokazují i názvy na starých mapách a zápisech "In Seifen", nebo "Verseifen". Mnozí badatelé se domnívají, že základy bývalého kostela sv.Mikuláše stojí na místě keltského Wallburgu, který měl být možná strážním bodem (Wachturm), zajišťujícím transport soli z Bavorska. Již odpradávna území kolem Slavkova zajišťovalo svojí potřebu soli ze solných dolů z bavorského Reichenhallu. Transport soli procházel přes Norimberk, Cheb, podle Ohře a mezi vrchy Krudum a Spálený do Slavkova a dále přes Kadaň a Žatec do Prahy. Tuto cestu potvrzuje dopis papeže Klementa VI. z Avignonu, který v něm ukládá biskupu Basilejskému, jak má býti na této cestě pečováno o posly. Tato cesta je znovu uváděna v knize "Ein nutzliches reisebuchlin" vydané v Augsburku 1563. Solná cesta byla známa ještě za třicetileté války. Pravděpodobně zde probíhala hranice Chebského území, nežli toto připadlo Království českému. Ještě v minulém století bylo známo jak v Hruškové, tak i v Třídomí, že zde byly celnice. Jednomu domu se dokonce říkalo U celníka (bei Zollner). Jestli na vrcholu, nebo v jeho okolí stávala nějaká stavba nelze doložit. Možné to je, protože plocha na jednom z vrcholů je dosti velká a rovná. Je také známo, že na nejvýchodnějším vrcholu byl kámen s otvorem, do kterého se ve válečných dobách, v případě napadení vztyčila takzvaná poplašná tyč. Byla to smrková kláda s železným košem, do kterého se vložilo chrastí, a to se pak zapálilo a dávalo se tím varovné znamení do kraje. Na tomto vrcholu také stála Kempfova rozhledna.
Rozhledna Krudum
http://www.youtube.com/watch?v=SeN_rc9zlyE

Divoký lovec a divoký hon (Černošínsko, okr.Tachov)
V severozápadní Evropě se často vypravovalo o Divokém lovci a divokém honu. Podobný duch se zjevoval i kolem Černošína. Nebyl to duch ochranný, ale spíš jen strašící.
Přízrak se zjevoval v lesích a hlavně v nočních hodinách, ale někdy i ve dne. Specialitou byly vyjížďky mezi Vánocemi a Třemi králi.
Byl to uhánějící houf démonů, zlomyslných duchů, vyžlat a vlkodlaků, pekelných koček a dalších oblud. Vůdcem byl Divoký lovec s družinou (původně šlo asi o nejvyššího germánského boha Wodana-Odina; jezdci měli na tělech obličeje obráceně, vzadu uháněly příšerné ženy a děti, kolem se motaly obludy).
Tam, kudy zběsilý pán táhl, zavládla strašlivá bouře, doprovázená rachotivým vichrem. Bylo slyšet pronikavé práskání bičem a halas a šum lidských hlasů.
Jedinou ochranou bylo si lehnout na zem (nejlépe obličejem mezi dvě vyjeté koleje) a počkat, až se jízda přežene.
Uhlíř z Lažan se s přízrakem setkal - skrz prkna své chatrče viděl kulhajícího lovce v šedém rozevlátém kabátě. Když zmizel, přestala i bouře.
Jízda se zjevovala i v údolí Šontálu. Zdvihl se mohutný vichr a v hrozném hřmotu bylo možno rozeznat psí štěkot, střelbu a sípavé volání lovců. Kdo tam jel povozem nebo hnal dobytek, musel zvířata uklidňovat.

Podobný přízrak se zjevoval i u zaniklého hradu Boršengrýn na Žandovsku. O Divokém lovci se yprávělo pod Dylení i ve Slavkovském lese. Lesníci a lovci nevycházeli o masopustním úterý, kdy se nejčastěji zjevoval, do hloubi lesa a raději poseděli v bezpečí doma a ještě raději v hospodě.
Masopust v Černošíně
http://www.youtube.com/watch?v=Ns_c3GKgVAY

Démonická Šumava
V místních pověstech a démonologii se odráží řetěz vrcholů, náhorních planin a rašelinišť se svým zádumčivým charakterem. Šumavské pohoří nemá svého nadpřirozeného vládce, jako je tomu například v Krkonoších. Zato galerie jeho démonů je rozmanitá, jako snad u nás málokde. Temný charakter a krutost je zřetelně odlišují od jejich příbuzných z rovin. Najdeme tu, jako všude na horách permoníky, ochránce pokladů nebo zlatých žil. V pověstech se to jen hemží můrami, vodními ženami, smrtícími ptáky, světýlky či zosobněním smrti. Šumavskou raritou jsou škrtiči, skřítci skákající lidem na záda.
Často se tu prohání Divoká honba, fantastická skupina divokých černých koní a černě oděných mužských přízraků se psí smečkou, doprovázená práskáním biče a troubením loveckých trubek. Jinou krajovou zvláštností jsou pověsti o šumavských upírech. Setkáváme se tu s animistickými zosobněními v postavách stromových mužíčků, bytostí sídlících ve stromech a závislých na jejich existenci. Brání poražení stromu, mstí se dřevařům, působí jim těžké úrazy nebo smrt. Šedivý mužík zase přivolává hustou mlhu působící neštěstí, strádání a úzkost pocestným i jejich smrt.
Lesní matka je přízrak ženy, který se nečekaně zjevuje a překvapuje spící či odpočívající dřevaře. Hluboko do lesů zavádí lidi, kteří se už nikdy nevrátí. Dobytčí děs je zvláštní démon v podobě zvířete podobného ještěrce sršící jiskrami. Plaší dobytek, který se rozuteče a často se i smrtelně poraní. Na Šumavě se vypráví také o obrech, většinou v místech prastarého osídlení. V okolí Kašperských Hor obývali vrch Sedlo a Obří hrad u Popelné (dnes Valy), kde bylo zjištěno prehistorické sídliště. V Prášilovském jezeře o půlnoci pláčou duše sebevrahů, ležících na dně jezera. Ďáblové (nebo Černoboh) sídlili na nejvyšších šumavských vrcholcích, pálili tam ohně a byli původci jezer (Čertovo jezero).
Také se ale hodně vypráví o magických schopnostech místních lidí. Ti prý kdysi dokázali i přimrazit člověka na libovolně dlouhou dobu. Obyčejný lid, izolovaný kdysi v horských údolích a na planinách, ale žil životem plným strachu z neznáma (zla).
Čertovo jezero vzniklo podle pověsti tak, že jistá dívka přivázala ďáblovi na ocas kámen a snažila se ho svrhnout do pekla. Po dopadu však čert svými drápy vyryl dolinu, jež se postupně zalila vodou.
Poblíž Železné Rudy je také hladký kámen, na kterém je vidět otisk ďáblova kopyta. Tam se totiž scházela pekelná knížata. A ve Vyšším Brodě zas chtěli jednou ďáblové zatopit klášter tím, že by z kamenů vytvořili přehradu přes Vltavu. Ovšem nestačili ji během noci dokončit a tak tam po jejich práci zbyly strmé skály z kamenů, kterým se dodnes říká Čertova stěna.
Nakonec se zmíním o jedné z nejtajemnějších šumavských hor, kterou je 1362 m vysoký Boubín. Nejen, že dodnes je tu zachovalý prales, ale samotné místo je opředeno nesčetnými pověstmi a legendami. Například zde sídlil jeden z nejmocnějších Čarodějů země, který se jmenoval Žídek. Například se o něm mluví jako o doktorovi, jenž uměl zázračně léčit. Údajně na hřbetu Boubína stálo i Obrovo hradiště, které se podle pověstí propadlo do země.
Říká se také, že v jeho nitru jsou v podzemních síních osvětlené věčně doutnajícím ohněm ukryty poklady v podobě zlata, stříbra a drahého kamení. Hlídá je však devítihlavý drak nebo obrovský pes, jemuž z tlamy šlehá oheň. Dokonce prý z Boubína vede hluboká podzemní chodba na sousední vrchol Bobík, jenž v sobě též ukrývá vzácné poklady. Chodbu však hlídá obrovský černý pes s ohnivýma očima a žhnoucím jazykem. Jestliže se na něj někdo podívá, okamžitě zkamení. A o Boubínu se též povídá, že něm spí svatováclavské vojsko (jako v Blaníku), které přijde Čechám na pomoc až jim bude nejhůře.
„Labyrintem tajemna“, Martin Stejskal

Šumava
http://www.youtube.com/watch?v=6-u9vzH6wK4&feature=fvsr
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 11.07.2011 04:35    Předmět: Zbojníci Citovat

Zbojníci

Podle toho, jak zbojníky známe z pověstí a filmů, naskýtá se příležitost zařadit je mezi ochránce lesa a chudých. Jenže v jejich případě byla skutečnost poněkud jiná.
V jejich příbězích nás nejvíc zajímala tajemství: nezranitelnost (jeden měl větvičku, kterou odháněl kulky, druhý opasek s žilkou síly, třetí kouzlo od lesní víly...) a pak ty poklady ukryté v dutých stromech a jeskyních.
Taky nám na nich bylo sympatické, že "bohatým brali a chudým dávali" a že mstili nespravedlnost. (Potřebovali bychom je dneska - aby okrádali poslance, ministry a tuneláře a dávali nám).
Jenže skutečnost se od pověstí dost lišila.
Nejzajímavější na pověstech o zbojnících je, že většinou šlo o historicky doložené osoby.

Zbojník je historické označení pro osobu pohybující se mimo zákon, která zpravidla neužívá násilí záměrně, ale spíše z donucení nebo nutnosti. Termín není tak pejorativně zabarven jako zloděj, lupič, bandita nebo vrah.
Zbojníci bývali organizováni do skupin, často se jednalo o vojenské desertéry, uprchlé vězně, malomocné a vůbec lidi na okraji společnosti. Zbojnictví bylo nejrozšířenější v 17. a 18. století, v českých zemích především v oblasti Beskyd.
Zbojnická tradice se udržuje hlavně v oblastech podél Karpat.
Jako zbojníci byli druhotně označováni i opravdoví zločinci, nebo osoby legendární. Významné místo mají tyto postavy v lidových pověstech. Kult zbojníků jako lidových hrdinů byl posílen i ztvárněním jejich osudů v romantické literatuře.

I názory a pohledy na jednotlivé zbojníky se liší. (Podobné je to s příběhem slavných Butch Cassidyho a Sundance Kida. V USA jsou to romantičtí dobrodruzi - zvlášť díky slavnému westernu z r.1969, v Bolívii prachsprostí zloději.)
Jánošík nebyl nedostudovaný kněz, ale voják a dokonce dozorce ve vězení..., Nikola Šuhaj nezastřelil četníka při pronásledování, ale ze zálohy...
Jenže nás tady zajímají hlavně pověsti, tak proč bychom bourali romantické představy.

Juraj Jánošík či Juro Jánošík, polsky Jerzy Janosik, maďarsky Györgynek Jánosik (25. ledna 1688 Terchová – 17. března 1713 Liptovský Mikuláš, oběšen) byl slavný slovenský zbojník.
Juraj Jánošík vyrostl v rodině bohatého sedláka v Terchové. V 15 letech byl odveden do houfů lidových vzbouřenců. Roku 1706 vstoupil do armády a strávil tam několik let. Byla to doba chaosu, kdy část uherské šlechty revoltovala proti Habsburkům, a Jánošík jako voják vystřídal obě strany konfliktu.
Po porážce povstání se stal císařským vojákem s posádkou v Bytčanském zámku, kde bylo také vězení. Tam pomohl k útěku zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. Když Jánošíka propustili z vojny, zlákal ho roku 1711 Uhorčík, aby se přidal ke zbojníkům – „horním chlapcům“. S Uhorčíkovou družinou potom pašoval koně z Polska. Brzy se stal vůdcem bandy a Uhorčík se staral o odbyt lupu prodejem na trhu.
Horní chlapci zbojničili jen od jara do podzimu, na zimu odcházeli do vesnic jako čeledínové apod. Jánošík se takto ukrýval u Uhorčíka. Jeho zbojnická činnost trvala pouze 2 roky, v nichž jako Uhorčíkův zástupce a za jeho nepřítomnosti vůdce zbojnické tlupy přepadal zemany, loupil v kostelích a obíral pocestné. Nejen na Slovensku, ale i v moravském pomezí, Haliči a ve Slezsku.
Měsíc po odsouzení Uhorčíka byl Jánošík dopaden v Uhorčíkově chalupě. Poprvé Jánošíka chytili roku 1712, ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl 17. března 1713 popraven na popravišti Šibeničky v Liptovském Mikuláši zavěšením na hák pod levým žebrem.

Podle slovenského lidového podání Juro Jánošík se svou družinou žil v lesích mezi Žilinou a Liptovským Mikulášem a přepadával tam pocestné. Podle polských podhalanských legend raboval i v Polsku. Z lupu prý vyděloval část pro chudé - podle pověstí bohatým bral a chudým dával. Byl slovenským Robinem Hoodem, proslavil se i za hranicemi Slovenska. Je znám v Česku, Poláci ho vnímají jako svého legendárního tatranského hrdinu.

Tomáš Uhorčík († 1713 Liptovský Mikuláš, Uhersko) byl význačný slovenský zbojník a druh Juraje Jánošíka.
Devět let byl členem zbojnické družiny, která operovala na severozápadním Slovensku v oblasti Kysucké stolice. Stal se později vůdcem této zbojnické družiny, byl chycen a vězněn na Bytčanském zámku, kde se seznámil s Jurajem Jánošíkem, který zde pobýval jako císařský voják a poskytl uvězněnému určitá „dobrodiní“ (výraz z výslechového protokolu). Když se Uhorčíkovi podařilo z vězení utéct, vyhledal Jánošíka, který mezitím z vojska vystoupil, a přemluvil ho, aby se stal členem jeho zbojnické družiny.
Zdá se pravděpodobné, že oba muže spojovaly obdobné politické názory. Jánošík byl účastníkem nedávno potlačeného rákocziovského povstání v Uhrách a Uhorčík se přátelil s šlechticem a podžupanem Pavlem Lánim, který byl též do povstání zapojen. Vše nasvědčuje tomu, že jejich zbojnická činnost byla přípravou na obnovu povstání. Uhorčík se však záhy rozhodl zbojnickou dráhu opustit, když se oženil s dcerou jablunkovského bači Stoligy. Při svém odchodu předal velení mladému Jánošíkovi.
Uhorčík se odstěhoval do Klenovce, stal se zde místním strážníkem a byl oblíben jako dobrý hráč na gajdy. Změnil si též jméno na Martin Mravec. V zimě na přelomu let 1712 a 1713 u něj pobýval na návštěvě Jánošík a byl zde zajat. Uhorčík jako Martin Mravec byl uvězněn s ním a obviněn z napomáhání zbojníkům. Teprve po popravě Janošíkově, který svého druha ani slovem nezradil, bylo prozrazeno jeho pravé jméno. Uhorčík byl poté vyslýchán útrpným právem a ke své zbojnické činnosti se přiznal. Byl popraven lámáním kolem „počavše od hrdla“ (což byl mírnější trest oproti lámání od nohou). Nepomohla ani intervence Pavla Lániho, který se ho do poslední chvíle zastával.

V některých legendách byl Uhorčík (jmenovaný též Mravec nebo Gajdošík) později prezentován jako muž, který Jánošíka zradil, ve skutečnosti tomu tak ovšem nebylo. Oba muže spojovaly při jejich zbojnické činnosti idealistické pohnutky, pro něž se dostávali do konfliktu s některými zločinějšími typy ve své zbojnické družině. Relativně obsáhlejší výslechy Uhorčíka (ve srovnání s Jánošíkem) nám dávají informace i o magických praktikách zbojníků a o darech, které poskytovali ostatním vesničanům.

Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, dříve označován též jako Ondřej Šebesta (1680, Janovice - 1715, Sviadnov), nejslavnější slezský zbojník. Narodil se v rodině janovického fojta (starosta, rychtář), ale nechtěl jít ve stopách svého otce. Stal se vůdcem zbojnické družiny a na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna. V roce 1715 byl zabit svým druhem Jiřím Juráškem, který je v pověstech znám jako Juráš, v hospodě ve Sviadnově.

V ústní tradici se Ondráš stal lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit pouze svým vlastním obuškem. Ve Slezsku a na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a váží se k němu též lidové písně a lašský mužský tanec Ondrášův skok. Inspiroval také mnohé české a polské spisovatele a básníky (např. Petra Bezruče) i malíře (např. Albína Poláška). Ondrášovy rodné Janovice každoročně pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti. Několik restaurací na Frýdecko-Místecku nese Ondrášovo jméno.

Nikola Šuhaj (3. dubna 1898 Nižní Koločava - 16. srpna 1921 polonina Žalopka) byl podle jednoho názoru podkarpatský národní hrdina, podle názoru jiného zločinec, který se vzpíral spravedlnosti práva. Každopádně se díky knize Ivana Olbrachta, vydané poprvé roku 1933, stal legendou.
Nikola Šuhaj (správně Mykola Sjuhaj, Микола Петрович Сюгай, Miklós Szuhaj) se narodil roku 1898 v Nižní Koločavě- místní část Suchar (dnešní Ukrajina) Petrovi a Hafii Šuhajovým. V roce 1917 narukoval k 85. uherskému pluku. Na frontu se však nikdy nedostal; zběhl a do konce první světové války se skrýval v okolí Koločavy v údolí Terebly u Dragova směrem na Chust v jeskyních. Nebyl sám, vojenských zběhů se tam ukrývalo více. Po konci války se vrátil do Koločavy a oženil se s Eržikou Dračovou, kvůli níž utekl z vojny. Rok a půl vydržel žít, jakž takž spořádaně, byť v nuzných poměrech té doby. Postupně byl pronásledován uherskými, rumunskými a poté, co byla Podkarpatská Rus v roce 1919 přičleněna Saint-Germainskou smlouvou k ČSR, i československými četníky.
Proto, když v roce 1920 Nikola opět přestupuje zákon, zprvu si neví československé četnictvo rady a zdá se, že tyto skutečnosti dokonce ignoruje. Kdo by dělal povyk kvůli pár krádežím sýra na kolibách a salaších. Nikola je jednou dopaden a zatčen. A tu se různí výklad, jak se Nikola dostal na svobodu: buď závodčího, který konal ostrahu cely, uplatil, nebo zabil. Měl by to být Nikolou zabitý čtvrtý četník, kterého nezabil, jak líčí Olbracht, za návštěvu jeho ženy Eržiky, ale při jeho ostraze na četnické stanici. Jisté je to, že se dostal na svobodu a zorganizoval kolem sebe celou zbojnickou tlupu. Když se množí krádeže a olupování, četnictvo ve spolupráci s armádou rozhodne o razantním zákroku. Zde vidí možnost demonstrovat svou moc v nově nabytém území. Nikola se pohybuje v okolí Koločavy, mezi lidi schází málokdy, ale díky svým kumpánům má přehled o tom, co se děje. Na mušku si bere zámožné lidi, zejména židovské obchodníky. Krade zboží a peníze. Daleko, daleko je u něj do romantické představy, že bohatým bral a chudým dával.
S jídlem roste chuť a Nikola si bere se skupinou na mušku i kostely. Tato skutečnost je v oblasti, kde je v lidech víra hluboce zakořeněna, velmi nezvyklou. V průběhu zboje se k Nikolovi přidává i jeho mladší bratr Jura. Ten se zdá být horším a mnohem více krvežíznivým než jeho bratr.
Celá zbojnická historie se udála v období jen jednoho roku a něco. A přes to Nikola dokázal celý koločavský kraj držet v šachu strachem. Když onemocněl na tyfus a poslal pro lékaře do Volového (nyní Mižhir´ja) měl doktor na vybranou: buď přijdeš a vyléčíš mne, pak ti dobře zaplatím, nebo nepřijdeš a potom zemřeš a tvoje statky lehnou popelem.
Na celou akci dopadení Nikoly bylo vynaloženo spousty prostředků a sil, jak o tom mluví historické dokumenty. Byl zapůjčen vojenský telefon a do kraje byly odveleny spousty četníků a vojska, které pročesávaly kraj. Leč marně. Nikola měl štěstí, věděl o tom, nebo mu to donesli lidé, kteří pro něj pod pohrůžkou pracovali.
V roce 1921 byla za jeho dopadení vypsána odměna tří tisíc korun
(na dnešní peníze asi tak 1 až 3 milióny). To byly tehdy závratné peníze, za něž se dalo na Zakarpatí koupit malé hospodářství, nebo jeden až dva dobří koně (s tímhle si nejsem jist). 16. srpna 1921 byl spolu se svým bratrem Jurajem zavražděn třemi svými bývalými přáteli, a to tak, že oni bývalí přátelé - členové Nikolovy bandy - přinesli do lesa, kde se Nikola a Jura skrývali, vodku a opili je. Když byl Nikola a Jura opilí, umlátili je sekyrami a potom zavolali strážní oddíl, který byl Nikolovi na stopě. Četníci potom zabitého Nikolu (věk 24 let) a Juru (15,5 let) vyfotografovali na památku.
V prosinci 1921 se Eržice narodila dcera Anna, provdaná Štajerová. Eržika se záhy provdala za souseda Derbaka. Zemřela v roce 1987 a je pochována na hřbitově v Koločavě.
Snad poměry v té době a Nikolova instinktivní touha po svobodě, nezávislosti jej znovu přiměly k zbojnickému životu. Tím se zařadil do linie, která čítá slovenského Jánošíka či podkarpatský fenomén 18. století Oleksu Dovbuše. Hlavními atributy šuhajovské legendy jsou nezranitelnost, láska k Eržice a horám a smysl pro spravedlivý soud.
Zachovalo se jediné foto Nikoly Šuhaje (již mrtvého). Je zajímavé, že Nikolův bratr Ivan a jeho synovec Vasil se roku 1946 přidali k ukrajinským nacionalistům (UPA) a bojovali proti sovětské armádě. Později Ivan zahynul v přestřelce s NKVD a Vasil spáchal sebevraždu výbuchem granátu, když byl obklíčen jednotkou NKVD. Další jeho příbuzný Michal Štajer byl popraven v r. 1957 jako "ukrajinský buržoazní nacionalista". Šuhajův nejmladší bratr Andrej byl za 2.světové války vysazen v obci Široká Niva na Bruntálsku. Jeho dva synové - Šuhajovi synovci - dodnes žijí".


Oleksa Dovbuš (1700 Pečenižyn – 24. srpna 1745 Kosmač) se proslavil jako podkarpatský, resp. ukrajinský zbojník, hrdina, který se, podobně jako o dvě století později Nikola Šuhaj, stal legendou. Jeho osud podnítil lidskou fantazii a díky ústní lidové tradici (a její zapsané formě) je Dovbuš dosud živým fenoménem.
Oleksa Dovbuš (též Dovboš, Dovbuščyk) byl chudým pastevcem ovcí. Podle jedné pověsti překonal ďábla, za což byl bohem odměněn nezranitelností a silou potírat bezpráví. Co bylo skutečným impulsem k Dovbušovu loupežnickému životu, nevíme. Pravdou je, že se obklopil hordou zbojníků, kterým v letech 1738 - 1745 velel. V začátcích zbojničil spolu se svým starším bratrem Ivanem. V roce 1739 však mezi bratry došlo k roztržce, která měla za následek nejen jejich rozchod, ale i to, že Dovbuš do konce života kulhal.
Strach a respekt vzbuzoval Oleksa Dovbuš jak mezi šlechtou a bohatými kupci, tak u haličských a uherských úřadů, které jej intenzivně pronásledovaly. Skupina Oleksových zbojníků „působila“ na území Polska, Rumunska a dnešního Maďarska. Úřady však dopaden nebyl.
Osudnou se mu stala láska k vdané kosmačské ženě. Dovbuš byl postřelen Štěpánem Dzivnkou, žárlivým manželem své milenky, a na následky zranění 24. srpna 1745 zemřel. Jeho mrtvola byla vláčena po vesnicích a vystavována na odiv (např. na radnici v Kolomyji). Štěpán Dzvinka byl za odměnu propuštěn z poddanství a osvobozen od daní.

Legenda Oleksy Dovbuše, jejímiž atributy jsou nezranitelnost, sociální cítění zbojníka, zrada milenky či motiv příchodu nového Dovbuše, stále žije. A to nejen v ukrajinských pověstech, bájích, písních a místopisných názvech.

A ještě jeden zbojník, málo známý. Ale známe jednoho jeho druha - a to velmi dobře!
Matěj vůdce žil na přelomu 14. a 15. století. Byl vůdcem tlupy lapků, škodící na zboží Rožmberků a královského města Českých Budějovic. Je známý zvláště díky tomu, že se k jeho skupině někdy mezi lety 1407-1408 přidala další tříčlenná lapkovská skupinka, ve které se nacházel Jan Žižka, jeho bratr a jistý Jindřich. Operačním prostorem této tlupy byly tedy Jižní Čechy.
Podle Rožmberských a jihlavských popravčích knih z té doby, jsou členy Matějovy skupiny, kromě Žižky, jeho bratra a již zmíněného Jindřicha, také Jan Koluch z Pňové Lhoty a jeho syn Janek, Martin Brada Plachtík, Jindřich z Doudleb, Halba z Chotěboře, Jiřink z Plzeňska, Hansl Uher, Jan Holý řečený Maříček, Sýkora, Jilmiš, Polák, Vítek, Byňovec a další. Matěj byl nepochybně zchudlým zemanem, stejně jako mnoho jeho druhů. Většina zemanů měla s sebou své pacholky, takže se jednalo o poměrně velkou skupinu. Většinou se živili loupežemi na silnicích, přepadáváním kupců a jiných lidí.
O činnosti Matějovi tlupy se dozvídáme pouze z tzv. Popravčích knih, do kterých se zapisovaly výpovědi vyslýchaných provinilců.
Je možné, že bandité byli podporováni i některými šlechtici.
O podpoře Matějovy skupiny zvenčí svědčí i to, že měla např. od purkrabí královského na hradě Zvíkově, Zachaře ze Stovic, přislíbený přístup na hrad Zvíkov, pokud by jim toho bylo potřeba. Je možné, že někteří členové Matějovy skupiny byli i ve styku se šlechtici, kteří stáli na straně krále Václava IV. a Rožmberkům škodili před rokem 1405, jako byl např. Jan Sokol z Lamberka.
Po roce 1405, kdy došlo k narovnání mezi králem Václavem IV. a Rožmberky, byl každý další boj proti Rožmberkům považován i za protivení se králi. Zároveň již v únoru roku 1402 přijal zemský soud usnesení odsuzující všechny druhy jednání, kvalifikované jako moc, a roku 1404, již po návratu krále ze zajetí, bylo toto usnesení znovu potvrzeno. Toto jednání zahrnovalo nejen např. vojenskou službu proti zemi, silniční loupeže či přechovávání a ukrývání vyhlášených zhoubců a škůdců, ale také zákaz opovědi, neboli vyhlášení nepřátelství mezi šlechtici. A právě tu použili někteří zemané v Matějově tlupě (mj. i Jan Žižka), protože to byla jediná možná zbraň proti bezpráví, páchaném na nich vyšší šlechtou. Roku 1407 navíc Jindřich III. Rožmberský přesouvá svou pozornost od záležitostí Rožmberků v Rakousích na Jižní Čechy a začíná se tvrdě vypořádávat s loupežnickými tlupami. Matějovu tlupu tak někteří její členové opouštějí, např. Jan Žižka dostává roku 1409 milost od samého krále Václava IV., jiní končí na popravišti (Byňovec, Koluchův syn Janek a další). Samotný Matěj vůdce byl dopaden v roce 1409, v Českých Budějovicích byl podroben útrpnému právu a nakonec byl tamtéž také oběšen.

Zbojníci z Bardejova.
Obchodní cesty do Polska přes Bardejov po několik desetiletí vážně ohrožovali zbojníci. O to tvrdší a nekompromisnější byla pomsta města. Roku 1454 město popravilo 46 zbojníků a roku 1493 dva zbojníky z družiny Fedora Hlavatého. Jejich vůdce výhrůžným listem potom hrozil městu vypálením, jestliže na dohodnutém místě nesloží 400 zlatých. V tomto listu zbojníci vyhrožují za popravu čtyř druhů. Určitě jim nechyběla odvaha, když si dovolili klást podmínky tehdy slavnému a mocnému městu Bardejov. Žádají nekompromisně vyplatit 400 zlatých a určují i místo a donu splátky "odškodného". Jestliže se tak nestane, vyhrožují, že se budou mstít, co budou žít...

"Vy zly a nespravedlivy lvde Bardiowcy, vi ste naszych bratow daly zveszaty, lvdy dobrich a nevinnich, iako mordere necnotlyvy, ktory any vam, ani zadnomv nicz nebili vinni. A pretos, gestli nam priatelom a rodovi ich za nich nepolozite czeteri sta zolotich ve zoloce do troch nedeli v klastore v Mogili v Cracova alebo v cartvsov v Lechniczi, tedi na vaszych hordlech y na vaszym ymaniv y na vaszich podanich se bvd dvlvho, bvd cratko takto se mstiti budemy pocvd naszeho rodv stava.
Tot list pysan s hor dzen svateho Jacvba".


Zbojník Gajdušek
Na přelomu 17. a 18. století zesilovalo v Beskydech zbojnictví, kdy bída, útlak a robota dostoupila nejvyššího stupně. Tak se v té době vytvořila nová zbojnická bratrstva, roty odvážných chlapců s pistolemi za opasky, karabinou přes rameno a s obuškem v ruce. Stali se mstiteli panské zloby, tak jak je lidová tradice uchovala ve zbojnických lidových pověstech. Řekněte sami, kdo by neznal zbojníky Ondráše a Juráše?
Tak se taky stala slavná zbojnická skupina vedená kapitánem Gajduškem, který utekl ze dvora na novojičínském panství před karabáčem surových drábů. Nejpočetnější a nejsilnější byla Gajduškova skupina v době nepokojů na hukvaldském panství v letech 1705-1719. Poskytovala bouřícím se sedlákům velkou oporu. Také to byli oni, kdož přepadli v roce 1707 zámek v nedaleké Trnávce, a zbili bývalého hukvaldského hejtmana Maxmiliána Harasovského. Nakonec byl zbojník Gajdušek chycen a popraven v Novém Jičíně v roce 1719. Tak skončila zbojnická skupina kapitána Gajduška.
A zároveň vidíme, kde se vzal zbojník Gajdošík....


Jánošík
...polský
http://www.youtube.com/watch?v=qGoufgUW10c&feature=related
...slovenský (Jánošík. Pravdivá história, 2009)
http://www.youtube.com/watch?v=NkfZbayGuuU
Nikola Šuhaj (Balada pro banditu 1978)
http://www.youtube.com/watch?v=e_53fl0-0Go&feature=related
Oleksa Dovbuš
http://www.youtube.com/watch?v=ZPPDZ-35FDo
Zbojnický tanec
http://www.youtube.com/watch?v=fpWY7AeT5m8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=teNU1W270d0&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=60xo3zYej4U&feature=related
Hajducký tanec (Hajduci - sg. hajduk, řidčeji hejduk, z maďarského Hajdú, nebo arabského Hajdud - byli protiosmanští bojovníci, kteří působili na území hlavně Srbska, ale také i Valašska, či Bulharska - tam se používal název Hajdutin; často název splývá se zbojníky
http://www.youtube.com/watch?v=cuTPlMfph2g&feature=related
Zbojnické písně
http://www.youtube.com/watch?v=cJhmALfaxVA
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 12.07.2011 04:53    Předmět: Trpaslíci a skřítci Citovat

Trpaslíci a skřítci

Už jsme se tu někde zmiňovali, že trpaslík a skřítek není totéž. Skřítci se zjevují spíš v podobě hadů, hádků a ohnivých dráčků a obvykle chrání dům nebo zajišťují prosperitu hospodáři.
Skřítek je mytologická bytost původně zřejmě pocházející ze severské mytologie. Jedná se o bytost malého vzrůstu (asi stopu vysokou - angl. stopa=30,48 cm), příbuznou vílám, trpaslíkům nebo některým druhům elfů. Skřítci mohou být hodní i zlí (zlým se někdy říká skřeti).
Domácí skřítek, diblík - jde o nejběžnější příklad skřítka, objevující se v českých pověstech. Říká se, že je to duch zemřelých předků, který žije v domě a chrání jej. Může na sebe brát nejrůznější podoby. Velmi často se objevuje v podobě hada, který bydlí pod domovním prahem - pak se označuje jako domovní had nebo had hospodáříček. Zpravidla lidem pomáhá, opravuje rozbité nástroje a odhání od domu nemoc a zlé síly. Když se lidé stěhovali na nové místo, snažili se magickými praktikami domácího skřítka přimět, aby se přestěhoval s nimi. Domácí skřítek je zřejmě slovanskou obdobou antických lárů a penátů, bůžků, chránících dům. Domovní had je pravděpodobně užovka, která skutečně často žije poblíž lidských stavení.
http://www.youtube.com/watch?v=XRwj2iR8fjg&NR=1
Plivník, zmek - je zlou či spíše zlomyslnou obdobou domácího skřítka. Na rozdíl od něj lidem nepomáhá, ale páchá různé nekalosti, schovává věci nebo krade potraviny. Rovněž krade ponožky. Často na sebe bere podobu zmoklého černého kuřete, čímž se snaží vzbudit lítost, aby jej hospodář odnesl domů.
Šotek, rarášek - drobný skřítek, který se zpravidla zdržuje u lidských sídel a tajně poškozuje věci. Výraz šotek se stal v obecné mluvě metaforou pro vyjádření podivného poškození nějakého předmětu - např. o tiskových chybách v novinách se říká, že je napáchal tiskařský šotek. V angličtině se takový šotek označuje slovem gremlin.
http://www.youtube.com/watch?v=-fZEzszH5Ok&feature=related
Goblin, gnóm, kobold - další označení skřítků, kteří žijí v lesích a horách, podobají se trpaslíkům, avšak jsou menší a spíše plaší. Výraz goblin snad pochází z anglosaského slova goblinesque=fantastický
http://www.youtube.com/watch?v=zPkqjc23yqs

Trpaslík - většina mytologií od sebe rozlišuje trpaslíka a skřítka. Skřítci bývají menšího vzrůstu a žijí víceméně ve všech prostředích, trpaslíci jsou mohutnější, sveřepější a jejich sídlem bývají doly, opuštěné jeskyně a jiné podzemní prostory. Poněkud splývající bytostí je permoník, důlní skřítek.
Trpaslík nebo také hovorově trpajzlík je označení pro humanoida se znatelně menší výškou (v dospělosti) než je běžná (průměrná) fyziologická výška člověka.
Je to malá pohádková bytost (údajně 100 až 120 cm vysoká - tedy jako skřítek nebo i větší) často se zabývající hornictvím, zvaná rovněž permoník - důlní skřítek odvozenou z mytologického malého démonického horníka (viz např. Pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících), v alpských zemích nazývaný také Alp.
Permoníci jsou mýtické bytosti vyskytující se zejména v dolech a důlních štolách, tedy zejména v podzemí. V bájích, pohádkách a mýtech se jedná o zvláštní podzemní skřítky, kteří normálním horníkům snad někdy pomáhají a někdy prý i úmyslně škodí - pověsti tohoto typu se vyskytují v mnoha oblastech světa, v tomto smyslu se jedná pravděpodobně o jeden ze základních lidských kulturních archetypů. Označení pochází z německého výrazu Bergmann (muž z hory) a je tedy vytvořeno obdobně jako vasrman (Wassermann - vodník) nebo fajérman (Feuermann - ohnivý muž). Ve starší literatuře se také můžeme setkat i s formou perkman, anebo také perkást či perkajst - z německého Berggeist, tedy horský duch, duch hory.
Polští horníci věří, že permoníci existují a že varují před důlními katastrofami - závalem, výbuchem plynu, průvalem vody. Zjeví se třeba jen jako pohybující se světlo nebo pravidelné klepání... Papaláši pracující na povrchu těmto znamením nevěří, tak to pak horníci odnesou.
Horníci dávají permoníkům část svačiny. (Tahle víra - pověra existuje sem tam i u nás.)

O permonících psali i vážení autoři - Balbín, Agricola, důlní odborník Miloslav Rybák (1880–1935).

Pověsti o skřítcích a trpaslících:

„Mariánskou horou čili Skálou u Ústí nad Labem táhne se jeskyně, která končí u vsi Stříbrníku v místech, kde se dříve dolovalo stříbro. Vchod do této jeskyně prý jest nad břehem labským. Před nepamětnými časy byla tato jeskyně obydlena trpaslíky.
Ještě dnes v ní prý leží obrovské poklady, pocházející od trpaslíků.

Jedné ženě se tam stalo to, co známe z Erbenova Pokladu.
Na cestě z Mikulova do Klentnice najdete Kočičí skálu. O Velikonocích se ta skála otvírá. Kromě pokladů je tam schované i víno.

Pověstí, v nichž permoníci pomůžou havíři, je velmi mnoho. Například ta o skřítkovi Emanovi a havíři Hacaperkovi z Příbrami, o permonu a havíři Bartákovi také z Příbrami, o starém Gregorovičovi a perkmanovi z Dubňan u Hodonína, o horníku Lušovjanovi z Vidče u Rožnova a duchu s „vousiskami až po pás“, o chudém horníkovi a perkmanovi v Borovci u Štěpánova nad Svratkou. Jindy permoník opustí podzemní říši a pomůže tu sedlákovi, tu chudé sběračce klestí, když je přivede k pokladům.

„Jeden chudý člověk, který se nevlastní vinou dostal do bídy a už si nedokázal pomoci od starostí, bloudil zoufale lesy. Když se zešeřilo, klesl k smrti unavený na zem u Zámečku naproti Turnerovy chaty (Šumava). Vtom vylezl ze skalní pukliny skřítek a zeptal se ho, proč se dívá tak ustaraně. Muž si mu postěžoval na své trápení a poprosil ho o pomoc. Tu skřítek pravil: ‚Opři se do té skály tam nahoře a shoď ji dolů. Najdeš pod ní velký poklad.‘ Muž radostně vyskočil, vyšplhal na kamenný Zámeček a chtěl shodit ten nejhořejší balvan. Ale ouha, jeho síla k tomu nestačila, nedokázal jím pohnout ani o píď a smutně šel zase domů. Od té doby je rok co rok o Valpuržině noci vidět skřítka, jak tam nahoře sedí a maličkým kladívečkem odťukává kousíček toho velkého skalního bloku, aby byl lehčí a lehčí a ten chudý muž ho konečně mohl zvednout.“

Na mnoha místech naší vlasti se zachovaly zvláštní pověsti o skřítcích, kteří člověku vyskočí na záda, nedají se setřást, jsou těžcí jako kámen, že je člověk sotva vleče, a nakonec seskočí a se smíchem vezmou do zaječích a vrátí se do svého lesa nebo skal. Němečtí obyvatelé našeho pohraničí jim říkali třeba „hockauferl“ (Mikulovsko) nebo „hockauf “ (Liberecko), což se česky překládá jako „hopnazáda“.
V některých pověstech se dočítáme také o skřítčích panovnících. Víme už, že vládcem permoníků bývá duch příslušného pohoří, jako třeba Krakonoš nebo „Jeschkengeist“, na Loketsku v nejzápadnější části Čech je to pak tajemná postava jménem Jan Svatoš neboli původně německy Hans Heiling, kníže duchů tamějšího kraje. Podle pověsti to byl syn Egerie neboli Oharky, víly řeky Ohře, kterého jako nemluvně nalezl sedlák na vrchu Krudum a donesl ho na loketský hrad, kde byl vychován.
Ve Svatošských skalách, kde panoval, mají prý trpaslíci svou jeskyni s nevídaným bohatstvím, které střeží jako oko v hlavě. (Jan Svatoš=Hans Heiling).

Na Šumavě, kde se to skřítky jen hemžívalo a kde permoníci „často vycházeli v hornických stejnokrojích a s lucerničkami ze skalních štěrbin (většinou jich bývalo třináct do počtu) a mířili na Lišák, Šibeniční vrch a nad mlýn“, vládl král Lišák neboli německy Füchsel. Byl velmi moudrý a mocný a měl dlouhý ryšavý vous. Místo, kde kraloval, bylo pak podle něho nazváno Lišák.
Jiným místem, kde se tušená přítomnost skřítků odrazila dokonce v názvosloví, jsou takzvané Skalky skřítků v Doupovských horách, zvané dříve také Pernice trpaslíků čili Trpasličí jeskyně. Jedná se o labyrint pseudokrasových jeskyněk a dutin, který podle starých německých pověstí vytvořili kdysi dávno pidimužíci, aby do něho uložili svůj poklad. Někdy se v říši skřítků setkáme i s velmi zvláštními a neobvyklými bytostmi. Kromě chodských skalníků či škalníků to byli na Chebsku mechoví mužíčci neboli mechníčkové (Moosleute), kteří nosili dlouhou kápi a veselé tvářičky měli zarostlé vousy zastřiženými do bradky. Jejich ženy mechničky hopsaly s rozpuštěnými vlásky v průzračných kytlicích.
V horách na Jesenicku zase žili takzvaní venušánkové, Venušini lidičky, německy Venusleute, především ovšem žínky (Venusweibla).
Původ této zvláštní pověsti je nejasný a má se za to, že ve Slezsku byla kdysi uctívána Venuše, Venus, jako bohyně přírodních sil a počasí a venušánkové byli její služebníci. Na Venuši už se zapomnělo, zůstaly jen pověsti o jejích lidičkách a také skalní mísy v kameni.
V okolí Žulové se totiž nachází geologický útvar, takzvané Venušiny mísy, které podle některých názorů sloužily kněžím pohanských kultů k přinášení obětí, případně je kněží používali jako stolec.

Na mnoha místech se vyprávějí pověsti, jak trpaslíci odcházejí, protože je lidi vytlačují.
‚Zvony zvoní – ziny, ziny,
odcházíme do ciziny.
Zvony zvoní – ziny, ziny,
snad tam najdem domov jiný.
Zvony zvoní – bim, bum, bam,
nesmíme už přijít k vám.‘

Jedna taková pověst pochází od hory Ostaše na Náchodsku. Těžko si představit, že by samotný zvuk zvonů byl skřítkům nepříjemný, vždyť horalé v Alpách si povídají, že vyzvánění kravských zvonců na pastvinách je pro tyto bytosti rajskou hudbou, ba přímo potravou. Spíše asi nenávist křesťanských kněží vůči přírodním bytostem, četné a opakované zákazy jejich uctívání, jejich označování za ďábly a démony, vyhrožování peklem, to vše šířilo strach v duších lidí, který tyto bytosti samozřejmě bolestně vnímaly. Vyzvánění zvonů je pak obrazem šíření tohoto strachu, před nímž museli skřítkové a víly prchat do hloubi lesů…
„Mezi mnohými skalami na vrcholu Ostaše najdeme jednu, jež Trpasličí skálou se jmenuje. Nápadná je svým útvarem, neboť nesčetných děr nachází se vně a uvnitř skály.
Pověst vypravuje, že v dutinách této skály zdržovala se před dávnými lety četná rodina malinkých trpaslíčků. Kolkolem rozkládal se hluboký prales, kamž noha lidská nikdy nevkročila, takže malinké ty obyvately nikdo nevyrušoval a nepronásledoval.
I žili zde spokojeně po mnoho, mnoho let. Vnitřek skály vykládán byl samým zlatem a vzácnými drahokamy, které si pidimužíci sem nanosili, kutajíce celý svůj život hluboko v zemi. Malincí ti mužíčkové přicházeli často i mezi lid, který obýval v údolí a kde jim nebylo ubližováno. Cítili se jako doma a hleděli se odvděčiti. – Malincí ti trpaslíci s vážnými obličeji dovedli býti občas i veselí.
Kdykoliv měsíc dosáhl úplňku a kouzelný jeho svit očaroval lučiny i keře, vycházeli mužíčkové na květnatou lučinu, posetou miliony diamantův třpytící se rosy, a vesele skotačili. Za nimi přicházeli lesní víly a různí skalní duchové a pak počal neobyčejný rej, který trval až do prvního záblesku ranního. Pak zmizeli všichni a les ztichl…
Ubíhala léta a po nich desítiletí, až i celá století zapadla ve věčnosti. Mnoho se změnilo za tisíc let. – Obyvatelé pohanští přijali víru křesťanskou a místo modlám klaněli se kříži. Obětování bohům v hájích a lesích přestalo a křesťané počali stavěti kostely a kaple a v nich vzdávali díky svému Stvořiteli. – Zavěšeny zvony, které svolávaly zbožný lid k modlitbám ráno, v poledne i večer. Zvuky jejich doléhaly daleko do tišin lesních, kdež zvěř, nezvyklá této melodii, se zastavovala, napínala sluch a vybíhala na pokraj lesa. Pak uvykla se na vše a klidně pásla se a napájela v lesním potůčku.
Jen trpaslíci nemohli snésti těchto denně se opakujících zvuků. Většina z nich odstěhovala se hloub do lesa, ale ani tam neměli pokoje. Lesní vánek zanášel stříbrné zvuky ty až k nim a každý úhoz srdce v stěny zvonu stal se jim pravou trýzní a rozdíral slabá těla ubohých pidimužíčků. Chytali se za hlavu, zacpávali si uši, avšak dunivé: bim, bam, bim bam, stále jim v hlavě znělo. A duše jejich dříve se neuklidnila, dokud zvonění nepřestalo. Mnoho slabších zahynulo, jíní se rozprchli, že vícekráte o nich slechu nebylo a jen zbytek, asi padesát mužíčků, vytrval.
Leč i ti chystali se opustiti svoje bydliště, trpasličí skálu. Veškeré bohatství nanosili do hloubi země a zasypali. Jejich poklady vrátily se opětně na své prvotní místo, kde stál jejich původ. Pak sebral každý svůj uzlíček a bědujíce, opouštěli Ostaš. Sešli příkrým kopcem dolů na rovinu a u cesty v křovině odpočívali.
Právě jel kolem nich jakýsi vozka s prázdným vozem k Polici. Vozka seděl na kozlíku, chvílemi podřimoval a koně zvolna klusali známou cestou. Trpaslíčkové shlédnuvše prázdný vůz, rychle vylezli z úkrytu a nenápadně vylezli si na vůz a uvelebili, kde se to dalo. I pod vozem na nápravách se zachytili a vezli se hodný kus cesty, aniž by vozka o tom věděl. Až před samou vesnicí se vozka náhodou ohlédl za sebe a spatřiv na voze prapodivné pasažéry, spustil křik a volal Pána Boha a všecky svaté na pomoc. Jakmile byli mužíčkové prozrazeni, opouštěli kvapně vůz a zmizeli v houštině. Jen jediný zůstal déle a daroval vozkovi veliký drahokam, to prý za to svezení. Pak i on seskočil s vozu a odběhl za ostatními.
Vozka celý poděšený, práskal do koní a ujížděl k domovu. Celý se třesa, vyprávěl hospodáři svému, co se mu cestou přihodilo. Že dostal drahokam, to ovšem nepověděl.
Za krátko odešel ze služeb hospodářových a za prodaný drahokam koupil si chalupu, v níž žil šťastně, vzpomínaje s vděčností i strachem na trpaslíky, kteří se na Ostaši více neukázali."


Na Dyleni (Chebsko) stávalo město obývané skřítky, které se propadlo do země.
Na Kynžvartsku býval Cínový skřítek, který pomohl jednomu mládenci k objevení pokladu. K těmto přátelským skřítkům patřil i skřítek Tilly, který pomohl dcerce jednoho hospodáře ze Staré Vody. Rodina pak z vděčnosti dávala tomuto skřítkovi za okno domku část oběda.
Skalky skřítků je národní přírodní památka v západní části Doupovských hor necelý kilometr vzdušnou čarou na východ od Dubiny, části obce Šemnice v okrese Karlovy Vary.

Stárkov se prý původně jmenoval Zwerkstadt. Skřítkové sídlili v bájném Vysokém kameni a ke všem lidem v okolí měli přátelský vztah. Pomáhali jim při polních pracích, hlídali jim děti, chránili jejich domovy a byli i jinak užiteční.
Když se však na Stárkovsku rozšířilo křesťanství, tyto drobné bytůstky se rozhodly odejít. Najali si povozníka Purmanna z Vlásenky, který je měl odvézt až na Moravu. Cesta probíhala dobře, ale když vozka vyjížděl kopec u Bystrého, ohlédl se, aby se přesvědčil, zda vůz nevyjel z kolejí. Tu se ho jeden ze skřítků, které vezl, možná jejich náčelník, zeptal:
"Kolik myslíš, že nás vezeš?"
Purmann odpověděl: "Snad by vás mohlo být osm až deset."
Skřítek na to řekl: "Až vyjedeš nahoru na kopec, ohlédni se ještě jednou a dobře se podívej. Ale nelekni se, až uvidíš, co vezeš!"
Když se tedy povozník znovu ohlédl, s údivem spatřil, že má na voze tisíce a tisíce skřítků, kteří se hemžili jako myši a žáby. I loukotě kol jich byly plné, jako by tam seděl roj včel. Tu Purmann v údivu vykřikl:
"Ježíši Kriste! Kolik těch lidiček tady vlastně je?"
Nato všichni skřítkové zmizeli až na jednoho, toho, který s ním před chvíli povídal. Ten povozníkovi za jeho práci zaplatil do posledního haléře.

Podle jiné pověsti se skřítkové vystěhovali z Vysokého kamene, protože je rušilo neustálé vyzvánění zvonu stárkovského kostela. Ke stěhování potřebovali povoz, který sami neměli. Proto požádali o pomoc sedláka ze statku číslo jedna v dnešní České Metuji.
Před odjezdem skřítkové sedlákovi nakázali, aby se cestou neotáčel. Tomu to nebylo zatěžko, ale když ujeli kus cesty, najednou se mu zdálo, že vůz je příliš lehký. Chtěl se proto přesvědčit, jestli skřítkové ještě na voze sedí, a přes výslovný zákaz se ohlédl.
Od toho okamžiku se vůz nehnul z místa, ať sedlák pobízel koně sebevíc. Nakonec musel skřítkům odříct službu, a oželet tak pěknou odměnu.

Podobný příběh se vypravuje na Kynžvartsku. Skřítci se stěhovali, že jim vadily zvony a lidská špatnost. Došli k řece Odravě mezi Podhradem a Malou Všeboří. Potřebovali se převézt, tak se jejich král zviditelnil a vyhledal převozníka - ale chtěl co největší loď. Převozníkovi to bylo divné. Skřítek se pořád rozhlížel a převozník se domníval, že se bojí vody. Tak se mu trochu posmíval:"Já už převážel větší a tlustější postavy." Jenže jak se převáželi, loď se ponořila skoro po okraj.
Za jízdy mu pak král zviditelnil ostatní skřítky - byly jich tisíce a tisíce. Převozník za to dostal peníz - místo grošíku velký zlaťák.

U Kynžvartu seděli jednou zlatokopové u ohně a drbali o Duchovi hor, Králi skřítků, jaký je skrblík a jak si své poklady chrání. On se jim zjevil a potrestal je, že bloudí po lese a nemůžou se najít. A navíc se z potoků ztratilo zlato.

Nad Kynžvartem je zřícenina hradu. Žil tam Jindřich z Plavna, hrabě z Hartenštejna, míšeňský purkrabí etc. s dcerou Markétou. Na chátrajícím hradě v Úšovicích bydlel Krušina, syn Bohuslava ze Švamberka. Ten se do Markéty zamiloval.
Prabába hraběte Uršula jednou pomáhala královně skřítků - Paní podzemí při porodu. Dokonce ji přežehnala svatým křížem - ale nic se nestalo. Po porodu přišel i král a dítě zlíbal. Přitom hrály pozouny a zvonková hra. Pak jí královna dala na památku dar: "Přijmi můj dík za tvoji pomoc a toto si vezmi na památku na Saffiru - Královnu hor. Uchovávej pečlivě tuto šperkovnici, neboť pokud bude ve vaší rodině, bude tato rozkvétat svýni ratolestmi. Ale pozor - vaše jména upadnou v zapomnění, pozbudete-li ji."
(Ještě to pokračuje. Ten poklad se ztratil, taky je tam příhoda ve strašidelném pokoji... prostě romantismus.)

V údolí u Ernstgrünu byla tančírna skřítků. Jednou tam vesničani dokonce poslali dudáka a houslistu, aby si skřítky naklonili. Jak se rozednilo, všecko zmizelo. Tančící páry bylo vidět i v noci, protože z nich vycházelo blikavé světlo, proto se také těmto podzemním duchům říkalo "ohniví mužíčci".

V Kočovském lese jihovýchodně od Tachova u vsi Trnová pobývali kdysi trpaslíci. Žili tu v podzemních slujích, kterým se říkalo Trpasličí díry.
Lidem pomáhali a léčili je.
Krejčímu z Kumpolce dopomohli k bohatství. Z vděčnosti jim nechával jídlo venku, v přírodě. (Ještě před sto lety se tady nechával bochánek na zahradních zdech.)
Trpaslíci chodili na návštěvu do Kočovského mlýna. Mlynářka jim dávala do hrnečků jídlo a pití. Když na ně zapomněla, hlasitě fňukali.
Za jídlo chodili pomáhat do Halžovského mlýna.
Do Bierlova mlýna chodívali v červených šatečkách. Mlynářka jednou udělala málo knedlíků, na trpaslíky nezbylo a ti se odstěhovali.
Jednou přišla neúroda a hlad. Uhlíř potkal pod Kočovským mlýnem tři trpaslíky a ti mu slíbili, že když nenechá v lese padnout žádný strom, tak mu pomůžou. Ale nesmí o tom mluvit. Každý rok pak přicházeli trpaslíci s darem - jídlem a devíti pytli obilí. Jednou se mlynář v hospodě pochlubil svou známostí s trpaslíky a byl konec. Skončily dary a zmizeli trpaslíci.

Lidé si na Tachovsku občas pletli permoníky s Benátčany. Byli malí, nosili špičaté klobouky, na zádech kožený batoh a kladívko s dlouhým držákem. (Dělali geologický průzkum.) Byli to Italové nebo Španělé a přicházeli již ve 12.století.
U vesnice Polesí jednoho potkávali v noci a říkali mu "měděný mužíček". V jedné ruce držel lucernu, v druhé kladívko.

Skřítkové u Germánů:
Skřítkové či trpaslíci hrají významnou roli již ve starogermánské mytologii a v Eddě se dokonce praví, že vznikli ze všech tvorů nejdříve. „Z rozhodnutí bohů se jim dostalo lidského rozumu i lidské podoby, leč přesto žijí v zemi a ve skalách. Nejvyšší z nich byl Módsogni a druhý Durin. Toto se vypráví ve Vědmině písni:
Tu světa vládci
k soudu zasedli,
přesvatí bozi
přísně rokovali,
kdo že to stvořil
skřítků čeleď
z krvavého moře,
z kostí Bláinových.
Stvořeni byli
skřítci v zemi
k podobě člověka,
jak Durin pravil.“

Vědma pak vypočítává následující jména skřítků: Nýi a Nidi, Nordri, Sudri, Austri, Vestri*, Altjóf, Dvalin, Nár a Náin, Níping, Dáin, Bífur, Báfur, Bömbur, Nóri, Óri, Ónar, Óin, Mjödvitnir, Vigg a Gandalf atd. atd.

Skřítkové existují i mimo Evropu:
Ve Střední Americe existuje zajímavá legenda o skřítcích, kteří žijí v lese a můžeme je údajně spatřit pouze v noci. Skřítek v těchto krajinách je považován za nočního tvora, který se přes den schovává před sluncem. Když ráno vyjdou první paprsky slunce, tak skřítek zaleze pod zem a zůstává po něm pouze jeho deštník, který ho ochraňuje při jeho toulkách před deštěm a před rosou. Skřítky se prý jen málokdy poštěstí spatřit lidskému oku. Ale jejich deštníky lze spatřit i přes den - jsou to houby.

Svatošské skály
http://www.youtube.com/watch?v=avk-J2h8MTk
Sbor a árie Královny duchů - zemních duchů (Heinrich Marschner: 1795-1861, Hans Heiling)
http://www.youtube.com/watch?v=qYZGs9UUCSM
Hans Heiling - obsah
http://emil.htmlplanet.com/NemeckaOpera/hans.htm
Skřítkové - zedníci (Ať žijí duchové 1977)
http://www.youtube.com/watch?v=DfgBn-DYG1s
Tři skřítkové (Tři veteráni 1983)
http://www.youtube.com/watch?v=aEwGO7sbxR0&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=aiD1CDkeXMw&feature=related
Skřítek Rolli (2007)
http://www.youtube.com/watch?v=Cpr4ol5_zcg
Každý skřítek má svůj kvítek (Bílá kočička 1979)
http://www.youtube.com/watch?v=W_Z8Xmz0JdQ
Sedlo Skřítek na Rabštejně
http://www.youtube.com/watch?v=cxmukEOr57Y&feature=fvsr
Spanilá jízda na vrch Skřítek
http://www.youtube.com/watch?v=N-Jcfoqg5rQ&feature=fvsr
Vzteklej skřítek (Znouzectnost)
http://www.youtube.com/watch?v=HOEhj70Laa8


Naposledy upravil Korrak dne 24.07.2011 20:38, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 13.07.2011 13:43    Předmět: Čarodějnice Citovat

Čarodějnice

Pojednání o slovanském esoterismu nebylo by úplné, kdybychom se nezmínili o jeho nejnižším projevu, to jest čarodějství.
Jako téměř u všech kultur, tak i u starých Slovanů, primitivní člověk snažil se spojiti se s předmětem své víry, ať již to jsou démonové nebo jiné nadfysické bytosti, nebo dokonce i božstva v pravém slova smyslu, pomocí kouzel, čarodějství a čar, aby bylo možno využitkovati tyto síly k rozmanitým záměrům.

Není tedy divu, že se příběhy o čarodějích a čarodějnicích dostaly i do ústního folklóru.

Nejznámější čarodějnicí je Baba Jaga
To, proč se jí tak říká, se vlastně tak úplně neví. A názory se různí. Podle několika pramenů je to složenina. Slovo "Baba" znamená "babička" nebo "stará žena" v mnoha slovanských jazycích (samozřejmě i v tom našem). Jaga (v originále "Yaga") pochází možná ze slovanského jména Jadwiga - Hedwiga. Možná z protoslovanského ęgа. Vpodstatě se vlastně nezná původ toho slova.
Je možné, že to slovo pochází od ugrofinských národů, které dodnes v Rusku žijí - Komi-Permyaků, Finů, nebo od uralských Samojedů, či od Sámů.
česky: Baba Jaga, Ježibaba; slovensky: Baba Jaga, Ježibaba; polsky: Baba Jaga; slovinsky: Jaga Baba; rusky, ukrajinsky, bulharsky: Баба Яга (Baba Yaga, Baba Yaha); Chorvatsko, Bosna: Baba Roga; Srbsko, Makedonie: Баба Рога

Baba Jaga je ve slovanském folkloru šílená stará žena (čarodějnice). Zároveň vládne svou magií celému lesu (nebo jeho části). Několik pověstí hovoří také o tom, že Baba Jaga byla viděna jako lesní duch vedoucí řadu dalších duchů po lesní cestě.
V Ruských příbězích je Baba Jaga vyobrazována jako čarodějnice prolétávající vzduchem ve svém hmoždíři (máselnici, stoupě - vysoká úzká dřevěná nádoba) a paličky nebo tlouku používá jako kormidlo či veslo. Cestu před sebou si "zametá" svým koštětem vyrobeným z břízy.
Obyčejně žije v lese, v dřevěné chaloupce (někdy je upravená, jindy zchátralá) - často stojí na kuří nožce (někdy na dvou), může se na ní otáčet a někdy kvoká. Navíc jsou okolo chaloupky postaveny v kruhové palisádě lebky na dřevěných tyčích. Klíčovou dírku na dveřích její chaloupky zdobí ústa vyplněná ostrými zuby. Jindy je plot okolo celé chaloupky vystavěn z lidských kostí s lebkami nahoře. V očních důlcích svítí plamínky. Říká se, že vždycky jedna lebka chybí, proto aby bylo místo pro lebku případného dalšího hrdiny (nebo hrdinů), který by tady tak neslavně skončil.
Také se říká, že chaloupka se neotevře, dokud se nevyřkne magická formule - např. "Ke mně vchodem, k lesu zády" (jak to známe z Mrazíka).
Baba Jaga je ve valné většině případů představována jako záporná postava. Dokáže si vyhlédnout nehlídané děti a ty si pak odnese do své chaloupky, tam je vykrmí, upeče si je a sní.
Na druhé straně existují i příběhy, kde čarodějnice pomohla hrdinům za nějakou odměnu (ale běda, jestli ji někdo zkusil podvést - to se pak dostal do nepříjemné situace).
V polském folkloru se podoba Baby Jagy v několika detailech liší. Např. její chaloupka má místo dvou nohou jenom jednu, čarodějnice nosí červený oblek (je tady spojitost s legendárními čarodějnickými sabaty na hoře Lysa Góra), létá na hadru.
V českých pohádkách bydlí čarodějnice v perníkové chaloupe, často s dědkem.

Někdy je doprovázená třemi jezdci: bílým na bílém koni (Den), černým na černém koni (Noc) a červeným na rudém koni (Slunce).

Občas je čarodějnice vyhledávaná jako moudrá žena, léčitelka a zastánkyně utiskovanýcha pronásledovaných. Umí mluvit s duchy a dušemi mrtvých.

V lidovém příběhu Krásná Vasilisa (zaznamenal Alexandr Afanasjev r. 1862) plní dívka tři těžké úkoly. V pokřesťanštěné verzi příběhu dělá dívka služku u Baby Jagy a pomáhají jí v tom kočka, pes, brána a strom (sluhové Baby Jagy).
V pohádce Finist jasný sokol vystupují tři Baby Jagy. V podobných příbězích posílají hrdinu od jedné k další a každá mu dá nějakou radu nebo kouzelný předmět.

Podle předmluvy k Ruslanovi a Ludmile (A.S.Puškin) bydlí Baba v chaloupce na kuřích nožkách bez oken. Dovnitř a ven se lítá komínem.
Podobné stavby zřizovali uralští a tunguzští kočovníci, aby uchránili potraviny. Sibiřané v takové nadzemní stavbě uchovávali svoje bůžky. Vypadal jako panenka, byla vyřezaná z kosti, na sobě měla šaty z hadříků, nohama ležela v jednom koutě, hlavou v druhém a obličejem vzhůru.
Staří Slované v podobných chatách spalovali mrtvé. Kolem byly kruhové ploty. (Zbytky podobných staveb se stopami kremace objevili archeologové Jefimenko a Treťjakov.)
Zde je možná souvislost s mýtem kolem Baby Jagy.

Občas si nejsme jisti, zda jde v pohádce o hodnou čarodějnici nebo spíš o sudičku, která nad člověkem drží ochrannou ruku.

Čarodějnice v pověstech:

Tepelsko: U křižovatky polní cesty z Krásného Údolí do Přílezů, která se kříží s polní cestou z Odolenovic do Utviny, se prý slétávaly v určité dny čarodějnice. Tady tancovaly a sdělovaly si důležité novinky. O Všech svatých zde mohli kolemjdoucí spatřovat určité lidi, kteří v příštím roce zemřou.
Nedaleko odtud, poblíž ovčína severně od Utviny, je v lesíku Šibeniční vrch (656 m n.m.). Není vyloučeno, že čarodějnické srazy souvisely s tímto vrchem.
Také v Sítinách se vyprávělo o tom, že na sv.Walburgu, 30.4., za nespoutaného reje a chechtotu divoce létaly čarodějnice po okolí. Kámen, na kterém odpočívaly, nazývali lidé Trudelslein.

Černošínsko (okr.Tachov): V celých západních Čechách se věřilo na čarodějnice - noční můry. V noci provozují svoje rejdy, ale napadají jen některé osoby.
"Zaskřípaly dveře, pomalu se otevřely (i zamčené) a v nich se zjevila strašidelná postava s ohnivýma jiskřivýma očima. Pak pocítili prudké sevření na prsou a dech se jim ztížil natolik, že jejich křik ve spánku byl bídným sípěním a chrčením. Nebylo jim nijaké pomoci. Když takové utrpení někdo zažil, říkali o něm:"Čarodějnice - ta noční můra - ta ho drží a tiskne."

Tachovsko: Na staré cestě z Rozvadova na Svatou Kateřinu (dnes je slavná aférami s prodejem zboží s falešnými značkami Very Happy ) stojí marter (něco jako Boží muka). U něho prováděly své reje pravé čarodějnice v rozmanitém oblečení.
Jeden čeledín šel o Walpuržině noci do Rozvadova. Když došel k marteru, spatřil tam rej starých žen, létajících kolem kamene na košťatech. Měly žluté sukně a na hlavách hrnce na mléko. Jakmile spatřily čeledína, pustily se do něho svými košťaty a musel jim odpřisáhnout, že o svém setkání s nimi nikomu nepoví. Když jim to odpřisáhl, chtěly se s ním mazlit, ale to se již čeledín dal na útěk.
Bez dechu doběhl domů. Byl dlouho nemocen. Slib však dodržel a teprve na smrtelné posteli se přiznal, co viděl o Walpuržině noci.

Petrovy kameny jsou vrchol, který se nachází v pohoří Hrubý Jeseník v Pradědské hornatině. Třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku tvoří tři mohutná skaliska, vysoká 7 metrů. Skály leží ve Slezsku v těsné blízkosti historické zemské hranice s Moravou. Jsou součástí katastrálního území Malá Morávka (součást stejnojmenné obce).
Jmenovaný útvar se dostal dokonce do soudních spisů.
Za čarodějnických procesů v 17. století byly Petrovy kameny označovány jako dějiště čarodějnických sletů. Podle pověsti dostaly Petrovy kameny jméno po mladém kováři, který se zde ukryl se svou dívkou, dcerou správce sovineckého panství, když prchal před jejím otcem.


Příběhy o čarodějnicích se vypravují po celém světě. Někde existuje i živá čarodějnická tradice - Mexiko, Karibik, Afrika,...
Jako se u nás slaví "pálení čarodějnic", v západní Evropě oslavují Walpuržinu noc.

Nesmíme zapomenout na smutnou část evropských dějin, kdy podle křesťanského učení nastalo mučení a zabíjení nevinných žen v rámci boje proti Ďáblovi - čarodějnické procesy. Šílené řádění inkvizitorů se nevyhnulo ani Čechám a Moravě.
Opět se projevila lidská hloupost a krutost-

Baba Jaga (Mrazík)
http://www.youtube.com/watch?v=8fASAbvg9U8&feature=related
Chaloupka na kuřích nožkách (Mrazík)
http://www.youtube.com/watch?v=caOVqzfubBQ&NR=1
Čarodějnice ukazuje Ivanovi cestu (Krásná Vasilisa 1977)
http://www.youtube.com/watch?v=O3y0jKx_uUM&feature=related
Tři čarodějnice (Finist jasný sokol)
http://www.youtube.com/watch?v=ra4QrExjeZc&feature=related
Souboj s čarodějnicí (O princezne Jasnence a létajícim ševci)
http://www.youtube.com/watch?v=XBHHkOQ6B9A&feature=related
Hodná vědma (Byl jednou jeden král 1954)
http://www.youtube.com/watch?v=w24dzj08ZIM&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=1yXLx4MNeMY&NR=1
Rej čarodějnic (M.P.MUsorgskij, Noc na Lysé hoře)
http://www.youtube.com/watch?v=Txo06c1k9sk
Walpuržna noc
http://www.youtube.com/watch?v=LJl0sCZC9G8
Walpuržina noc (Ch.Gounod, Faust)
http://www.youtube.com/watch?v=CvezKgSIJiM&feature=related
Ilustrace Stefana Eggelera(1894 - 1969) k románu G.Meyrinka Walpuržina noc
http://www.youtube.com/watch?v=AOSXbr0IzjU&NR=1

Petrovy kameny
http://www.youtube.com/watch?v=TAgr7cyNneY
Petrovy kameny (Kladivo na čarodějnice + Backflipingdog)
http://www.youtube.com/watch?v=d-aY2db2oeM
Čarodějnice z Amesbury (Asonance)
http://www.youtube.com/watch?v=5wazIoI8QqE
Pálení čarodějnic, Dobříš 2009
http://www.youtube.com/watch?v=8_XrboWRrXA&feature=related
Průvod čarodějnic, Nemrlov
http://www.youtube.com/watch?v=zkDSxT_eoU8&feature=related


Naposledy upravil Korrak dne 14.07.2011 05:59, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 14.07.2011 05:53    Předmět: Čarodějové, mágové, alchymisti Citovat

Čarodějové, mágové, alchymisti

Čarodějnictví neboli čarodějství je označení pro nadpřirozené působení známé v mnoha světových kulturách, které však nemá žádnou obecně přijímanou definici. Může být chápáno jako součást magie, jindy je od ní oddělováno, jako méně intelektuální a více intuitivní. Ve většině kultur je spojováno především s ženami a také s působením zla pomocí magie. To vedlo k pronásledování skutečných či domnělých praktikantů čarodějnictví, především v raně novověké Evropě, objevuje se však dodnes, především v zemích subsaharské Afriky.
Čaroděj je osoba mužského pohlaví praktikující čarodějnictví. Odpovídající označení zlého čaroděje je černokněžník. Mág může být synonymem čaroděje nebo označení určité specializace. Další specializací je nekromant (pod vlivem angličtiny někdy označovaný též jako nekromancer), zabývající se magií smrti (obvykle je to považováno za černou magii) - tedy oživování mrtvých apod. Kouzelník (kouzelnice) – kromě dnešního chápání jakožto kabaretního baviče také spíše méně zkušený čaroděj. Arcimág - vyšší stupeň mága obvykle ovládající více druhů magie. Druid - v některých dílech se k reálnému historickému výkladu druida připisují ještě jiné magické schopnosti. Zvěromág - podle série Harry Potter.

Jako čarodějnictví lze označit:

Nadpřirozené působení neštěstí; víra v něj má podle antropologů vysvětlit lidské neštěstí a regulovat konflikty v komunitě. Toto pojetí čarodějnictví je hlavním důvodem proč byly a jsou čarodějnice pronásledovány.
Praktikanty specifických druhů magie jako byly thessálské čarodějnice v antickém Řecku nebo severské čarodějnice praktikující seidr. Jistou podobnost vykazují i extatické kulty jako byly italští benandanti obvinění na přelomu 16. a 17. století inkvizicí z čarodějnictví.
Čarodějnictví v evropské lidové kultuře (v několika formách). Někdy je jako čarodějnictví označována například lidová magie, jejíž praktikanti bývají tradičně nazýváni mudrci a vědmy, v angličtině jako cunning folk („mazaní lidé“) nebo wise men/women („moudří muži/ženy"). Dále existují čarodějnice mýtické, v slovanském prostředí je typickou představitelkou ježibaba.
Moderní čarodějnictví jako je kult Wicca, které vychází z pohanských náboženství, esoterismu a lidové magie. Samo se chápe jako náboženství kladoucí důraz na praktikování magie.

Teorie o původu čarodějnictví:

Okolo původu fenoménu čarodějnictví středověké Evropy se rozpoutala během 20. století rozsáhlá odborná diskuse. Byly vyvolány především britskou antropoložkou Margaret Murray, která ve své knize The Witch-Cult in Western Europe (Čarodějnický kult v západní Evropě) z roku 1921 přišla s teorií, že středověké čarodějnice přímo navazovaly na pohanství a dokonce na neolitický kult plodnosti. Přestože její teze byly všeobecně odmítnuty, měly velký vliv na vznik kultu Wicca. V roce 1966 však italský historik Carlo Ginzburg prokázal existenci kultu plodnosti jménem Benandanti, s kterým byl na přelomu 16. a 17. století veden inkviziční proces. Od té byla dokázána existence dalších podobných kultů a kořeny evropské čarodějnické praxe a jejího obrazu jsou hledány v šamanismu.

Kromě pověstí a pohádek o čarodějích (stará lidová slovesnost) vznikají v současné době hlavně díla hororová a fantasy.

Alchymista - člověk zabývající se alchymií.
Historičtí alchymisté byli obvykle zároveň filosofové a metalurgové (snažili se vyrobit zlato, hledali kámen mudrců,...), pokud lze o takovém dělení u tak nejasně vymezené činnosti jako je alchymie mluvit. Ve středověku bylo bezpečnější být považován za alchymistu než za čaroděje, přestože skutečný rozdíl mohl být minimální.
Mezi alchymisty bylo prý mnoho podvodníků a šarlatánů.
V českých zemích bylo nejvíce alchymistů v době císaře Rudolfa II.

Nejznámější alchymisté:
Nicolas Flamel (1330 – 1417/18 )
Jehuda Löw ben Bezalel (1520 – 1609)
Edward Kelley (1565 – 1594)
Michal Sendivoj ze Skorska (1566 – 1636)
Johann Rudolf Glauber (1604 – 1668)
Olaus Borrichius (Ole Borch) (1626 – 1690)
Francesco Giuseppe Borri (1627 – 1695)
Isaac Newton (1643 – 1727)
Hrabě ze St. Germain (? – 1784)

Alchymistická dílna (Pekařův císař)
http://www.youtube.com/watch?v=c6IopAQTYfA&feature=related

Čarodějové ve folklóru:

Čaroděj (černokněžník, kouzelník, ...)
Postava čaroděje je také všeobecně známá. U Slovanů bývá obecně zlá a záludná, prostě nebezpečná. Často vystupuje skrytě, žádá si mladé hochy za učedníky, pomáhá jiným zlým postavám, očarovává princezny apod. Pokud ho hlavní hrdina přemůže, pak obvykle jen lstí. Někdy se také podaří vymámit z čaroděje kouzelné dary či pomocníky. Tato postava se objevuje především v kouzelných pohádkách a v pověstech vystupuje někdy i ve větším počtu - známé jsou zápasy čarodějů v chorvatském a slovinském folkloru. Čarodějové obvykle provozují černou magii.

Lužická pověst Krabat (Čarodějův učeň) vypravuje o čaroději a jeho učních.
Veden vnitřním hlasem, ocitá se čtrnáctiletý sirotek Krabat uprostřed zmatků třicetileté války u vrat mlýnice. Když mu mlynář pochmurného vzezření otvírá dveře domu, čeká ho tam již skupina mlčenlivých postav. Mistr uvítá nově příchozího se slovy: „To je Krabat. Až absolvuje zkušební lhůtu, stane se jedním z vás“. Jemu však tato mistrova věta zní v uších jako hrozba. Všední den v mlýnici znamená pro Krabata tvrdou práci pod dohledem přísného a nesmlouvavého Mistra. Jen tovaryš Tonda pomáhá Krabatovi přestát první měsíce v mlýnici a Krabat brzy poznává její tajemství: Ocitl se v kouzelnické škole, ve které se dvanáct tovaryšů učí umění černé magie.
http://www.youtube.com/watch?v=vI7iT7tWGvg&feature=related

Černokněžník má často zájem o princeznu.
Kulihrášek a zakletá princezna
http://www.youtube.com/watch?v=V_3Qs1EwGS8
Někdy ji zaklel a je nutno ji vysvobodit.
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
http://www.youtube.com/watch?v=cb4N3lpZBY8
V ruských pohádkách často vystupuje čaroděj Čudo Judo (Čudišče)
Krásná Varvara
http://www.youtube.com/watch?v=V366qmte6xE&NR=1
nebo Kostěj Nesmrtelný:
Kostěj, v ruské a východoslovanské mytologii Kaščej (cyrilicí Коще́й, v české transkripci Koščej, polsky Kościej), znamená zápornou nadpřirozenou bytost v podobě ošklivého starce, nebezpečného hlavně pro mladé ženy. Kaščej je také znám jako Kostěj Nesmrtelný (rusky Kaščej Bessmjertnyj, cyrilicí Коще́й Бессме́ртный).
Kaščeje je podle legendy extrémně obtížné (ale nikoli nemožné) zabít, protože jeho duše existuje odděleně od těla v jehle, která je zabodnutá ve vejci, které je uvnitř kachny, která žije uvnitř zajíce, zajíc je skryt v dubu v železné truhle a dub se nachází na mýtickém ostrově Bujan (Буян) uprostřed oceánu. Dokud je tato důmyslně skrytá jehla v bezpečí, Kaščej nemůže být zabit. Pokud bude ale železná truhla otevřena, zajíc okamžitě uteče. Pokud bude zabit, kachna uletí, a pokud bude zabita a vajíčko ukradeno, bude mít jeho majitel Kaščeje v moci. Pokud se tak stane, Kaščej začne slábnout a okamžitě ztratí schopnost používat magii. Pokud je jehla zlomena (některé verze příběhu vyžadují zlomení v přítomnosti Kaščeje), Kaščej zemře.
Příběh se vypravuje v různých variantách.
Deváté srdce
http://www.youtube.com/watch?v=eNflenlZp3Q&feature=related

Z pověstí o alchymistech je u nás nejznámější ta o Faustovi a jeho pražském domě.
Faustův dům - pověst
http://www.youtube.com/watch?v=F62u2wnyXLY
(Doktor) Faust je postava z legendy o vzdělanci, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Legenda je německého původu, ale rozšířila se i do dalších evropských zemí.
Předlohou legendárního doktora Fausta je skutečná historická postava dr. Johanna Georga Fausta (asi 1480–1540), středověkého německého alchymisty, o kterém již za jeho života kolovaly pověsti o jeho spolčení s ďáblem.
Tato legenda se dočkala mnoha zpracování v literatuře. Jedním z nejstarších je německá verze z roku 1578 - Historie dr. Johanna Fausta. Velmi známá zpracování jsou např. od anglického dramatika Christophera Marlowa, nebo od Johanna Wolfganga Goetha.
Zlaté tele (Charles Gounod, Faust)
http://www.youtube.com/watch?v=dC-Srs4_fHE&playnext=1&list=PLEDFFE6BBAD46A129

Faustův dům neboli Mladotovský palác se nachází na Karlově náměstí č. p. 502 v Praze na Novém Městě.
Na místě Faustova domu bylo kdysi pohanské obětiště.
Dům je spojen s faustovskou legendou, přestože v něm historický doktor Faust nikdy nebydlel. Pověst vznikla nejspíš díky několika majitelům domu, kteří se věnovali přírodním vědám a alchymii. Jedním z nich byl i dvorní alchymista císaře Rudolfa II. Edward Kelley. Dům byl několikrát zasažen požárem. Též otvorů ve střeše objektu bylo v jeho historii několik. Poslední vznikl na konci druhé světové války od nevybuchlé americké bomby.
V nárožním arkýři Faustova domu se při přestavbě našly cenné nástěné malby. Pod sousedním točitým schodištěm by se měl nacházet bájný pramen (studánka). K dalším nálezům patří krásně malovaný strop, zazděné dětské botičky a kosterní pozůstatky koček.
Do novodobé historie vstupuje palác v polovině 19. století stržením kůlen a výstavbou dvou nových dvorních křídel podle projektu architekta Josefa Maličkého. Tím byl palác přizpůsoben potřebám Soukromého ústavu pro hluchoněmé, který jej zakoupil roku 1838.
Přibližně v téže době se poprvé v historii začalo domu říkat Faustův, jak to odpovídalo zálibám jeho majitelů a hlavně tehdy módnímu romantismu. Zcela jistě k novému jménu přispěl na přelomu 19. a 20. století poslední podivínský obyvatel, kaplan ze sousedního kostela Karl Jaenig s neobvyklou zálibou v předmětech souvisejících se smrtí a pohřby. Kromě jiného prý vlastnil lidskou lebku a část šibenice, spával v rakvi a pokoj si vyzdobil černými pohřebními nápisy. Faustův dům roku 1902 zakoupila a začala využívat Všeobecná nemocnice, která do něj přestěhovala svoji lékárnu.
Vyvolání Mefistofela (Faust 1926)
http://www.youtube.com/watch?v=7TCfNFckx6Q

Chebská pověst vypravuje o alchymistovi Zikmundu Wannovi, který působil v kapli na chebském hradě. Mimo jiné ukázal v čarodějné kouli budoucnost chebskému měšťanovi Michalu Jurovi.
Chebský hrad a kaple
http://www.youtube.com/watch?v=MhzwREsmQB0


Naposledy upravil Korrak dne 20.08.2011 03:45, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 15.07.2011 04:37    Předmět: Duchové zemřelých a strašidla Citovat

Duchové zemřelých a strašidla

Duch (od dýchati, dech; podobně jako řec. pneuma od pneó, dýchat, vanout a lat. spiritus od spirare, dýchat) znamená původně oživující princip, odlišující živé od mrtvého. Později náboženský a filosofický pojem s velmi širokým a proměnlivým významem, někdy zaměňovaný s ženskou formou „duše“:
-nehmotná, případně i nesmrtelná stránka člověka (duch a tělo)
-nehmotná stránka skutečnosti vůbec (duch a hmota, světový duch)
-strašidlo (nemrtvý)
(další významy pomíjíme)

V přírodních náboženstvích se oživující princip chápe jako podíl člověka na něčem, co ho přesahuje. Ve smrti opouští duch (duše) mrtvé tělo a může se případně zjevovat pozůstalým ve snu. Lze ho žádat o pomoc a o radu, může chránit dům a majetek. Pokud ale nebyl zemřelý řádně pohřben, může se jeho duch vracet (srv. anglické revenant, strašidlo) a pozůstalé sužovat. Duch v nad-individuálním smyslu je potom jakési zosobnění tohoto společného principu, nadpozemská a nehmotná, ale osobní síla, kterou se lidé mohou snažit oslovit, ovlivnit a naklonit si ji (srv. indiánský Velký Duch).
Ve Starém zákoně se vyskytuje „duch Boží“ jako přímé působení Hospodinovo, jeho „slovo“ ve světě a mezi lidmi: účastní se stvoření světa (např. Gn 1,1), oslovuje proroky a ukládá jim, co mají hlásat (např. Iz 11,2; Ez 11,5). Provází své vyvolené, dodává jim odvahu a moudrost v rozhodování. Naopak duchům zemřelých se má Izrael vyhýbat.
Podobně je tomu i v Novém zákoně (např. Sk 2,4), kde ale už slovo duch zpravidla neznamená životní princip, nýbrž na jedné straně je Duch Boží, Duch svatý (např. Mk 13,11) a na druhé zlí, nečistí duchové (např. Mk 7,25). Vyskytuje se také protiklad ducha a těla (např. J 3,6) a důležitý protiklad ducha a „litery“, doslovného znění Zákona (např. 2K 3,6); Duch potom znamená také svobodu (2K 3,17).
Duch a hmota
Na rozdíl od neproniknutelné a těžké hmoty, jež tvoří vždy jedinečná a oddělená jsoucna, znamená duch společný smysl či význam a projevuje se zejména v zacházení s nehmotnými, zejména matematickými a logickými předměty. Vyznačuje se průhledností, přesností a zálibou v poznání. Alchymisté hledali „ducha“ v různých látkách, například destilací; odtud pochází spojení spiritus vini, doslova „duch vína“ tj. alkohol.
Duch a duše
I když se někdy užívají jako synonyma, znamená duše cosi individuálního až intimního, "ženského", kdežto duch má blízko k obecnému, pravidelnému a zákonitému. Duch je to, co je různým lidem společné, co se dá vyjádřit a sdělit, o čem lze diskutovat a argumentovat. Protiklad ducha a duše (animus a anima) hraje velkou roli v psychologii C. G. Junga.


Duch a strašidlo

Na rozdíl od vodníka nebo rusalky se zde pohybujeme v nejistých vodách. Víru v duchy nelze úplně zavrhnout jako pověru, protože může jít např. o nějaký - nám zatím neznámý - fyzikální jev. Problémem se zabývají i solidní vědci (Whitton, Moody, Grof,...).
A kromě toho existuje hodně zdokumentovaných jevů, které vypadají jako důkazy, že duchové existují. (Vyhlášená je Velká Británie, kde možná v každé vsi mají nějakého ducha nebo strašidelný dům.)
Některé jevy se pokoušeli odborníci i vysvětlit: např.působení poltergeista by mohl nějak vyvolávat přítomný puberťák. (Taky byly ovšem zdokumentovány případy, kdy šlo o podvod nebo lidské šprýmování.)
V případě zjevování duchů zase může jít o jakési soustředění a zadržení energie v době silného duševního vypětí osoby - při vraždě, pči neštěstí.
V případech "zjevování Panny Marie" se dokonce došlo až k nějakému hromadnému psychickému působení ze skrytého centra, či působení mimozemšťanů.
Ovšem skutečné vědecké vysvětlení pro tyhle jevy neexistuje. A pokud někdo zachytí zjevení ducha kamerou nebo foťákem, jsou to snímky neostré, na nichž se nedá rozeznat, zda třeba nejde o trik nebo manipulaci. (Je to stejné jako s "důkazy" pro existenci Lochnesky.)
Zjevení nahrané kamerou (stopařky se často zjevujou v Německu)
http://www.youtube.com/watch?v=aIX8BRN6VCM&feature=fvst
(Tiago a Tania při této nehodě zahynuli. David přežil, ale nikdy nebyl schopen vysvětlit, co se té noci vlastně stalo.
Policie při vyšetřování nehody došla k velmi zajímavým informacím. V r.1983 na tomtéž místě zahynula při nehodě mladá žena Teresa Fidalgo.)

Poltergeist
http://www.youtube.com/watch?v=ksKqaRCXeL0&feature=relmfu
Duchové na hřbitově
(Každý hřbitov má své duchy, strážce a poručníky. Náhle se vzbudí. Snímky byly pořízeny za slunečného dne, přesto můžete vidět auru a světla kolem. Ve středu aury je vidět silueta člověka připomínajícího mnicha. To je duch - patron hřbitova. Po několika minutách byly udělány další snímky na jiném místě a tam se ukázal tentýž duch se stejnou aurou. A také zjevení na hraně komična: obrázky hada/plaza Reptiliana=plazího humanoida.)
http://www.youtube.com/watch?v=szimvYwojgc&feature=related
Ale tohle už je fakt moc Smile
http://www.youtube.com/watch?v=QfZItov1BUo&feature=related

Při stavech blízké smrti (člověk ztratí vědomí, musí být oživován, jinak by umřel; také se tomu říká klinická smrt) většina lidí popisuje určitý zážitek či sen, kdy se ocitají mimo své fyzické tělo. Začínají znovu vnímat svět okolo sebe, zjištují, že mají nějaké nové duchovní tělo, které se jim někdy jeví jako slabý mrak mlhy. Při tom všem pociťují velmi krásné pocity, takové které dosud nepoznali. Cítí, že za doprovodu svých již zemřelých přátel putují k nějaké bráně či přechodu někam jinam, do zcela něčeho neznámého, do jiné dimenze. (Lékaři to prozaicky vysvětlují nedostatkem kyslíku v mozku.)

Další z teorií říká, že duchové jsou prostě lidé, kteří zemřeli a ve svém životě nebyli dostatečně čestní, spravedliví na to, aby mohli vstoupit do dalšího života. Namísto jejich nového života se potulují po Zemi jistou dobu. Obvykle setrvávají v okolí strašidelných domů. Některá náboženství jsou dokonce toho názoru, že všichni duchové jsou jen zlo záhrobí. V tomto případě tedy žádní andělé dobra neexistují.

Každý živý tvor obsahuje nějaké myšlení, svého ducha, svoji osobnost a jiné zpodobnění síly jeho vlastní energie, kterou přenáší přes prostředí každý den.
Co když energie mozku, myšlení a paměti - jako elektromagnetická energie - se nahraje na nějaký nosič?
Tak by tedy bylo možné, že opravdu duchy vidíme a slyšíme jako přežité vnitřní osobnosti zesnulého človíčka. Proto možná všichni duchové nejsou stejní. Existují tak poslíčkové zla, dobra, prokletí duchové, nebo jen ti, kteří se jen tak potloukají okolo, aby oni nemuseli opustit jejich známý svět.
Známé scény (Duch 1990)
http://www.youtube.com/watch?v=P_uBQ9jvAZU
Když se duch přijde pomstít (Vrána 1994)
http://www.youtube.com/watch?v=hSzo-F9fIbU

Zjevení duchů v pověstech:

Nejslavnější zjevení jsou bílé paní.
Bílá paní je v pověstech, případně i pohádkách nadpřirozená bytost oblečená v bílém a zjevující se na hradech či zámcích jakožto duch nějaké zemřelé ženy. V Čechách je bílá paní obvykle zobrazována jako tajuplná dáma, často s vysokým kloboukem kuželovitého tvaru, zvaným hennin. Nejznámější pověst je o rožmberské bílé paní, která je ztotožňována s duchem Perchty z Rožmberka.
Bílá paní – osobnost vymyšlená a bytost mythická, kteráž má původ svůj v mythologii německé (viz Berchta). U nás udržela se pověst o Bílé paní na zámcích některých, zejména Hradci Jindřichově, Telči a Krumlově, u obou prvních patrně proto, že tam přinesena byla skrze manželky prvních pánů Hradeckých, které byly rodu německého. V pověstech líčí se Bílá paní jako postava bílým rouchem oděná, kteráž se ukazuje, jen když rodu hrozí nějaké nebezpečí, nebo je-li nebezpečí, že by se některému z nich něco státi mohlo (na př. když chůva u dítěte usne a pod.). Zejména na Hradci byla tato pověst živá, poněvadž od svého založení dědil se jen v krevní posloupnosti. Balbin seznav nešťastné manželství Perchty z Rožmberka (†1476) a snad i Bílou paní slyše »Perchtou« jmenovati velice přispěl k tomu, že osudy obou byly spleteny v novou pověst. Toto chybné sloučení obou velmi často bylo předmětem mnohých sepsání, až pak podrobné prozkoumání pamětí středověkých ukázalo, že Perchta Rožmberská v žádném spojení nikdy s Hradcem nebyla. Starou pověsť, že Bílá paní za svého živobytí nad dělníky v Hradci pracujícími dohlížela a rozdávání sladké kaše zavedla, vykládal Th. Wagner, archivář třeboňský, tím, že se tu míní Markéta Hradecká z Maidburka (†1369). “
— August Sedláček, Ottův slovník naučný


"Vůbec vše, čím se kdo straší, obzvláště pak příšery a obludy, dle obecné pověry nejvíce v noci obcházející, kteréž má lid buď za zlé duchy, anebo za duše zemřelých, jimiž takové obcházení uloženo za trest nebo za hřích, za něž neučinily dostatečného pokání na tomto světě. Víra v strašidla nachází se u všech národů a má za základ jednak víru v nesmrtelnost duše, jednak chorobný stav duše, jevící se v subjektivním vidění. Srov. Hallucinace."
Definice strašidla, 2. díl Slovníku naučného z roku 1862 autora Dr. Františka L. Riegra



Bezesporu naším nejčastějším hradním a zámeckým strašidlem je bílá paní. Toto původem pohanské zjevení u nás v době od 14. století tak zdomácnělo, že stopy po jeho výskytu nalezneme celkem na 108 místech! Je to také jedno z mála našich strašidel, u kterých často známe jejich občanské jméno (za života), a můžeme tak vznik pověsti časově zcela přesně určit.
Pověst o bílé paní se do českých zemí pravděpodobně dostala přes Německo a je zřejmě odvozena od vyprávění o hornofranské hraběnce Kunigunde z Orlamünde. Hraběnka Kunnigunde prý žila na zámku Plassenburg v Horních Francích jako žena hraběte z Orlamünde, který roku 1228 zemřel. (Kvůli lásce zabila své dva syny.)
Hraběnka byla odsouzena k trestu smrti. Ale nenalezla klidu a musí bloudit jako neklidný duch po všech rodových zámcích pánů z Hohenzollern. Její zjevení vždy oznamují nějakou katastrofu nebo nedobrou zprávu. Jihočeský rod Rožmberků, na jehož panstvích je pověst o bílé paní také rozšířená, je od 16. století dynasticky spjat s rodem Hohenzollernů (svatba Viléma z Rožmberka s Žofií r. 1561, sňatek Joachima Oldřicha z Jindřichova Hradce s Marií Maximiliánou, rovněž z rodu Hohenzollern). Právě tyto svazky jsou zřejmě příčinou rozšíření pověsti o bílé paní na jihočeských zámcích.

Podobné legendy jsou ovšem rozšířeny po celé Evropě. Vyprávění o ochranných zjeveních různých významných rodů jsou zřejmě velmi stará, písemně jsou zaznamenána už ve 12. století. V Indii existuje pro tyto ochránce rodu (většinou kšatrijského) sanskrtský termín kuladéva(ta) (kula-rod, déva-bůh, polobůh). Bytostí podobnou bílé paní je například francouzská víla Meluzína, pramáť rodu Lusignanů, zjevující se majiteli hradu Lusignan tři dny před jeho smrtí. Smrt příslušníka šlechtického rodu zvěstuje svým naříkavým hlasem také bánší, víla z irských pověstí, která se zjevuje v podobě bledého ducha.
V českých zemích byla pověst o bílé paní poprvé zaznamenána v r. 1577.

V Chudenicích se r.1601 zjevil Humprechtu Černínovi nějaký anděl a předpověděl mu smrt. Pokoji, kde se to stalo, se říká Andělská světnice.

Na Karlštejně se u kamenné studně zjevuje bílá paní. Vypadá jako mlha, usedá na roubení, žalostně vzlyká a usedavě pláče.
Jiná pověst říká, že hlídá hradní klenoty. Má na hlavě korunku, která vypadá jako okenní mřížka na květiny.
Taky se na hradě zjevují významní šlechtici včetně Karla IV. a Václava IV. Rovněž chodí na mši slouženou sv.Václavem bezhlaví rytíři - popravení čeští páni. (Nevím, zda tam už chodí i Martin Fruwein z Podolí, který byl sťat posmrtně a jemuž nedávno přidala parta Ztohoven křížek na Staroměstské náměstí.). Jednou je viděla dcera purkrabího, protože nemohla spát kvůli bolavému zubu.

Ačkoliv jsou tato stvoření na našich hradech většinou považována za hodná strašidla, šelmberská paní je právě tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Podle zkazek to byla za svého života nešťastně zamilovaná dcera hradního pána, která si nemohla vzít toho, koho milovala. Po své smrti se v závisti nad štěstím druhých rozhodla, že když jí byla láska odepřena, nedovolí ani nikomu jinému se mít lépe. Proto se na hrad nebo v jeho okolí nedoporučuje chodit milencům, pokud nechtějí ještě tu noc zemřít, nebo osamoceným zamilovaným lidem přijímat od bílé paní jakékoliv věci. Ty se totiž mohou stát příčinou společné smrti obou zamilovaných. Starousedlíci v Kamberku, vzdáleném asi 6 km, se ještě dnes dušují, že od přestavěné kamberské tvrze u rybníka vede do hradu podzemní chodba, kudy se občas vydává šelmberská bílá paní na své výpravy do okolí.
Šelmberk
http://www.youtube.com/watch?v=1aUcFTwILoI

Ve vysoké věži hradu Okoř nedaleko Prahy také strašívá bílá paní. Na rozdíl od své vzdálené šelmberské kolegyně je to však duch veskrze hodný. Podle známé trampské písně zde dokonce s místním šerifem o půlnoci eroticky vyvádí. Kromě této milé povinnosti má za úkol hlídat velký poklad. Že se nejedná jen o novodobou pohádku, svědčí i nález z konce minulého století, kdy byl v jedné ze síní této rozlehlé zříceniny objeven vyrytý nápis "letha Panie 1456 kopali jsme zde..." doprovázený vyrytou střelou.
Okoř
http://www.youtube.com/watch?v=tQumPeiDMy4&feature=fvst

Ve zříceninách hradu Nový Herštejn u Kdyně straší dokonce hned tři bílé paní. Pověst vystavěná na skutečných historických událostech praví, že byl hrad za panování loupeživého rytíře Jana z Herštejna roku 1475 obléhán Bavory. Když hradní pán poznal, že jde do tuhého, nechal v jedné části hradu - dnes nazývané Panenská bašta - zazdít všechny svoje poklady a své tři dcery. Jenže - hrad byl dobyt, Jan odvlečen do Bavor, kde byl umučen, a jeho dcery tak bez pomoci zemřely ve věži hladem a žízní. Od té doby střeží otcův poklad. Zjevují se jen jedenkrát do roka, na bájnou Květnou neděli, stejně jako mnoho jiných strašidel, a vysvobodit je může jenom mladík, který tu noc objeví poklad nešťastného lapky Jana z Herštejna

V Jindřichově Hradci předpovídala bílá paní události veselé i smutné. (Pravděpodobně šlo o Markétu, choť Jindřicha II. z Hradce.)
Adam I. z Hradce zavedl podělování chudých sladkou kaší na Zelený čtvrtek. Na plnění toho zvyku dohlížela bílá paní.
Jindřichův Hradec
http://www.youtube.com/watch?v=Qsp4CxKB7v4

Na Českém Krumlově chodila bílá paní po nocích s klíči a dbala, aby byl všude pořádek. Údajně pečovala i o malého Petra Voka. Když chůva zaspala, tak malého prcka chovala a hýčkala.
Český Krumlov
http://www.youtube.com/watch?v=379HHME2VJ0

Bílé paní se zjevovaly na všech hradech Rožmberků i jejich postupným dědicům. Švamberkům se bílé paní nastěhovaly i do jejich původních sídel.

Z Příběnického hradu sestupovaly do Lužnice kvílící duchové jeptišek. (Měly strach, že budou Příběnice dobyty husity, tak se radši utopily.)

Na Karlštejn zabloudil v době třicetileté války malý odíl českých vojáků. Hrad byl pustý. Ale v paláci byli vojáci obsluhováni neviditelnými pannami. Jedna z nich se v noci zjevila důstojníkovi. Panny tam dodnes čekají na vysvobození dvanácti čestnými jinochy.
Karlštejn
http://www.youtube.com/watch?v=Hb6IvzBu7w0

Na hradě v Kynžvartě se objevovala bílá paní s dítětem v náručí a předvídala většinou tragické události. (Byla to vnučka jednoho majitele hradu, která si nesměla vzít svého milého, a tak se zabila.)

Jedna žena z Poustky (Kynžvartsko) sbírala na Dyleni dříví. Měla s sebou dceru. Tu se objevilo světlo a dcera zmizela, Žena tam chodila každý den. Za rok se její dcera zase objevila - baculatá, veselá, odpočatá. Ve skále v nádherném sále se o ni starala krásná, bíle oděná paní. Paní ji denně navštěvovala, nosila jí hračky a malý mužík jí přinášel jídlo. Cestu tam a zpět ale popsat nedovedla.

Asi kilometr od Plané (okres Tachov) stojí poutní kostel sv.Anny. Na cestě k němu se v lipové aleji zjevovala bílá paní. Prý to byla jedna z majitelek panství, která byla sice pohřbena na sv.Anně, ale neměla po smrti klid pro své zlé skutky na poddaných. (Rodinná hrobka Nosticzů je tam od r.1910, to už žádné poddané neměli a mimoto se v Plané těšili dobré pověsti.)
Tak jako se bílá paní zjevuje hlavně při vyzvánění Ave, tak se podobně u Tříkřížového vrchu zjevuje černá paní. Má sepjaté ruce a nahoře se modlí u kříže. Prý je to duch jedné sebevražedkyně. (V pamětní knize Planá nalezl Michl Urban zajímavou informaci: Elisabeth Gimplinová, svobodná dcera jednoho plánského měšťana, se oběsila na velikonoční sobotu 14.4.1770 v 7 hod. ráno v domě barvíře Martina Friče na Petrském předměstí. Nesměla být pohřbena s hudbou ani s pohřební ceremonií. Byla zakopána až po dvanácti dnech, 26.4.1770 v noci v 11 hodin na neznámém místě na Tříkřížovém vrchu. K tomu byl povolán ras od Růžencového lesa z Chodové Plané.)

Když Švamberkové zdědili část majetku po Rožmbercích, začala se bílá paní zjevovat i na hradě Bor u Tachova. Tentokrát to prý byla Berta (1430-1476), manželka Jana z Lichtenštějna. Pomáhala chudým. Pohřbena je ve Vídni, ale duch zůstal věrný Čechám.

Na Březovém vrchu (623 m n.m.) u Rozvadova bloudí stará žena s vpadlými tvářemi a bílým šátkem. Prý pyká za to, že dřív v lese kradla - popel a dřevěné uhlí z milířů, aby zabezpečila svou dceru. Vysvobodit ji může mladý uhlíř nebo myslivec, který jí nabídne jídlo.

Na hradě Gutštejn straší mnich. Dělal tam prý zpovědníka, ale jednou se začal sápat na hradní paní, takže ho pán hradu musel probodnout. Vysvobodí ho mravný panic.
Gutštejn
http://www.youtube.com/watch?v=hGsOQUZ8-DU

Bílá paní se na Krasíkově nezjevovala příliš často. Žena v dlouhých bílých šatech a něžným závojem přes mladý obličej se objevovala pánům ze Švamberka vždy, když se někdo z rodu měl narodit nebo zemřít. Proto také nikdo nikdy nevěděl, zda se z přízraku radovat nebo se strachovat o život svůj a svých bližních.
Vypráví se, že jednoho podvečera, když pán Jan Bedřich vstal od stolu s večeří a chtěl se odebrat do své komnaty k odpočinku, zjevil se mu přízrak v bělostném šatu.
Pán se ho tenkrát tuze polekal, již od dětství znal pověst o Bílé paní a jejím zjevování. Na mysl mu však nepřišlo, že smrt nemusí zasáhnout jen jeho příbuzné, ale i jeho sídlo.
Tak se stalo, že hrad ztratil život. Toho tajemného večera Krasíkov začal hořet. Plameny z něj šlehaly celou dlouhou noc a k ránu již bylo každému jasné, že hrad svou slávu již nikdy nezíská. Z velkého sídla zbylo jen několik ohořelých zdí.
Dosud se v kraji kolem Krasíkova věří, že Bílá paní se zjevuje v tajemnem opředených zříceninách hradu a v nedaleké opuštěné kapli.

Výlet na Krasíkov
http://www.youtube.com/watch?v=4t0YvSu2Bq8

Bílá paní 1965) - ...jinak super parodie na bolševické uplatňování ateismu a na československý socialismus
http://www.youtube.com/watch?v=7NJJ-fyfG-4&feature=related

Tak jako jsou známá zjevení bílých paní, objevují se u mnohých hradů černí nebo ohniví muži. Tentokrát nejde o přírodní démony, ale o duchy hradních pánů, kteří se proslavili krutostí a byli za to potrestáni samotným Peklem.
Jedním z neznámějších je pan Půta Švihovský, kterého odnesl čert. Na Švihově dodnes ukazují díru ve stropě, kudy spolu vyletěli. Teď jezdívá za bouřlivých nocí v ohnivém kočáře kolem hradu.
Švihov
http://www.youtube.com/watch?v=Sc48m-2MT90&feature=related

Panu Lammingenovi z Albenreuthu se na Trhanově (okres Domažlice) zjevil, rok předtím popravený, chodský vůdce Jan Sladký Kozina a vzal ho s sebou na Boží soud.
Trhanov
http://web.quick.cz/chodsko1/trhan.htm

Při nočním výstupu po staré hradní cestě na Ralsko (bývalý vojenský prostor Sovětské armády) je také možné před sebou zahlédnout černý kočár tažený koňmi, jimž z huby šlehají plameny. Na kozlíku sedí bezhlavý rytíř s hlavou v podpaží. Je to přízrak hradního pána, kterého husité po dobytí hradu takto poslali na onen svět za napáchané krutosti.
Pohled z Ralska
http://www.youtube.com/watch?v=B9UnqXcc0GQ&feature=related

Na Vrškamýku, královském hradě Václava I. umístěném na první pohled v lehko dostupném místě poblíž dnešní Kamýcké přehrady, se dodnes zjevuje duch krutého rytíře Hunce. Onen ničema velmi trápil své poddané, a tak není divu, že když si jednou vyjel na koni ke Zduchovicům, byl v lese Jezero přepaden a zabit. Na místě jeho smrti pak stála dlouho malá kaplička. Jeho duch, štván výčitkami svědomí, se tak dodnes musí projíždět lesy kolem hradu, v jehož zdech se skvěle táboří.

Velmi hezká je i zřícenina prastarého hradu, možná už přemyslovského hradiska Děviček na výrazném kopci Pálavských vrchů. Měl dost drsnou historii - dobyli ho kromě jiných Kumáni, ale ještě předtím se ho snažili na Moravanech získat Rakušané tím, že zajali hradního pána Crha a nutili ho hrad vydat - i když mu pro zdůraznění vyloupli oči, hrad zůstal náš. Podle pověsti byly při posledním dobytí hradu Švédy v roce 1645 v jeho sklepení zasypány dvě dcery hradního pána, které se tu od té doby zjevují jako dvojice bílých paní

Hned po bílé paní, co se počtu výskytů týká, se nejčastěji můžeme ve zříceninách setkat s pověstmi o ukrytých hradních pokladech, většinou hlídaných různými skřety, duchy hradních pánů, čerty, divokými psy apod. I tyto pověsti mají své pravdivé základy. Na hradech bylo vždy uloženo značné bohatství, které mnohdy v případě nečekaného přepadení nebo vzpoury nebylo možno odvézt na bezpečné místo. Zbývala jediná možnost - pokusit se poklad rychle ukrýt přímo na hradě.


Naposledy upravil Korrak dne 22.07.2011 21:08, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 16.07.2011 09:55    Předmět: Hradní strašidla Citovat

Hradní strašidla

Na našem území se vyskytovalo i mnoho jiných strašidel, která zde z pochopitelných důvodů mohou být jenom zmíněna: baziliškové, divoké baby a víly, běsi, bejválkové, bludičky, čarodějnice, divocí lovci a jejich strašidelné družiny, hejlalové, noční cmůry. Klekánice, plivníci a ohnivci, prašivci, skalníci, štrakakalové a vlkodlaci. Většina z nich se vyskytuje i ve zříceninách českých a moravských hradů.
Kromě těchto "venkovních" strašidel se u nás vyskytují i jejich příbuzní, kteří pro svoje rejdy potřebují nějaký zámek, hrad, zříceninu a podobně. Není se čemu divit. Naše nejstarší stavební památky zažily více než 300 000 svítání, soumraků a půlnocí. Právě v těchto objektech se nejvíce formoval a tvořil český stát, soustřeďovala moc a bohatství. V jejich zdech byla z nejrůznějších pohnutek prováděna závažná rozhodnutí a často krvavé činy. Citlivé duše tak mohou na těchto místech výrazné bolesti, zjitřené ještě dalšími osudy desítek dávno zemřelých generací, opravdu pocítit závan něčeho iracionálního.
Často různé příšery hlídají hradní zakopané poklady.
Přesto známe z historie mnoho případů, kdy se informace o pokladech ukrytých buďto ve zdech zámků, nebo v tajných sklepeních zřícenin ukázala i přes nepřesná ústní podání jako pravdivá a stala se klíčem ke znovuobjevení pokladu nesmírné ceny, často nejen historické. Poslední známý případ se stal v roce 1985, kdy Státní bezpečnost završila čtyřicet let trvající pátrání po pokladu ukrytém koncem druhé světové války sudetskou šlechtou v západních Čechách. Pátrání bylo korunováno úspěchem, když policie objevila pod podlahou kaple sv. Petra na hradě Bečov nad Teplou zlatý relikviář sv. Maura, výjimečnou zlatnickou práci z 12. století, blížící se svojí hodnotou k českým korunovačním klenotům.
Křest knihy o relikviáři sv.Maura - Bečov 18.4.2010
http://www.youtube.com/watch?v=AUlCwehJpA4
Některá pátrání po ukrytých pokladech byla neúspěšná (přinejmenším dosud). Legendárním svojí smůlou, ale i neústupností se stal Jan Horduval-Chamaré, jenž strávil 40 let hledáním pokladu loupeživého rytíře Mikuláše na hradě Potštejn, který za tu dobu doslova přeoral a rozbořil. Jeho příběh se stal také námětem pro celovečerní film.
Poklad hraběte Chamaré (Troška 1984)
http://www.youtube.com/watch?v=WumeiQAfYCQ
V Plané u Mariánských Lázní jsou ve zpustlém zámku prokopané podlahy po hledačích pokladů.

V Blatné měli obraz, asi to byla freska, na kterém mouřenín ukazoval lucernou na jedno místo. Písaři ze zámku to místo nedalo spát, tak v něm jednou v noci začal kopat. Ráno tam našli dutinu - prázdnou. Ale pryč byl i písař. Prý ho vzal čert. Ale možná že našel nějakej poklad a zdejchnul se.
Blatná
http://www.youtube.com/watch?v=Ab3ygbWGaCw

Nejlépe to dopadlo asi tam, kde hrad a jeho poklady hlídaly nějací netvoři.
Klasickým hradním strašidlem jsou také draci, saně a velcí hadi. Prakticky vždy jde o strašidlo člověku velmi nebezpečné. Výskyt těchto potvor je doložen na 36 místech Království českého, ale stopy po nich najdeme navíc ještě v dalších 134 lokalitách.
V oblastech obydlených převážně Němci se strašidel vyskytovalo mnohem více než v českém vnitrozemí. Německá zjevení byly také na rozdíl od mnohdy dobromyslných českých protějšků pěkné potvory. Na Krušnohorsku řádili hlavně různí zlí skřetové, na Vysočině a jižní Moravě byl zase ráj fextů. Fextové byli lidé, kteří nemohli být zastřeleni obyčejnou kulkou a jejich těla se ani po smrti nerozložila. To, že se z člověka stane fext, bylo možno zjistit už při narození, pokud přišel novorozenec na svět v plodovém obalu. Většina pověstí o fextech vznikla v době třicetileté války.
Vzdálenými příbuznými fextů byli kostlivci, také dost nebezpečná a při pouhém setkání velmi nepříjemná strašidla, a zvláště pak upíři - vampýři. Slovo vampýr je tureckého původu, označuje démona a do střední Evropy se dostalo přes Balkán, kde zvláště v Rumunsku a Haliči zapustilo silné kořeny (viz hrabě Drákula). V Čechách se upírům nejvíce dařilo opět hlavně v poněmčených oblastech - vůbec se zdá, že se Němci rádi nechávají strašit. Např. ještě v roce 1751 je olomouckým opatem Calmetem popisován případ měšťana z Libavé (dnešní vojenský prostor), který vstával neporušen z hrobu a chodil vysávat své sousedy. Naopak nejstarším dochovaným případem je zpráva z roku 1366 opata Neplecha z Opatovického kláštera o upíru, bývalém pastevci Myslatovi ze vsi Blov kousek od Kadaně. Protože byli upíři považováni za jedno z nejstrašnějších a nejnebezpečnějších zjevení, byla metodika obrany proti nim vypracována na vysoké úrovni, což vedlo mimo jiné ke zvýšené oblibě česneku.

Ve zřícenině Příběnic (asi 12 km od Tábora) se z hradních pecí vyvalovaly o polednách pecny chleba. Ale hlídal je tam obrovský černý pes s ohnivýma očima a žhoucím jazykem. Jeden občan z Malšic se tam pro ty chleby vypravil a už sahal po bochníku, když za ním zaharašil silný, železný řetěz a před jeho vytřeštěnýma očima objevil se veliký černý pes s očima ohnivě a hrůzně svítícíma, kterýma divě po něm koulel, a takovým též jazykem, z něhož zrovna velké plameny podivně na všechny strany šlehaly. Chlapík nechal chleby chlebama a utekl.

Na Karlštejně se vždycky za dlouhou dobu otevře u purkrabského domu země a z díry se vyvalujou ohnivé sudy. Letí odtud dolů ke hradní studni a někde pod parkánem zmizí za rachotu a dunění. Sudy jsou velké i malé, šlehají z nich plameny po větru a jsou z nich vidět jen rozžhavené železné obruče.
Prý tam kdysi uschovali kanovníci karlštejnské kapituly víno za bouřlivých dob, ale nějakým cizím žoldákům ten úkryt prozradil kostelník. A jak se vojáci chtěli prokopat do toho tajného sklepa, vyrazily ty sudy ven. Vojáci je za to prokleli, aby sudy nikdy pokoje neměly a ještě i jiné strašily.

Kus od Bezdězu na vrchu Kluček jsou zbytky tvrze. Ani nevíme, jak se jmenovala. Ale pověst vypravuje, že tam seděl zeman Jan Pancíř z Kosořic. Jednou uhodil v kraji hlad. Houf lidí šel zemana prosit o pomoc, ale ten nechal poddané utopit v rybníce. Byl ale potrestán. Na hradě se přemnožily myši - strašné množství. Nejdřív vyžraly obilnice, pak zásoby a pak se pustily do Pancíře.
Ten si na skalce v rybníce vystavil ještě jeden hrádek a na tom se chtěl ukrýt. Přeplaval na pramici rybník, ale myši se za ním pustily i přes vodu a na hrádku ho sežraly. Hrádku se pak říkalo Myší hrad.

Součástí chebského hradu je Mlýnská věž. Vevnitř se ze zdi vysunovala bílá ruka a měnila hrachové lusky ve zlato. Byl to prý nějaký rytíř. Dcera nájemníků ve věži se do té ruky zamilovala. Nakonec z nenaplněné lásky skočila z věže a zabila se. Když ji na úpatí věže pohřbívali, narazili na kostru, jejíž ruka byla neporušená a byla bílá.

Když chtěl Žižka dobýt klášter v Teplé, padla hustá mlha. Tu se před vojevůdcem objevil malý mužík, že husity ke klášteru dovede. Pro jistotu ho spoutali. Jenže se v tom lese motali víc a víc a nakonec Žižka poznal, že byl oklamán. I nechal toho průvodce zabít. Jenže kopí prolétlo do prázdna, mužík zmizel a před Žižkou ležely jen ty provazy, jimiž byl mužík spoután.
Klášter v Teplé
http://www.youtube.com/watch?v=ISLijKl7YFg

Další strašidelná místa:

Hrad Prácheň: Na předhradí stojí kostelík sv.Klimenta a kolem hřbitov, kde leží nebožtíci z blízkých vsí Veřechova, Velkých Hydčic a Boubína. Právě na hřbitově můžete potkat některé z místních duchů…

Matka z Velkých Hydčic si rozmazlila synka, že se i k ní začal chovat ošklivě.Za trest předčasně umřel.
Na chlapcově hrobě se vždy o půlnoci začne pohybovat hlína a pak se z ní vynoří dvě ruce. Přízrak provinilého hocha se snaží vyjít z hrobu. V té chvíli se však objeví i duch jeho matky, který jej přes ruce šlehá metlou. Dotyčná metla, již značně opotřebovaná a polámaná, se na Práchni dochovala. Dlouho bývala vystavena ve svatoklimentském kostelíku jako výstraha nezdárným dětem. Dnes už tu není, zmizela neznámo kdy a neznámo kam.

Další strašidelný jev je z větší části zvukový. Občas se tu prý v hodině duchů ozývají podivné tóny. Když přiložíme ucho k zemi, uslyšíme zřetelně zvuk zvonu, vycházející z hlubin. Někde tady, poblíž kostela, se údajně kdysi propadl skutečný zvon, plný peněz, které bezohledný pan Půta Švihovský vymámil ze svých poddaných.

Sovinec - hrad strašidelných jevů: šedý skřítek, bílá paní, černá paní, ohnivý kůň, na protější Kočičí hlavě je ve stříbrné rakvi pochována Soví princezna,
na třetím nádvoří byly nalezeny ve zdi dvě kostry
Výlet na Sovinec
http://www.youtube.com/watch?v=vPSkYJfORdA&feature=fvst

Na Pernštejně je do zdi zapuštěný kámen s nápisem. Na ten se nesmí sáhnou. Kdo se ho dotkne, do roka zemře.
Kameny smrti
Naše putování směřuje na tři zajímavá místa v České republice. Spojují je podivné záhadné kameny, které stále jitří smysly záhadologů a příznivců všeho tajemného kolem nás. Nejzajímavější nám připadal „kámen smrti“ z hradu Pernštejna. Pernštejnové se v 15. století věnovali hledání kamene mudrců a alchymii. Však také dodnes naleznete v hradních interiérech alchymistické symboly, astrologická znamení a magické značky. Kámen smrti je zazděn ve výklenku a podle pověsti je chráněn kletbou, která usmrtí každého, kdo se ho dotkne. Není to jen pohádka, několik případů úmrtí je doložených. Říkalo se, že Pernštejnové do výklenku uložili tajné alchymistické spisy či poklad. Když ve 20. století kámen odstranili během hradních oprav, nenalezlo se nic. Kámen s tajemnými symboly zřejmě souvisí s pravou (duchovní) alchymií.

Druhý kámen se nedochoval v původním stavu. V 19. století jeho části ozdobily různé muzejní sbírky. Podle pověsti spadl přímo z nebes na nádvoří hradu v Lokti. Stokilogramový kousek měl černostříbrnou barvu, byl lesklý a při poklepu zvonil. Během třicetileté války byl uschován v hradní studni, jelikož o něj projevili zájem Švédové. Obdrželi totiž zajímavé instrukce, ostatně tehdejší královna Kristina byla z rodu zasvěcenců. Vzácné poklady měly být ukradeny a přivezeny do Švédska, některé tam zůstaly dodnes. Proč asi?

Třetí zastávka je ve středních Čechách. Posouváme se na sever, do obce Skůry u Velvar. Ve hřbitovní zdi je zajímavý kamenný kvádr z pískovce. Podle některých badatelů se jedná o obětní oltář, který původně ležel severně od obce. I když jsou na něm vytesány dva kříže, jedná se zřejmě o pohanský artefakt, kříže byly doplněny dodatečně. Tím se ale oslabil magický vliv kamene, neboť tyto symboly plní funkci tvarové rušičky. Když ještě kámen ležel mimo obec, vydávali se za ním citliví jedinci, aby z něj načerpali energii. Místo toho se vraceli vyčerpaní a oslabení. Na takové věci je proto vždycky lepší raději nesahat!


Na některých hradech se strašidelné jevy dokonce zkoumaly (např.Ivan Mackerle, televizní dokumenty) - na Kosti a na Housce (kde je podle pověsti vstup do pekla - Pekelná studnice - a občas z ní vylejzají různé potvory).
Hrad Kost
http://www.youtube.com/watch?v=NLp51oM39Fk
Hrad Houska a jeho tajemství
http://www.youtube.com/watch?v=JScRMPWXpdQ
Záhady hradu Trosky
http://www.youtube.com/watch?v=-uZk1o_9_II&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 17.07.2011 05:58    Předmět: Upíři a oživlí nebožtíci Citovat

Upíři a oživlí nebožtíci

Upír - nemrtvý (nebo také vampýr) je tvor vyskytující se v mýtech, legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým - zpravidla lidským - obětem.
Slovo upír je s největší pravděpodobností slovanského původu. Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích - bulharsky je вампир, česky a slovensky upír (někdy se používá i obměna vampýr, převzatá patrně z angličtiny), polsky wampir a upiór, rusky упырь, bělorusky упыр, ukrajinsky упирь. Předpokládá se, že v praslovanštině bylo *ǫpirь, což má dále nejasnou etymologii. Někteří vědci slovo dále spojují s turkickým označením čarodějnice, které např. v tatarštině zní ubyr. Etymolog Machek spojuje slovo poněkud kostrbatě s dialektickým slovenským slovesem vrepiť, resp. jeho hypotetickou přesmyčkovou podobou *vъ-pěrъ, což překládá jako vkousnout se, vsát se, vchytit se, vrazit se.
První doložené použití je ve staroruském kolofónu žaltáři, který je podepsán žertovnou přezdívkou Упирь Лихый (Špatný upír) a který je datován rokem 1047. Někdy se jako první použití uvádí ruský protipohanský traktát Slovo svatého Grigorije (Слово Святого Григория), který se zmiňuje o tom, že pohané uctívají upíry. Tento spisek pochází patrně z 11. - 12. století.
Obměna vampýr, používaná často v neslovanských jazycích (anglicky vampire, francouzsky vampyre, německy Vampir) je odvozena z nasalizované srbské varianty вампир / vampir. Z ní bylo patrně v 17. století odvozeno německé Vampir a z němčiny se slovo rozšířilo dál. Do češtiny se zřejmě dostalo jinou cestou, ačkoli původní jazykový základ je bezpochyby stejný. Proto se píše s tvrdým y - možná pod vlivem slova netopýr.
Podobné potvory, které sají krev nebo se živí masem mrtvol, případně dušemi nebožtíků, najdeme v mýtech na celém světě včetně Asie a Ameriky.
Navíc byl jako vampýr-upír pojmenován druh netopýrů, kteří si jídelníček vylepšují krví zvířat, někdy i lidí.
Krví se živící netopýři rodu Desmodus rotundus (Upír nebo vampýr obecný) se stali novou pohromou v Peru. Šíří vzteklinu, které podlehly už čtyři děti indiánů z kmene Aguajan.
http://www.youtube.com/watch?v=9eBDCaJNy5Y

Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů. V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy:
u Bulharů: vapir, vipir, vъpir, vrapir, vrapirin, voper, drakus, žin, ustrel, lepir, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, plъtnik, upir, samodiv
u Srbů: vampir, vukodlak, vaper, lampir, lapir, lempijer, vuk, vjegodonja, jegodonja, tenac
u východních Slovanů: rusky upir, oboroteň (tento výraz označuje jakéhokoli lykantropa - že se dovede proměňovat), krovosos, bělorusky vupor, ukrajinsky upir
Staročeské označení upíra morous naznačuje, že v počátku byl upír blízký noční můře, zlý přízrak, který sužuje spáče a v noci jim odnáší jejich životní sílu.

Písemně doložení upíři:
Jeden z nejstarších písemných popisů řádění upíra podává islandská Sága o Eriku Rudém ze 13. století, zachycující historii osídlování Grónska křesťanskými Vikingy (kolem roku 1000). Příběh epizody, která se odehrává během severské zimy, vypráví, jak po náhlé smrti jednoho neoblíbeného muže začnou podivně umírat i další členové jeho komunity (včetně Erikova syna Thorsteina, který osazenstvo odloučené usedlosti vedl). Někteří z mrtvých (i už pohřbených) se pak znovu objevují a snaží se setkat se svými blízkými, čímž jim také způsobují smrt. Potíže s ne-mrtvými se vyřeší až exhumací těl zemřelých a jejich opětovným uložením v blízkosti kostela a za doprovodu křesťanských rituálů - s výjimkou těla prvního zemřelého, který je jakožto upír spálen.
Další zmínky o upírech (respektive o pohanských zvyklostech) přináší staroruské křesťanské spisy z 11. až 13. století.
Nejznámější upír Drákula souvisí se skutečnou historickou osobností krutého knížete Vlada Ţepeşe jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o neméně známé slovenské hraběnce Alžbětě Báthoryové (1560 – 1614) alias Čachtické paní, dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno, že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru, že upíři neexistují, vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.

Archeologické doklady víry v upíry:
Víra v revenanty, tak jak je doložena z písemných pramenů a etnografických pozorování, se specifickým způsobem projevuje i v archeologických nálezech. Jako obrana proti upírům existovalo velké množství metod, některé z nich jsou archeologicky doložitelné. Většina z nich měla mrtvému fyzicky zabránit, aby opouštěl hrob:
mrtvý byl proboden kůlem
tělo mrtvého bylo dodatečně vyhrabáno a spáleno
mrtvola se zabalila do rybářské sítě
mrtvý byl obrácen na břicho nebo ležel ve skrčené poloze
mrtvý byl zavalen kameny
mrtvému byla zacpána ústa např. kameny, železem, hlínou
tělo mrtvého bylo násilně porušeno (useknuta hlava apod.)
useknutá hlava mrtvého byla uložena do zvláštního hrobu
do hrobu se střílelo šípy
na hrobech nebo přímo v nich byly zažíhány ohně
mrtvému byl sypán do úst mák
Některá z těchto protivampirických opatření byla doložena např. na raně středověkém pohřebišti v Lahovicích u Prahy, zkoumaném v letech 1955-1960 archeoložkou Zdeňkou Krumphanzlovou. (Míst s podobnými nálezy je v ČR víc.) Někdy je ovšem obtížné od sebe odlišit protivampirická opatření a např. zvlášť krutý způsob popravy nebo posmrtného trestu (o důsledcích činnosti vykradačů hrobů nemluvě). Každý takový nález je proto nutné správně posoudit s ohledem na dobové a místní zvyklosti (ať už pohřební nebo hrdelně-právní).

Asi nejznámější důkaz víry našich předků v upíry najdeme ve středočeských Čelákovicích. Při stavbě rodinných domků zde před lety nalezli archeologové čtrnáct koster. Na tom by nebylo ještě nic divného, kdyby všechny nebyly během pohřbu poškozené tak, aby jim bylo znemožněno vylézt z hrobu.

Za upíry byli zřejmě v minulosti považováni především lidé, postižení nějakou nemocí. Nejčastěji se uvádí porfyrie, která se mimo jiné vyznačuje citlivostí na světlo, obnažením dásní (zvýraznění zubů), krevními sraženinami na těle. Nicméně jde o nemoc dosti vzácnou a nezdá se pravděpodobné, že by mohla být základem mýtu. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.
Vliv ovšem mohly mít ovšem i jiné nemoci jako tuberkulóza nebo mor.

Upír u Slovanů:

Vzhled:
Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít hnědé nebo červené oči a kovové zuby. Případně bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně. Pokud byla upírem (potažmo upírkou) žena, vynikala nad jiné svou neobyčejnou krásou a výjimečností. Její tvář byla mrtvolně bledá, vlasy byly černé jako havraní křídla, rty rudé jako čerstvá krev a při pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme mohli vidět celou panenku.
Pro okolní lid byl neodhalený upír postavou záhadnou, ale díky svému „charismatu“ a atraktivitě velmi vyhledávanou. Pověstné jsou upírovy silné sexuální tužby, které uspokojoval/a se smrtelnými lidmi (viz Inkubus a Sukuba).
Upíři podle filmů, legend, knih a povídání vypadají, jako starší lidé s obrovskými špičáky a když jsou naštvaní, kouří se z nich. Jsou pro lidi hodně nebezpeční, kousnou je do krku, nasají krev a tím se drží při životě, ale člověk zemře, nebo se stane také upírem.

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.
Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.
Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí nebo mor.

Proměna v upíra:
V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černé magie, nebo oběť čaroděje). Upírem bylo také dítě čarodějnice, zplozené po koitu s démonem. Někde se věřilo, že k tomu, aby se mrtvola změnila v upíra, postačí, aby přes ni přeskočil vzteklý pes. V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že upírem se může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), nebo pokud byly tyto obřady provedeny špatně, anebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady.

Obrana proti upírům:
Upíra není možné zabít normálním způsobem, ať už díky jeho regeneračním schopnostem nebo jakési přízračnosti, někdy upíry mohou zabíjet zase jen upíři nebo vlkodlaci. Upíři dokonce nemohou ani spáchat sebevraždu. Mezi obvyklé prostředky, jak je zabít, oslabit či zastavit, patří:
Sluneční světlo - někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční
Dřevěný kůl do srdce - někdy je zapotřebí určitý druh dřeva (tisové, osikové či dubové)
Lípa – svázání rukou lipovým lýkem po exhumaci (Halič), posvěcený lipový lístek pod jazyk a lipová hvězda na prsa (Polsko)
Stříbro - mohou na něj být jen alergičtí, ale většinou je to pro ně jed, zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy
Useknutí hlavy
Tekoucí voda - nemohou přejít přes vodní tok a pokud musí přes moře, tak cestují ve spánku v rakvích (a nejlépe letadlem)
Náboženské symboly:
Kříž
Svěcená voda
Hostie - nemohou kolem ní projít a pálí je
Svěcené zbraně - pokud jim obyčejné zbraně neublíží, svěcené je zraňují jako člověka nebo i více
Česnek
Snítka plané růže - položí-li se jim na rakev, nemohou z ní ven
Velké kameny položené na rakev jim znemožní dostat se z ní, stejně funguje i zalít hrob betonem (moderní metoda)
Zrcadlo - často se uvádí, že se upír neodráží v zrcadle. Tato pověra mohla vzniknout i jako důsledek specifické psychické poruchy - negativní heautoskopie, při níž člověk nevidí svůj obraz v zrcadle. V některých případech se upír zrcadlu dokonce vyhýbá. Toto tvrzení vychází z prastaré víry, že démoni a temné mocnosti se mohou zaleknout vlastní ošklivosti a uprchnout. Malým dětem proto někdy na ochranu před upíry a nočními můrami byla do kolébek a postýlek vkládána malá zrcátka.
Pokud je třeba odhalit, v kterém hrobě je uložen upír, je nejlepší rozdělat na hřbitově oheň z trnitých rostlin. Jeho kouř se prý neomylně snese na hrob upíra.
Žádný z uvedených prostředků ovšem není „spolehlivý“, tedy nefunguje v každém literárním díle. V některých je dokonce řečeno, že tyto pověry rozšířili sami upíři, aby se lidé cítili v bezpečí a oni měli volnou ruku. Sám Bram Stoker pak bývá označován za upíra.

Po smrti se upír rozpadne na prach. Podle některých pramenů není ani pak zcela zničen – stačí, aby se tento prach dostal do styku s krví a upír se okamžitě regeneruje. V komedii Káčula je pro regeneraci zapotřebí speciální rituál, ale kromě krve zafungoval i kečup ... Pro úplné zničení může pomoci prach rozprášit, nejlépe do tekoucí vody.

Příběhy o upírech:
Spíš než příběh upíra se ve slovanských mýtech a pověstech objevuje mrtvý, který se na zavolání nebo přání vrátí k živému, s nímž měl nějaký vztah - zemřelý milý k milé, rodič k dětem, ... Příběh obvykle končí smrtí živého, případně jeho zasypáním v hrobě, do něhož vstoupil apod.
Svatební košile (K.J.Erben, Kytice)
http://www.youtube.com/watch?v=_WZGGruxidM
http://www.youtube.com/watch?v=4PZQOPQFHtc&feature=related

Severně nad městem Chrudim jsou na vrchu patrny zbytky Nového hradu, podle něhož byla pojmenována osada. V letech 1629-1653 spravoval zdejší panství hejtman Matyáš Cyril Hein z Heinbergu, který byl proslulý bezohledností k poddaným. Jednoho dne se zabil. Po smrti se za měsíčních nocí zjevoval na hradě i v podhradí jako přízrak. Projížděl se v kočáře taženém párem bujných hřebců. Kdo ho potkal, tomu se začalo vést zle. Nakonec odkryli Heinův hrob a oddělili hlavu od těla. Od té doby se prý už nezjevil.

Roku 1617 vzrušil obyvatele Ivančic (v minulosti Evančic, Brno-venkov) případ vampyrismu. Tvrdilo se, že jeden zemřelý místní měšťan vstával v noci z hrobu a zahubil řadu lidí. Byl povolán kat, který jeho tělo vykopal z hrobu a rozsekal je na kusy. Při této proceduře začala prý z nebožtíkových úst tryskat krev a byl z něho vytažen závoj, který údajně vzal a rozkousal své nebožce ženě, ležící vedle něho v hrobě.

V Žamberku (Üstí nad Orlicí) kdysi zemřel člověk, jemuž zde říkali Micohlav. Už při pohřbu se údajně zjevil jeho přízrak smutečním hostům. Později prý vstával v noci z hrobu, vyhrabával mrtvoly a ohryzoval je (To vypadá na ghúla.). V okolí se o něm vyprávělo několik fantastických historek. Když se zpráva o vampýrském řádění roznesla, vykopali jeho mrtvolu a kat mu na rozcestí srýpl hlavu. Teprve od té doby byl od nebohého Micohlava pokoj.

Ve Žďáru nad Sázavou po smrti strašil a zabíjel lidi jistý Ulrich. Právě po jeho smrti, kdy strašil atd., byl pohřben a když pak otevřeli jeho rakev a snažili se ho oživit trikem s kartami, nevstal, až do té doby než mu řekli jménem. Potom mu museli useknout hlavu a nasypat k němu mák.
Poslední upír v Čechách
Jan Alois Ulrich byl vrchní správce velkostatku Ždár. Lidé ho nenáviděli, protože je nestydatě okrádal. 22dubna 1817 Ulrich umírá na divnou nervovou horečku. Utrpení místních nepřestalo. Ulrich se stal nemrtvým. Začal se objevovat v okolí velkostatku. Nejčastěji byl spatřen na mostě, kde napadal a děsil písaře a úředníky. Úředníci nechali postavit vedle mostu lávku, která byla později pojmenována Ulrichova lávka. Ulrich přestal na mostě strašit, začal strašit ve velkostatku, kde rozhazoval úřední dokumenty. Situace s Ulrichem se stala vážná, úředníci nechali povolat kata až z Jihlavy. Kat i s farářem vyrazili na místní hřbitov, aby otevřeli Ulrichovu rakev. Když ji otevřeli, Ulrich vypadal jako by spal .Farář začal odříkávat jakési zaklínadlo . Ulrich otevřel oči a začal vstávat z rakve. Kat popadl sekerku a sťal Ulrichovi hlavu. Z hrdla vystříkla úplně čerstvá krev. Kat nasypal do hrdla a úst mák, potom nasypal mák do celé rakve a hlavu od těla pohřbil zvlášť. Přízrak zmizel, strašení ustalo. I když je Ulrich označován za upíra, nikdy nikoho nevysál.
(Mák se sypal do rakve, protože kolik zrnek máku tolik let nesměl Ulrich strašit.)


Po jeho pohřbu však někteří svědkové udávali, že jej spatřili živého v okolí zámku, ve dne i v noci. Projížděl se prý i na jakémsi obrněném koni s bílou telecí hlavou a obrovskými kopyty. Jindy byl viděn v kočáře, taženém bezhlavým spřežením. Zjevení se však stávalo agresivním a napadených lidí přibývalo.
Nakonec prý pěstí zabil písaře ze zámku. Poté se přestěhoval přímo do zámku. Proto vrchnost povolala z Jihlavy kata, který se dvěma pacholky otevřel hrob. K údivu všech přihlížejících nebylo tělo zetleté a působilo dojmem spícího člověka. Kat ho oslovil, ale ten zareagoval až poté, co jej oslovil jménem. Otevřel oči a posadil se. Potom kat postupně do rakve vhazoval 3 karty, které jakási síla vyhodila zpět. Poté se jej kněz ptal na příčiny jeho počínání, ale Ulrich se všemu jen vysmíval. Když nad ním kat četl ze staré knihy, začal dokonce z rakve vstávat. Jeden z pacholků jej srazil zpět do rakve a kat mu rýčem uťal hlavu. Z rány se vyřinula čerstvá krev. Do krku a úst mu kat nasypal talíř máku a tělo zasypal nehašeným vápnem. Rakev byla důkladně uzamčena a hrob uzavřen. Ulrichův duch se poté už nikdy více neukázal.
Podle A. Hrušky k vzniku upíra napomohlo zvláštní geometrické uspořádání Dolního hřbitova, které je dílem J.B. Santiniho a má schopnost soustřeďovat vitální energii.


Přímá svědectví však neexistují. Existuje vyprávění starých lidí z přelomu 19. a 20. století, kteří o Ulrychovi slyšeli od svých rodičů.
Devětasedmdesátiletý kovář Jakub Fijala ze Světnova v roce 1903 vypráví v lidovém nářečí: "Má neboška matka přišla do služby - teprvá jí bylo sedumnást let - ke kontribučnímu f Klášteře v zámku. První noc dyš tam přišla, dyš ju najmuli, ták nebylo nic, ale druhou noc tak jako dyž rovná do pekárně dříví - takovej šramot. A dyš to dříví schořelo, tak řeblem vyhrnoval uhlí a potom koščetem vymětal. A potom, jako dyš sází po lopatě chleba. Dyš to vymětl, tak ten větrník vzal, co je ve vokně a tým točil. A uďál se velkej vítr, dveře se vodevíraly, než u pánů se nevodevřely - mněli zamčíno. A maminka vylítla z postele a na páni a vyrazila dveře. A f tem kohout zaspíval a bylo konec. A vot tý doby maminka spávala u pánů.

Nějaký Domín, řezník a hospodský, se s Ulrychem popral.
A dyž ho uhodil, tak jako dyš uhodil do peří. A teď se chytili do kříšku. Buď byl ten na vrchu, anebo ten, dycky chvilku každej. A tak sebou tloukli, tak dlouho, aš se dostali g Zelený Hoře. Tam je krchov, vokolo něj je zeď. A f tem ešče dyš přišli pod vokap, mu Domín dal pár holí do řbetu, ale dyš to bylo, jako dyš tluče do peřiny. A f tem kohout zazpíval a Domin vostal ležet a Udlich se stratil. A Domín tam ležel do rána. Šaty mněl na sobě roškubaný.

Mýtný Jan Ambrož, 60 let starý roku 1900, ze Stržanova:
Neboška má tetka Matulová vypravovala, dyž její nebožčík múž formanil, tak jezdíval tadyhle vokolo Starýho dvora. Tenkrát silnica nebyla. A von sebou vozil dycky srp ve vozi a večír si užal panský jateliny nebo viky na krmení. A jedenkrát jel celej den a dyž, dojížděl Starej dvůr a vedle cesty byla panská jatelina, slezl z voza a začal žít. Najednou se vohlíd a koně byly nepokojný. A podíval se, co se to děje, že ty koně nestojí, a viděl vot kláštera, že jede světlo. Von nechal jatelinu bejt a sotva že doskočil na vůz, koně se začaly spínat, tak že je sotva udržel, a přijížděl proti němu kočár a ten byl z vohnivejma koňma. A jak přijížděl k jeho koňom, koně frkaly a chtěly utíkat...
Vot starejch lidů ve Strčanově a i f Klášteře sem slejchával, že ho vočitě viděli, jak ve dne jezdil vokolo Zelený Hory a v noci jezdil cestama, to byl vohnivej a ve dne nebyl vohnivej.


Jan Janouš ze Světnova, 81 let starý, v roce 1903. Narodil se 5 let po smrti Ulrycha:
Tak jsme pařili v jednem lesi - v Březině - plátno. Jel kočár vot Kláštera, s párem koňma. Přijel g dědině a vobrátil se x lesu a zas ke Klášteru. Vot Kláštera po silnici zasejc spátky. Zas vokolo lesa. Zasejc pryč ke Klášteru. Po třetí dyž jel, zas přijel g dědině a zas k lesu. Jako chlapec sem povídal:
"Tatínku, dyť von má fšady rovno." A tatínek povídá: "Doví, kady ho čert nosí." Přijel ke splavu. Jako dyš ten můj barák veme a do vody zink! "To ti vylil hlubáň!" (Hlubáň - je na loukách voda vylitá, kerá málo vottýká.)
"Ráno pudeš na ryby." Tam votaď přišel vítr do toho lesa, dříví se vohejbalo až g zemi, suky padaly vedle vohňa, museli sme se zebrat a utíkat dom. Ráno sme přišli; bylo jako dyž vymete, nebylo nic poškozíno. F tem kočáře jezdil vrchní Udlich.


Z Plánska (okres Tachov):
V Lestkově umřela mladičká nevěsta. Smutní rodiče ji dali do rakve svatební šaty, zlatý řetízek na krk, náramek, náušnice a všechno, co si připravovala k oltáři jako nevěsta.
Když ji pochovali, kostelníkovi bylo líto těch cenností, v noci vzal lucernu a vydal se na hřbitov k rakvi, kterou ještě nestačil zasypat. Vypáčil rakev a sesbíral zlaté ozdoby. Jen prsten nechtěl za žádnou cenu dolů.
Znovu a znovu to zkoušel silou a nakonec prstem prudce škubl. Vtom mrtvá otevřela oči a posadila se. Kostelník zesinal, odhodil lucernu a prchal ze hřbitova.
Mrtvá pomalu vstala a vydala se ve svatebním šatě domů. Kdo ji v noci spatřil, ten se polekal v domnění, že tu jde její duch. Nevěsta přišla k domovu, zabouchala na vrata a když jí rodiče otevřeli, měli velikínskou radost. Odpustili kostelníkovi jeho zálusk na zlato, ale jak svatba dopadla. pověst bohužel nehovoří.
Lestkov - kostel sv.Prokopa
http://dominanty.cz/pamatky-lestkov.php

O jiné zemřelé dívce existuje stará pověst z Křivců nebo z Vysokého Sedliště.
Zemřela mladá dívka, dali jí na hlavu věneček a pochovali u hřbitovní zdi. Za nějaký čas pohřbívali jiného mrtvého a otevřeli hrob u zdi. V rakvi tu spatřili mrtvou zcela nedotčenou a s čerstvým věnečkem na hlavě. Hrob ihned zase zasypali a dlouho se u něho modlili. Uplynul delší čas a sousedé se chystali uložit jiného zemřelého do hrobu, ale opakovalo se to, co už zažili. Dívka byla v rakvi jakoby ve spánku, věneček čerstvý, vše jako právě pohřbené. Vysvětlit si to nedovedli, ale do tohoto hrobu se už nikdy nepohřbívalo.
Vysoké Sedliště - kostel sv.Václava
http://www.kostely.tnet.cz/?load=detail&id=6486

Případy, kdy mrtvý obživnul, nejsou jen báchorkou. Stará freska ve farním kostele v Pístově zobrazuje sousedy, jak nesou z domu smutku na hřbitov rakev s mrtvou ženou. Ta náhle odkopla víko a pokárala pozůstalé, že jí nedali do rakve škapulíř.
Její sestra to hned napravila a hodila jí škapulíř z okna do rakve.. Tak to aspoň zachycuje obraz. událo se to někdy v 16. či 17.století - dlouho před výstavbou dnešního kostela (1750-1765).
Pístov - kostel sv.Bartoloměje
http://www.atlasceska.cz/plzensky-kraj/kostel-sv-bartolomeje-pistov/

Můžeme sem zařadit i příběhy, kdy si mrtvý přijde pro živého a odvede ho do říše smrti, případně do nebe:
Osiřelo dítě - lidová balada
http://www.radekf.net/projekty-data/eseje-referaty-seminarky/citanka/LIDOV%C1%20BALADA%20-%20OSI%D8ELO%20D%CDT%CC.txt

Časté jsou příběhy o stráži mrtvého. Nový nebožtík musí na hřbitově hlídat, dokud není pohřben někdo další. A někdy si z dlouhé chvíle dojde pro někoho živého, s nímž se znal. (Podobné táma najdeme i v Máchově Máji nebo u Vítězslava Hálka)

Příběhů o tom, že se pohřbený nerozpadl v hrobě ani po mnoha letech, případně že z jeho hrobky nebo rakve vytékala nějaká zvláštní tekutina - dokonce i léčivá, nebo že z hrobu vycházela příjemná vůně např.po liliích, existuje hodně. Některé případy zkoumaly i církevní komise za přítomnosti lékařů, když měl být dotyčný mrtvý blahořečen.
Samozřejmě že docházelo i k omylům.
Dne 15. dubna 1719 byl komisionálně otevřen hrob a ověřeny ostatky Jana Nepomuckého. Při manipulaci s lebkou vypadla z kalvy organická hmota velikosti velké lžíce. Všech pět přítomných odborníků v čele s vídeňským profesorem Janem Františkem Lôwem z Erlsfeldu, osobním lékařem císaře Leopolda I. označilo tuto hmotu za světcův jazyk, zachovaný nevysvětlitelným způsobem. Následovalo blahořečení papežem Inocencem XIII. dne 31. května 1721 na základě prokazované úcty.
Ve skutečnosti šlo o část mozkové tkáně prorostlé houbou.

Někdy nemá v hrobě klid celá parta nebožtíků:
Neklidní mrtví
http://tajomstva.org/zahady-paranormalne-javy/neklidni-mrtvi/

Upíři na Balkáně
http://www.youtube.com/watch?v=d4WZ50luTQ0
Putující rakve v Oistins
http://www.youtube.com/watch?v=4MIag4lHOlE&feature=related

Upír s houslemi (XIII.století)
http://www.youtube.com/watch?v=L_4PaWS60d4
Ples upírů (Dracula - muzikál 2009)
http://www.youtube.com/watch?v=9DBc2iyDhlA
Vystoupení na Plese upírů
http://www.youtube.com/watch?v=vgh6UqS1QP8
Pohovor s upírem (Tento uchazeč o práci je trochu podivný. Schůzku chtěl v noci a ze všeho nejraději má... krev!)
http://www.youtube.com/watch?v=P16UNy4a2vw
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 18.07.2011 08:27    Předmět: Vlkodlaci Citovat

Vlkodlaci

Vlkodlak (ze slovanských slov vlk a dlaka – kůže se srstí) je bájná bytost; člověk s možností proměnit se ve vlka či jiného antropomorfního tvora, který je vlku podoben.

Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka „íránští dvounozí vlci“, kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.

Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a vychází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a nebyl tedy původně považován za „zlého“. Z báje „O Wodanu a jeho vlcích“ se postupně vyvinula pověst „O divokém lovci a jeho psích“, ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích.
Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za „zlého tvora“ tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky. Mezi nimi zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se ovšem poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se však nevytvořila zcela jednotná představa, naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.

Proměna ve vlkodlaka:
Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy o procesu, kterým se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem. Tyto představy lze rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány.

Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné), kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem, nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. medvěd, pes, kočka, kráva)
Zakletí - pokud čaroděj (nikoli čarodějnice) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se „hodným“ vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky
Přímým stykem - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
Umřelci - umřelec se vlkodlakem stane, pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes, nebo kohout.

Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.

Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal.
Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli nutně zlí (ačkoli zpravidla tomu tak bylo). Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu. V pověstech některých národů (např. Lotyšů) se vlkodlak musel před proměnou svléknout do naha, přičemž své šaty nutně potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty někdo např. ukradl, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal (často natrvalo) ve vlčí podobě.

Umrlci byli zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svojí ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.

Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy čekal vždy osud vampýra. Dalším poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývali s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.
I dnes si lidé často vlkodlaky pletou s upíry.

Příběhy o vlkodlacích:
Legenda o vzniku prvních vlkodlaků: V patnáctém století táhl Transylvánií Hrabě Vlad zvaný Tepesco (ten se plete ve všech mýtech o strašidlech). Na své cestě zničil i jeden z klášterů a všechny lidi v něm schované nechal povraždit. Opat ho tedy proklel. Když se o tři dny později Dracula změněný na upíra poprvé napil lidské krve, vstali prý lidé v klášteře z mrtvých a stali se vlkodlaky, neúnavně bojujícími proti upírům. Povstali prý, aby střežili lidský rod.

Pokud by se vám podařilo se někdy dostat do nějaké francouzské či španělské jeskyně s paleolitickými malbami, mohli byste mezi stády bizonů, koní a mamutů vzácně zahlédnout lidské postavy. Oproti těm zvířecím je jich opravdu málo, ale těch pár stojí za to. Z toho malého množství existuje i několik zobrazujících zvláštní jev. Jsou to lidské postavičky se zvířecí hlavou, nejčastěji lví či medvědí. Často je však těžké poznat o jaké zvíře může jít. Klidně může být vlčí, v té době byli vlci rozšířeni po celé Evropě. O čem to ale svědčí? Mohou to být postavičky čarodějů, šamanů, kteří si nasazují zvířecí hlavy za nějakým účelem - zřejmě, aby budili dojem zvířete, aby převzali některé jeho schopnosti. Jde o to myslet si, že jste to či ono zvíře. Jde o částečnou lykantropii? Snad minimálně psychickou. A nebo zobrazují skutečné lykantropy (nebo jiné "dlaky")? Tehdejší kulturní zázemí by jejich vznik mohlo zapříčinit mnohem snadněji než v pozdějších dobách. Mohl by tomu nasvědčovat i kanibalismus, jenž byl na mnoha lokalitách doložen.

Bojovné národy záviděly vlkům jejich sílu a obratnost. Není pak divu, že se snažily vlkům nějak připodobnit i vzhledem - vlčími kůžemi, čapkami, drápy. Někteří galští vojáci si připevňovali na přilbu vlčí hlavy symbolizující sílu a mužnost.

Píseň o Nibelunzích vypravuje, že germánští bojovníci si opékali vlčí maso a pojídali je, aby si tak osvojili vlastnosti zvířete. Ve skandinávské mytologii, která klade velký důraz na bojové hodnoty, mají vlci důležité místo - vzpomeňte na ohromného Fenrira, který měl v poslední bitvě bohů zahubit samotného Ódina. Svědčí to o lidském okouzlení vlky, ale zároveň i o strachu, který vlci v lidech vždy vzbuzovali.
Samotné anglické slovo werewolf vzniklo ze starosasštiny, kde wer označoval muže a wolf vlka. Byl to tedy werwolf, neboli dnes wolfman.

Vlkodlaci byli dle všeho hojně rozšířeni i ve slovanských národech. Slované měli mnohé bohy, nicméně pro nás je důležitý především Chors (jinak také Chrs, Chers, Churs nebo Chros), jak jej nazývají nejstarší rukopisy. Byl to bůh zobrazovaný jako člověk s vlčí hlavou (oblíbený slovanský znak, kupříkladu bůh Veles měl zase hlavu býčí). Tak jako byl Dažbog bohem slunce, byl Chors bohem měsíce. Není nám znám jeho vztah k hlavním božstvům, nicméně zřejmě byl bohem dobrým (i když je to někdy těžké posoudit). Nejobsáhlejší zmínku o Chorsovi nám poskytuje Slovo o pluku Igorově, kde se praví, že kníže Všeslav za dne soudil lid a vládl městu, v noci však běžel jako vlk, doběhl z Kyjeva do Tmutorokaně ještě před kuropěním a zkřížil tak cestu "velikému Chorsovi". Kníže se měnil ve vlkodlaka, který se objevoval právě jen za měsíčního svitu. V představách dávných Slovanů pak zřejmě byl Chors jako mocné božstvo měsíce, které má vlčí hlavu a vládne armádám vlkodlaků. A právě kvůli spojení s Chorsem je těžké o vlkodlacích říci, zda byli "dobrými" či "špatnými".
Lidé se mohli ve vlkodlaky proměňovat spontánně nebo pomocí nějakého nadpřirozeného prostředku - třeba kouzelného opasku z vlčí kůže nebo celou vlčí kůží přehozenou přes záda, někdy byly použity kouzelné masti (je pravděpodobné, že také s přísadami z vlčího těla). Tyto schopnosti byly vlastní především slovanským čarodějům - volchvům, kteří, zdá se, měli dost zkušeností s šamanismem. Zvláštní je, že vlkodlaky bývala i knížata, jak se můžeme dočíst v již zmíněném Slově o pluku Igorově o knížeti Všeslavovi. Podle pozdní tradice se ve vlka proměňoval i mladší syn bulharského cara Symeona Bojan. Ve vlka se měnil i hrdina srbských epických písní Drak ohnivý vlk, jehož původ je někdy hledán ve slovanských mýtech. Víra ve vlkodlaky byla u Slovanů tak silná, že slovanský výraz převzali i jejich sousedé - Řekové, Rumuni (varkolak), Albánci, Turci (vurkolak).

Ani Řecku se vlkodlaci nevyhnuli, vždyť jak asi vzniklo slovo lykantrop (lykos = vlk, anthropos = člověk)? Zdá se totiž, že slovanská víra ve vlkodlaky se právě zde prolínala se starší tradicí, která je zachycena již v antických textech (Petronius). Vlk je zde však zobrazován jako démon, nepřítel lidstva a jasný "záporňák". Často je tu považovali za upíry ve vlčí podobě. Dlouho přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům.
Asi nejznámějším řeckým vlkodlačím mýtem je příběh o Lýkáónovi. Byl králem Arkádie a žil se svým dvorem v naprosté bezbožnosti a zvrácenostech. Na jedné hostině podal bohu Diovi, kterého nepoznal, pokrm z dětských končetin. Zeus to však prohlédl, na Lýkáóna se rozhněval - proměnil ho ve vlka a celé jeho království rozprášil.
O vlčích proměnách hovoří i další legenda. V Řecku žila krásná princezna Théofané, která měla mnoho nápadníků. Zamiloval se do ní však bůh moří Poseidon a protože byl žárlivý, unesl princeznu na svůj ostrov. Její nápadníci se však rozhodli, že něco musí podniknout. Vypluli proto na moře, až dorazili k Poseidónově ostrovu. Na něm ale nebylo zhola nic, pouze ovce. Nápadníci po marném pátrání několik ovcí zabili a počali stahovat z kůže, aby si je opekli. Když to však spatřil Poseidón, proměněný v berana, rozzuřil se a pro jejich opovážlivost a všechny nápadníky proměnil ve vlky. Ty ovce totiž nebyly ovcemi, nýbrž lidmi, které Poseidón proměnil, aby tak svůj ostrov zamaskoval.

Středověk se dá vykládat jako metla vlkodlaků (a dalších pohanských démonů), zároveň je to však také období, ze kterého nám zbylo nejvíce pramenů o těchto netvorech. Křesťanská církev se ve své snaze vymýtit v Evropě pohanské kulty pustila do nesmiřitelného boje se všemi démony, pohanskými svátky a samozřejmě samotnými pohany, pokud nepřestoupili na křesťanství. Jak skončili neposlušní pohané, víme, jak se nám pozměnily pohanské svátky, víme taky (Vánoce, Velikonoce, rovnodennosti, apod.). S vlkodlaky, upíry, divoženkami a dalšími si církev také poradila vcelku elegantně. Všechny tyto bytosti se rázem staly jedněmi z mnoha podob ďábla, Satana, který se tak skrze ně konečně probouzí k životu. Dá se tedy říci, že pohanské kulty nemalou měrou přispěly k formování podoby, jakou má křesťanství dnes. Co se týče vlkodlaků, na jejich existenci (nebo jak to doopravdy je) doplatili především vlci. Pravdou sice je, že během četných válek se vlci často přemnožovali a ztráty na dobytku pak byly velké, nicméně… Dalším faktorem, který vlky definitivně vyhnal z Evropy, byla církev, která jim v souladu s vlkodlačím mýtem přisoudila nesmazatelnou nálepku ďáblových nástrojů. (Podobně dopadli třeba krkavci.)

Někdy se také vlkodlaky stávali lidé v důsledku uhranutí či uřknutí. Tím se zabývali právě čarodějové a čarodějnice. V Portugalsku se to stávalo sedmým synům (ale řada nesměla být přerušena dcerou, což už samo o sobě je obtížným kouskem). Existovaly také tzv. prokleté rody, kde se stávali vlkodlaky všichni. Jako karmickou tezi lze považovat myšlenku, že vlkodlakem se stával člověk, který byl zlý, krutý nebo spáchal hrozný zločin.
Z těchto dob také pochází řada "ověřených" indicií, podle kterých lze vlkodlaka v lidské podobě rozpoznat. Neklamnou známkou jsou vystrčené zuby nebo dlouhé tesáky (zde středověký člověk jistě pociťoval jisté dilema, zda se spíše neohlédnout po nějakém česneku, kolíku a palici), dále zašpičatělé uši, srostlé obočí nebo příliš zarostlý obličej. Chlupaté dlaně už člověka většinou přímo odsuzovaly, stejně tak dlouhé zakroucené nehty. A konečně, poblíž takového vlkodlaka většinou zvířata nervózněla a zvláště psi byli k neudržení.
I když způsobů, jak se stát vlkodlakem, je mnoho, návodů, jak se vyléčit, už tolik není. V Portugalsku pomohlo, aby šel postižený na křižovatku a plazil se po zemi. Ve Finsku úplně stačilo, aby jej v jeho vlčí podobě poznali jeho blízcí a oslovili ho křestním jménem. Litevští vlkodlaci se svého prokletí zbavovali tak, že jej jednoduše předali dál a to tak, že dali někomu napít ze svého poháru a řekli: "Na zdraví!". Pokud to člověk přijal a odpověděl: "Děkuji", stal s vlkodlakem on (zde se ukazuje, že za slušnost se platí). Pokud se stal vlkodlakem člověk kvůli svému zločinu, bylo možné ho vysvobodit tak, že ho donutili k přiznání svých zločinů a musel být poraněn stříbrnou kulkou.
Jak vlkodlaka zabít, to je věc, kterou ve středověku znal snad každý. Bylo třeba posvěcené nebo stříbrné zbraně. Když pak netvor padl, bylo nutné uříznout mu pro jistotu hlavu, případně vyjmout srdce a spálit. Popel se házel do řeky. Na zahnání vlkodlaka ale stačily magické rituály a zaříkávání nebo známý vlčí mor - vlkodlak neútočil na ty, kteří ho nosili na krku nebo ho měli pověšený nade dveřmi svého domu.
Oměj vlčí (oměj vlčí mor)
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=401
Pokud někdo sebral vlkodlakovi šaty, které zanechal na místě proměny ve vlka, nemohl se proměnit zpět na člověka.

Vlkodlaci v mnoha oblastech přežili středověk, ale do dneška zvěsti o nich dost utichly. Jestlipak to nebude tím, že už nemáme žádné vlky? Možná. Možná to je ale dost dobře i tím, že dnes už víme o několika "skutečných" případech vlkodlaků, kteří ovšem nejsou vlkodlaky, tak jak je vidí mnozí z nás - tedy jako lidi proměňující se ve vlky.
První z těchto skutečností je choroba zvaná porfýrie. Její příčinou jsou poruchy v DNA, které se snadno v rodině dědí. Stává se tak chorobou do značné míry geograficky zatíženou, vyskytující se zvláště v hlubokých horských údolích, kde jsou komunity lidí izolované od ostatních (časté případy ze Švýcarska, Švédska, Norska, apod.). Zaznamenán je však i případ jedné rodiny v Bretani. A co třeba hluboké lesy Transylvánie… Lidé poznamenaní touto chorobou trpí na okraji společnosti jako netvoři, nevycházejí ven, jsou považování za vlkodlaky nebo upíry. Chybný gen jim deformuje kosti a tkáně, jejich kůže získává hnědý odstín, stejně tak jejich zuby a nehty. Jsou velice citliví na denní světlo. V některých případech se objevuje nadměrné ochlupení po celém těle, obličej nevyjímaje. Tyto deformace pak souvisí s dalšími psychopatologickými jevy, jako je hysterie, deliria, deprese a další poruchy. Těžko se pak divit, že byli považováni za netvory, když tak vlastně vypadají…
Charakteristickým projevem nemoci je zbarvení moči dočervena. Tato porucha syntézy hemu se projevuje dále převážně přecitlivělostí kůže nemocného na světlo, zčervenáním zubů a ústupem dásní. Z toho také pravděpodobně v dřívějších dobách pramenily pověsti o upírech, neboť nemocní nevycházejí na sluneční světlo, které jim působí bolest a praskání kůže. Díky ústupu dásní jsou také patrné celé tesáky, což představy lidí o upírech jenom posilovalo, nemocný měl tzv. upíří zuby.
Autismus možná také může za značnou část vlkodlaků. Děti postižené touto psychickou chorobou se chovají jako zvířata - chodí nejraději po čtyřech, budují si z různých věcí jakási doupata, nemluví, pouze skučí a vrčí. Říká je jim příznačně "vlčí děti". Známé jsou také případy dětí, které skutečně strávily podstatnou část života s vlky, také se již nedokázaly zařadit zpět do lidské společnosti. Podobné případy byly dříve zřejmě prohlášeny za posedlost ďáblem a oběti byly uvrženy v lepším případě na doživotí do žaláře.

Na Shetlandských ostrovech býval k nalezení nezvyklý druh vlkodlaka. Wulver byl povahy mírumilovné, vlčí hlavy a chlupatého lidského těla. Sedával na skále u moře, chytal ryby a občas úlovkem podaroval některou chudou rodinu. Bohužel ho už nějakých sto let nikdo neviděl.

I přes tyto výjimky, je možné, aby něco podobného jako vlkodlak existovalo? Že by snad platilo přísloví, že na každém šprochu pravdy trochu? A pokud dříve ano, je možné, aby přežili do dneška? Snad odešli spolu s vílami, vodníky, draky a dalšími duchy pryč. Nebo čekají na další šanci…

Mezi příběhy o zakletých vlkodlacích můžeme zařadit i přiběh Panna a netvor.
Slavnou strašidelnou pohádku, původně francouzskou, o princi začarovaném do děsivé zvířecí podoby, jehož vysvobodí až čistá láska, využil režisér Juraj Herz k vizuálně působivé podívané, která těží z tajuplných, stísněných prostor i z lyricky laděného vyprávění. Osudy nejmladší dcery zchudlého kupce, která se dobrovolně vydá do zakletého zámku, aby zachránila svého otce, původně zpracoval František Hrubín. Režisér oproti tradici nevtiskl netvoru lví podobu, nýbrž jej vybavil zlověstným ptačím zobanem.
Vysvobození (Panna a netvor 1978)
http://www.youtube.com/watch?v=coEobpth5wM

Slavní vlkodlaci
http://www.youtube.com/watch?v=IF8ayIXhAEY
Vlkodlaci
http://www.youtube.com/watch?v=m68kZ5tnW1s&feature=related
Vlkodlakům (Daniel Landa)
http://www.youtube.com/watch?v=sA3XLywsOr0&feature=related
Vlkodlak (2010)
http://www.youtube.com/watch?v=sCrHWdt7lPA
Proměna ve vlkodlaka (Nový měsíc)
http://www.youtube.com/watch?v=9Zi4E_3vx78&NR=1


Naposledy upravil Korrak dne 19.07.2011 06:40, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 19.07.2011 05:58    Předmět: Hadi Citovat

Hadi

První hadi patřili mezi bohy.
Anunnaki byla podle Sumerských tabulek rasa, která se křížila se zemskou rasou. Byli chráněni před odhalením kněžími ( Muži středu ) – ti si vyhrazovali právo jako jediní vidět Bohy a jednat s nimi, mnozí však neviděli nikdy Anunnaki tváří v tvář, kontrolovali slepě správu jménem neviditelných bohů. Jejich města měla Zikkurati, které stály blízko paláců. Na vrcholku podle sumerských tabulek bylo místo = kobka, kde žili bohové – (a podle některých sumerologů, např. Z.Sitchin - zde byl lidem odebírán genetický materiál, když museli mít sex s Anunnaki. Tak produkovali krevní linii králů.) Tvar Zikurrati připomíná, jak Anunnaki kontrolují nás - Pozemšťany.
Zajímavé je, že sumerští bohové přišli z moře, podle některých textů mohli mít i podobu ryb.
Nefilim – podle hebrejské mytologie jsou Synové Bohů (zmiňuje se o nich i Starý zákon, že souložili s pozemskými ženami), nazýváni ARWWIM = devastátoři, hadi. Vytvářejí krevní linii, skrz kterou manipulují se světem. Ve Zlatém Věku si brali lidské ženy ( tím ale porušili zvyk brát si a množit se se svými krevními liniemi – sestrami ).
Had byl v sumerské mytologii atributem boha NINGIŠZIDY, který byl spojován (podobně jako v Řecku v 5. st. př.n.l. Asklépios) s ochranou před nemocemi a s léčitelstvím. Ostatně had se stal časem symbolem lékáren a v jejich štítu ho naleznete i dnes (i když pro vznik toho znaku existují i jiné výklady).
Druhým obyvatelem stromu (Při potopě ho vylovila bohyně INANNA a přenesla ho do své zahrady, protože si z jeho dřeva chtěla nechat vyrobit trůn a lože. Někteří badatelé tvrdí, že to byl dub, jiní že vrba. Stromu věnovala nemalou péči, aby dostatečně vyrostl a posílil. V kořenech stromu se však usadil had, v kmeni divoženka a v koruně orel.) se stala divoženka jménem KISKIL-LILLA (Lilú či Lilítu). O tom, že Lilit v lidech vzbuzovala obavy, není sporu a dokladem nám jsou dochovaná zaříkání a magické formule, které ji měly zahnat. Tato entita útočí na mladé muže, které zbavuje potence, ženy připravuje o plodnost a novorozence si odnáší jako náhradu za své zahubené démonické potomky. Ve Starém zákoně o Lilit hovoří prorok Izajáš (kap. 34:14-15), který ji nazval «noční upírkou». I zde se po jejím boku objevuje had a pták, konkrétně sup.
(Podle židovských pověstí byla Lilith první ženou Adamovou.)

(Jedna z nejstarších doložitelných civilizací povstala na přelomu 4. a 3. tisíciletí př.n.l. Nemůžeme s jistotou říci, odkud Sumerové přišli. Jejich domovinou byla pravděpodobně íránská náhorní plošina. Sumerové nebyli semité, více však o jejich původu nevíme. Přinesli si své písmo i základy architektury (oblouk, sloup, kupole). Základní sumerská koncepce sociální struktury, práva a morálky přežila své tvůrce zhruba o tři tisíce let a posloužila jako předobraz Mojžíšových zákonů a mýtů o stvoření světa ve Starém zákoně.)

Další slavný had se objevuje ve Starém zákoně (Palestina):
Genesis 3:1-6
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.


Ten, kdo nepřímo poradil Evě utrhnout zakázané "jablko", byl had. Tradice jej často spojuje s ďáblem či Satanem, nejvyšším představitelem zla. Byl tedy had v ráji převlečeným ďáblem?
O ďáblovi v ráji není v Hebrejské Bibli ani zmínky. Dokonce v celé Hebrejské Bibli resp. Starém Zákonu nenalezneme žádnou postavu ďábla či jiného představitele temných sil a vrcholného zla.
Had z ráje je v knize Genesis označen jen a pouze jako had, hebrejsky naháš.
Satana nalezneme v knize Jób. Nejedná se však o jméno postavy, ale nebeskou bytost, syna božího, titulovanou jako protivník, žalobce, odpůrce - hebrejsky satan (který nemá s Hadem nic společného). První biblickou postavou, spojovanou s titulem satan - protivník, je dokonce král David (1.Sam 29:4). Satan jako vůdce sil zla je Hebrejské Bibli zcela cizí. Dualistický koncept Satana jako vládce temna, představitele zla neustále soupeřícího s bohem a silami dobra, se v hebrejských textech objevuje až od přelomu 3. a 2. stol.př.n.l. Ve spisech nalezených v Kumránu je představitel temných sil nazýván Belial.
Had v knize Genesis začal být spojován s ďáblem až od 1.stol.n.l. Poprvé toto propojení nalézáme v židovském textu Apokalypsa Mojžíšova (Apocalypse of Moses) a židovsko-křesťanské Knize zjevení (Zj. 12:9, 20:2).
Zjevení Janovo
12:9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.20:2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, ... Autorům Pentateuchu tedy zřejmě bylo spojení hada v ráji se Satanem či jiným představitelem zlých sil něčím naprosto cizím.
A definitivní ztotožnění Hada s ďáblem provedla až křesťanská teologie.

O tom, jak vypadal had z ráje, může leccos vypovědět trest, který mu Yahweh přichystal:
Genesis 3:14
Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
Had byl odsouzen k plazení po břiše. To ale znamená, že před událostmi v rajské zahradě se pohyboval jinak. Měl snad nožičky?

V Hebrejské Bibli nalezneme zajímavou pasáž o ohnivých hadech, kterými Yahweh trestal reptající Izraelity při jejich putování pouští (Num 21:6-9) - nahášim (hady) a serapim/serafim (ohnivé hady).
Podle 2.Královské (18:4) uctívali Izraelité Mojžíšova bronzového hada (hebr. naháš) ještě v období krále Chizkijáše (cca. 735 - 715 př.n.l.). Nazývali jej Nechuštán (Nechustam, Nehushtan, Neesthan). Teprve judský král Chizkijáš nechal v rámci náboženských reforem Nechuštána rozbít. To ukazuje, že až do konce 8.stol. užívali Izraelité při náboženských obřadech symbol hada-serafa. Uctívání serafa mělo v jejich náboženství velký význam, jeho zpodobnění mělo být podle Bible umístěno po mnoho let v Jeruzalémském chrámu.
Izajáš 6:1-7
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.
Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."


Existuje dostatek lingvistických a archeologických důkazů toho, že serafové izraelitského náboženství jsou totožní s egyptskými okřídlenými hady, symboly posvátné a královské svrchovanosti.
Mezi motivy, kterými Izraelité zdobili své pečeti, lze nalézt i okřídleného hada. Předobrazem mohla být egyptská dvou či čtyřkřídlá kobra - Uraeus (Uréus).

Okřídlená kobra, umístěná často nad čelem egyptských panovníků, byla symbolem ochranné bohyně.
Egypťané znali ještě jednoho hada: Apop je spíše démon v podobě obrovského hada, je to nepřítel boha Re. Byl ztělesněním nepřátelských sil, které ohrožovaly plavbu sluneční lodi, byl příčinou stmívání, přítmí, temných mraků atd.
Thébská hadí bohyně Mertzegor je zobrazena jako had s lidskou hlavou nebo se třemi hlavami

Hady uctívali nejen starověcí Egypťané ale i Mínójci, dávní obyvatelé Kréty.

Uctívání bohů v hadí podobě bylo rozšířeno i mezi národy starověkého Mexika. Hlavním bohem Mayů byl Itzamná, který měl někdy podobu hada. Quetzalcóatl, opeřený had, byl toltéckým bohem vzdělání, kultury a filozofie. Za boha vzdělání ho považovali i Aztékové, a dokonce ho uctívali jako stvořitele lidí. O mnoha úlohách a schopnostech, které tento bůh údajně měl, bylo v časopise Arqueología Mexicana napsáno: „Opeřenému hadovi bylo připisováno tolik rolí jako asi žádnému jinému božstvu.“
Obyvatelé Mezoameriky uctívali opeřeného hada po mnoho staletí. V Mexiku víra v tohoto boha přežívá dodnes mezi indiány z kmene Cora a mezi Huičoly. Během určitých svátků se tanečníci zdobí peřím a napodobují hadí pohyby. Indiáni z kmene Kičé při svých obřadech plodnosti tančí s živými hady. V Guatemale Mayové ze skupiny Chortí uctívají opeřeného hada, kterého ztotožňují s určitými katolickými svatými.
Ovšem Opeřený had neodletěl, ale podle jedné z bájí, přemožen bohem Tezcatlipokem, odjel na voru z hadů.
Hadi nemají v aztécké mytologii své místo pouze v Quetzalcoatlovi, ale i například v bohyni země Coatlicue. To je ta, „která nosí sukni z hadů“
Oslava Quetzalcoatlových narozenin
http://www.youtube.com/watch?v=tAR29XssQv4&feature=related

Známé je uctívání hadů v Indii. Kobra je symbolem Buddhovým, protože ho svým roztaženým krkem chránila před slunečním úpalem.
Z Indie pochází i teorie o hadí síle spící v lidském těle - kundalini.
Kundaliní „ je pradávná energie, která spí stočená v třech a půl závitech u kořene naší páteře, v trojúhelníkové kosti, která se nazývá „sacrum.“ Latinský název této kosti „os sacrum“ naznačuje, že se jedná o svatou, posvátnou část našeho těla.
Nágové (Nága je sanskrtský a pálijský termín původně v indické mytologii označující polobožské bytosti s tváří člověka, avšak s tělem, respektive ocasem, a kápí kolem krku jako indická kobra. Výraz nemá v češtině ekvivalent, často je nevhodně překládán jako „had“ nebo „drak“.)
V buddhistických textech jsou jako nágové označovány podivné polobožské bytosti, které dle popisu mají vypadat jako obrovští hadi (kobry) většinou s jednou hlavou, i když občas jsou popisováni i jako vícehlaví tvorové. Dožívají se vysokého věku několika tisíc let jako dévové a jsou nadáni nadpřirozenými schopnostmi. Dle nejstarší tradice jsou nágové sluhy nebeského krále Virúpakkhy (páli, v sanskrtu Virúpákṣa), jednoho ze čtyř nebeských králů, který chrání západní stranu. Nágové slouží jako strážci hory Suméru a chrání tak dévy z nebe třicetitří před útokem démonů.
Hadí tanec (Indie)
http://www.youtube.com/watch?v=TxtCFZp-C_U

Mombo Wa Ndhlopfu Ochranné božstvo mosambických Rongů, jehož jméno lze přeložit jako Tvář slona, které se objevuje v podobě velkého hada, a jemuž jsou obětováni kohoutci.
Sajara I tenhle africký, přesněji songhájský bůh má hadí podobu. Má ovšem podobu hada duhového (existují i australské varianty). Reprezentoval tedy tento atmosférický úkaz a zároveň déšť. Oběti představovali bílí berani, jejichž krev, stříkající na strom, který Sajaru symbolizoval, doprovázely rituální tance.
Sisiutl Mořští hadi se mezi bohy také dostali. Tenhle příbuzný je ze západního pobřeží severní Ameriky a objevili ho Kwakiutlové. Má dvě hlavy na každém konci těla (podobně jako amfisbéna), plus další, lidskou, uprostřed. Hodí se, protože Sisiutl zvládá umění proměny, a to – v nejčastěji zaznamenaných případech – v člověka. Také v lososa, případně samovolně plující kánoi. Umí též markantně změnit velikost, z několika centimetrů v obludu, schopnou ucpat ústí zálivu. Už pouhý pohled na něho může způsobit zkamenění.
Není divu, že tak schopné monstrum se stalo pro Kwakiutly častým vzorem pro různá, především ochranná zobrazení, ať už malby či plastiky. A modelem pro samotnou obludu se pak nejspíš stal hroznýšek červený, kupodivu suchomilný (jinak ovšem dobrý plavec, to se nevylučuje) a nepříliš velký had s malou hlavou a ocasem té hlavě podobným. Při obraně, kdy se stočí do klubka, vystrkuje místo hlavy právě ocas, pokouší se jím útočníka zahnat – a i když do něho schytá nějakou tu ránu, je to mnohem lepší a pro další život bezpečnější než dostat ránu do hlavy.
Hroznýšek červený
http://www.youtube.com/watch?v=SqsWi_UOVZw

Hadi v evropských mýtech:
Také v Evropě se setkáváme s mýty, které sahají daleko do historie. Hadi vystupují v pohádkách a báchorkách, kde ztělesňují zlo a jindy naopak člověku pomáhají. Hadí polévka se doporučovala k léčení různých nemocí. Staré lékařství je spojeno s léčením pomocí hadů

I v keltských mýtech vystupují nejednou velcí plazi a ještěři (ne vždy nazývaní přímo draky!), kteří stráží brány; někdy také hlídají různé cenné předměty, paláce či poklady. Tento fakt je celkem pozoruhodný, když si uvědomíme, že například v Irsku hadi nikdy nežili; nejspíše zde působil vliv slovesnosti jiných národů.
V jedné staré irské pověsti stráží veliký a strašlivý had zajatce a poklad. K hradu přichází hrdina Conall Cernach. Když se přiblíží, vklouzne had zázračně do jeho opasku a zůstane v něm, dokud hrdina nesplní své poslání a neodnese si z hradu poklad. Mladík Froech se zase utkává s drakem bydlícím v jezeře. I slavný válečník Cuchúlain, sám nazývaný „ohnivý jako drak“, na ostrově bojuje s velkými hady, načež získává jejich zlato.
Některé bohyně byly spojovány s hady: Sirona, bohyně léčivých pramenů; Verbeia, bohyně řeky Wharfe
I nejvýznamnější keltská bohyně Brigid, patronka kovářů, léčitelů, umělců a strážkyně ohně, je spojována s hady. Ve Skotsku je pod jménem Bride nazývána "Hadí královna". Jistá pověst zase vypráví, že o svém svátku, Imbolgu, se bohyně probouzí ze svého zimního spánku v hadí podobě a zvěstuje úrodu a hojnost nastávajícího roku. Tady tedy vidíme spojení hadů s léčitelskou bohyní, další typickou funkcí hadů u Keltů. Jiným takovým příkladem je galská bohyně-léčitelka, Damona, rovněž pokládaná za bohyni pramenů.
Had jako symbol bývá někdy spojován i s irskou Morríghan a proměňují se do něj bohyně-stařeny Cailleach a Carravogue. Vyloženě hadí bohyní je pak irská a manxská Corchen, o které je však velmi málo známo. Bývá považována za jednu z bohyň Země, nebo bohyni znovuzrození, právě díky symbolu hada. Někteří též spekulují o její roli ve starém stvořitelském mýtu.
Další zajímavou postavou je irská Caoranach, velký had, který sem tam slupnul nějakého toho hrdinu. V pozdějších verzích si pochutnala také na svatém Patrikovi a to se jí vymstilo.
S hady pak bývá často spojován také Cernnunos, divoký pán lesů, jehož nejznámnější vyobrazení pochází paradoxně z Gundestrupského kotlíku, které nese stopy cizích uměleckých vlivů – přesto však se zobrazené scény celkem doplňují s nám známou mytologickou tradicí.
V rámci pátrání po hadí symbolice je pak zajímavé zobrazení postavy s hadem místo nohou, která doprovází galo-románského Jupitera, o ní však nemůžeme říci prakticky nic. Soudí se však, že stejně jako zobrazení hojně diskutovaného Tarva Trigarana snad představuje nějaký zapomenutý mytologický výjev.

Avšak přejděme k pověstem o germánských dracích a hadech. Ve skandinávských mýtech se nejedná o draky jako takové. Zde jsou tito tvorové zpodobněni spíše jako hadi. A pakliže se řekne had ve Skandinávii, nenapadne vás nikdo jiný než obrovský hlubinný had obtáčející se pod mořem kolem celého světa. Vyvolával bouře a mnoho lodí již kvůli němu ztroskotalo.
Jednoho dne se však bůh Thor, když byl ještě mladý a tvář mu ještě nezarostla vousem, rozhodl tuto přišeru zničit. Nenáviděl totiž veškeré nestvůry, ale obrovského hada obzvláště. Šel tedy až na kraj světa, kde žil národ obřích rybářů, kteří znají dobře hadovy zvyky. Jeden z nich, Hymir, se uvolil vzít Thora na loďku. Avšak pochyboval o něm, protože mu mladý muž připadal dost slabý. Jako návnadu použil Thor volskou hlavu, kterou nabodl na obrovský hák. Obr Hymir byl poděšený vyhlídkou na setkání s příšerou a chtěl se vrátit, leč Thor mu nedopřál sluchu. Najednou se lano napjalo a kolem loďky se začaly tvořit vzdouvající se vlny. Pak se z vody vynořila strašlivá hlava. Thor se z úlovku zaradoval a napjal všechny svaly. Had s hákem zaseknutým do jazyka pochopil, co ho ohrožuje. Svinul se kolem podmořských skalisek a zatáhl. Byl to krutý souboj, had však slábl, chrlil proudy jedu a z krvavých očí mu šlehaly blesky. Pak poděšený Hymir zpanikařil, zmocnil se sekyry a jednou ranou lano přeťal. Had zmizel ve vodě. Thor obra ztloukl a nechal ho v loďce unášené větrem, sám se vrátil na zem po mořském dně pěšky, aby se uklidnil.
Thor však hada přeci jenom zabil, ač za to sám zaplatil životem. Setkali se spolu znovu až před koncem prvního světa, při bitvě Ragnaroku. Tehdy Thor hlubinného hada konečně zahubil, brzy však sám podlehl jeho otrávenému dechu.

Ještě jeden had se v pověstech vykytuje. Byl to had, který se snažil porazit Yggdrasil, obrovský jasan, který tvořil střed světa a mezi jeho kořeny se rozprostíral podzemní svět obývaný nepřátelskými silami. Had touto svou činností vyvolával zemětřesení, proto každý den z nejvyšších větví slétával přítel bohů orel a nestvůru napadal.
Jak vidno, hadi ve starogermánských legendách nemají zrovna lichotivou úlohu. Jsou symbolem původního, prastarého zla, které se musí potírat.
Velký mořský had, leviathan,...
http://www.youtube.com/watch?v=J9II0zER5ek&feature=fvsr

Hadi ve slovanských mýtech:

Když se Dažbog a Mokoš narodili a vystoupili na nebe za svým otcem, Matka Země osaměla. I zplodila Matka Země sama ze sebe Zmije, strašlivého podsvětního hada. Matka Země se s ním spojila a porodila běsy a Smrt.
...
Zmij byl hned po narození dospělý a plný síly a povstal i se svým potomstvem proti Svarogovi a jeho dětem. Pohltil Dažboga i Mokoš a na světě opět zavládla temnota. Dlouho se bil Svarog se Zmijem, až jej nakonec udolal nebeským ohněm a svrhl jej hluboko do útrob Matky Země. Běsové se však rozptýlili v ovzduší, množili se a ani Svarog už je nedokázal pochytat. Zmij od těch dob neklidně spí ve své propasti a čas od času se probudí, unikne a pohltí jedno z dětí Svarogových. Je však vždy znovu Svarogem poražen a zahnán zpět do temnot.

Tento úryvek z kosmogonie je novodobým výtvorem za použití dosavadních znalostí o slovanské mytologii.

Ve slovanské tradici je had velice důležitou bytostí a jeho znázorňování má několik významů. Naši předkové v indoevropské souvislosti vnímali hada jako znamení moudrosti. Odtud také pochází výraz hadnebo hadačka ve smyslu čarodějců, čarodějnic, tedy slovanských mudrců. Jasnovidec mohl budoucnost předvídat, ale mnohem častěji budoucnost hádal. Pohádky jsou studnicí naší národní moudrosti. Slova hádat se ve smyslu půtky a hádat ve smyslu nevědět byla odvozena přenesením smyslu později.
Je zákonité, že křesťanské církevnictví vycházející z cizí tradice obraz hada a jeho význam zcela otočilo. Ztotožnilo hada, znamení „pohanské“ moudrosti, se zlem (Svatý Jiří zabíjí hada), podobně jako Peruna s „ďáblem“ a božstvo Veles s čertem. Čarodějci a čarodějnice následovali podobně smutný konec a z moudré baby-jagy se stala hrůzostrašná ježibaba, „požírající duše a malé děti“.

Had se ve slovanském duchovnu objevuje jako tzv. domovník (ve starém jazyce domovik), vtělení ochránce domácnosti, od mladší doby kamenné většinou v podobě užovky. Nacházíme velké množství zmínek o tom, že had-domovník byl přísně chráněn. V pohádkách dostává od hospodyně každý den misku s mlékem, stoluje jako člen rodiny a někdy dokonce jí kaši s dětmi z jedné misky. Má-li bílou barvu, bývá zakletým princem. Znázornění hada domovníka se objevuje na výšivkách, v odlitcích a řezbách (např. na črpácích, plotech či sponách). Zatímco dříve bylo nemyslitelné hada zabít, křížová výprava církevníků proti hadům v celé Evropě způsobila vyhynutí mnoha druhů (už jsme to viděli u vlků a krkavců). Jmenovitě v Irsku se (přinejmenším symbolickým) vyhubením hadů „proslavil“ sv. Patrik.

Ve slovanských pohádkách se mu říká had hospodáříček, kterému se dávala miska mléka přede dveře. Z biologického hlediska je to samozřejmě nesmysl. Mléko je v potravě hadů asi stejně častým jevem jako svíčková s brusinkami. Ovšem zmiňovaná užovka stromová mohla být oním hadem hospodáříčkem. Vycházejme z její biologie. Ve stodolách se drželi hlodavci. Ostatně to se nezměnilo dodnes, a hnůj je zase dobrý substrát pro kladení vajec. Mladé užovky stromové, které se drobnými teplokrevnými obratlovci živí (u nás žijící užovky rodu Natrix, které by teoreticky mohly přicházet v úvahu, jsou potravně zaměřené spíš na obojživelníky či malé rybky), nacházely ve stodolách dostatek potravy. Při troše fantazie mohl vesničan vidět ve světle žlutých skvrnkách, které se výrazně vyjímaly za hadí hlavou, „královskou korunku“. A pohádky o hadí královně byly na světě. Právě pro výskyt hadů v blízkosti chlévů mohla vzniknout pověst, že had pije mléko přímo z kravského vemene a kráva pak dojí krev. Přitom hadi v tom byli naprosto nevinně, červeně dokáže zbarvit mléko třeba třezalka (rod Hypericum).
Třezalka
http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/lecive_rostliny/trezalka.htm

Víra v ochranného hada byla u Slovanů hodně rozšířená. Zachoval se z ní i svatební zvyk "přenášení nevěsty přes práh".
Dneska už málokdo ví, proč se to dělá. Vysvětluje se to všelijak, třeba že manžel má ženu nosit na rukou, sloužit jí...
Ale původně se to dělalo kvůli ochrannému hadu, který bydlel pod prahem, aby nevěstě neublížil, dokud ji nezná. Byla pro něj cizí osoba, vetřelec.

Had jako znamení moudrosti se objevuje v zajímavých souvislostech starého jazyka. Užovka (v přeneseném smyslu had obecně) se ve starém slovanském jazyce řekne jaga nebo jedža. Ve slovanském duchovnu je výraz jaga spojen s babou-jagou, známou z ruských pohádek. Baba-jaga, doslova snad hadí stařena, je v původním významu vědmou, představitelkou moudrosti.
Baba-jaga byla postava známá každému slovanskému národu, od sibiřských Rusů, přes Zakarpatské Slovany (baba-jaha) po Polabské Slovany. V Srbsku a Makedonii je známá jako baba-roga, v českých zemích a na Slovensku se nazývá ježibaba.
Božena Němcová a Pavol Dobšinský zachytili pohádky, ve kterých vystupují ježibaby a čarodějové s „hadí silou“ a „třetím okem“, kteří dovedou číst myšlenky. Například v pohádce O bačovi a šarkanu (jedná se o zlomek mnohem širšího příběhu).
Obřad probouzení živy (hadí síly) pohlavním způsobem byl dobře znám dávným Slovanům. Mladí lidé jej vykonávali během slavností letního slunovratu (Kupala), které byly později „přeonačeny“ na Svatého Jána. Vzpomínka na tento zvyk se udržela donedávna – ještě za první republiky chodili milenci v kouzelný předvečer Svatého Jána do přírody „na vycházku“.
(Je možné, že i slova jaga a jóga jsou společného původu. Výraz jóga je odvozen od sanskrtského judž ve významu spojení, sjednocení, přeneseně též připojení. Odtud také odvozen český výraz jho, latinské iugum (např. ve slově konjugace), anglické join.)
O bačovi a šarkanu (B.Němcová, Slovenské pohádky a pověsti)
Když bačová odešla, vzal pěkný pán na se svoji přirozenou postavu a tu viděl bača před sebou černokněžníka z hor. Poznal ho hned, protože má černokněžník v čele třetí oko.
http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9233/priloha___o_bacovi_a_sarkanu.doc

Kromě významu moudrosti má hadí symbolika ještě jeden význam související s časem – v podobě hada či hadů stočených do tvaru písmene S. Je to odraz předkřesťanské pověry, pocházející pravděpodobně již z pravěku, že had omládne, shodí-li svou kůži (had se normálně svléká z kůže a vypadá "jako nový"). V této souvislosti se hadi objevují jako symbol nesmrtelnosti na pohřební výzdobě.

Příběhy o hadech:

B. Němcová, Pohádka o bílém hadovi (Národní pohádky)
K. J. Erben, Bílý had (Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských)
Kdysi se hadi v okolí Osojan tak silně rozmnožili, že se jimi vše hemžilo. Velice sedláky v tom kraji soužili. Do světnic, chrámů, sklepů, mléčných komor i postelí jim lezli. Ani při stole pokoje neměli, neboť jim hladoví hadi do mis vlézali. Největší strach však jim působil neobyčejně veliký bílý had, kterého vícekrát viděli napadati stáda na Osoščici. Sedláci si nevěděli pomoci; uspořádali procesí, chodili na boží pouti, aby bůh ten těžký trest od nich odvrátiti ráčil. Ale to nechtělo pomáhati.
Když ti ubozí lidé byli v tak veliké tísni, a nevěděli, co by počali, aby se toho soužení zbavili, přijde jednoho dne v ten kraj neznámý muž, jenž jim slíbí všechny hady do jednoho pohubiti, ale musí jej ujistiti, že neviděli velikého bílého hada. „Neviděli jsme,“ odpovědí mu někteří ze zástupu, který se kolem podivuhodného muže shromáždil.
Ihned dal kolem vysokého smrku vysokou hromadu narovnati, a když vlezl na vrch smrku, rozkáže celou hromadu na všech stranách zapáliti, a potom rychle pryč běžeti.
Když ze všech stran švihal proti vysokému smrku plamen, tu vezme ten neznámý muž kostěnou píšťalku ze své brašny, a začne tak silně pískati, že všem v uších zaléhalo. Rychle se připlazí a přileze ze všech stran veliké množství hadů, ještěrek a salamandrů k hromadě, a nějakou divotvornou mocí hnaní všichni naskáčou do ohně a tam pohynou. Najednou je slyšeti ještě mocnější pisk z Osoščice, že všechny přítomné přeběhl strach a hrůza. Jak to muž na smrku zaslechne, zbledne hrůzou: „Běda mi, není mi již pomoci!“ tak zaúpí, „bílého hada jsem slyšel zahvízdati; proč jste mne takto oklamali? Buďte tedy aspoň tak milosrdní, a nezapomeňte každoročně na ten den za mne almužnu dávati.“
Sotva že chuďas tu řeč domluvil, hrozný had s velikým hlomozem jako dravý potok skrz strmá skaliska se přivalí, v jezero se vrhne, až pěna vysoko letí. Hned na druhou stranu jezera přeplave, všecek rozlícen k hořící hromadě se přivalí, vysoko se na smrk vypne a nebožáka do ohně strčí. Hrozně se had v ohni svíjí a píská, ale silný oheň jej brzy přemáhá.
Tak zahynul ohromný had, který stádům tolik škody dělal, s celým hadím rodem. Opět mohli sedláci bez strachu svoje práce vykonávati, i pastýři na Osoščici bez starosti svoje stáda pásti. Vděčni jsouce svému dobrodinci, ještě dnešního dne nezapomínají slibu svých pradědův, a každý rok na ten den chuďasům hojné dary rozdílejí.


Egle je tradiční litevská pohádka. Pojednává o sňatku hadího krále Žaltyse s vesnickou dívkou Egle. Děj pohádky je prostoupen indoevropskou trojností, která se projevuje například ve třech sestrách, trojím ošizení starosvatů, třemi úkoly po jejichž splnění Žaltys dovolil Egle navštívit rodiče, ale i devíti lety ve vodní říši a devíti dny určenými pro návštěvu rodičů (tři krát tři). Litevská archeoložka Marja Gimbutasová se domnívala, že hadí král Žaltys je pozůstatkem starého předkřesťanského duchovna, snad ještě předindoevropského.

V hady se proměňovaly některé víly a v podobě hadů vystupovali i skřítci.

Bazilišek: O Baziliškovi se někdy tvrdí, že pochází pouze z germánské mytologie. Pravda je však taková, že Bazilišek je také slovanská záležitost. Byl znám též pod jménem Ostrovid. Měl blanitá křídla, čtyři kohoutí nohy, hadí ocas a pohled, který dokázal zkamenět nebo otrávit. Také je popisován jako veliký jedovatý ještěr. Kdo chce zabít Baziliška, musí se zabalit do otepi slámy a ukázat mu zrcadlo. Bazilišek pohledem do zrcadla zahubí sám sebe. Bazilišek se vyklube z černého vejce sneseného kohoutem a vyseděného čtyřmi hady nebo jedovatou žábou.
Možná by spíš měl být zařazen mezi draky.
Bazilišek
http://www.youtube.com/watch?v=kK4scfVn64s&NR=1
Bazilišek běží po hladině
http://www.youtube.com/watch?v=_Jh1-ElbXlk&feature=related

Některé příběhy vypravujou o hadích královnách a králích:
Podobná pověst pochází od Mariánských Lázní, ale o Hadí královně.
Nedaleko Nové Vsi, v údolí Psího potoka vyvěrá proslulá Grünská kyselka (dneska je to minerálka Magnesia - pil jsem ji několikrát přímo z pramene).
Zde vládla před mnoha lety Hadí královna. Psí potok teče údolím do řeky Rody. Na jeho březích bylo často vidět hady.
Hadí královna měla na hlavě zlatou korunku s překrásnými drahokamy. Když se koupala v potoce, korunku odkládala pod strom. Lidé s velkou opatrností sledovali počínání hadů a k Hadí královně se nikdy unepřibližovali - věděli, že její uštknutí je smrtelné. (Kdyby jí někdo sebral tu korunu, tak by už nikdy nepoznal nouzi.)
Jeden chlápek z Pramenů (asi 8 km od Mariánských Lázní) chtěl tu korunu ukrást. Vzal koně, dojel k tomu potoku a rozprostřel na zem bílý šátek a schoval se. Královna se objevila, položila korunu na šátek a vlezla do potoka. Chlápek zabalil korunu a ujížděl pryč.
Hadí královna vylezla, nenašla korunu, tak vydala ostrý pronikavý hvizd. Odevšad se vynořili hadi a začali jezdce pronásledovat. Dva hadi ho dostihli a zamotali se koni do ohonu. Jezdec se jich chtěl zbavit, tak zajel do rybníka. Hadi uštkli jeho i koně, takže oba zůstali v rybníce. Hadi vzali korunku a donesli ji zpátky Královně.


Hadí koruna (K.J.Erben)
Jedna matka měla malou dcerušku. Ta dceruška dostávala každé ráno k snídani misku mléka, a vždycky k ní chodil had a jedli spolu, a když snědli, šla dceruška k matce a řekla jí: "Maminko, dej ještě, sísa mi snědla."
Matka nevěděla, jaká to sísa, a dala jí ještě; a to jí tak dávala sedm let.
V sedmém roce pak jí řekl had: "Pojď se mnou, a kteroukoli dírou já se protáhnu, tou i ty jdi, a kudy já půjdu, jdi tudy taky, a když přijdeme tam domů ke mně, řekni jen, že bys ráda korunu; a cokoli si pomyslíš, že bys ráda měla, ta koruna ti dá.
Tedy šli a děvče přišlo do domu hadova. Starý had se dívá, kdo to. I řekl ten had, s kterým přišla, že by to děvče, co mu dávalo mléko, něco rádo.
"A co bys rádo?" tázal se starý.
A ona řekla: "Ráda bych korunu."
A starý had řekl: "Já ti něco jiného dám, jen to nežádej."
Ale ona nic jiného nechtěla než tu korunu; tedy on jí korunu dal a dívka odešla.
Když přišla domů, dala korunu do skříně a myslila si: "Kéž bych měla tu skříň vždycky plnou šatů!" A hned bylo tak. Potom ji dala mezi obilí a myslila si:"Kéž bych měla hodně mnoho obilí!" A hned se to taky stalo, a bylo toho obilí veliká hromada.
I nabrala tedy žito a nějak s ním vzala tu korunu a poslala do mlýna, a nikdy víc ji nespatřila. Ve mlýně ji mlynář taky nespatřil: upadla do vody a voda ji odnesla.


Pověst Hadí koruna z Kamenska (Blovice, Plzeňsko)

Hadí královna, lípa Hadí královny v Horní Moravici (okres Bruntál, kraj Moravskoslezský)
http://www.youtube.com/watch?v=nY1KjJApX5k

Když vystoupáme až na vrchol Plešivce, uvidíme takzvané Krkavčí skály. Musíme si tu dát velký pozor. Sídlí v nich totiž vznešená hadí královna. Občas se promění v pannu bezradně bloudící v hustém lese. Ale běda tomu, kdo by ji politoval! Ústa má samý jed a její objetí končí smrtí. Podle jiné pověsti Hadí královna sídlí ve Smaragdovém jezírku a občas zjevuje v podobě mladé panny se smaragdovýma očima, jež stále naříká. Co se jí asi stalo? Raději se neptat, protože už jen spatřit ji nebo dokonce pouze zaslechnout její štkaní nevěští nic dobrého, dokonce prý to předpovídá brzkou smrt.
Plešivec, Smaragdové jezírko, Viklan
http://www.youtube.com/watch?v=OWrizEmL2LU
Val vás dále dovede k dalším skalním útvarům - Skalce a Královniným schodům, po chvíli cesta překvapivě prudce klesá a mírněji stoupá ke Krkavčím skalám, jimž - poněkud vysunuta do svahu - vévodí skála Hadí královny. V jejím nitru je podle pověsti ukryta sluj s kamenným stolem, na kterém leží Hadí královna se svým komonstvem. Někdy se zjevuje v podobě hada s oslnivě se lesknoucí korunkou na hlavě, jindy jako panna jedoucí na jelenu, v jedné ruce měděného hada jako uzdu a v druhé ruce zmiji jako žezlo.
Za Fabiánem - výlet na Plešivec
http://www.taxoft.cz/nemeton/vylety/fabian.php

Paní z Homole (Orlické hory) - hříšnice zakletá do hada
Pověst o Hadí královně - lokalizovaná do Olešnice. (Hadí král - české prostředí, Hadí královna - německé prostředí)
Zlatohlavec
Godula je zalesněný vrch v Moravskoslezských Beskydách. Má nadmořskou výšku 737 metrů a na jeho vrchu najdeme památník vydání tolerančního patentu. Na vrchu Godula neboli Hodovnice prý sídlí Zlatohlavec, král hadů, který hlídá poklady ukryté v této hoře. Není zlý, pokud ho ovšem někdo nepodráždí. Čas od času slézá k potůčku, kde odloží svou zlatou korunku, aby se vykoupal. Jednou spatřil lesklou korunku kolemjdoucí ovčák, rychle ji sebral a uháněl s ní pryč. Zlatohlavec vylezl z vody a vyrazil ze sebe vřískot, který se rozléhal do širokého okolí. Pískáním ožila půda kolem – hejna hadů spolu se svým králem začala ovčáka pronásledovat. Ten v zoufalství hodil zlatou korunku za hlavu. A tak se zachránil, protože se všichni hadi v tu chvíli zastavili. Dva z nejstarších hadů vložili korunku na hlavu svého pána a všichni hadi se odplazili zpět na Godulu. A ovčák? Ten ovšem už nikdy nezatoužil po hadí korunce. Godula je jednou z památných hor starých Slovanů. Údajně tu bývalo obětiště a pořádaly se tu velké hody. Na vrchu prý stával hrad a v jeho sklepeních jsou dodnes ukryty poklady Černé kněžny z Těšína.

Shaman78 vypravuje:
Hada-Ochránce měli v některých poddukelských vesničkách ještě koncem 70-tých let 20. stol. Vyprávěl mi o tom můj táta. Bylo to takhle:
Potkal jednu známou paní, která mu se smíchem vyprávěla, jak se jejich nevěsta (tak se celoživotně říká manželce syna) lekla a začala prý křičet: Had! Had! A to byl náš domarik, dodala paní ze smíchem.


Stalo se to po prvním zavedení satelitu. Byla u nás na návštěvě jedna paní (a dosud žije- může potvrdit), která se, když viděla na kanáli o přírodě (táta se na to rád díval) velké tropické hady, rozpovídala o tom, jak za války pracovala počas žní v jižních Čechách (nevím u jakého města). Po žních se jí hospodář zeptal, jestli chce vidět jejich krále. Ona samozřejmě přikývla, a tak se sešli všichni, hospodář s ženou, jejich děti, sestřenky, bratránci a vůbec famílie kolem. Pak si stoupli před jakousi hospodářskou budovu, nebo dům (to přesně nevím). Hospodyně držela mísu s kaší a hospodář řekl: Hadí králi, pojď k nám z dáli, mlíčko bílý, ať tě sílí". No a zpod kamenných základů vylezl, a teď cituji: Had jako v televizi (byl to pořad o tropických hadech) a oni mu předložili kaši, kterou snědl. Oni poděkovali za ochranu a požádali i o ochranu úrody a on pak zalezl zpátky. Toť vše.
Teď mě napadá, že pokud chytal myši, mohli ho klidně za ochránce (a to vlastně významného, protože myš znamená i nemoc) pokládat. V každém případě si myslím, že je to zajímavý příběh obohacující naše poznatky o původní víře.



Python
http://www.youtube.com/watch?v=zZwTFWyI4Ho&NR=1
Kobří zuby
http://www.youtube.com/watch?v=6t4q-hogRWA&NR=1
Hadí chrám v Penangu (Malajsie)
http://www.youtube.com/watch?v=BeEczEz5Kx0
Velcí hadi
http://www.youtube.com/watch?v=7hDc9258R8M&NR=1&feature=fvwp
Záhada hadí koruny (Ztracený poklad templářů 3, Dánsko)
Koruna hadího krále se musí navrátit do rukou jeho pravého vlastníka, Maltézských rytířů, a proto se čtyři templáři spolu s jejich mistrem vydávají na Maltu. Během cesty je však kvůli neobratnosti jednoho z nich koruna ukradena, a hrdinové nyní musí použít všechnu svou lstivost a prohnanost, dostat korunu zpět a zachránit svého přítele.
http://www.youtube.com/watch?v=McfoG2eJxOM
...a jak se dnes poznají potomci nágů? Smile
http://www.youtube.com/watch?v=f9CyzyHl79Y&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=kjA59mGopU8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=fhhMR0ComT8&feature=fvwrel


Naposledy upravil Korrak dne 20.07.2011 08:38, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 20.07.2011 08:35    Předmět: Pískající hadi Citovat

Pískající hadi

Zatímco uctívání hadů je věc celkem pochopitelná, následující jevy už tak normální nejsou. V mnoha příbězích o hadech se vypravuje, že pískali. Když hořel Bílý had v ohni, tak mohlo jako pískání vypadat škvaření jeho tučného těla.
Jenže mnozí hadi pískali i zaživa a jak se zdá, pískají občas i dnes.

Také jste v dětství slýchávali strašidelné příběhy o hadech s korunkami? Hadí princ či král nebo královna se vyskytovali v každé třetí pohádce. Proč vlastně?
Částečně se jedná o takzvaný archetypální syndrom, který souvisí s přirozeným strachem z plazů a částečně jde možná o záznamy setkání s podobnými tvory. Nevěříte? Tak se vypravíme za jedním zajímavým svědkem. Robert L. v dětství často jezdil k babičce na Olomoucko. Místní kluci mu vyprávěli o velkých tlustých hadech, kteří pískají na hadí píšťalky. Jednou mu plaza i ukázali. „Vypadal jako tlustá užovka. Vůbec se nás nebál, kýval hlavou a skutečně strašidelně přerušovaně pískal, měl jsem z něj obrovský strach. Chtěl jsem utéct, ale kamarádi mi řekli, že musíme zůstat stát, až se had sám odplazí, jinak nás bude pronásledovat,“ vzpomínal Robert. Nejpozoruhodnější bylo, že podivný had měl na hlavě ještě podivnější výrůstek, při troše fantazie opravdu připomínal pohádkovou korunku.
Hadí královnu s podobnou korunkou vídali ještě v 19. století na brdském Plešivci a na Křivoklátsku. U bývalého hradu na vrchu Žďár podle pověsti přebýval tajemný had. Když vylézal, štěkali všichni psi v okolí. Žil na stromě a pokud slezl dolů, hvízdal. I on postrádal obvyklou plachost, v pověsti se doslova pravilo toto: „Kdy šedivý had přišel, nikdo neví. Jisto je, že votrávil vodu ve studánce pod Žďárem. Každej se ho bojí, když pustí se za člověkem, už mu neuteče.“ Při opravě Svatoštěpánského rybníka ve středních Čechách prý z kamení pod hrází vylézalo velké množství pištících hadů. Největší z nich měl na hlavě korunku a byl tlustý jako kmen mladého stromu. Vyděšení dělníci si všimli, že se vymrštil do výšky a nebojácně se rozkýval ze strany na stranu. Pomohly zaříkávání a lidová magie.
Hvízdající hadi jsou prý velké užovky, možná stromové. Něco ale nesedí – jednak jejich útočnost, ztráta plachosti a velikost, jednak to, že v pověstech se o „hvízdákovi“ vždycky hovoří jako o smrtelně jedovatém hadovi. S jakým tvorem se tedy setkali všichni svědci?


Zlatohlavec
Zlatohlavec vylezl z vody a vyrazil ze sebe vřískot, který se rozléhal do širokého okolí. Pískáním ožila půda kolem – hejna hadů spolu se svým králem začala ovčáka pronásledovat.

Bílý had (K.J.Erben)
Najednou je slyšeti ještě mocnější pisk z Osoščice, že všechny přítomné přeběhl strach a hrůza. Jak to muž na smrku zaslechne, zbledne hrůzou: „Běda mi, není mi již pomoci!“ tak zaúpí, „bílého hada jsem slyšel zahvízdati; proč jste mne takto oklamali? Buďte tedy aspoň tak milosrdní, a nezapomeňte každoročně na ten den za mne almužnu dávati.“

drak – když smog dožije sedmi let, aniž by zahlédl člověka a aniž by člověk zahlédl jeho, narostou mu velká, blanitá a modrá křídla a někdy i druhá, případně i třetí hlava, čímž se z něj stane drak. Požírá lidi i dobytek a kudy se plazí, tam hoří tráva. Když má drak hlad, tak řehtá jako kůň, a když spí, tak pronikavě píská. Černokněžník na drakovi létá. (Valašsko)


"Najednou jsme si všimli, že v trávě něco píská, nějaké zvířátko, šli jsme se na něj podívat - a strašně jsme se lekli, protože tam ležel stočený had. Byl šedý a měl na hřbetě kresbu v podobě takových šedých půlměsíců. Lekl se nás asi také, rozvinul se a odplazil." (Šumava 2001)
http://podhuri-sumavy.cz/private/citarna/hadi_korunka.html

Had hvízdák: Jde o jednoho z mála kryptidů, kteří se vyskytují na území českého státu. Jeho pozorování je napříč českou historií hlášeno již po staletí; v zásadě jde o svědectví velice hodnověrná, která nebyla motivována žádným honorářem ani touhou po publicitě.
Tento had mívá charakteristický hlasový projev, připomínající hvízdání - "fijú, fijú, fijú". Pověsti jej popisují jako dlouhou užovku zhruba o objemu lidské paže. Často visí z větve hlavou dolů a na kořist útočí dlouhým skokem z koruny. (Legenda tvrdí, že had takto láká neopatrné poutníky, kteří ho sledují až do sluje ukryté v lese. Zde pak musí hadu sloužit.) Celé jeho tělo je pokryté lesklými šupinami šedé, stříbrné, zlaté či dokonce duhové barvy, doprovázené černou kresbou; na hlavě mu sedí korunka. Proto také získal přezdívku "Hadí král", s kterou vystupuje ve pověstech lidového folkloru.

http://annapichnerova.blog.cz/1007/had-hvizdak

Tatzelwurm - prackatý červ

Podobně záhadný tvor je tatzelwurm.
Záhadný živočich, který žije v rakousko-švýcarských Alpách a právě odsud pochází jeho jméno "Tatzelwurm"- v překladu to znamená něco jako prackatý červ. Jedná se o zvíře dlouhé asi 60 až 100 cm, s válcovitým tvarem těla. Zvíře je hnědé a má zašpičatělý ocas. U hlavy mají být malé přední končetiny -"pracičky". Pravděpodobně se jedná o jakéhosi obojživelníka. Podle některých zoologů jde o pouhou záměnu s alpským salamandrem, tedy mlokem.

Městečko Unken ležící nedaleko rakouského Salzburku, je jedním z míst, kde se záhadné zvíře objevilo. V roce 1799 se místní sedlák Hans Fuchs vydal do Thalbruckského průsmyku, který je nedaleko Unkenu, sbírat lesní plody. Podle dochovaných zpráv sedláka tehdy napadli dva tetzelwurmové. Hans Fuchs se tehdy tak vylekal, že na místě zemřel. Příběh dodnes připomíná pomníček kousek za Unkenem.
(z: «Berliner Illustrirte Zeitung», č. 16, duben 1935)

Jedním z dalších svědectví je i zpráva rakouského tajného rady dr.A.von Drasenowitsche roku 1908. Tento velice vážený muž v novinách Grazer Tagblatt popsal podivný příběh svého přítele, myslivce, kterému plně důvěřoval. Ten se během své pochůzky setkal poblíž Murau ve Štýrsku s neznámým zvířetem asi půl metru dlouhým připomínajícím tlustého červa. Zvíře na něj zaútočilo dvoumetrovým skokem. Myslivec do něj několikrát bodnul nožem a tak se útočníka podařilo zahnat.

Poslední případ, kdy tatzelwurm na člověka zaútočil z jezera, byl popsán v roce 1926 v Oberes Murtal. Šlo o dvanáctiletého pastevce. Dnes by mu mělo být něco přes 80 let. Pátrání v této oblasti ale také nepřineslo žádné výsledky. Nikdo o oné příhodě nic nevěděl, anebo možná vědět nechtěl.

Ale vůbec poslední senzační případ se odehrál v roce 1954. Zemědělci v blízkosti Palerma na Sicílii zahlédli červa (přirovnaného ke stvůře s dvěmi prackami a "kočičí hlavou "), který zaútočil na stádo vepřů.

Tatzelwurm
http://klubavalon.iplace.cz/thema/temata/kryptozoologie/tatzelwurm

Napadá mě podobnost těchto záhadných tvorů s mongolským červem Olgojem-Chorchojem. Taky by mělo jít o mýtického tvora, jenže domorodci tvrdí, že existuje.
Olgoj chorchoj (olgoj = červovitý přívěsek, chorchoj = červ) je mytický písečný červ žijící v jižní části asijské poušti Gobi.
Ač existují svědectví několika očitých svědků a mnoho legend o tomto pouštním červu, jeho existence je velmi pochybná.
Žádný z vědců tohoto mytického tvora nikdy neviděl, ale víra v něj je mezi Mongoly silná a někteří jsou přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o nadpřirozenou bytost (I.Mackerle popisuje setkání s ním a rovněž se přiklání k názoru, že jde spíš o nějakou psychickou záležitost), a tak se bojí jeho jméno jen vyslovit. Svědectví jsou údajně téměř shodná, tudíž nelze možnost existence zcela jednoznačně popřít.
Bývá popisován jako hladký živočich připomínající přerostlou žížalu nebo také tlusté střevo naplněné krví. Dosahuje údajně délky 0,5 až 1,5 metr. Někteří pro popis jeho zevnějšku používají také výraz „šiška salámu“. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů. Při útoku se jeho narůžovělá barva změní v rudou, jeho přední část těla se vztyčí a celkově velmi ztmavne.
Objevuje se jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy se zahrabává do písku nebo zalézá do děr. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu.
Jedna verze tvrdí, že olgoj používá pro útok elektřinu, kterou generuje ve svém těle, a poté pomocí výboje zasáhne svůj cíl. Druhá verze spočívá v tom, že olgoj má na svém těle vak, nebo lépe bublinu, kterou v případě potřeby naplní jedem, který vytváří pomocí složek své potravy, a rychlým smrštěním bubliny naplněné jedem dojde k jejímu protržení a vystříknutí jedu na cíl. Složení jedu je dostatečně silné na to, aby zabilo dospělého člověka po několika vteřinách kontaktu s pokožkou.
Pátrat se po olgojovi vydala v roce 1990 česká výprava, v červnu 1991 v časopise Fate publikoval Ivan Mackerle.


Tanec Tatzelwurma (Sturmpercht)
http://www.youtube.com/watch?v=f1kKtII4rLU
Mongolský smrtící červ
http://www.youtube.com/watch?v=ZLrCjq1BSV4&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 21.07.2011 10:31    Předmět: Draci Citovat

Draci

Drak (saň pro samici, v jiných slovanských jazycích smok nebo zmej) je mýtické zvíře vyskytující se v pověstech, pohádkách a lidových příbězích celé řady kultur. Jeho celosvětová rozšířenost má za následek značnou variaci jeho vzhledu, velikosti a vlastností, kterými má drak disponovat.
Etymologické vysvětlení původu pojmenování – drak. Obecně se uvádí, že pochází z latiny – dracō (dracōnis) a to původem z ř. δράκόν, což je pravděpodobně odvozeno od δέρκομαι – tvor z hrozivým zrakem, ostražitě pozorovat. Mimo tohoto vysvětlení však existuje i druhá varianta, související s čes. dráti. Vývojové fáze se odvozují od ř. δέρω – stahuji kůži, postupně se měnící v stangl. dreccan – trápit a sti. drāghate – souží, trápí. Předpokládaný společný inde. základ by byl dhrāgh – trápiti, soužiti.

Obecně lze říci, že jde o mohutného samotářského tvora, připomínajícího hada nebo ještěra. Draci se liší počtem hlav - například v Číně je zobrazován zásadně jednohlavý, řecká mytologie znala draka stohlavého, v pohádkách mívá zpravidla lichý počet hlav, nejčastěji tři nebo sedm. Dále se draci liší v počtu nohou (nejčastěji dvě, čtyři nebo žádné), schopnosti létat a dštít oheň (případně mráz nebo jed) ze svého chřtánu.
Podobně jako se liší jejich vzhled, liší se i jejich vlastnosti. Draci se v základním pojetí mohou rozlišovat na dobré a zlé. Tradice prospěšných draků je převážně v Číně, kde je drak symbolem moci, vládců a deště. Evropští draci ve středověku jsou namísto toho chápáni jako symbol ničení a chaosu. Často jsou zobrazováni jako krvelačné bestie, které ničí vše ve svém okolí a pojídají zvířata a lidi. Draci jsou spojováni s bohatstvím a majetkem, který zpravidla ochraňují ve svých dračích slujích.
Tradice výskytu draků je velice stará. Představa draků vznikala pravděpodobně mnohem dříve než lidstvo objevilo možnost své poznatky zapisovat. Existují doklady z antického Řecka, kde drak hlídal bájné zlaté rouno, ale vyskytují se i v akkadském eposu Enúma eliš napsaného mezi 18. - 7. stol. př. n. l. Zmiňují je i příběhy ze starodávného Egypta v podobě setkání boha Ra s hadím drakem Apopem. Dále se objevují v germánské mytologii, kdy se Thór utká s drakem podobně jako legenda o boji Siegfrieda s drakem Fafnirem.

Vzhled draka:
Literatura a legendy rozlišují dva hlavní druhy draka a to v závislosti na jeho výskytu. Má se jednat o draka evropského a asijského. Pro oba dva tyto druhy je typická dlouhověkost, pomalý vývoj a schopnost ovlivňovat rychlost svého metabolismu. Jejich tělo je pokryto šupinami, které mají fungovat jako ochrana těla. Oba dva druhy jsou schopné plivat oheň, i když drak asijský této schopnosti využívá jen velice zřídka. Pro draky není sjednocující žádná barva. Existují draci modří, zelení, hnědí, červení atd. Jen velmi málo údajů mluví o dračím rozmnožování. Je známo, že se mladí draci rodí z vajec, které jsou nakladeny do hnízd.

Asijský drak:
Je zobrazován jako tvor s jednou velkou hlavou a protáhlým dlouhým tělem. Jeho stavba těla vychází z hadů, i když má čtyři končetiny zakončené ostrými pařáty, které mu umožňují chůzi. Jelikož mají asijští draci obývat převážně vodní prostředí, mají často zobrazován ocas zakončený ploutví, což jim má umožňovat snazší pohyb ve vodě. Podobně i tvar jejich těla je uzpůsoben k životu ve vodě. Za hlavou se občas nacházejí malá zakrnělá křídla. Mnoho zobrazených draků křídla vůbec nemá, ale i přes to mají schopnost letu. V okolí draků jsou často zobrazovány blesky.
Dle pověstí jsou draci asijští spojeni s vodou a větrem. Podobně jako jejich evropští příbuzní mají schopnost sršet oheň, ale je využívána jen velmi zřídka, namísto toho přivolávají deště schopností kondenzovat vzdušnou vlhkost. V asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání. (Drak je symbolem Číny.)

Evropský drak:
Podoba evropského draka vychází z plazů a připomíná varana či krokodýla. I přesto byl však ve středověku často zaměňován s hadem. Může mít jednu, dvě, tři i více hlav, které jsou propojeny s tělem pomocí dlouhého ohebného krku. Je zajímavé, že počet hlav není dědičný, jednohlavý drak může mít vícehlavého potomka. Tělo má silnou muskulaturu, v horní části se nachází občas dvojice menších horních končetin. V tomto případě má drak silné zadní končetiny a během chůze chodí po dvou. Na jiných zobrazeních je drak se čtyřmi stejně rostlými končetinami, v tomto případě chodí po čtyřech. Tělo je zakončeno ocasem, který bývá podobně jako tělo a krk porostlý ostny.
Evropští draci jsou zpravidla vyobrazováni s párem skládacích křídel, která jsou vyvinuta na principu paže. Disponují tak palcem a čtyřmi dlouhými prsty, mezi kterými se nachází blána a křídla tak umožňují lepší záběr a tedy let. Poněkud tak připomínají křídla netopýra. Na druhou stranu i v evropské mytologii je možné se setkat s draky bez křídel, vyskytují se i mořští draci.
Evropští draci bývají zlí (hlavně od středověku vlivem křesťanství), pročež se je stateční rytíři snaží ulovit a usmrtit.

Draci v různých zemích:
Přední Východ - Sumerové: drak zasvěcený nejvyššímu bohu (kříženec hada a ptáka Noha); známým drakem sumersko-akkadské mytologie je Mušmachchu (7 hlav); Tiamat, která na sebe spíše brala podobu draka
Chetitové - drak Illujanka, což byl had – drak, spojený s mýtem, v němž Inana draka opije a spoutá (Mýtus o Illujankovi); mořský drak Chedammu;
Palestina - (Kniha Henochova), kde je přímo vysloveno, že v den Potopy světa dojde k rozdělení dvou „oblud“ (draků), z nichž jedna bude samice – Leviatan (mořská) a druhá samec Behemot; (Starý zákon) zvláštní je zabití babylonského draka, kterého prorok Daniel nakrmil šiškami z tuku, smoly a chlupů a drak poté pukl

Čína:
Nebeští draci (tchien-lung) – střeží zemi bohů a slouží jim.
Draci duchové (šen-lung) – mají schopnost vyvolat déšť a vítr.
Pozemští draci (ti-lung) – žijí v mořích a řekách.
Draci strážci pokladů (fu-cchang-lung) – hlídají poklady.
Draci jsou zde hodní a přátelští, dovedou se proměnit v lidi i jiná zvířata (symbol císařské moci). Jako potah bohů se nejvýrazněji projevili u Š-che - bohyně, která vyjíždí každé ráno na voze taženém šesti draky a u západní hory sjede do propasti. Také vládce jara Tchaj-che (východ) s bohem stromu Ču-mangem (ptačí tělo) létá na dvou dracích.

Egypt: Amemait, velká požíračka, nestvůra se lvím a hroším tělem a krokodýlí hlavou; Apop je spíše démon v podobě obrovského hada, je to nepřítel boha Re.

Řecko: Nejznámějším řeckým drakem je patrně drak vystupující v Pověsti o zlatém rounu, kde Argonauté přijedou získat zlaté rouno do Kolchidy. Zde nejprve Iásón dostane za úkol osít pole dračími zuby (tento čin se stal základem mnoha přísloví), z této setby vyrostou vojáci, kteří se mezi sebou pobijí. Přestože Iásón splnil úkol, zlaté rouno nedostane, proto se ho rozhodne získat lstí, v čemž mu pomůže Médeia, která uspí draka střežícího toto rouno. Do této pověsti zasáhnou draci ještě jednou a to když Médeia prchá na voze, který tahnou dva okřídlení draci boha slunce Helia;
Dalším velmi známým drakem je drak zabitý Kadmem, který po objevení vhodného místa pro založení Théb narazí na draka, jenž zabije jeho společníky, ale Kadmos ho nakonec zdolá. Jeho zuby osije pole a vyrostlí vojáci mu pomohli založit město a on se stane jejich králem. Jako starý svého činu lituje a nakonec se sám promění ve velkého hada – draka;
Stohlavý drak Ládón, potomek nymfy Echidny a storukého obra Týfóna, střeží zlatá jablka v zahradě Hespedirek;
Trochu atypickým drakem byl Delfynes, kterého stvořila bohyně Gáia při válce s nebesy a kterého zabil Apollón.
Latinské slovo draco, –ónis, znamená jak „drak“, tak i „had“, v důsledku čehož byli draci ještě dlouho zaměňováni s hady.

Severní Evropa: Jörmungandr (Midgardsormr) vyskytující se v severské mytologii je sice častěji považován za mořského hada, ale může být i drakem. Podle Eddy se jedná o hlavního protivníka boha hromu Thóra

Keltové: V Anglii v době krále Artuše byli draci různých barev symbolem různých znepřátelených zemí. V legendách o Merlinovi se vyskytují i živí draci, jak dokládá například pověst o souboji červeného draka s bílým. Wales si červeného draka jako symbol ponechal dodnes.
(Současní ezoterikové jsou zastánci podzemních energetických cest, jimž říkají dračí žíly.)

Středověká Evropa: Středověk rozeznával draky okřídlené a neokřídlené. Nevěřit v neokřídlené draky (a draky obecně) bylo těžkým hříchem, protože pochybovač odporoval Písmu svatému. Mnoho svatých, jak zaznamenali jejich biografové, draky zabilo nebo zahnalo. Draka jako atribut má hned několik křesťanských světců, jsou to například Benedikt z Nursie (okřídlený dráček vylézá z kalicha), Gotthard (zkrocený u nohou), Ignác z Loyoly (přemáhá ho), svatý Jiří (probodává ho kopím), Lev Veliký (drak symbolizuje mocnosti temna), Markéta Antiochijská (u nohou, na dlani, někdy ho drží na provázku), Marta, Hilarius nebo archanděl Michael (přemáhá ďábla v podobě draka).

Drak u Slovanů:
Zmej (neboli Evropský drak) je kouzelná bytost ve slovanské mytologii. V ruské mytologii ho lidé nazývali Zmej Garynyč, v bulharské zmej, ve staroslovanské a ukrajinské zmaj, stejně tak v srbské, chorvatské, bosenské a slovinské, a żmij v Polsku. Základ slova pochází z ruského "zmeja" - had, zmije.

Příběhy o dracích:

O třech dracích (K.J.Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských)
Byl jednou nějaký hrabě. Ten hrabě měl tři dcery a sto sviň. A v tom okolí byl drak, a hrabě musil jemu každý den dávat po svini. I dal ten hrabě rozhlásit, našel-li by se takový člověk, který by ty svině pásl a který by je všecky domů přihnal, aby ani jedna nechybovala, žeby dostal za ženu jeho dceru, kterou by chtěl. I našel se takový člověk a řekl: „Já budu pást, a všecky je domů přiženu, ale dej mi tři bochníky chleba, tři polůvky kořalky a jednoho sluhu.“ A byl to zcela sprostý člověk v haleně. Tehdy šel a nesl si svou potravu i hnal svině před sebou. Když přišli na místo, řekl sluhovi: „Dejme tu potravu tam pod ten strom.“ I udělali tak, a svině všecky se rozběhly. Tu najednou počal vítr foukat a přišel tříhlavý drak i řekl tomu člověku: „Snadno můžeš tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, taky tak budu silný.“ A skutečně, sežral to i vypil, a opil se. Když se tak velmi v opilství potácel, tehdy ten člověk přišel a všecky tři hlavy mu uřezal, a potom šel svině dohromady shánět; i přišel k měděnému zámku, který se pomalu otáčel na stračí nožce. On řekl: „Stůj, zámku! já jsem toho zámku pán.“ A hned zůstal stát. I vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl: „Dobrý den, matičko!“ A ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! na prášek byla bych tě rozdrtila; ale když jsi mi tak řekl, tehdy pojď sem do světnice. Tam za trámem najdeš měděný proutek a v stáji tři koně. Když budeš chtít na těch koních jet, vezmi jen ten proutek a koně uhoď, a povětřím poletí.“ Dobře. I vzal ten proutek a hnal svině domů. A hrabě už vyhlížel oknem, měl starost, žene-li všecky svině, čili nežene, a jeho tři dcery taky vyhlížely. I počítal svině, a vskutku, byly všecky. Tu si myslil, kterak to může být? I prosily ho ty dcery, aby jim ten proutek dal, ale on to zřídil tak, že jej dostala nejmladší. Přišel druhý den a hrabě se ho tázal: „Co chceš, abych ti dal s sebou?“ On odpověděl: „Jiného nic nežli šest bochníků chleba, šest polůvek vína a šest polůvek kořalky.“ I dal mu to. Tehdy on šel se sviněmi, ale už jich před sebou nehnal, nébrž jen pískal a všecky svině šly za ním. Když tam přišel, dal tu potravu pod jeden strom a řekl svému sluhovi: „Pojď, poodejdeme tam hle dále, lehneme si a budeme hezky zticha, drak přijde těž.“ — A vskutku, za malou chvilku začal vítr foukat a přišel drak, a měl šest hlav. I řekl tomu pastýři: „Což si myslíš, usmrkánku, že mě taky zabiješ jako mého bratra? ale ty můžeš snadno tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, taky tak budu silný jako ty.“ A vskutku, snědl to a vypil, ale taky se opil. Tu skočil pastýř a usekl jemu všech šest hlav. Potom šel dále lesem a přišel ke stříbrnému zámku. Ten taky se otáčel na stračí nožce. I aby do něho mohl, řekl mu: „Stůj, zámku, já jsem tvým pánem!“ A hned zůstal stát. Tu vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl: „Dobrý den, matičko!“ Ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: „Dobrý den, matičko!“ byla bych tě na prášek rozdrtila; za to však máš tam ve stáji šest koní a šest stříbrných sedel a šest stříbrných uzd, a ve světnici za trámem najdeš stříbrný prut. Až budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně uhoď a poletíš ještě rychleji povětřím nežli na prvním koni z měděného zámku.“ I vzal si ten prut a šel pro své svině. Když je našel, jen zahvízdnul, a všecky svině šly za ním samy domů. Hrabě už zase vyhlížel oknem a dcery jeho též. I počal svině své počítat, a v skutku, byly všecky. Tu si myslil hrabě, kterak to, že může všecky svině domů přihánět? A všecky tři dcery prosily ho, aby jim ten stříbrný proutek dal; ale on to zřídil tak, že jej zase dostala nejmladší. „Počkej,“ pomyslil si hrabě, „pošlu s tebou svého sluhu, aby mi všecko pověděl, kterak to.“ A tak se taky stalo. Hrabě ptal se ho pak taky třetí den, co chce, aby mu dal s sebou na pastvu. A on odpověděl, že jiného nic, než toliko dvanáct bochníků chleba, dvanáct polůvek vína a dvanáct polůvek kořalky. I nemohli toho ani sobě nést, ale vezli si to, on a jeho sluha, na vozíku. Tu šel taky za nimi hraběcí sluha; ale když tam přišli, tehdy on hned řekl svému sluhovi: „Nechme toho všeho, co máme, tu hle pod stromem a pojďme tam hle dál, a musíme být velmi zticha, protože drak taky přijde.“ A svině všecky se rozešly. Za malou chvilku počal vítr foukat a začalo pršet, a tu přišel drak, měl dvanácte hlav, a uhodil svým ocasem tak po tom sluhovi, že skorem upadl, i řekl: „Jsi tu, usmrkánku, který jsi mé dva bratry zabil? a myslíš, že mě taky zabiješ? toho nebude!“ A potom řekl: „Věřím, že můžeš tak silný být, když tolik toho sníš a vypiješ; ale povídám ti, že teď já všecko sním a vypiju, a pak běda tobě!“ A vskutku, drak začal jíst a pít, ale začal taky být opilý a se potácet. Tu ti dva vyskočili a začali drakovi hlavy utínat. Ale skorem by jim byl drak odolal, a s velikou těžkostí usekli jemu dvanáctou hlavu. Tu šel ten sluha domů a pověděl hraběti, jak se přihodilo. A ten pastýř šel potom dále lesem, a přišel ke zlatému, zámku, který se též otáčel na stračí nožce. „Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“ A zámek hned zůstal stát a vyšla z něho nějaká baba. „Dobrý den, matičko!“ A ona mu odpověděla: „Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek roztrhala; ale za to, že’s mi tak řekl, jdi do jedné světnice, a najdeš tam zlatý prut, a ve stáji najdeš dvanácte koní a dvanácte zlatých sedel a dvanácte zlatých uzd, a když budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně švihneš, a ještě rychleji poletíš povětřím, nežli na koni ze stříbrného hradu.“ Potom šel, zahvízdnul sviním, a svině šly pěkně v pořádku všecky domů za ním. Když přišel domů, tehdy hrabě a jeho dcery začaly ty svině zas počítat, a věru, všecky byly. A ty tři dcery prosily ho neustále, aby jim ten proutek dal; ale on to zřídil zase tak, že jej dostala nejmladší. A tak nyní měla všecky tři pruty. Ale hrabě začal nyní litovat, že má dceru svou dát takovému sprostému pastýři za ženu; neb nevěděl, že má ten pastýř takové tři zámky. I poručil, aby ještě tři zlatá jablka dali na věž, a řekl, kdoby ty jablka sundal, tak žeby kůň jeho tak vysoko vyskočil. tomu žeby svou dceru dal. Tehdy začali všickni páni krmit koně své pšenicí a kukuřicí. Když pak ten den přišel, vypravilo se tam mnoho pánů na svých koních; a věru, někteří jich i na dva sáhy vysoko vyskočili, ale co jsou dva sáhy na celou věž! I stál tam ten pastýř v koutě a řekl: „Prosím, moje panstvo! mohu-li pak já taky jít se svým koněm? můj kůň se tam hle pase na obilí.“ A oni si myslili: „Kterak by tvůj kůň tam doskočil? naše koně lepší obrok žerou a nemohou tam vyskočit!“ I dovolili mu. Tehdy on si šel pro svého koně, oblekl na sebe měděný oděv a šel. Ale na mou věru, nejel po zemi, než povětřím! A když tam přijel, tu se svým koněm ihned věž přeletěl, jedno jablko vzal a hned zas ujel, měděný oděv se sebe svlekl a oblekl si svou halenu, a to jablko schoval si do rukávu a šel domů. A nikdo nevěděl o tom, žeby on byl to jablko sundal. Tu dal hrabě podruhé rozhlásit, kdo to jablko s věže sundá, že dostane jeho dceru. I sešlo se zase mnoho pánů, ale ani jeden ho nemohl sundat. Tehdy on opět přišel a řekl, aby mu dovolil je sundat. A on mu odpověděl, že může. Tu potom šel a oblekl na sebe stříbrný oděv a to druhé jablko taky sundal a hned zas ujel, stříbrný oděv se sebe svlekl, oblekl si svou halenu a šel domů. A po třetí to taky tak udělal: oblekl na sebe zlatý oděv a sundal třetí jablko. A tak mu hrabě nyní musil dceru dát. Tehdy se oženil a měl tři zámky a byl nyní velikým pánem.

Drak a cařův syn (K.J.Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských)
Byl jeden cař a měl tři syny. Jednou šel nejstarší syn na lov, a jak vyšel z města, tu vyskočil z chrastí zajíc a on za ním, a zajíc sem tam, až utekl do nějakého mlýna, a cařovic za ním, a když tam přišel, vyskytnul se tu místo zajíce drak a toho cařovice sežral. Potom po několika dnech, když cařovic domů nepřicházel, začali se diviti, co to, že nejde? Tehdy šel prostřední syn na lov, a jak vyšel z města, tu zase z chrastí vyskočil zajíc, a cařovic za ním, a zajíc mu zas utekl do toho mlýna, a když cařovic tam za ním přišel, byl tu místo zajíce drak a sežral jej. Když potom po několika dnech ani jeden ani druhý cařovic se nevracel, měl celý dvůr o ně starost. Tehdy se vydal i třetí syn na lov, zdali by bratří nenašel. Když vyšel z města, opět vyskočil z chrastí zajíc, a cařovic za ním, a zajíc běhaje sem tam utekl mu zas do toho mlýna. Ale cařovic tam za ním nešel, než jiné zvěře hledal, i myslil si: „Až se vrátím, však já tě tam najdu.“ Potom dlouho chodil po lese, a nic nemohl najíti; i vrátil se do toho mlýna, a nalezl tam nějakou babu. „Pozdrav pán Bůh, babičko!“ řekl cařovic, a baba mu odpověděla: „Dejž to pán Bůh, synku!“ — „Kde je, babičko, můj zajíc?“ — „O, synku, není to zajíc, ale drak, a mnoho lidí už přivedl se světa.“ Cařovic slyše to, zasmušil se a řekl: „Co teď činiti? tu zajisté i moji dva bratři zahynuli.“ A baba mu odpověděla: „Ovšem zahynuli; ale nic není platno, jdi synku domů, abys taky nezahynul.“ A on řekl: „Slyš, babičko! vím, že bys i ty ráda toho zlého se zbavila.“ A baba mu vskočila do řeči: „O, můj synku! kterak bych nerada! i já tak uchvácena byla, ale odtud není pomoci.“ Tehdy on na to: „Dej pozor, co ti řeknu. Až drak přijde, zeptej se ho, kam chodí a kde je jeho síla, a když ti poví, neustále to místo líbej, kde ti řekne, jako z lásky, dokud ho nevyskoumáš, a pak až přijdu, mi řekni.“ Po té odešel cařovic domů a baba zůstala ve mlýně. Když se drak vrátil, počala se ho baba vyptávati: „Kdes to pro Boha byl? kam tak daleko chodíš? nikdy mi nechceš povědíti, kam chodíš?“ A drak jí odpověděl: „Oj, milá babičko! já chodím daleko!“ Tu počala se baba k němu lichotiti: „A proč tak daleko chodíš? pověz mi, kde je tvá síla. Kdybych o ní věděla, nevím, co bych učinila z lásky, já bych to místo celé zlíbala.“ Na to se drak usmál a řekl: „Tu hle je má síla, v tom ohništi.“ Tu baba začala objímati a líbati ohniště, a drak vida to, dal se do smíchu: „Blázínku! není tu moje síla. Moje síla je tam hle v tom stromě před domem.“ A baba začala zas objímati a líbati strom, a drak opět se dal do smíchu i řekl: „Nech toho, blázínku! tu moje síla taky není.“ — „A kde je?“ otázala se baba. A drak jí začal vypravovati: „Má síla je daleko, kam ty nedojdeš. Daleko tam ve druhém cařství u cařského města je jezero, v tom jezeře je drak, a v draku vepř, a ve vepři holub, a v tom holubu moje síla.“ Když baba to uslyšela. řeka: ‚.Ba věru, daleko je to, toho líbati nemohu.“ — Druhého dne, když drak odešel ze mlýna, přišel cařovic k babě a ta mu všecko pověděla, co jí drak řekl. Tehdy on šel domů a převlékl se: vzal na se pastýřskou halenu a do ruky pastýřskou hůl, a šel do světa. I putoval tak ode vsi ke vsi, od města k městu, až naposledy přišel do druhého cařství, a do toho cařského města, pod kterým v jezeře byl ten drak. Tu v tom městě počal se vyptávati, třeba-li komu pastýře? A lidé mu pravili, že cař pastýře hledá. Tehdy šel přímo k caři. I otázal se ho cař: „Chceš-li pásti ovce?“ A on odpověděl: „Chci, jasná koruno!“ Tedy cař ho přijal a počal mu dávati radu a naučení: „Máme tu jezero a podlé něho je pastva velmi pěkná, a jak mile ovce vyvedeš, hned tam poběhnou a kolem jezera se rozejdou. Ale který ovčák tam zašel, žádný se více nenavrátil. A proto, synku, tobě radím, nepouštěj ovec, kam samy chtějí, ale žeň je, kam chceš sám.“ Cařovic jemu poděkoval, a potom se vypravil a vyvedl ovce ven; ale vzal s sebou ještě taky dva silné chrty a sokola, a krom toho dudy. Když ovce vyvedl, hned je pustil k jezeru a ovce se hned okolo jezera rozběhly. Cařovic pak posadil tam sokola na kládu a chrty i dudy uložil pod kládu, sám pak si ohrnul nohavice i rukávy, zašel do jezera a začal volati: „Hej, draku! hej, draku! pojď ven, budeme se dnes spolu měřiti, kdo silnější, ač nejsi-li žena.“ A drak se ozval: „Hned přijdu, cařovici, hned!“ Za malou chvíli drak vyšel, a byl veliký, strašný a ošklivý. Tu se hned spolu popadli za pasy a potýkali se až do poledne. A když nastalo parné poledne, tehdy řekl drak: „Pusť mě, cařovici, ať si svou holou hlavu omočím v jezeře, a pak tě vyhodím do oblak.“ A cařovic mu odpověděl: „Mlč, draku, a netlachej; kdyby mne cařova dcerka políbila na čelo, ještě výše bych tě vyhodil.“ Na to drak od něho hned upustil a ušel do jezera. K večeru cařovic pěkně se umyl a všecko na sobě urovnal, sokola si dal na rameno, chrty za sebe a dudy pod paždí, i hnal ovce domů do města, a cestou si hrál na dudy. Když do města přišel, všecko se sběhlo podívat jako na nějaký div, že se vrátil od jezera, kdežto prvé každý ovčák byl zahynul. Druhého dne cařovic opět se vypravil a vedl ovce přímo k jezeru. I poslal za ním cař pod tají dva jízdné, aby viděli, co dělá, a ti vylezli na nějaký vysoký vrch, odkud bylo dobře viděti. Tehdy ten ovčák, jak tam přišel, uložil chrty a dudy pod kládu a sokola posadil na ni; potom si ohrnul nohavice i rukávy, zašel do jezera a zavolal: „Hej draku! hej draku! pojď ven, budeme se spolu zase měřiti, ač nejsi-li žena.“ A drak se mu ozval: „Hned přijdu, cařovici, hned.“ Za chvilku drak vyšel, byl veliký, strašlivý a ošklivý; i popadli se spolu za pasy a potýkali se až do poledne. A když nastalo parné poledne, tehdy řekl drak: „Pusť mě, cařovici, ať si svou holou hlavu omočím v jezeře a pak tě vyhodím do oblak.“ A cařovic odpověděl: „Mlč, draku, a netlachej; kdyby mne cařova dcerka políbila na čelo, ještě výše bych tě vyhodil.“ Na to drak od něho hned upustil a ušel do jezera. Když bylo k večeru, hnal cařovic ovce domů jako prvé, a hrál cestou na dudy. Tu se opět celé město k němu sběhlo a všecko se divilo, že ten ovčák každý večer domů přichází, kdežto prvé žádný se nemohl navrátiti. Zatím ti dva jezdci už prvé než cařovic do města přišli a caři obšírně všecko vypravili, co viděli a slyšeli. Tehdy cař vida, an ovčák domů se vrací, hned zavolal k sobě svou dceru, a pověděl jí všecko, co a jak, i řekl: „Zejtra půjdeš s ovčákem k jezeru, a políbíš ho na čelo.“ A dcera začla plakati a otce prositi: „Jiného dítěte nemáš nežli mě, a nyní chceš, abych zahynula.“ Tu jí začal otec domlouvati: „Neboj se, má dceruško! vidíš, už měli jsme tolik ovčáků, a který koli šel tam k jezeru, žádný se nevrátil, a tenhle už po dva dni zápasí s drakem a nic mu neuškodí. Dověřuju v Boha, že ten ovčák toho draka přemůže; jen jdi zejtra s ním, bodejž nás zbavil toho zlého, které už zahubilo tolik lidí!“ Ráno když svítalo a slunce vycházelo, ovčák vstal a panna též, i ubírali se k jezeru. Ovčák byl vesel, veselejší než jindy, a dcerka cařova plakala. Ovčák ji těšil: „Neplač, paní a sestro má! jen učiň, co ti řeknu: když bude čas, tehdy přiběhni a polib mne, a nic se neboj.“ I šli tak spolu za ovcemi, ovčák vesele hrál na dudy, a panna vedlé něho jdouc plakala neustále, on pak časem pustil trubku, ohledl se a řekl: „Neplač, zlatoušku, nic se neboj.“ Když přišli k jezeru, ovce hned okolo něho se rozešly, a cařovic posadil sokola na kládu, a chrty i dudy uložil pod ni, potom si ohrnul nohavice i rukávy, zašel do vody a volal: „Hej draku! hej draku! pojď ven, budeme se spolu zase měřiti, ač nejsi-li žena.“ A drak se ozval: „Hned přijdu, cařovici, hned.“ Za malou chvilku drak vyšel, a byl veliký, strašlivý, ohyzdný velmi. Tu se hned spolu popadli za pasy a potýkali se až do poledne. A když nastalo parné poledne, řekl drak: „Pusť mě, cařovici! ať si svou holou hlavu omočím v jezeře, a pak tě vyhodím do oblak.“ A cařovic mu odpověděl: „Mlč, draku, a netlachej, kdyby mne cařova dcerka políbila na čelo, ještě výše bych tě vyhodil.“ A jak to řekl, tu cařova dcerka přiběhla i políbila ho na tvář, na oko i na čelo. Po té on drakem máchnul a vyhodil jej do oblak, a když spadl drak zase na zem, na samé kusy se roztloukl. Ale tu vyskočil z něho divoký vepř a dal se na útěk, a cařovic zavolal na své psy: „Drž ho, nepouštěj!“ a psi vyskočili a za vepřem a dohonivše ho, hned ho roztrhli. Ale tu z vepře vyletěl holub, a cařovic pustil sokola, a sokol holuba popadl a jemu přinesl. I řekl cařovic tomu holubu: „Nyní mi pověz, kde jsou moji bratři?“ A holub mu odpověděl: „Povím, jen mi nic neudělej. Hned za městem otce tvého je mlýn a v tom mlýně jsou tři pruty; uřízni ty tři pruty a uhoď jimi po kořenu; tu se hned otevrou železná vrata do velikého sklepa, a v tom sklepě je tolik lidí starých i mladých, bohatých i chudých, malých i velkých, žen i panen, že jimi můžeš osaditi celé cařství.“ Když holub to všecko pověděl, vzal ho cařovic za krk a zaškrtil. Zatím cař sám taky byl vyšel a vylezl na ten vrch, odkud ti jízdní ovčáka viděli, a sám taky všecko viděl, co se dálo. A když ovčák takto hlavy drakovy dobyl, začalo se už hodně stmívati; tehdy se pěkně umyl; sokola vzal na rameno, chrty za sebe a dudy pod paždí, hrál a hnal ovce domů do cařského dvora, a panna šla podlé něho, ještě plna strachu. Když přišli do města, opět se všecko sběhlo jako na nějaký div. Cař, který hrdinství jeho byl viděl, hned ho k sobě povolal a dal mu svou dceru za ženu, a svatba trvala celý týden. Potom se cařovic projevil, kdo je a odkud, a cař i celé město ještě více se zaradovalo. A když potom cařovic už zase chtěl domů, cař mu dal s sebou mnoho průvodčích a vypravil ho na cestu. Když přišli k tomu mlýnu, zůstavil cařovic celý průvod pozadu a šel tam, usekl ty tři pruty a udeřil jimi po kořenu, a tu se hned otevřela železná vrata, on vešel do sklepa a vidí tu náramné množství lidu. Tehdy cařovic poručil, aby všickni odtud vyšli jeden po druhém, i aby šli, kam komu libo. a sám se postavil mezi vrata. Když tak jeden po druhém vycházeli, tu přišli taky jeho bratři; on je hned objal a oni jeho též, i líbali se. A když už byli všickni venku, děkovali mu, že je vysvobodil a potom šel každý domů. A on se svými bratry a se svou mladou paní taky šel domů k otci svému, a potom tu panoval až do smrti.

Drak hraje důležitou roli i ve slovanské mytologii. Mnoho informací je z Ruska, především z období tzv. "Kyjevské Rusi", tedy přibližně z 9. až 12. století n.l. Základem celého okruhu "dračích" motivů je pověst o Dobryňovi Nikitiči. Obsah je již velmi podobný motivům, objevujících se v českých pohádkách, což lze schematicky zúžit do následující podoby. Sídelní město Kyjev je sužováno drakem, který zde má kupodivu i jméno. Jmenoval se Gorynyč, měl tři hlavy a sedm ocasů. Dobryňa jej při koupání přemohl u řeky, ale po slibu, že drak nebude dále škodit, jej propustil. Drak ihned vylétl nad Kyjev, kde zajal Zabavu, neteř knížete Vladimíra. Dobryňa se vydal za drakem, který podle pověsti sídlil v horách za městem. Nalezne dračí sluj s dráčaty, které usmrtí jeho kůň, a Dobryňa pak usmrtí i draka. Závěr pověsti je ovšem zajímavý. V dračích slujích nalezl nejen neteř knížete Vladimíra, ale rovněž i zajatce:
"cary i careviče, krále i kralevice ze čtyřiceti zemí, ze čtyřiceti krajů, prosté vojáky ani nepočítáš. Povídá jim Dobryňuška -Ej vy, carové cizozemští, králové cizokrajní a vojáci obyčejní! Vyjděte na širý svět, rozjeďte se do svých domovů a vzpomínejte na ruského bohatýra. Bez něho byste seděli celé věky v dračím zajetí - … Tak prošel Dobryňa jedenáct slují a ve dvanácté našel Zabavu: visí knížecí neteř na vlhké stěně za ruce zlatými řetězy přikována".
Epické vyprávění o Dobryňovi je pravděpodobně přímo svázáno s historickými událostmi Kyjevské Rusi na přelomu 10. a 11. století n.l. a její obranou před nomádskými Polovci. Lze uvažovat i o Tatarech, kteří se objevili o století později a po jejich náporu se vlastně již Kyjev jako centrum ruské moci již nikdy nevzchopil. Obě etnika (Polovci a Tataři) jsou asijského původu, kde kult draka byl mimořádně silný. Staré ruské "byliny" dokládají, že draci pustošili pole, prováděli únosy dobytka a lidí a vyžadovali plnění předepsaných úkolů. Tytéž atributy je možné dobře vidět právě v tomto období útoků Polovců i Tatarů na Kyjev. Z unesených lidí se stávali otroci a konkubíny dobyvatelů. Ruské pohádky líčí Polovce jako "hady", kteří nedodržují sliby.

Obsahem bývá boj dobrého bohatýra se zlem. I zde vystupují nadpřirozené síly, jako např. vlkodlaci, čarodějové, draci a vlci. Dochované byliny, které byly v 19. století přeloženy do českého jazyka, proslavily i u nás bohatýry jako byl Ilja Muromec, bojující se Slavíkem Loupežníkem, Dobryňa Nikitič, který přemohl draka Zmeje Gorynyče, Aljoša Popovič, který vyhrál zápas se silákem Tugarinem Zmejevičem, a jiní. Z této řady bohatýrů se vymyká Čurila Plenkovič, vykreslený jako krasavec, boháč, miláček žen (bez ohledu na svoje dost neobvyklé jméno Smile ). Vede poněkud pohodlný život a užívá si bez ohledu na důsledky svého konání.

Je velmi pravděpodobné, že hrdina-ochránce domácího etnika, nepřítele v podobě "draka" přemůže a potom si jeho ženu, nebo vdovu – hada, zmiji – vezme za manželku. Hadí královna bývá často spojována s kultem vody. Je líčena jako ochranitelka studánek a je možné ji spojit s atributem Měsíční bohyně. Uvedená konstrukce nemusí být až tak neskutečná, neboť existoval zvyk, že při zimní slunovratové slavnosti se dávala zrníčka prosa na dírkovanou lžíci a vyhazovala se směrem k nebi, přičemž se volalo: "Ó pane, toto jsi nám učinil novoročím. Had má utrpení."
Podobné prostředí – totiž vodu má i česká pohádka "O drakovi ze Svatojanských proudů". Kdysi dávno se ve Vltavě nad Svatojanskými proudy, usadil drak a velmi zle tísnil okolí. Chytal dobytek na pastvě, který pak unášel do své skalní sluje a tam jej požíral. Někdy uloupil i lidi. Byli tam proto posláni vojáci, aby draka zlikvidovali. První den tam přišli tři, ale protože se netrefili, doplatili na to životy. Druhý den tam přišli další tři vojáci a dopadli stejně až na jednoho, který se ukryl v křoví. Třetí den tam přišli vojáci s dělem, které bylo posláno z Prahy a draka zabili. Teprve potom bylo možné odstřelit skálu, která překážela plavbě vorů v řece. Zajímavé je, že tato pohádka mluví o tom, že draka museli likvidovat vojáci, což může naznačovat vojenský konflikt mezi dvěma sousedními populacemi. Pozoruhodné je rovněž i to, že drak měl své sídlo někde pod vodou, stejně jako Gorynyč z ruských bylin. Ostatně vodní živel byl drakům velmi blízký.
Spojení draka a vody je doloženo naprosto nezpochybnitelně v brdské pověsti "Zlá studna". V uvedené pověsti se vypravuje, jak na jednom dvorci vyschla studna. Když poslali jednoho pacholka do vrtu, aby zjistil, o co se jedná, zazněl ze studniční šachty zděšený výkřik a potom hrozivé ticho. Muž byl rychle vytažen ven, ale byl v bezvědomí, obličej měl celý rudý a silně oteklý. Teprve, když se probral, byl schopen sdělit, co se mu stalo na dně studny. Dno pokrývá malá kaluž kalné vody, ve které sedí "bazalíček", strašlivý ještěr s vypoulenýma očima a velikánskou tlamou. Lesní panna, která věděla, jak draka zahnat, to teprve napotřetí sdělila nejmladšímu z bratří, kterým studna patřila. Muselo se do ní spustit vypouklé zrcadlo, které potom draka zmátlo a ten studni opustil v domnění, že se objevil jeho větší druh.

Výraznou enklávou s dračí pověstí, spojenou s vodním živlem je Valašsko, konkrétně Velké Karlovice. V blízkosti tohoto města se nachází Karlovské jezero, které je opředené pověstmi o dracích ("Drak v karlovském jezeře") a jiných bytostech se špatnou pověstí, takže celá tato lokalita, má dodnes u rodilých Valachů stigma něčeho nebezpečného.

Kdysi dávno se usadil drak na česko-německém pomezí a začal zde přepadat pasoucí se dobytek a odvlékat jej do jeskyně, kde žil. Zabil prý i několik lidí, takže lidé v okolí se draka velmi báli. Na svoji oběť se vrhal s velikým hlomozem a řevem. Horalé hledali dlouho někoho, kdo by je této obludy zbavil. Nalezl se v podobě uhlíře Truta, který prý sídlil na zemské stezce, hlídal krajinu a převáděl pocestné pralesem. Ten vyhledal draka a nechal si v řece jako znamení položený mohutný kmen buku. Potom se obrátil na obyvatele, aby si připravili sekery, pily a kladiva, že s těmito nástroji draka přemohou. Draka nalezli podle převráceného buku v řece, jak spí v jeskyni. Likvidace byla velmi prostá. Před vchodem do jeskyně navršili dřevo z pokácených stromů, které zapálili. Vzniklý dým byl pak nakonec příčinou smrti draka. Kníže Oldřich prý Truta pozval k sobě do Prahy a povýšil jej do šlechtického stavu. Trut pak na místě přemoženého draka vystavěl hrad, střežící zemskou stezku – Trutnov.

Přímo ukázkový model příběhu, shrnující v sobě všechny naznačené motivy, je pohádka o princi Bajajovi. Základní kostra je stejná jako téměř u všech jiných pohádek s podobným motivem. Princ vyjíždí do světa, ale nechce se nechat dát poznat a proto předstírá němotu. V jedné, blíže nespecifikované zemi (dá se ovšem předpokládat, že půjde o sousední oblast), se usadí tři draci a jako daň požadují královské dcery, které jsou tři. Král mu sděluje, že ti draci se v jeho zemi objevili před lety, jeden byl devítihlavý, druhý osmnáctihlavý a třetí sedmadvacetihlavý. Ve vyprávění se zdůrazňuje, že tehdy byla taková nouze a bída, že lidem vstávaly vlasy hrůzou. Nikde nebylo nic k jídlu, neboť draci všechno spotřebovali a pustili se nakonec i do lidí. Na radu jedné kouzelnice musel král drakům slíbit, že když zanechají pustošení jeho země, nechá jim všechny své dcery. Po dlouhé roky nebylo o dracích slyšet, ale objevili se až v době, kdy dívky byly dospělé. Bajaja, pracující na zámku jako sluha, krále vyslechl a rozhodl se královi a jeho dcerám pomoci. Vlastnil kouzelného koně, který mu pomáhal. Především mu sdělil, že pod kamenným žlabem je úkryt s kouzelnými předměty, které dodají Bajajovi sílu a moc. Bajaja skutečně kamenný žlab nadzvedne a musí nadzvednout i mohutný balvan, aby předměty získal. V jámě byly ukryty šaty, uzda na koně a kouzelný meč...
(Pohádka má paralely např. v příběhu o Théseovi a Belerofontovi, či v pověsti o Siegfriedovi.)

O tom, že draci měli vazbu na Měsíční bohyni svědčí česká pohádka o "Džbánském draku". Ačkoliv je děj pohádky situovaný téměř do současné doby (mluví se zde o zrušení roboty), nelze přehlédnout fakt, že drak je zde líčen jako cosi škodlivého. Hrdinou je jakýsi místní pytlák, který je pronásledovaný vrchností za své sklony, ale nakonec mu jeho vášeň přinesla slávu, neboť draka zastřelil z pušky.
Prý za jedné bouřky přiletěl drak a při hromobití si nalezl skalní sluj nedaleko vsi Hředle. Již od následujících dní se začala ztrácet drůbež, ale i kočky a psi. Dlouho nikdo nevěděl, o co se jedná, až po nějakém čase se drak za plného poledne usadil s ohlušujícím pískáním (ejhle, i draci u nás pískali) na hrušce v zahradě. Vesničané se vystrašili a několik týdnů se báli i vycházet z domovů. Pak si dodali odvahu a společnými silami na draka zaútočili. Vypravili se za ním s puškami, ale všechny jejich střely byly neúčinné, drak se po nich jen ohlédl, pak vzal tučnou husu a zamířil ke Džbánu. Drak byl nakonec zabit pytlákem, když mu výstřel poškodil hřebínek, kde měl prý jediné nechráněné místo.

Téměř identická je pověst "Nebezpeční služebníci hadí královny". V okolí Plešivce se vypravuje, že v podzimním čase se objevoval ohyzdný tvor s velikýma žlutě svítícíma očima, dlouhým chvostem se sršícími jiskrami a fialovým ohnivým jazykem. Přelétal z protilehlého vrchu Ostrého na Plešivec a zase nazpět. Pravděpodobně i "Drak z Koníčku" byla jiná varianta draka předešlého. Koníček je hora ležící jihozápadně od Plešivce za údolím, v němž leží městečko Jince. Z těchto míst létal až na Velkou skálu na Plešivci, rozkládající se v těsné blízkosti akropole pravěkého hradiště. Svůj přílet ohlašoval pronikavým a ostrým pískáním. Jakmile tento zvuk uslyšeli obyvatelé, ihned začali zahánět drůbež do ohrad a zahánět domů děti. Tam, kde si drak sedl na střechu domu, přišlo zcela bezpečně nějaké neštěstí. Nejvíce měl spadeno na malé, pobíhající děti. Uchvátil je do spárů a odnášel vysoko na plešivecké skály. Jednou se na něj vypravilo šest mužů s puškami, které si nabili stříbrnými svěcenými kulemi. Draka zastřelili a když jej kuchali, nalezli v jeho žaludku plno kostí, dvě celé husy a dětskou hlavičku. Podobně byl drakem-hadem napaden kočí Hejda z Hejdova dvora. U vrat na velkém dubu se usadil létající had. Měl blanitá křídla, která mu prý vyrůstala těsně za hlavou. Spustil se z větve, roztáhl křídla, zakroužil nad údolím a letěl až na plešivecké skály. Nicméně s oblibou se vracel na své místo na starém dubu, kde měl prý hnízdo. Kočí si na něj počíhal s puškou, ale protože se mu třásla ruka rozčilením, draka netrefil a pouze jej lehce poranil. To prý draka-hada tak rozlítilo, že na kočího zaútočil. Ten měl co dělat, aby unikl z pod blanitých křídel a v poslední chvíli skočil do domu a zabouchl za sebou dveře. Drak potom do nich narážel tak zuřivě, až se o ně zcela utloukl.

Velmi zajímavá je rumunská varianta draka. Nejde vůbec o žádnou bájnou bytost, ale o velikého hada, žijícího v dutině u kořene stromu. Pohádka "Jak rybí císař splatil svůj dluh" uvádí doslova, že tento hrozivý plaz, každý den pohltil sluhu jednoho bohatého šlechtice. Ten si sluhy vybíral na trhu a za každou takovouto oběť mu drak vyvrhl hromadu vzácného kamení. Vyzrál na něj až jakýsi podivný mužíček, popisovaný jako velmi drobné postavy, který sice nechal šlechtice zlikvidovat drakem-hadem, ale samotnou obludu nezabil. Had se mezitím přestěhoval do královského zámku přímo do komnat princezny a okamžitě se začaly ztrácet kuchařky, komorné a naposledy i vojáci. Vždy po ztrátě každého člověka se objevila hromada vzácného kamení. Ukázalo se, že had přebýval v samotné princezně a vždy v noci si vybíral svoji daň. Mužíček jej přemohl palašem, což je druh zakřivené turecké šavle, když mu usekl hlavu. Princezna nakonec vyplivla i dračí vejce, takže konec byl jako obvykle dobrý. Celé pohádkové vyprávění má však zajímavý podtext v tom, že plán na zabití draka vypracoval rybí král, který v pohádce představoval onoho drobného mužíčka. Mladý chlapec, který se pak s princeznou oženil, jej pak vhozením do jezera vrátil opět do rybí říše.

V mnoha těchto příbězích se objevují odkazy na přivolávání deště a ohňové slavnosti.
Významné období, kdy byly zapalovány ohně, a kdy je možné je spojit s pohádkami o dracích, byla svatojánská noc, což jsou starobylé slunovratové oslavy. Věřilo se, že v této noci se v povětří pohybuje množství lidem nepřátelských bytostí, které je nutno odehnat. Jedním z projevů těchto praktik bylo vyhazování hořících povřísel nebo košťat do vzduchu, čímž se mělo zamezit dosednutí sil zla na zem. V některých zemích byly tyto hořící pochodně doslova vystřelovány pomocí luku, takže planoucí předměty vypadaly ve vzduchu jako létající draci.
Ohniví draci jsou doloženi i od Berounky. Vypravuje se, že draci prý sídlili v Dračí skále severně od hradu Karlštejna poblíž potoka Mořina. Balbín zaznamenal, že mu místní rybáři ukazovali "jeskyni zlopověstnou strašidly a duchy zemřelých". Jeskyně se nalézala pravděpodobně nad Berounkou v místech dnešního mostu na úpatí vrchu Javorky. Balbín píše:
"Rybáři, kteří tam na řece tráví často celé noci, vyprávějí, že vídají strašná zjevení, zvláště draky, chrlící oheň. Buď prý stojí kolem skal nebo se pohybují z místa na místo, nebo vláčejí svá obrovská těla po skaliskách, za velikého rachotu padajíích kamenů. Tehdy bouří celá příroda a keře a stromy sténají. Není prý nic hroznějšího nad takové divadlo".

Ohnivý drak se objevuje rovněž i na Šumavě. V pověsti "Ohnivý drak" vystupuje v nikterak zlém popisu. Ohnivý drak prý byl vídán často o podzimních a zimních přástkách především u obce Prakéř.

Ohnivý drak je docela obyčejný drak, který představuje element ohně a podle slovanských pověstí přinášel jeho přílet k domu bohatství.
Už jsme mluvili o plivnících a zmocích. A bratranci těchto, mnohdy černých a obvykle ohnivých bytostí, byli právě dnes zmínění draci. Někdy splývali dohromady, jako v případě zmoka nebo pjenežnyho zmija, kterého znávali v Lužici.
Srbské pověsti vypráví o případech, kdy se drak nechal unést krásou člověčích žen, z takového spojení se pak narodil dračí syn, čili zmaj ognjeni vuk, obvykle v souboji likvidující svého otce.
Ve všech zpěvech se objevují nadpřirozené bytosti, především je to motiv vlkodlaka v příbězích O vlku a ohnivém draku . Hlavní hrdina Vuk byl synem kněžny a draka, ale stal se z něj velký pronásledovatel a zabíječ draků. Jeho matka se nikdy nesměla dozvědět, že drakův syn je jejich pronásledovatelem a vrahem. Při jednom souboji s drakem byl raněn, had mu tajně přinášel léčivé byliny, vlk mu lízal rány a víla ho ošetřovala. Tyto nadpřirozené bytosti však spatřila rytířova žena, zachvátila ji žárlivost a prozradila jejich skrýš Vukově matce. Všichni jeho ochránci museli zmizet a nedoléčený Vuk umírá.

Krakov bylo možno založit, až když Krakovi synové zabili draka, který sídlil v jeskyni na Wawelu.

Místa, kde se v ČR vyskytoval drak:
V ČR se pověsti o dračích sídlech lokalizují do dávného pomezí, kde místní lid vpády vetřelců ztotožňoval s drakem. Charakteristickým detailem těchto pověstí je zmínka o pískotu, slyšitelném těsně před objevením draka. Je vysvětlován jako varovný signál strážců hranic, tzv. venátorů.

Běloves, Bohuslávky, Brno, Budyně nad Ohří, Dobešov, Drahobudice, Drahotuš, Dřevíč, Hředle, Jince, Klapý, Klatovy, Liberec, Loukov, Macocha, Mělník, Náchod, Náklo, Nový Jičín, Nový Knín, Obřany, Pecka, Přerov nad Labem, Smečno, Starý Bydžov, Škvorec, Šluknov, Štěchovice, Trutnov, Třemšín, Velké Karlovice, Zelená Hora, Zlín, Žákava, Ždánice

Předkové mýtických draků
http://www.youtube.com/watch?v=Sr4n7nnu7q8
http://www.youtube.com/watch?v=OKCTPSY6lf4&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=hji1zhM21ek&feature=related
Mýtičtí draci (John Howe)
http://www.youtube.com/watch?v=Kpk7Gfouoiw&feature=related
Draci - mýtus nebo realita?
http://www.youtube.com/watch?v=vup5Rv7H5dY
Drak v akci
http://www.youtube.com/watch?v=mc6HnLxwT1A
Jak Siegfried porazil draka (1924)
Hlavní hrdina Siegfried zabije draka a vykoupe se v jeho krvi, tím získá – až na malé místo na zádech – nezranitelnost.
http://www.youtube.com/watch?v=3i09NJ1AwiM
Siegfried a drak (Království prstenu 2004)
http://www.youtube.com/watch?v=JYBWxouBHtk
Siegfried a Fafnir (Richard Wagner, Prsten Nibelungů)
http://www.youtube.com/watch?v=OS0bwKkXwEU&NR=1
Jiří a drak (Legenda o Jiřím a drakovi 2004)
První křížová výprava za svobodnou Svatou zem skončila. Vyčerpaní rytíři se vrací do svých domovů v Evropě. Nastává věk legend a záhad. I anglický rytíř Jiří touží odložit svůj meč a žít poklidný život. Cestou domů prochází zemí krále Edgaara. Král mu slíbí kus půdy, když najde jeho ztracenou dceru, krásnou princeznu Lunnu, pro kterou truchlí celé království...
http://www.youtube.com/watch?v=bg6qRYqj0r8&feature=related
Pohádkový drak (Princ Bajaja 1971)
http://www.youtube.com/watch?v=ejRoL6MYU1Q
Brněnský drak
http://www.youtube.com/watch?v=1___IvAui4c
Poslední draci na Zemi
http://www.youtube.com/watch?v=6rgJMHR78vg


Naposledy upravil Korrak dne 24.07.2011 06:36, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 23.07.2011 05:38    Předmět: Kouzelný stařeček, kouzelná stařenka Citovat

Kouzelný stařeček, kouzelná stařenka

Z mnoha pohádek známe situaci, kdy se v nouzi nejvyšší objeví nějaký děda nebo stařenka a ti ukážou člověku cestu, dají mu dobrou radu, předají mu nějaké kouzelné předměty. Dokonce ho i za pomoci mrtvé a živé vody oživí, i když byl rozsekán na kusy.
Asi i to bude dávný motiv lidových příběhů, podobnou úlohu hraje v indických příbězích Déva.
Charakteristickým rysem obou postav - stařečka i stařenky je, že dovedou zmizet a být i neviditelní.
Zatímco stařenka patří nejspíš mezi sudičky (někdy ji zastupuje chůva), protože zná každého člověka a mnozí lidé si ji pamatují, ale už nevědí odkud (setkali se s ní při nebo po porodu), tak ten stařeček vypadá na boha. Samozřejmě ne na boha v křesťanském smyslu (ten se objevuje jako Kristus). Ale je to nějaký dobrotivý a spravedlivý bůh, který dobrým a pronásledovaným lidem pomáhá a zlé trestá.

Kouzelná babička s miskou soli (Byl jednou jeden král)
http://www.youtube.com/watch?v=agQeWx100gw&feature=related
Kouzelný stařeček (Obušku, z pytle ven! 1955)
Barevný film pro děti, zpracovaný podle lidové pohádky zaznamenané K.J. Erbenem, vypráví o chudém muzikantovi, kterému chtěl zázračný stařeček pomoci. Daroval mu kouzelný ubrousek, který se sám prostíral a kouzelného oslíka, z něhož se při otřásáni sypaly samé dukáty. Muzikant však byl o tyto stařečkovy vzácné dary okraden zlým a lakotným hostinským. Teprve třetí a poslední dar stařeckův kouzelný obušek, který hostinského řádně vyplatil, dopomohl muzikantovi zpět ke kouzelnému ubrousku a oslíkovi a tím i k šťastnému životu nejen muzikantovy rodiny, ale celé vesnice.
http://www.youtube.com/watch?v=dtUSchhRcO8&feature=related
Nespokojený uhlíř
Uhlíř, který nebyl spokojený se svým životem, chtěl být rytířem. Kouzelný stařeček Kopeček, který
uměl čarovat, mu jeho přání splnil.
Uhlíř ale nebyl spokojen ani s rytířem, stal se postupně oslem, pak chtěl být kosem, rybou, břízou.
Nic mu ale nebylo vhod. A nakonec se stal opět uhlířem a byl rád.

Dědeček Hříbeček (Mrazík)
Dědeček Hříbeček patří spíš mezi lesní bytosti - skřítky nebo duchy lesa, ale převýchovu člověka zvládl velmi dobře.
http://www.youtube.com/watch?v=T5wTWTdwamo&feature=related
Zlatý kolovrat (K.J.Erben, Kytice)
Dornička se má provdat za krále, ale její nevlastní matka ji zavraždí a spolu se svou dcerou se vloudí do královy přízně. Pravda vyjde najevo díky kolovrátku a zločin je potrestán. Dorničku oživí kouzelný stařeček.
http://www.youtube.com/watch?v=QGe3kPUt77Y
http://www.youtube.com/watch?v=b8I9SUga_w8&feature=related

Pak také stařečci a stařenky rozdávají v pohádkách kouzelné dárky hodným a chudým lidem, zatímco bohaté a nehodné nějakým způsobem potrestají:
Hrnečku, vař! (K.J.Erben)
http://www.youtube.com/watch?v=mKoo8LPXrN8
http://www.youtube.com/watch?v=QnFfeLmQziU&feature=related
Stařenka a kouzelný had (Zlatovláska 1973)
http://www.youtube.com/watch?v=0xNGwYHqUTU
Potrestaný zloděj (Obušku, z pytle ven!)
http://www.youtube.com/watch?v=qmiSYMXqf_o&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 24.07.2011 21:33    Předmět: Lidé začarovaní do zvířat Citovat

Lidé začarovaní do zvířat

V pohádkách se často objevuje motiv, kdy nějaký čaroděj nebo kletba začarují člověka nebo celou skupinu ve zvíře. Vysvobození bývá většinou složité.
Na rozdíl od zakletých vlkodlaků, tato jiná zvířata nevzbuzují strach.
Téma je opět celoevropské; i tam, kde se zdá, že jde o slovanský motiv, objevíme evropskou variantu.
Zvolala: „Prosím tě, bratříčku, nepij, sic se změníš v srnce a utečeš mi!“ Ale bratříček už klečel dole u potůčku a pil, sotva se však první kapka dotkla jeho rtů, změnil se v srnečka. Sestřička se nad svým ubohým zakletým bratříčkem usedavě rozplakala,
Bratři Grimmové, Bratříček a sestřička

V české (slovanské) variantě se bratříček změnil v kozlíka.

Častá je proměna prince, princezny v žábu nebo ptáka.
Žabí princ
Štěstí na královském dvoře zkalí nepříznivá věštba, která praví, že pokud se všechny tři princezny do roka neprovdají, postihne království neštěstí, které zničí celou zemi. Najít ženichy pro dvě starší dcery není problém a brzy se může strojit svatební hostina, nejmladší princezna však má poněkud vzpurnou povahu a hlavu plnou úplně jiných nápadů než je svatba. Obléká se do chlapeckých šatů, je nejlepším lukostřelcem království a místo po tanečním parketu se prohání s lovci po lese. Ale ani ona kupodivu nedokáže uniknout lásce a mladý princ ze sousední říše tak dokáže nečekaně probudí nejen její city, ale také jemné způsoby hodné královské dcery. Mladá láska je však náhle zničena, když princ nečekaně a bez rozloučení zmizí. Místo něj se ovšem princezna u studny setká s velkým tlustým žabákem. Když jí spadne do studny zlatá koule, žabák se nabídne, že ji najde a z hlubin vynese, vyžaduje však za svou službu odměnu. Chce s princeznou jíst u jednoho stolu, spát s ní v jedné posteli a žádá dokonce polibek.
O modrém ptáčkovi
Příběh o tom, jak Baruška vysvobodila ze zakletí prince. Nebylo to jen tak, a kdo ví, jestli by se jí to podařilo, nebýt tří růžiček, které jí na pouť za modrým ptáčkem dal Vítr, Měsíc a Slunce. K těm darům musela ale přidat odvahu, vytrvalost a lásku. A protože to dokázala, sedí už dávno po boku milovaného prince na trůně a společně s ním vládne v Modrém království.
http://www.youtube.com/watch?v=_t2kzctXjN8

K.J.Erben zachytil v Kytici jednu lidovou pověru:
Holoubek
Žena, která otrávila svého muže, se prochází po hřbitově, když vtom jede okolo pohledný mladík. Přemlouvá vdovu, aby netruchlila, zapomněla na svého mrtvého muže a vzala si jeho. Do třetího dne na mrtvého žena úplně zapomene. Do měsíce se provdá. Nový ženich ji nabádá k radosti a veselí s tím, že nebožtík nic nevidí a ani neslyší. Nad hrobem vyroste dub, kde sedává bílý holoubek a velmi žalostně zpívá, "až z toho srdce puká". Nejvíce bývalé vdově, která už nemůže překonat své výčitky svědomí a skočí do vody a utopí se. Žena je pohřbena v poli žita, na křižovatce, pod velikým kamenem.
A.Dvořák, Holoubek, 1/4
http://www.youtube.com/watch?v=QUH3uR5sPlY&feature=fvst

Podle severských legend se matka, která opustí dítě, změní ve vránu. (H.Ch.Andersen, Anne Lisbeth)


Divoké labutě (dánská varianta Sedmera krkavců podle H.Ch.Andersena)
http://www.youtube.com/watch?v=3qjhq-UNRhA&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=7ilSuaWlGyc&NR=1
Sedmero krkavců (1993)
...prokletí: "Zkrkavčete!"
http://www.youtube.com/watch?v=5-p2uN2i4AM&feature=related
...bratři
http://www.youtube.com/watch?v=ALM2vAtF-dE&feature=related
...vysvobození
http://www.youtube.com/watch?v=bujk0O1dbog&feature=related
Labutí jezero (hudba: Petr Iljič Čajkovskij, libreto: Vladimír Petrovič Begičev a Vasilij Fjodorovič Gelcer podle německé pohádky Labutí proud. Premiéra 4. dubna 1877.)
Úvod: Princezna Odetta se prochází podél jezera, kde narazí na Rudovouse. Ten ji promění v labuť.
První akt: Začíná oslavou osmnáctých narozenin prince Siegfrieda. Princ dostává jako dar samostříl. Zároveň mu matka připomíná, že nadešel čas, aby se oženil. Na zámku se připravuje ples, na kterém si má princ vybrat nevěstu. Po oslavě narozenin odjíždí princ s přáteli na hon.
Druhý akt: Princ je na lovu na břehu jezera, když zrovna přilétají labutě. Labutě se však mění v krásné dívky. Odmítnutý čaroděj Rudovous zaklel dívku Odettu a její přítelkyně do labutí podoby, aby se pomstil její matce. Pouze věrná láska může zničit sílu zlé moci a Odettu zachránit. Princ Siegfried přísahá Odettě věčnou lásku.
Třetí akt: Zámecký ples je v plném proudu, když se náhle mezi hosty objeví neznámý cizinec a jeho dcera Odilie, která je k nerozeznání podobná Odettě. Podvedený princ přísahá lásku tentokrát Odilii. Nepoznaný Rudovous je spokojen.
Čtvrtý akt: Odetta je Siegfriedovým činem zdrcena. Zoufalý princ, který poznal osudovou chybu, běží za Odettou k jezeru. Nešťastná Odetta mu odpouští, přichází však Rudovous a dochází k boji. Když se Rudovous chystá po vyhraném souboji prince zabít, rozběhne se Odetta ke břehu a skáče do rozbouřené vody. Rudovous s princem přestanou bojovat a princ zoufale skače do vody aby Odettu zachránil. Oba však ve vodě utonou, Rudovous klesne k zemi a zemře žalem. Vychází slunce a labutě se poklidně pomalu vracejí na jezero.
Alternativní konce: Princ nepozná Rudovousovu léčku s Odélií a k Odettě se nevratí, ta potom umírá žalem.
Princ přemůže v souboji Rudovouse a tím zlomí prokletí nad Oddetou.
Rudovous přemůže prince a vrátí se k Odettě

http://www.youtube.com/watch?v=iPzgdmKUiI8&feature=related
Mluvící kůň (Princ Bajaja)
Měsíc vysvitl a od skály nesl koník naposled svého pána. Když ho donesl až k hradu, skočil Bajaja dolů, políbil mu krk a lysinu a koník mu zmizel z očí. Nerad ztratil náš rytíř věrného přítele, ale zato ho čekala sladší náhrada. (V některé variantě princ koně na jeho přání zabije, a tak ho vysvobodí.)
http://www.youtube.com/watch?v=Ol4ZJzBdyI0&feature=related
Jestřábí žena (1985)
Malý zlodějíček Filip Gaston se na svém útěku z vězení krutého biskupa z Aquily setká se záhadným rytířem Etiennem de Navarrem a stane se jeho sluhou. Rytíř putuje krajem se svým jestřábem a Filip brzy zjistí, že jsou spojeni strašlivou kletbou. Navarre se zamiloval do krásné Isabeau d'Anjou a ta jeho city opětovala, což rozlítilo biskupa z Aquily, který chtěl dívku pro sebe natolik, že je oba proklel. Dívka se s východem slunce mění v jestřába a Navarre se s jeho západem mění ve velkého černého vlka. Milenci se tak již nikdy nemají setkat ve své lidské podobě. Gaston se rozhodne s pomocí starého mnicha Imperiuse Navarrovi pomoci a zlomit prokletí.
http://www.youtube.com/watch?v=SLcZkXCV1e8&NR=1&feature=fvwp

Finist, jasný sokol
Slavná ruská pohádka, ve které se chrabrý bohatýr s dobrým srdcem postaví krutém vládci, který napadl ruskou zem. Kdysi žil v ruské zemi nejsilnější ze všech bohatýrů, Finist - jasný sokol. Když jeho rodnou zem ohrožoval mocný čaroděj Kardaus, vybral se Finist spolu s ostatními bohatýry bránit rodnou zemi. Svojí silou však vzbudil strach i u samotného Kardause a ten ho proto přeměnil na lesní strašidlo, kterého se lidé bojí a zdaleka se mu vyhýbají. Jen láska mladé děvy mu může vrátit podobu člověka. A jak to už v pohádkách bývá, Finista miluje krásná Aljonuška a svého milého pozná i v podobě lesního strašidla...
http://www.youtube.com/watch?v=y5fXtrtjBQA


Naposledy upravil Korrak dne 28.07.2011 05:10, celkově upraveno 3 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 26.07.2011 09:19    Předmět: Mýtičtí ptáci Citovat

Mýtičtí ptáci

Tyhlety fantastické ptáky opět najdeme v mýtech celého světa (podobně jako draky). Jako by se s nimi naši předkové kdysi dávno skutečně setkali, i když vzhled mnohých z nich se dá vysvětlit docela prozaicky.

Čína
Fenghuang - čínský fénix
Jian - bájný pták, údajně jen s jedním okem a jedním křídlem: pár těchto ptáků je závislý jeden na druhém, jsou nerozlučitelní, představují ženu a muže
Jiguang
Jingwei - bájný pták, který se snaží naplnit oceán větvičkami a kamínky
Jiufeng - devítihlavý pták užívaný pro strašení dětí
Peng - bájný pták ohromné velikosti s neskutečnou sílou létat
Qing Niao - bájný pták, posel Xi Wangmua
Sanzuniao - trojnohá vrána
Shang-Yang (žluna zelená)
Su Shuang - bájný pták, také někdy popisován jako vodní pták, podobně jako jestřáb
Zhen - zhoubný pták
Zhu - špatné znamení

Indie
garuda (žrout) - všepohlcující oheň slunečních paprsků; líhne se dospělý (probuzený stav mysli)

Severní Amerika
Hromoptáci
V pověstech severoamerických indiánů můžeme najít zmínky o tzv. hromoptácích.
25. července 1977 byl prý takový pták spatřen, jak unáší desetiletého chlapce. Pak jej ale kvůli vřískotu po deseti až dvanácti metrech pustil. Ornitologové však trvají na tom, že žádný dnes žijící pták neunese dítě vážící 27 kilogramů.
Asi před 8000 tisíci lety v Severní Americe obrovští draví ptáci skutečně existovali. Tito prehistoričtí tvorové - teratorni - vypadali jako supové, ale byli aktivnější než jejich dnešní malí příbuzní, kteří se živí mršinami. Archeologické nálezy, které se vyskytují po celém kontinentu, ukazují, že neuvěřitelný teratorn měl neuvěřitelné rozpětí křídel - celých pět metrů.


Střední Amerika
Legendy amerických indiánů obsahují mnoho zajímavých příběhů o obrovských dravých ptácích schopných lovit jeleny a jiná větší zvířata. Totemy kmenů často zdobí krásně umělecky ztvárněné hlavy orlů. Z tvora, ze kterého měli a dodnes mají indiáni strach, se postupem času stal tvor, jehož bylo nutno uctívat jako boha. Též archeologické památky Aztéků, Mayů a starověkého Egypta zobrazují obrovské ptáky, již zcela zřetelně obsahují stejného tvora - teratornida - vládce nebes všech dob naší planety Země. Je velice pravděpodobné, že tento kult má reálný základ a zobrazení vznikla setkáním možná i pouze první generace uctívačů s tímto ptačím dravým obrem.
Teratornis (Amorphis)
http://www.youtube.com/watch?v=HmSJ2kY6ocE&feature=fvsr
Kondor: Když přijde smrt, musí se uklidit.
http://www.youtube.com/watch?v=aeoIg0rvXPg&feature=related

Nejslavnější mýtičtí ptáci
Fénix
Fénix je bájný dlouhověký pták, který má neobyčejnou schopnost: poté co hyne v plamenech, sám sebe přinášeje v oběť, znovu se rodí ze svého popela. Mýtus o Fénixovi vznikl ve starověkém Egyptě a od té doby je známý po celém světě.
Lidé si pro nesmrtelnost vymýšleli různé symboly, tím nejznámějším však nepochybně je Fénix. V dějinách kultury se s ním poprvé setkáváme ve starověkém Egyptě, kde byl uctíván v posvátném městě Héliopoli. Poté mýtus o ohnivém ptáku přejali antičtí Řekové i Římané a nakonec se rozšířil v celé západní části světa.
Fénix (Stratovarius)
http://www.youtube.com/watch?v=3uZLgTx_Sqk

Gryf
Gryf (anglicky Griffin nebo Gryphon) je bájný tvor, jehož mytologický původ sahá přinejmenším do 7. století př. n. l. Často je zobrazován se lvím trupem, zadníma nohama a ocasem, a s orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty. Gryf byl ochráncem zlatých pokladů a dolů v oblasti Střední Asie. Původně starověké skythské božstvo bylo pak přejato středověkou mytologií. Je možné, že na vzniku pověsti o tomto legendárním tvorovi mají podíl fosílie rohatých dinosaurů
Triceratops proti ceratosaurovi
http://www.youtube.com/watch?v=CYHuJayozus

Slovanští mýtičtí ptáci
Alkonost
Alkonost (nebo Alkonst, Alkonos) je kouzelná bytost ve slovanské mytologii. Alkonost byl v ruském středověku legendárním rajským ptákem radosti. Má tělo ptáka a hlavu ženy. Alkonost snáší na břehu moře vejce, které potom hodí do vody. Moře je potom klidné šest až sedm dní. Poté, co se z vejce vylíhne mládě, rozpoutá se bouře. Žije v ráji, ale do našeho světa přilétá sdělit nám zprávu. Jeho zpěv je tak libozvučný a sladký, že ten, kdo jej poslouchá, na vše zapomene.
Pták štěstí (Sadko)
http://www.youtube.com/watch?v=bz7BQ0segJ4

Sirin
Sirin je tvor z ruské mytologie s hlavou a hrudí ženy a tělem ptáka (obvykle sovy). Podle legend žil Sirin poblíž Edenu nebo v okolí řeky Eufrat.
Tato stvoření vznikla na základě řeckých bájí o sirénách. Sirin zpíval překrásné písně svatým a dokázal předpovídat budoucnost. Pro smrtelníky však byl nebezpečný - mnoho mužů, kteří slyšeli jeho zpěv se je vydalo následovat a nakonec zemřelo. Před zpěvem Sirin se lidé pokoušeli chránit zvoněním na zvonce a jiným hlukem, jenž měl ptáky vyplašit. V polské mytologii se podobá víle.
Zpěv sirén (Odysseus)
http://www.youtube.com/watch?v=kkMCjNRMToA
Sindibád a sirény
http://www.youtube.com/watch?v=NSvm-YAulAk&NR=1
Rich Douglas, Tanec sirén
http://www.youtube.com/watch?v=hZOqSoxpLaM&feature=related
Jenže původně to nebyl pták, ale mořské víly... Poseidonovy dcery...
Démonické víly
http://www.youtube.com/watch?v=ZPqFMYUZ8VU&feature=related

Gamajun
Gamajun je kouzelný věštecký pták ve slovanské mytologii, obzvláště se vyskytující v ruské kultuře. Je symbolem zdravé moudrosti a znalosti, žije na ostrově daleko na východě blízko ráje. Gamajun je zobrazován jako velký pták s ženskou hlavou, podobně jako Sirin a Alkonost.
Pták Gamajun (Svetlojar)
http://www.youtube.com/watch?v=XFdSXS9fQws

Pták Ohnivák
Pták Ohnivák je kouzelná bytost ve slovanské mytologii (rusky: жар-птица, žar-ptica), je to zářící pták z daleké země, který svému majiteli může přinést jak požehnání, tak i zkázu. Pták Ohnivák je popisován jako velký pták s majestátním peřím, které je rozpálené do zářivých a jasných červených, oranžových a žlutých barev a podobá se nezkrotné hořící plamenné vatře. Peří nepřestává žhnout ani po vytrhnutí; jedno pírko je schopno rozzářit tmavou místnost. V pozdější ikonografii je Ohnivák zobrazován jako páv s ohnivými barvami, hřebínkem na hlavě, jehož ocasní pírka mají žhnoucí očka.
Myšlenka o Ohnivákovi má paralelu v íránské legendě o magickém ptákovi, v pohádce Zlatý pták bratří Grimů, a také v ruském mytologickém zvířeti Sirinovi. Příběh o nepolapitelném ptáku najdeme i v arménském Hazaran Blbulovi. V této pohádce pták nežne, ale když zpívá, tak rozkvétá zem.
Zpěv ptáka ohniváka (Pták ohnivák)
http://www.youtube.com/watch?v=AAplf8_Q-bU
Pero ptáka ohniváka (O ptáku ohniváku 1980)
http://www.youtube.com/watch?v=4tbMnJRXQjg&feature=related
Pták ohnivák (L.Vondráčková + obrázky)
http://www.youtube.com/watch?v=Cr60GbG0-Ns
Bažant zlatý
http://www.youtube.com/watch?v=aorP012MBTs&NR=1
Bažant diamantový
http://www.youtube.com/watch?v=D0h2IMjli7g&NR=1

Pták Noh
Pták Noh je bájná bytost, vyskytuje se například v pověsti o Bruncvíkovi nebo i v několika slovenských pohádkách. Jednalo se o obrovského ptáka, jenž měl takovou sílu, že unesl dospělého člověka. Někdy je ztotožňován s gryfem.
Diatryma
http://www.youtube.com/watch?v=KrKoHGMoXrE
Phorusracos - jenže ani jeden nelítal, jenom závodně běhali Sad
http://www.youtube.com/watch?v=agAxqc7hNRM
Diatryma-gastornis, Phorusracos, Titanis
http://www.youtube.com/watch?v=4ndwWI86BTE&NR=1
...a tihle žili tak dávno, že si je lidi nemůžou pamatovat
http://www.youtube.com/watch?v=F2xVCPmVI84&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=V9qBw6OLLCA&feature=related
Karel Kryl, Pták Noh
http://www.youtube.com/watch?v=ABeqE3afAn8

Paví král (1978)
Princezna Růžička si natolik zamiluje páva, až se rodiče obávají o její zdraví a ptáka z královské zahrady vyženou....
http://www.youtube.com/watch?v=RHvqHR4Uqe8&feature=related
Jak se dvoří páv
http://www.youtube.com/watch?v=JnvVNw-jXok
Páv a jeho zpěv
http://www.youtube.com/watch?v=QaH0Q42lbGw&playnext=1&list=PL13BB2C9132B5D907
Lov páva Smile
http://www.youtube.com/watch?v=n373gU5ZAeo
http://www.youtube.com/watch?v=NPxFp_0QePA&feature=related


Naposledy upravil Korrak dne 07.08.2011 10:40, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 29.07.2011 14:15    Předmět: Evropské pohádky Citovat

Evropské pohádky

Možná že bychom se mohli pokusit nějak roztřídit nejznámější pohádkové postavy podle původu.

Arabský svět, Persie, Indie - Pohádky tisíce a jedné noci
Aladin a kouzelná lampa
Džinové (duchové) v láhvi, v lampě, v prstenu
Ali Baba
Abduláh zemský a Abduláh mořský
Sindibád
kouzelné předměty: létající koberce, sedmimílové pantofle, hůlky hledající zlato

Románská Evropa (Ch.Perrault):
Kocour v botách
Šípková Růženka
Popelka
Sněhurka
Červená karkulka
O perníkové chaloupce

Pinocchio (C.Collodi - Itálie)

Některé pohádky se vypravovaly i v germánských zemích (bratři Grimmové):
Jeníček a Mařenka
Šípková Růženka
Popelka
Sněhurka

některá lidová témata zpracovával i H.Ch.Andersen
Křesadlo (voják a čarodějnice, kouzelná lampa a tři psi)
Zimní královna

Slovanské pohádky (podle K.J.Erbena):
Zlatá rybka
Rozum a štěstí
Smrt kmotřička
Osud
Zlatovláska
Tři zlaté vlasy děda Vševěda
O Smolíčkovi
O Budulínkovi

Velmi populární jsou i magické prvky. Kouzelný okřídlený kůň, samo sebou draci, baba jaga, kouzelná kravička, rybička, štika, vrána a nebo liška. Vlastně zvířata jsou opravdu velmi populární. V příběhu o dceři krále vil se pak nachází scéna, kdy za sebe mladík na kouzelné kobyle hází kartáč, který se promění v les, hřeben, který se stane horami, a měch či lahev vytvářející jezero. Více známá je verze, v níž mladík zachraňuje dceru zlého obra.

Ruské pohádky:
Kostěj nesmrtelný
Baba Jaga kostlivá noha
Slavík loupežník
Jelena Přemoudrá – hrdinka ruských pohádek
(Helena Překrásná – postava starořecké mytologie)
Krásná Vasilisa
Některé staré pohádky jsou vlastně pokleslými mýty indoevropského (árjovského) lidu. V tomto duchu bývá občas interpretována například známá pohádka O Šípkové Růžence. Uvěznění a následné osvobození Růženky se srovnává s germánským příběhem o Siegfriedovi a osvobození uspané valkýry Brunhildy. Zde se v krátkém úvodu zaměřím na možné zachovalé souvislosti indoevropských mýtů v ruské pohádce.
Indoevropská symbolika v ruské pohádce
http://slavonie.org/2009/09/19/indoevropska-symbolika-v-ruske-pohadce/

Některé pohádky zpracovali ruští skladatelé:
N.Rimskij-Korsakov
Sněhurka (Jarní pohádka)
Sadko
Nesmrtelný Kaščej
Pohádka o caru Saltánovi
Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii
Zlatý kohoutek

P.I.Čajkovskij
Labutí jezero
Šípková Růženka
Louskáček (podle pohádky E.T.A.Hofmanna)

Ukrajinské mýty, pohádky a pověsti:
Pomsta Oleksy Dovbuše
Zbojník Mykola Lučynskyj
O lesním carovi

Rusko-ukrajinské pohádky:
O koblížkovi
O chudém chlapci a bohatém Markovi
Mořský car a jeho dcery
Žabka carevna
O Anně Překrásné

Polské pověsti a pohádky:
O strašném drakovi pod krakovským hradem
Květ kapradí (vypráví o tom, že člověk nemůže být šťastný, pokud vidí kolem sebe lidi, kteří jsou nešťastní. Nemůžeme hledat radost jen sami pro sebe.)
Jak krakówský Žid Jakubovič ke štěstí přišel
Sůl nad zlato (to by mohla být i pohádka slovenská, česká,...)

Lužickosrbské pohádky:
Smolný Petr
Zvonící lipka

Jihoslovanské pohádky (podle B.Němcové)
Královna hadů
O Palečkovi
O krásné pastorkyni
Nemušti jazyk
Děvojka, vdovice a puštěnice
Dnes mně, zítra tobě
Děvojka rychlejší koně
Poklad
Starobulharské prikazky o Dědo-gospodu
Jihoslovanské pohádky (klikni v odkazu na název, máš celou pohádku)
http://saisanky.misto.cz/_MAIL_/BN/pohadky/jihoslovan.htm

Do českých pohádek nám zbývá:
Kůzlátka a vlk
Hrnečku, vař
Otesánek


Slovanská slovesná folkloristika - seznam knih:
http://slavic-unity.com/viewtopic.php?f=4&t=1582
Louskáček (1973)
http://www.youtube.com/watch?v=LpdDDY2g3KA&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=wFkpBeOiyKg&feature=related
Kocour v botách (2010)
http://www.youtube.com/watch?v=8sKF-4AI9_E
Sůl nad zlato (1982)
http://www.youtube.com/watch?v=3Q53u029OwY
Otesánek 2, 5 (horor)
http://www.youtube.com/watch?v=qcEGiCes19E&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=Hj4TWrpMMVw&feature=related
Pohádka o caru Saltanovi (podle A.S.Puškina)
http://www.youtube.com/watch?v=IooBe97iATM
O Koblížkovi
http://www.youtube.com/watch?v=nxPxe08CphI&feature=related
O Budulínkovi
http://www.youtube.com/watch?v=f_Bw_5Y5ECQ
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 07.08.2011 10:23    Předmět: Další pohádky Citovat

Další pohádky
Jak které najdu.

Ježčí kůže
Předlohou byla slovenská lidová pohádka „Princezna v ježčí kůži", kterou zapsal slovenský jazykovědec a překladatel Samuel Czambel, nicméně tato její adaptace je velmi volná. Mohu-li podle výpravy a dialektu soudit, byla mj. přenesena na naší stranu hranice, do Beskyd. Charakteristická hudba inspirovaná původním historickým materiálem je dílem Jaroslava Krčka, zakladatele a uměleckého vedoucího českého komorního souboru Musica Bohemica, jehož členové nazpívali píseň loupežníků a závěrečnou svatební /v závěrečné svatební scéně je můžete vidět i hrát a tančit/.)
Princezna sní hrušku a změní se v ježka.
http://www.youtube.com/watch?v=AKDe5gI-OVQ&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=wOw_o7J9KA8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=w3RSLPM2ieI&feature=related
Pavouk se smaragdovýma očima
Vysvobození krále Jana z pavoučí podoby se pak „sfoukne" skutečně bleskově a je konec... Škoda té celkové nevyrovnanosti.
http://www.youtube.com/watch?v=ZzFoJepAxSI&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=WT0DP10IJu0&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=iHPSZWbibQA&feature=related
Divoké husy
Jedná se o ruskou lidovou pohádku, ovšem poněkud upravenou. V originále se jmenuje Гуси-лебеди /Gusi-lebedi, tj. Husy-labutě/
Mášence odnesly tentokrát zlé husy brášku Ivánka. Při hledání jí pomáhají různé předměty a zvířata...
http://www.youtube.com/watch?v=urSi8JQ2OM8
http://www.youtube.com/watch?v=C0sNRUhAbpU&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=_2YfSlftdYk&feature=related
Husy - labutě (ruský originál z r.1949 k porovnání)
http://www.youtube.com/watch?v=OZF5bFiEmN8&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=kvBeTSKkZ-U&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 14.08.2011 10:19    Předmět: Nejstrašidelnější místa Česka Citovat

Nejstrašidelnější místa Česka

Už jsme se o strašidelných místech na našem území zmiňovali, ale v tomto seznamu jsou vybrána ta najstrašidelnější. A údajně se v nich - i podle současných svědectví - strašidelné jevy objevují i v současnosti.

Lemberk (zámek v severních Čechách) - z prázdné kaple občas znějí varhany, po chodbách zní kroky a jiné zvuky
Křivoklát - na půdě někdo tahá řetězy a válí sudy
Houska ( rozhraní okresů Česká Lípa, Mělník a Mladá Boleslav. obec Blatce) - pravděpodobně uzavírá vchod do pekla
Jihlava - tajemné stíny v katakombách
Rožmberk (hrad v jižních Čechách) - přízrak bíle oděné ženy
Zvíkov (hrad nedaleko Tábora) - ve věži Markomanka selhávají elektronické přístroje - foťáky, kamery a další audiovizuální technika
Sovinec (Moravskoslezský kraj, Muzeum Bruntál) - tajemné zvuky a středověké postavy
Pohádka (polorozpadlá samota v šumavských lesích) - několik bývalých majitelů zde spáchalo sebevraždu, návštěvníka tam jímá nevysvětlitelný strach
Hradčany, Praha - u Lorety (je prý pod ní neznámá krypta) - děsivé pocity a strach
Prokletý les Bor u Českých Budějovic - přízraky temných postav a průhledných bytostí
Trosky - pod hradem je labyrint chodeb - možná se tam dá vstupovat do jiných dimenzí (připomínám seriál Pravěk útočí)
Březnice (zámek u Příbrami) - duch bývalého majitele Přibíka Jeníška
Starý Bernštejn (hrad nad vsí Vrchovany na Českolipsku, Liberecký kraj) - v okolí se divně chovají psi a jiná zvířata
Rabštejn - Jánská (nacistická podzemní továrna, Severní Čechy, okres Děčín) - duchové mrtvých vězňů
Brno - Špilberk - návštěvník má pocit, jako by ho někdo tajně sledoval
Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu - ozvěna dávných rituálů
Upíří hřbitov ve Žďáru nad Sázavou
Kašperk (hrad na Šumavě) - ztrácejí se tam lidi
Kost (hrad v Českém ráji) - o půlnoci odbíjejí věžní hodiny, které už tam dávno nejsou
Staronová synagoga - Praha - Golemovo tělo
Nouzov (hrad ve Středočeském kraji) - přízraky německých rytířů a dalších bytostí
Blaník - už od keltského osídlení považovaný za místo přechodu do jiných dob
Popravčí louka u Mariánských Lázní - pravděpodobně zde zůstaly zakonzervovány energie dávných zločinů

Lemberk
http://www.youtube.com/watch?v=RFLU6KDzIm4
Zvíkov
http://www.youtube.com/watch?v=v0prdElrC9c
Býčí skála
http://www.youtube.com/watch?v=E6J5et_pXgs
Kašperk
http://www.youtube.com/watch?v=008ev6AJhXE

Magickou krajinou: Zjevení a přízraky
http://www.youtube.com/watch?v=Jav-R4wg6_o
http://www.youtube.com/watch?v=lpRCpy-7xZw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=P6XggS5Lox0
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 20.08.2011 04:58    Předmět: Draci lítají přes hranice Citovat

Draci lítají přes hranice

Magickou krajinou: Draci v Čechách
http://www.youtube.com/watch?v=-oBoZbHoToE
http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=gILaRgvVd4U
http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=xk7dw7eUpfg
"Drak je ze všeho nejdřív v nás."
Mimochodem - nejstarší část našeho mozku, včetně paměti, která je tam uložena, máme společnou s plazy - a to i s těmi pravěkými.

Legenda o dracích
http://www.youtube.com/watch?v=kvaIm0ycJ38&feature=related
Dračí svět
http://www.youtube.com/watch?v=rNzBS4udUME&feature=related
Dračí kult
http://www.youtube.com/watch?v=Dbqcm7DV7HM&feature=related

Protože má drak křídla, neplatí pro něj hory, hranice, ani železná opona. Někteří draci přeletěli do Německa a od té doby se tam konají Dračí slavnosti a Dračí hry.
Hra o drakovi
http://www.youtube.com/watch?v=AgOwiuoGB_M&feature=related
Hry souvisejí se vpádem husitů r.1431 do Německa
http://www.youtube.com/watch?v=uvtWHHwjXR8&feature=related
Drak z r.2008
http://www.youtube.com/watch?v=EcQcbJT7aKc&feature=related
Nový drak ve Furth im Wald
http://www.youtube.com/watch?v=uxD09x09m-0&feature=related
Letos mají připraveného nového. Stál dva miliöny, sám se hýbe a plivá oheň. Ve Furth im Waldu se dračí hry slaví už pět set let.
http://www.husitskamesta.net/www/clenska-mesta/furth-im-wald/slavnosti-a-akce/2009-08-07-probodeni-draka.html

Stavba nové přehrady "Dračí jezero"
http://www.markt-eschlkam.de/281.html
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 27.08.2011 04:02    Předmět: Vládcové krajiny Citovat

Vládcové krajiny

Magickou krajinou: Vládcové krajiny
http://www.youtube.com/watch?v=sJ798xxouCQ
http://www.youtube.com/watch?v=RV48BpOuF8I&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=KKgxkoYPrsM&feature=related

Duchové krajiny byli tak mocní, tak pevně zakotvení v krajině a jejich tradice byla tak nezničitelná, že se je nepodařilo vyhnat ani kříži a křesťanskými praktikami.
A protože "genius loci" působí na mnoha dalších místech Čech a Moravy, byli postupně doplňováni dalšími pověrečnými bytostmi nadanými magickými silami - vlivem křesťanství méně mocnými - čerty. Místa jejich výskytu jsou často spojena s pravěkým osídlením.
Sjezd z Čertovy hory (Harrachov)
http://www.youtube.com/watch?v=t7mu3_KhK-I
Čertův kámen u Provodova (Zlínský kraj)
http://www.youtube.com/watch?v=X96Bq3nTY2A
Čertovy skály u Lidečka (obec v okrese Vsetín ve Zlínském kraji)
Patří k nejnavštěvovanější skalním útvarům na Valašsku. Co sem lidi přitahuje?
http://www.youtube.com/watch?v=mC4Ss6rRIvQ&feature=fvst
Čertovy skály u Černolic (okres Praha západ)
http://www.youtube.com/watch?v=XDADgGaglzw
Čertovy skály - černolická pověst
http://www.youtube.com/watch?v=bxyG4ETC88w
Čertovy skály - Pulčín (15 km od Vsetína)
http://www.youtube.com/watch?v=bg7q7FLWbV0
Čertova stěna (jižní Čechy)
http://www.youtube.com/watch?v=YKWz3GD1ejs
Čertovo jezero (Šumava)
http://www.youtube.com/watch?v=sRK5mCBIqmo&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 01.09.2011 13:29    Předmět: Strašidla na trenčínském hradě Citovat

Strašidla na trenčínském hradě

S hradem jsou spojené různé pověsti a strašidelné jevy. Jedna skupina souvisí s Alžbětou Báthoryovou - Čachtickou paní.
Hraběnka Alžběta Báthoryová se narodila v roce 1560 v Nyírbátoru jako dcera župana hraběte Jiřího Báthoryho z ecsedské větve rodu a Anny, dcery sedmihradského vévody Štěpána Báthoryho (1477–1534) ze somlyóovské větve rodu – Čachtická paní je považována za nejhrůznější vražedkyni v dějinách Uher…
Když už došlo k procesu, jednání se protahovalo, protože se do něho pletli mocní páni Uher.
Bylo s ní souzeno i několik pomocnic a podomek. Údajně se našel seznam se 650 umučenými dívkami.
Král pravděpodobně ztratil o tento případ zájem, a tak se veřejný soud s „krvavou grófkou“ nikdy nekonal a uvězněná Alžběta zemřela 21. srpna 1614 v Čachtickém hradu. V listopadu téhož roku jí pochovali pravděpodobně v kryptě čachtického kostela, i když podle jiných zdrojů je Alžběta pochována v rodinné hrobce v Sárvári.
Ani krvavé koupele ani železná pana se však nikdy neprokázaly. Z lékařského hlediska bylo koupání v krvi kvůli zkrášlení nesmyslné, protože krev se rychle sráží, stydne a zapáchá. Taktéž použití železné pany se v době Báthory (přelom 16. a 17. stol.) zdá být velmi nepravděpodobné. Podobná panna se údajně vyskytuje v inventáři hradu Trenčína, ta je však až z roku 1678.

Je možné, že šlo spíš o nějaké majetkové nebo dědické intriky.

Na trenčínském hradě se duch sadistické vražedkyně objevuje vždy v době jejího úmrtí - 21.srpna (od r.1614) a několik dní potom.
V nedávné minulosti docházelo v době toho data v okolí hradu k záhadným úmrtím mladých dívek.
V onen čas se také zjevoval ten hrůzný přízrak.
V r.1982 vyšetřovala ten případ StB. Jeden z nich se psychicky zhroutil a druhý se poranil pádem z hradeb (prý ho někdo škrtil).

Město Trenčín bylo už v minulosti známo vyvoláváním duchů. V dnešní Palackého ulici bydlel Ján Vég - věnoval se magii a vyvolávání duchů. Chtěl vyvolat i ducha Čachtické paní. Jednou v noci se z domu ozval strašlivý křik a nelidský jekot.
Ján Vég byl ráno nalezen uškrcený a obě ruce měl vykloubené. Stěny pokoje byly poškrábané.

Jakási Jana Kováčiková nechtěně otěhotněla, tajně porodila a dítě v noci hodila do řeky.
Jenže to dítě jí chodilo v noci klepat na okno. Říkalo jí "matičko" a volalo ji k sobě.
Sousedka jí poradila, aby utopenému dítěti nikdy neodpovídala.
Přesto Annu našli jednou utopenou v potoce. V rukách držela dětskou košilku.

Nedaleko hradu je prý zakopán bájný meč knížete Rákocziho. Snad by se měl nacházet pod klášterem na druhé straně řeky. Místo by měl označovat kříž. Prý ho střeží duch sedící na ohnivém koni.

Ve farním chrámu Panny Marie (14.století) je starobylá křtitelnice s českým lvem a vzácná gotická monstrance z r.1362, dar Karla IV. V kostele je prý silný zdroj pozitivní energie, který má uzdravující moc.

Trenčiansky hrad
http://www.youtube.com/watch?v=g7Lx53z6JXI&feature=fvst
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 06.09.2011 13:04    Předmět: O Křesomyslu a Horymírovi Citovat

O Horymírovi (Den divadla 2011)
http://www.youtube.com/watch?v=u4oHp9TPJAc

O Křesomyslu a Horymírovi

Kdo by neznal starou českou pověst, jak se rolníci vzbouřili proti horníkům (rozpor mezi zemědělstvím a hornictvím - průmyslem). Pověst navíc potvrzuje existenci mýtických Přemyslovců, který známe jen z mýtů, případně v seznamu kronik, a je doložena místními názvy.

Původ:
Pověst nenajdeme ani u Kosmase v České kronice (sepsal asi 1119 - 1125), ani u Dalimila (poč.14.stol.), ani v Kronice u Přibíka Pulkavy z Radenína (končí 1330).
Poprvé ji uvádí ve své Kronice Václav Hájek z Libočan !1543).

Kde se vzaly místopisné údaje v pověsti:
Hájek byl farářem v Rožmitále a později děkanem na Karlštejně.
Musel tedy znát Příbram i Neumětely, tedy místa, která se objevují v pověsti.
prof.Zdeněk Nejedlý (komunistický historik): "pověst... se věcně historicky dobře hodí do doby, do níž je kladena".

Faktické údaje:
O údajném zahraničním původu kovkopů není v pověsti ani zmínka.
Při zavalování dolů a vypalování havířské vsi nepomáhá Křesomyslovi vzbouřený venkovský lid, ani jeho vlastní čeleď (Jirásek).
Naopak, pomáhají mu nadpřirozené bytosti.
"doly jich s svými pomocníky, duchy nočními, zaválel".

Kouzelný kůň:
-nevídané skoky
-umí mluvit

-kouzelné motivy nebyly v Hájkově době neobvyklé ani v jiné literatuře (opisy českého překladu původně keltské legendy o Tristanovi a Isoldě: Tristan odsouzen k smrti upálením, zachrání ho kůň při skoku přes řeku - Tristan skáče sám, na břehu čeká kůň a jeho zbrojnoši).

Místa z pověsti:
V době údajného Křesomysla žádný Vyšehrad ještě nestál. Archeologický průzkum prokázal, že byl zřejmě zbudován až za panování Boleslava II., tedy někdy v letech 972 -999.

Hájek: "(Horymír) měl své sedění mezi městem Berounem a Příbramí pod horami, jž slovou Ousiný na hradě řečeném Neumětel".

Neumětely existují dodnes, dokonce tam opatrují Šemíkův hrob.
Archeologové původně hledali Horymírovo sídlo v místě zvaném Starý zámek, výběžku zalesněného hřebene Housiny, jenž Hájek nazývá Ousiný, původně Ausiný.
Ale tato úvaha, stejně jako tvrzení, že na jiném výběžku zvaném Neumětelec stávala původní vesnice, se bohužel nemůže opřít o žádný archeologický nález.

Šemíkův hrob:
Václav Krolmus (pol.19.stol.):
V Neumětelích na návsi jest velikánský kámen hrobový neb obětní prastarý. Lid zdejší velikou důvěru k němu ukazuje a u veliké úctě jej má. Buď leží kobyla Horymírova s Horymírem pod ním, neb předkové jejich na něm obětovali."

V r.1813 za napolenských válek hledali pod kamenem ruští vojáci poklad. Místní obyvatelé jim v tom zabránili.
Později nechal kámen odvalit ředitel hořovického panství Gassauer. Námaha dělníků však byla marná. Pod kamenem neležela ani koňská kostra, ani poklad. Prostě nenašli zhola nic.

Přesto nechal kníže Schwarzenberg, jako ctitel starých pověstí, v r.1887 zbudovat nad kamenem pseudoantický chrámek s tímto nápisem: "V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží."

Šemík:
Ve 14.stol.se do Čech dostal epos zvaný Rosengarten (Růžová zahrada). Jeho rytířský hrdina Wittich má věrného zázračného koně, zvaného Chemig (v českém přepisu Šemik.)

Takže z historické pověsti nám po rozboru zbyla, jinak krásná, ale od stolu vymyšlená pohádka.

Podle:
Jan Bauer, 11.4.1945 v Jihlavě, nyní žije ve Vodňanech, píše pod pseudonymy, v r.2009 mu vyšla stá kniha (detektivky, literatura faktu); Záhady českých dějin II.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB