Slovanská beseda
české a slovenské fórum slovanských rodnověrců
FAQFAQ | HledatHledat | Seznam uživatelůSeznam uživatelů | Uživatelské skupinyUživatelské skupiny | RegistraceRegistrace | ProfilProfil | Soukromé zprávySoukromé zprávy | PřihlášeníPřihlášení

Letní slunovrat a svatojánská noc

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 21.06.2011 12:46    Předmět: Letní slunovrat a svatojánská noc Citovat

Letní slunovrat a svatojánská noc

Letní slunovrat slavili Evropané nejspíš už v době kamenné. Když se postavíte ve Stonehenge doprostřed kamenného kruhu, tak uvidíte o letním slunovratu vycházet Slunce přesně v nejsevernějím vizíru. A Stonehenge už stálo dávno před Kelty. Podobně to funguje v "kamenném chrámu" u Callanish na ostrově Lewis ve Vnějších Hebridách (skotské ostrovy). Tam mají řady tvar keltského kříže orientovaného do slunovratových východů a západů Slunce. Podobně ukazuje slunovraty kruh Brodgar na Orknejích (skotské ostrovy), který byl znám po staletí u místních lidí jako chrám Slunce.
Den slunovratu je středem léta (počítáme-li s půlrokem světla a půlrokem zimy), kdy je Slunce nad obzorem nejdelší dobu - den je nejdelší a noc nejkratší; Slunce vychází nejseverněji na východě a zapadá nejseverněji na západě a v poledne stojí nejvýše, a proto je jeho zdánlivá cesta po obloze nejdelší, sluneční svit dopadá na severní polokouli nejdéle a má největší sílu. Od toho dne Slunce opět klesá a svitu ubývá (Slunce odchází, vzdaluje se.)
Naši předkové měli tento jev dobře odpozorovaný: Od svatého Jana otvírá se létu brána. (Letním slunovratem začíná astronomické léto.)
Byli si ale také vědomi toho, že Slunce začne klesat: Od svatého Jana běží Slunce již k zimě a léto k horku. (Tu druhou část pranostiky vysvětlují meteorologové teplotní setrvačností - nějakou dobu trvá, než se ohřeje zem, ale pak to teplo zase delší dobu vydává. Podobné je to s ohříváním oceánu, ten ohřívá pevninu ještě v zimě.)
Podobně jako Stonehenge zachycovala letní a zimní slunovrat i Sluneční pyramida ve středisku středoamerických indiánů v Teotihuacánu (Mexiko). Pomocí výstupků na reliéfu Opeřeného hada sestupuje stín tohoto boha při východu Slunce za zimního slunovratu z vrcholu na zem a o letním slunovratu při západu vystupuje zpátky na vrchol pyramidy - bůh přichází a odchází.

Protože po letním slunovratu Slunce "odcházelo", sláblo, snažili se ho naši předkové posilnit, dodat mu energii. To prováděli zapalováním ohňů.
Na slavnost Lithy je zvykem pálit hořící kotouče, symbolizující Slunce, otáčet hořícími pochodněmi na konci řetězů nebo koulet hořící sudy od asfaltu ze svahu nebo po ulicích. V době nové se často používají zapálené pneumatiky.
Hořící pochodně se nosí kolem stavení, zahrad a kolem polí, aby se zajistila úroda, štěstí a blahobyt.
Keltové zažehovali ohně na návětrné straně domů, sadů a polí, aby byly ováty očistným kouřem, a tak požehnány.
Při svátku Alban hefin byla oslavována zároveň Velká matka - bohyně plodnosti. Lidé tančili kolem ohňů a bylinami zapálenými z ohně žehnali dobytku. Uhlíky ze slunovratových ohňů byly poté rozhazovány po polích, aby tak byla zajištěna dobrá úroda.

Léčivé byliny sbírané v den slunovratu mají nejvyšší účinnost, protože léčivá síla slunce vrcholí. Keltské oltáře zasvěcené slunci často stávaly u léčivých pramenů nebo studní, protože léčivou sílu slunce Keltové celkem přirozeně spojovali s uzdravující mocí vody. Vodním zdrojům byla vzdána čest tzv. "odíváním studny (pramene)" - pokrytím květinami a větvemi. Součástí odívání studní bývalo též přivolávání deště - lidé nabírali vodu do nádob a obřadně ji rozlévali po polích a zahradách. U pramenů se zpívaly písně, lidé hráli na hudební nástroje a tančili.

Pokračováním pohanské tradice je pálení ohňů na nejvyšším kopci na počest Slunce v nejvyšším bodu jeho dráhy.

Litha je keltský svátek, který se slavil 21. června, tedy letní slunovrat. Taky se mu říká Alban hefin (zimní slunovrat je Alban arthuan). Obdobně tento svátek slavili taktéž Germáni i Slované.

21. června 2011, 17:16
20. června 2012, 23:09
21. června 2013, 05:04
21. června 2014, 10:51

Svatojánská noc
Taky se jí říká oficiální letní slunovrat. Je to noc z 23. na 24. června. Na kopcích (často z míst, odkud se kdysi pozorovalo Slunce) se zapalují svatojánské ohně.
Říkává se také, že letní slunovrat je svátkem víl a jiných lesních bytostí. Předvečer tohoto svátku dostal název Svatojánská noc a podle různých místních pověstí lidé v tuto dobu potkávali v lese různá světla, přírodní duchy, případně hejkaly a bludičky.
Skutečností je, že za této teplé noci můžete určitá světélka potkat a uvidět, jak letí - jsou to světlušky, lidově zvané svatojánští broučci. Téměř dokonalé studené světlo, které tělo tohoto brouka vyzařuje, způsobuje látka zvaná luciferin. Jméno Lucifer v překladu znamená "Světlonoš" - ten, který přináší světlo, nositel světla. (... i když jsem je v červnu v jižních Čechách po několik předchozích let neviděl; objevily se až v červenci nebo dokonce v srpnu.)
Byliny mají největší léčivou sílu a taky se hledalo zlaté kapradí.

sv.Jan - Jan Křtitel byl předchůdcem Ježíše. Křtil lidi vodou (pokřtil i Ježíše v Jordánu) a kritizoval rozmařilý a nemravný život. Proto ho nechal král Herodes popravit. Protože Nový zákon neříká, kdy se narodil, byl jeho svátek umístěn 6 měsíců před podobně určený svátek narození Ježíše. Pravděpodobně to mělo nahradit oslavu největších pohanských svátků. Ale protože tradičně se narození bohů světla (např.Osiris, Baal, Attis, Adonis, Helios, Apolón, Dionýsos, Mitras, Balder, Frey,...) slavilo z 24. na 25. prosince, bylo toto datum určeno i pro Ježíše a nejspíš analogicky posunuto i pro Jana Křtitele.

Pokračování v dalším příspěvku.


Naposledy upravil Korrak dne 22.06.2011 08:36, celkově upraveno 2 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 21.06.2011 15:06    Předmět: Slavnosti a zvyky k letnímu slunovratu Citovat

Slavnosti a zvyky k letnímu slunovratu

Lotyšské slavnosti slunovratu
Snad nejbouřlivěji v Evropě oslavují letní slunovrat Lotyši (asi si Slunce nejvíc váží). Jejich oslavy trvají tři dny. Lotyši říkají svátkům jánské svátky nebo Lígo. Tuto noc v roce nechodí vůbec spát a stráví ji u planoucího táboráku. Děvčata uvijí věnečky z polního kvítí a každý hoch jménem Jánis dostane korunu z dubového listí. Venkovští lidé pravidelně připravují pro tuto slavnost speciální sýr a pivo, obcházejí od domu k domu a za zpěvu starodávných písní se vzájemně obdarovávají. U táboráku zpívají zvláštní písně, které se zpívají jen tuto noc. Slunce zapadá jen na krátkou chvíli. Opravdová tma nenastává (podobné je to i na těch Orknejích, Hebridách, ve Skandinávii, na severu Ruska,...) a nikdo nesmí spát, aby nezmeškal východ slunce. Ráno mají všichni muži za vydatného povzbuzování žen naskákat do nejbližšího jezera či řeky. Když všichni pozdraví východ slunce, skropí si tvář ranní rosou. Její účinky jsou vždy blahodárné, obzvláště za tohoto jitra.

Můžete slavit jako Keltové
Některé keltské tradice můžete dodržovat snadno i nyní - k zajištění štěstí a blahobytu dejte v noci do oken zapálené svíce. Dveře svého obydlí můžete ozdobit malým věncem s letními květy a magickým znakem, kterým je otevřená křivka znázorňující rozvinutý list. Kdo máte možnost strávit tuto tajuplnou noc venku v přírodě, když vlastně není zcela úplná tma, vyjděte zvečera ven. Možná tam potkáte i nějaké svoje světélko...

Slovanský slunovrat:
O tom, jak slavili slunovrat slovanští předkové, moc zpráv nemáme.
Nejstarší zpráva o slovanském letním slunovratu pochází z roku 1128 a zmiňuje velký svátek Pomořanů doprovázený zpěvem a veselím. (Narážkou na tyto slavnosti může být i Dívčí válka zmiňovaná Kosmou. I když jde možná o nějakou keltskou hru.)
O podobě těch obřadů se dozvídáme hlavně až z křesťanských spisů - a to je většinou kritika:
„Večer se shromáždí mládenci a panny a pletou věnce z různých květů, které kladou na hlavu a kolem pasu. Zapalují oheň, vezmou se za ruce, skáčí kolem ohně a zpívají písně v nichž často vzpomínají na Kupala. A potom ohně přeskakují, onomu běsu Kupalovi obětují sami sebe a mnoho jiných běsovských výmyslů činí při oněch schůzkách, takže není slušno líčit je písmem." Život sv.Vladimíra
scházejí se „...k běsovským písním, tancům, skákáním a jiným mrzkým věcem – a jak uplývá noc, běží s velkým křikem k řece jako zběsilí a umývají se vodou. Jakmile se vyzvání jitřní, vracejí se do svých domů a padají jako mrtví od velké klopoty.“ Stoglavy sobor, 16. stol.
„...tance noční provodí, pasy a věnci frejířskými a pověřečnými se šlechtí, žraní, kvasy a jiné mrzkosti plodí.“ Havel Žalanský, 17.stol.
(běs, běsovský=démon, ďábel, démonický)
Kupalo byl po nějakou dobu omylem považován za bytost - démona nebo boha.

Šlo o to zajistit úrodu, vláhu (přivolat ji koupelemi - i když se domnívám, že šlo spíš o očistu, a dešťovými obřady), teplo (přivolat ohni) a plodnost (sexuální nevázaností - sám jsem byl několikrát svědkem takových sexuálních hrátek při letním ohni, i když aktéři nejspíš neměli ponětí, že posilují plodnost přírody nebo Velké matky Embarassed )
Zpívaly se písně o sňatku sourozenců - vody a ohně (symbolem je modrožlutý květ černýše hajního).
Holky pletly věnce, jimiž se mládež zdobila, nebo je posílaly po vodě se svíčkou. Chlapci se je někdy snažili chytit, aby upoutali pozornost dívky. Taky se z nich věštilo (rozdávala je dívka se zavázanýma očima "Kupaljo" - kdo dostal čerstvý věnec, toho čekalo šťastné manželství, uvadlý věnec znamenal nešťastné; nebo se dívky rozběhly a kterou Kupaljo chytilo, ta se brzy měla vdát).
Přes oheň se skákalo bez oděvu - kluci i dívky, podobně se nazí i koupali - kvůli očistě a zdraví.
Některé ty obřady se konaly ještě v 19.století.
Běloruská dívka byla zdobena jen květy. Někde se zdobila májka - vrba, dívky kolem ní tancovaly a pak o ni bojovaly s chlapci. Na Ukrajině se dělaly figury ze slámy - Kupalo a Marena. Po tanci se o ně bojovalo, byly roztrhány a utopeny.
V Bulharsku a Srbsku vyráběli hliněné figury Germana, Kalojana nebo Perperuny a házeli je do vody, aby přivolali vláhu polím. Podobná byla Dodola, kterou představovala dívka ozdobená věnci (tu jenom doprovázející dívky vykoupaly).
V Rusku a na Ukrajině je nazýván tento svátek Ніч на Купала – Noc na Kupala nebo jednoduše Купало/Купайло – Kupalo/Kupajlo, v Bělorusku Купала – Kupala. V Polsku je svátek nazýván kupała či kupąła, ale také sobótka, tento název je snad odvozen od soboty, která byla v Polsku tradičním dnem nevázaného veselí a souvisí i s posvátnou slezskou horou Sobótka. Polský svátek wianki-věnečky také navazuje na pohanskou tradici oslav letního slunovratu. Svátek je znám i v Bulharsku jako Ivan-den, v Srbsku jako Ivan dan a Slovinsku jako kres.
Na Ukrajině mu říkají také Ivan Kupalo. V noci, která svátku předchází, se provádějí lumpárny - policajti kvůli tomu mají dokonce pohotovost. A jinak jím začíná koupací sezóna. Staré zvyky udržují už jen folklórní soubory a novopohanské skupiny.
Jako kupadla je také v české lidové kultuře označován dárek, kterým obdarovávali dívky chlapce v předvečer svátku Jana Křtitele. (Tohle nemůžu potvrdit, i když to nepopírám.)

Kupalo (Ivan Kupala, Kostroma - 372 kilometrů severovýchodně od Moskvy. Leží u soutoku řek Volha a Kostroma. )
http://www.youtube.com/watch?v=E_0j_38Tda0
Noc svatojánská: Do ohně vstoupila; Kuplanočka - ...přišla panna na břeh řeky...noc nastala... (Jar, Polsko)
http://www.youtube.com/watch?v=wyf6k4951s0&feature=related
Černýš hajní
http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=48
Kupalo v Kalužské oblasti - Když se voda setkává s ohněm (jazyčnici) - reportáž
http://www.youtube.com/watch?v=AtbA8r7SA-k&feature=related
Kupalo v Saratově "Když je noc krátká na kupalu...scházejí se lidi na kupalu..."(novopohanský spolek Koloslava)
http://www.youtube.com/watch?v=PfnqVwSiLXk&feature=related
Kupalo na Bílé Rusi 2010
http://www.youtube.com/watch?v=tF3ggeuZm_w
Lotyšský letní slunovrat - jani
http://www.youtube.com/watch?v=VXJpIBocNys
Kupala (Natural Spirit - ukrajinský folk metal band)
http://www.youtube.com/watch?v=lRgAXeJffUo&playnext=1&list=PLDF595470EFA6C66D
Ivan dan v Chorvatsku
http://www.youtube.com/watch?v=oDkd1L1nGmk
NOC KUPAŁY - pouštění věnečků
http://www.youtube.com/watch?v=sUM4tC_l1vY&feature=related
Noc Kupaly ve Štětíně
http://www.youtube.com/watch?v=CRla0doF7jw&feature=related
Slávnosť kupalo - letný slunovrat Červený Kameň 2010
http://www.youtube.com/watch?v=hKPUObpJ1rg&feature=related
Letní slunovrat-Všemina (kus od Trnavy) 21.6.2010 - Wicca
http://www.youtube.com/watch?v=Ub5dtn3iEr0&feature=fvsr
Keltský slunovrat v Kladrubech u Stříbra (Tachovsko) 2010
http://www.youtube.com/user/ajakad?blend=2&ob=5#p/u/0/Murn7SLCwQY
Za noci letního slunovratu Nivnice nad Nivnicí
http://www.youtube.com/watch?v=0uxHnuA1gec


Naposledy upravil Korrak dne 22.06.2011 09:51, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 22.06.2011 06:48    Předmět: Devatero kvítí Citovat

Devatero kvítí a jiné byliny

K noci svatojánské bezesporu patří sbírání bylin, protože prý mají největší sílu. (Je docela možné, že v té době obsahují nejvíc různých látek, protože je doba kvetení - lákání hmyzu. Pak už se rostlina vyčerpává tvorbou semen.) Takže nastala doba hodů pro bylinářky a léčitele.
Velice známý pojem je tzv. devatero kvítí (někdy jen sedmero kvítí), které takhle pohromadě mělo i kouzelnou moc - třeba ochranitelskou, a taky se z něho dalo věštit.
Soubory bylin se podle různých autorů liší, ale některé byliny jsou u nás běžně dostupné:
svatojánský květ (kopretina), růže (šípková nebo svraskalá), smolnička (obecná), chrpa, rozchodníček (rozchodník ostrý, ale i jné druhy), čičmudíček (tučný mužík, mužík, tučmužíček - netřesk; mimo jiné chránil prý střechy a zídky před úderem blesku),
mateřídouška (měla by být s květem), fialka (ta už nekvete, ale nahradí ji polní maceška - violka rolní) a zvonek.

A teď - co s tím plevelem?
"když ho jdou trhati, ať nemluví, se nesmějí a neohlížejí. Když si toto devatero kvítí byly natrhaly, ať jdou opět zticha, nemluvíce, nesmějíce a neohlížejíce se, domů a doma ať si vloží toto devatero kvítí do své postele pod podhlavničku. 0 půlnoci svatojanské zjeví se jim jistě a jistě jejich nastávající manžel, a dá-li Pánbůh, budou do roka svatby."
Dívky by měly býti zahaleny do bílého prostěradla nebo něčeho podobného a taky trhat by se to kvítí mělo do bílého plátna - napadá mě plína (ale asi nová).

A tenhle zvyk asi znáte, i když s jinou říkankou:
"V den svato-janský jde děvče před slunce východem na louku a utrhne si svato-janské kvítí (kopretinu, Chrysanthemum). Potom vytrhuje z korunky bílý lísteček květový za lístečkem, říkajíc stále: »Chalupa, zahrada, statek, mlýn.« Které slovo připadne pak na poslední vytržený lístek, majitele takové usedlosti dostane za muže. Na př. připadne-li na poslední lístek slovo: chalupa, dostane chalupníka, jestli mlýn, bude mlynářkou atd."

Sedmikvítek
Sedmikvítek - sedmikráska odemyká zemi. V místech, kde roste, je prý zakopán poklad. Zatím se to nikomu nepovedlo nějaký poklad objevit pod trsem sedmikrás, ale je fakt, že tam, kde se vyskytuje, se v zemi občas najdou kovy.

Zlaté kapradí
Další bylinou, která se sbírá o svatojánské noci, je zlaté kapradí. Pozná se podle toho, že ve tmě svítí. Používá se obvykle jeho semínko (možná i květ), které když ho zašijeme třeba do límce, nositele ochraňuje.
Jenže existují dva druhy zlatého kapradí, jedno se dá najít v horských smrkových lesích, to druhé jen obtížně - řekl bych - skoro vůbec. Sad

Věnečky pouštěné po vodě
Aby se z nich dalo věštit, musí být uvity z vybraného kvítí. Někde se rozlišovaly věnečky mužské, ženské i dětské.
Věnec s kvítky mužských ctností: devaterník, jarva (Cnidium), jahodník, žlutá fiala, prvosenka, protěž
Věnec s kvítky mužských nectností: vlčí mák, hledík zarděný, babí zub (podbílek nebo řeřicha cibulkatá), zlobice střílice (drnovec lékařský), koukol, hlaváček jarní (Botanik se samozřejmě diví, jak získat některé kvetoucí rostliny společně, třeba hlaváček a koukol. No, jsou to čáry.)
Bohyně velkomocná nadá tyto věnce podivnou tou mocí, že právě kteráž kvítka neboli všecka na obou věncích zvadnou do třetího dne, tytéž vašemu manželu vaditi budou; které ale napořád v první okrase a bujnosti pokvetou, buďtež juž zlo- nebo dobrověstné, tytéž vlastnosti jemu přináležeti budou. (Děvanina kněžka perfektně ovládá češtinu historických románů 19. století.)

Ctný věnec dětský: lilie, žlutá prvosenka, sněženka, mudřička vznešená, violka, svlačec, třezalka, chrpa, konvalinka, šafrán jarní, popenec, klokoč
Nectný věnec dětský: koukol, tulipán, pryskyřník, vlčí mák, babí zub, knotovka, hlaváček
Tyto věnce se neházely do vody, ale vkládaly do kolébek. Po kterém věnci dítě vztáhlo ruku nejdříve, takové vlastnosti zdědilo. (Podobně se vybírá dalajláma.)
Taky pozor, až budete prckovi dávat věnce do postýlky, aby se v nich neschovávalo klíště nebo včela - vosy v této době ještě moc nelítají, jen královny krmí svoje plůdky.

Z věnců se dala věštit i smrt. Musely se uchovat po celý rok a brzy z jara se jimi ohradil záhon, do kterého se vysela semena brčálu, růže, protěže, hrachu, rulíku. Pak se počkalo do května, co vzejde: brčál a růže - dlouhý a šťastný život, hrách a protěž - blažená smrt po několika letech, rulík - smrt žalostná.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 23.06.2011 06:23    Předmět: Příběhy svatojánské noci Citovat

Příběhy svatojánské noci

Ke svatojánské noci, která je považována za kouzelnou, magickou a tajuplnou, se v celé Evropě váže mnoho příběhů a pověstí. (Témata tohoto dne byla dokonce mnohokrát zpracována v literatuře, hudbě i výtvarném umění.)

Švédský kámen (Karlov, okres Olomouc)
Ke Švédskému kameni se váže několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že jedenkrát za deset let se o noci Sva­tojánské objevují u kamene modrá světýlka, která ma­lují roztodivné tvary po jeho povrchu. Tyto obrazce přinášejí jisté poselství tomu, kdo umí číst v symbo­lech a ví, že kříž přináší naději a víru, kruh tajemství nekonečna a věčnosti, trojúhelník magickou sílu a hvězda štěstí.Říká se, že po celých deset let jsou tato znamení čitel­ná pro toho, kdo dokáže v tichosti chvíli postát u vel­kého kamene a prohlédnout si jeho tvář. Určitě v ní objeví malovaný pozdrav od modrých světýlek urče­ný právě jemu. Kdoví, možná takto slouží lidem duch švédského generála, který podle jiné pověsti byl v těch­to místech pochován poté, kdy padl při obléhání ne­dalekého hradu Sovince.

Bludičky u Víchovského rybníka (Černošínsko, okr.Tachov)
Nějakej chlápek měl jednání ve Víchově, a když se vracel do Otročína, překvapila ho tma. Nenapadlo ho nic lepšího, než že si zkrátí cestu. Vydal se přes mokré louky k velkému Víchovskému rybníku.
Tam někde padl do osidel nebezpečných bludiček, které ho celou noc zde v mokřinách obcházely a nedovolily mu jít dál. Únava a strach ho naprosto zlomily a ráno ho lidi našli úplně vyčerpaného na samém okraji jedné bažiny těsně u rybníka.


Vildštejnské rusalky
Hrad Vildštejn ve Skalné najdete 6 km od Františkových Lázní (Chebsko). Někde severně od něj bublal pramen a v něm žily rusalky. Zachoval se i jejich popis: Byly jen o málo větší než vážky, jejich roucha měla barvy duhy a vlála při každém sebemenším pohybu, z rozpuštěných vlasů rusalek padal žlutý pel života, který trousily, kudy chodily; mnohé zrnko spadlo i do vody, která kolem každého prášku udělala ochranné pouzdro - vzduchovou kuličku; žínky sedávaly do mechu, skotačily a sály z květů vonný med.
U toho pramene se scházela Blanka - útlá dcera z nedalekého mlýna - s nějakým rytířem. Jednou ten rytíř nepřišel, onemocněl.
Jenomže ty rusalky Blance poradily, že si má nabrat vodu ze studánky, do které uložily život a Blanka svůj žal. No a ta voda rytíře uzdravila, takže to dobře dopadlo.


Svatojánská noc (vyprávění mé tety)
http://www.deniky.zeny.cz/vypravecka/vzpominky-a-vypravenky-me-tety/svatojanska-noc.html

W.Shakespeare, Sen noci svatojánské (na hradě Loket)
http://www.youtube.com/watch?v=eqlbSvgFCr0
Felix Mendelsohn-Bartholdy, Sen noci svatojánské (Státní opera Praha)
http://www.youtube.com/watch?v=RACInxTjQm0
Útěk (píseň z filmu Requiem pro panenku, hudba: Ondřej Soukup)
http://www.youtube.com/watch?v=whLQz_zdL_M
Sen noci svatojánské (Cerberus - heavy metal, melody metal, Blatnice pod sv.Antonínem)
http://www.youtube.com/watch?v=ZY215_PyAME


Naposledy upravil Korrak dne 23.06.2011 21:55, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 23.06.2011 20:45    Předmět: Koho můžete o svatojánské noci potkat Citovat

Koho můžete o svatojánské noci potkat

Už jsme mluvili o obřadech, bylinách, světýlkách... ale ještě jsme se nezabývali bytostmi, které se v době slunovratu - a o svatojánské noci zvlášť - stávají viditelnými, protože jim ta tajuplná noc dává sílu (když ji Slunce začíná pomalu ztrácet) a vnímavý člověk se s nimi může setkat. A nebudeme trvat na tom, že v témž lese potká Němec něco jiného než Čech. Přírodní duchové se politikou nezabývají a nacionalismus jim nic neříká.

Oberon - král elfů, král lesních duchů. Popisuje ho Goethe v básni Král duchů: vousy, ocas, dost chlupatej, na hlavě věnec z listí a kvítí, možná že se pod ním skrývají i růžky; asi se mu líbí i kluci, ale jinak má svou rodinu a několik dcer. Nejspíš by se dal ztotožnit s Panem - Faunem. (Zmiňují se o něm Artušovské legendy.)

Pan (řecky Πάν) je řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců, kteří ho uctívali. V římské mytologii byl později ztotožněn s Faunem. Měl polozvířecí podobu: porostlý srstí, měl rohy, kozí kopýtka, bradu a ocas. Byl klidný a veselý, hrál na píšťalu zvanou Panova flétna a žil ve společnosti horských nymf, Satyrů a boha vína Dionýsa.

Elfové - duchové žijící převážně v lesích, příbuzní skřítků a víl. Poznají se podle špičatých uší. (Pocházejí pravděpodobně ze severské mytologie.)
-světlí (sliční) elfové se podobají lidem, vysocí, štíhlí, dlouhé vlasy, jemné obličeje, špičaté uši, žijí v lesích a na travnatých pláních, pečují o růst bylin a stromů
-tmaví (černí) elfové (skřítci, permoníci, ale liší se od trpaslíků), malí, žijí pod zemí

Duchové stromů a lesa
Sjenovite drveta=stromy duchů (jihosl.) nesměly být káceny. Sjen=duch stromu.
Lešij-Lesovik (rus.) - škodolibý, srstí porostlý mužík se zelenými vlasy a vousy, na prstech měl drápy. Jeho přítomnost se pozná podle šumu stromů, ozvěny a vichřice. Když rachotí padající kmeny nebo se valí kameny, tak to bojuje se sousedními lesoviky nebo vodními duchy. Nemá rád hluk (hvízdání, rádio, zvonění mobilu, startování auta) a trestá ho. Chrání lesní zvěř, zvlášť medvěda. Zavádí z cesty, krade nebo vyměňuje děti.
Chrání před ním kus lipového dřeva bez kůry.
Nosí se mu oběti: chleba se solí, první ulovená zvěř, kráva.
Ještě v 19.století se mu posílaly zprávy napsané na březové kůře.
Div žije v korunách stromů, odkud se spouští na zem. Východní Slovani mu někdy říkají Nikola nebo Mikola.
Divý muž, divji mož, čatež (u západ.Slovanů) - porostlý mechem nebo zvířecí srstí, s kapradinami ve vlasech, podobný Faunovi. (Zmiňuje se o něm i J.A.Komenský). Vzpomeňte si na letnicové obřady na Šumavě a v Bavorsku

Titánie - královna víl, žena nadpřirozeně krásná, ale s přirozenými ženskými vlastnostmi (i těmi nepěknými). Cestuje na měsíčním paprsku. Říká se jí i Paní snů. Dá se ztotožnit s Královnou Mab.

Víly - slovanské víly (rusalky, divoženky), germánské nixy, keltské sidhe, řecké nymfy
Slovanský výraz víla (původně vila, na Balkáně samovila) pochází od slova viliti - být posedlý, bláznivý. Podobně divoženka je odvozeno od divá žena, kde divá může znamenat bláznivá, ale taky může odkazovat na slovo diva nebo samodiva, což má indoevropský kořen (srov. keltské dive, divone, latinské divus, sanskrtské déva - ve významu nadpřirozená, božská). Označení rusalka zřejmě vzniklo buď od slova rusá (rusovlasá) nebo od slova rusa ve významu „řeka“.
Na Malé Rusi se používalo slovo navky (navke=mrtvý) pro zvláštní druh víl. Vypadají jak krásné děti, chodí nahé. (Jsou to duše dětí, které byly utopeny vlastními matkami.) Ubližují lidem a pokud je někdo do sedmi let nevysvobodí, změní se v rusalky. (Bulharsko - navjak, Slovinsko - navje, Polsko - látawec).
V tradici po příchodu křesťanství se navíc po rusalkách nazývá sedmý týden po Velikonocích, „rusalný týden“ a slavnost „rusalje“, jež je obdobou Dušiček.
-víly horské žijí v jeskyních a umí se měnit v hady
-víly vzdušné umí lítat a ovlivňují počasí; Rusko: tři setry větru - Burja (bouře), Mjatel (metelice) a Vjuga (vánice), Čechy: Meluzína-Větrnice (naříká v komínech a na hrobech, sype se jí ven mouka, aby nakrmila svoje děti a dala pokoj)
-víly lesní (žínky) žijí ve stromech, průsvitné tělo, lehké šaty, zlaté nebo rusé vlasy, ve kterých mají svoji sílu; umí se měnit ve zvířata (kůň, vlk, sokol, labuť); jezdí na lov na koni či jelenu, tančí, zpívají, mají rády rosu a duhu
-víly vodní (rusalky) obývají prameny, řeky, jezera, jsou blízké vodníkům; jak jí uschnou vlasy, zemře; rozčesáváním vlasů může způsobit povodeň; někdy topí lidi, nebo je ulechtají, když neuhodnou hádanku (zvlášť o Letnicích)
-víly zlé (judy, jezinky, na Slovensku bosorky) jsou krásné, žijí v lesích i vodách, ale lidem škodily: topily je a sváděly z cest
-divé ženy (divoženky) - ošklivé a neupravené víly, které i kradly děti a vyměňovaly je za svoje, bydlely v lese nebo v jeskyních (jeskyňky); divou ženou se víla stala obvykle za trest

Podle Litevců víly nemohou mít děti, takže místo dítěte ukradeného položí do kolíbky umělý výtvor bez duše.
Víly si občas vyberou hezkého mladíka, donutí ho k tanci, on to fyzicky nevydrží a sesype se, nebo umře.
Často se mstí za rušení svého klidu, například kácení stromů či zabíjení zvířat.

Lidé dříve vílám přinášeli oběti, aby si je příznivě naklonili. Zejména u vodních pramenů jim nechávali koláče, polní plodiny a květy, a na stromy jim rozvěšovali pestré stužky.
Na Rusi se o letnicích slavila tzv. rusalija, rusalské svátky. Během nich se přinášely oběti rusalkám, které v té době byly velmi neklidné a nebezpečné - na březích vod jim býval obětován chléb, máslo a sýr, na stromy se věšely kusy látky a věnce, popřípadě se házely do vody. Před jejich mocí měly lidi ochránit některé byliny (máta, libeček, pelyněk). O těchto svátcích se také hrály rozpustilé rusalné hry, zpívaly se běsovské písně, hrálo se na housle, píšťaly a bubny a tančilo se. Tyto slavnosti jsou doloženy i na Balkáně v 11. století v tzv. Savině knize.

-pixie, fairy - menší než 30 cm, mají motýlí nebo netopýří křídla a létají, z lidí si dělají srandu a schovávají jim věci; chrání před nimi železo, třeba podkova přibitá nad dveřmi

Ohnivé bytosti
Mají podobu malých ohnivých dráčků nebo hádků (dracones, salamandři,...), v Čechách zmek-zmok(Štítný, Hus, Blahoslav - ztotožňovali je s ďábly), pols., bělorus. smok (i na Balkáně), lit. smákas (=had). Na Bílé Rusi to byl domovik - staral se o hospodářství, ale na Balkáně kradl kravám mléko a lidem děti.
Do domu lítal komínem jako ohnivé koště, nebo přicupital jako "zmoklé" kuře (to asi vzniklo špatným pochopením původního významu zmok).
Někdy nosil hospodáři peníze a obilí, které ale ukradl jinde.
Zbavit se ho dalo jedině darováním, třeba sousedovi.

Podobný je rarach-rarášek (rus.rarog, ukr.rarih) - zjevuje se v podobě raroha (sokolovitý pták) a dá se doma vysedět na peci z vejce (trvá to 9 dní a nocí).

Další je plivník-plevník (luž.plón) - chová se jako zmek, také tak vypadá, ale někdy se zjevuje jako (asi) kulový blesk a prší z něj dukáty. Domů se láká oslazeným mlékem nebo prosnou kaší. Dá se i vypěstovat z vejce od černého kohouta nebo slepice.
(skřet, skřítek, škrat, szkrat, fins.cratt, nord.skratti, starostředoněm.scrato,...) = ohnivý létající démon, který rozmnožuje bohatství majitele. (Krásná je Andersenova pohádka "Skřítek u hokynáře".)

Ohnivý (žhavý) muž (dýma, dýmač) - vypadá jako ohnivý sloup, sud, drak nebo plamínky v bažinách. Někdy škodí, jindy pomáhá. Patří mezi dušičky násilně zemřelých nebo nekřtěných - bludiček, bludných světel, světýlek, světlonošů.
Někteří se zjevují v podobě dětí nebo mužíčků s lucerničkami - zvlášť v temné polovině roku
(Rusko, Bělorusko: car Ogoň=Oheň, Ogněnnyj zmej=Ohnivý drak, Lužice: Pjenežny zmij. Když se spojí s lidskou ženou, narodí se Zmaj ogneni vuk=Dračí syn, srbs.)

Bohové noci
Vikingové věřili, že v lesích žijí malí tvorové, skřítkové - mladí kluci a holky, kteří v noci zpívají a tančí. Podobali se elfům, taky měli špičaté uši. Občas nalákali člověka, aby s nimi tančil.
"Kdo se dostane do kola skřítků, vystavuje se nebezpečí, že bude unesen na onen svět." Prostě se už nevrátí.
Když si to ale nějaký koumák vypočte, aby vydržel do kohoutího zakokrhání, skřítkové zmizí a člověk je zachráněn.

Přírodní duchové
http://www.youtube.com/watch?v=hRagyMPWvkM&feature=related
Elfové
http://www.youtube.com/watch?v=i-PYABEAJBY&NR=1
Nymfy-víly (muzikál Dracula)
http://www.youtube.com/watch?v=JkkU7lk1Nog
Víla horská
http://www.youtube.com/watch?v=wy9dggbroho
Ochočený rarach
http://www.youtube.com/watch?v=VQRIyMLDr8o&feature=related
Divá žena (Strakonický dudák)
http://www.youtube.com/watch?v=aENVBzPwmWw
Panova flétna
http://www.youtube.com/watch?v=yOaoUx0Mc0Q&feature=related
...a nastalo ráno
http://www.youtube.com/watch?v=fhqByQy4spg
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 24.06.2011 09:35    Předmět: Jan a Ivan Citovat

Jan a Ivan

V katolickém kalendáři je 24.6. Narození sv.Jana Křtitele a 25.6. ctihodného Ivana, v občanském kalendáři jdou v tyto dny po sobě Jan a Ivan, stejné je to i ve starších kalendářích (např. z r.1948). V pravoslavném kalendáři mají 24.6. Narození Jana Křtitele; Ivan Český, poustevník.
Určitě jste si všimli, že se ke dni 24.6. jaksi míchají jména Jan a Ivan - Svatojánská noc, Ivan Kupalo, Ivan dan, ...
Jana Křtitele jsem vám už představil, byl to Ježíšův předchůdce.
Svatý Ivan Český, poustevník pod skalou
Svatý Ivan (Jan) Český, poustevník, pocházející z kmene severních Charvátů, byl synem charvátského vladaře Gostomysla, jenž kolem roku 884 zahynul v boji za svobodu svého národa, který vedl po dlouhá léta s Ludvíkem Němcem.
(Profesor Josef Vašica došel k závěru, že sv. Ivan pocházel z kmene Obodritů mezi dolním tokem Labe a Lubeckou zátokou. Ivan byl jako zajatec poslán do korvejského kláštera v Sasku. Přízvisko „korvejský“ bylo podle této teorie zkomoleno na „korvatský“ a „charvátský“.)
Odmítl trůn po otci a rozhodl se pro samotu, pak žil 42 let v jeskyni. Několikrát ho tam pokoušel Ďábel.
Už, už se Ivan rozhodl opustit svou jeskyni a odejít ze své samoty, když se mu zjevil svatý Jan Křtitel a pro vítězství nad běsem mu daroval svatý kříž. Poučoval jej přitom, aby neodcházel z místa svých modliteb. Svatý Ivan vzal svatý kříž, a když jej opět zlý běs pokoušel, udeřil ho křížem tak, že běs, který nebyl s to snést na sobě svatý kříž, vyletěl z jeskyně, a ve stropě jeskyně po něm zůstala díra viditelná až dodnes.
Nedaleko - na Tetíně - zrovna pobýval kníže Bořivoj s Ludmilou. Při lovu zabil laň, která Ivana krmila mlíkem. Pak se s ním Ivan spřátelil a Bořivoj ho pozval na hrad.
Když opustil tento pozemský svět, byl Bořivojem se ctí pohřben. To se událo někdy v letech 882 – 893. Vše, co předpověděl svatému Ivanovi sv. Jan Křtitel, se nakonec beze zbytku naplnilo. Na místě jeho odpočinku pak Bůh uskutečnil mnohé zázraky na prosby všeho zbožného lidu, který sem od té chvíli počal přicházet vždy v den světcovy památky. (24. června - pravoslavný - i katolický kalendář/ 7. července - juliánský kalendář, v našich kalendářích nic takového není, asi tam chodili lidé někdy v minulosti; už to je divné, že se v současnosti zde shodují juliánský a gregoriánský kalendář na stejném datu) a žádat o jeho rychlou přímluvu u Boha.
Zatímco v pravoslavné církvi patří Ivan k uctívaným světcům, vztah katolické církve k prvnímu českému poustevníku je rozporuplný. Ivana nelze přiřadit mezi oficiální světce, ale nelze jej ani ignorovat. Ačkoliv byl Ivan již v nejstarších legendách nazýván „svatý“, nikdy nebyl kanonizován, a to i přesto, že o jeho svatořečení usilovala řada významných osobností.
Zásadním argumentem církve proti Ivanovu svatořečení byly pochyby o jeho skutečné existenci. Nové výsledky antropologického průzkumu ostatků nalezených v kryptě kostela svatého Jana pod Skalou ale dávají za pravdu legendám: kosterní pozůstatky patří muži zralého věku, robustní postavy a - vzhledem k prokázané pseudo-dně - žijícímu trvale ve vlhkém jeskynním prostředí. A živil se vegetariánsky. Stáří ostatků je možno datovat do 9. až 11. století.

Svatý Jan pod Skalou je obec ve Středočeském kraji, okrese Beroun, asi 30 km JZ od Prahy a necelých 5 km východně od Berouna. Leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras a společně s Karlštejnem a starodávným Tetínem patří mezi nejzajímavější turistické lokality okresu.
Kostel Narození sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba z let 1657-1661 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.

Ke všemu se sv.Ivanovi říká někdy také sv.Jan Poustevník nebo Jan Český.
Je tedy zřejmé, že k tomu míchání Ivana a Jana Křtitele (případně Jana) došlo i u nás.
Podle mého názoru mohlo dojít i k jakési záměně Ivana (údajně původně Unwanus, Unvan) s Janem.

Svatý Jan pod Skalou
http://www.youtube.com/watch?v=dZaAfkexwQQ
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 27.06.2011 06:22    Předmět: Mandragora Citovat

Mandragora

Jednou z rostlin, která se měla hledat o svatojánské noci, je mandragora.

Mandragora lékařská' (Mandragora officinarum, syn. Mandragora officinalis) neboli pokřín obecný je jedovatá středomořská rostlina z čeledi lilkovité, nejznámější z šesti zástupců rodu mandragora. Pro své psychoaktivní účinky jako delirogen a zvláštní tvar kořene byla používána v čarodějnictví a magii.
Slovo mandragora bývá většinou odvozováno z řeckého slova "mandra" které značí chlév či dobytek, rostlina je totiž pro hospodářská zvířata jedovatá. Jiná teorie odvozuje název ze sanskrtu, z "mangros" a "angora" tedy "uspávací látka" Rostlina má mnoho jiných názvů, v Bibli je nazývána "jablíčko lásky".
Mezi další názvy patří: "čertovské" či "satanovské jablíčko", "psí jablko", "kořen satanův", "ďáblova varlata", "zemské jablko" či "zemský mužíček".


Ve starověké Palestině a Egyptě byla známa jako rostlina lásky (Eberský papyrus 1550 př.n.l.), v antice jako anestetikum, na nemoci žlučníku, lék na hadí uštknutí, na bolesti hlavy a epilepsii; zahuštěné šťávy jako masti na spáleniny, otoky či pohmožděniny a v kombinaci s ječnou moukou na bolesti svalů a kloubů (Hippokrates, Plinius st., Avicenna). Mandragora byla podávána lidem, kteří byli ukřižováni.
Ve středověké Evropě byla využívána ve formě odvaru ve víně jako hypnotikum a anestetikum a také na léčbu ženské neplodnosti. V Evropě se však mandragoře přisuzovala především čarodějná moc, odvozená z tvaru kořene, jež připomíná lidskou postavu (Alraunmännchen, Erdmännchen, Erdweibchen).
Byla využívána k výrobě čarodějnických mastí, jež navozovaly halucinace o létání. Z toho nejspíše vychází německý název „Hexenkraut“, tedy čarovné zelí. Taky se z ní dělaly nápoje lásky.
Věřilo se, že může růst pouze pod šibenicí, kde ukápla moč či semeno oběšence. Z toho vzniklo lidové pojmenování „šibeničník“.
Mandragoru bylo nebezpečné dobývat bez čarodějnické přípravy.
Kdo se opovážil mandragoru vykopat, mohl být zabit děsivým křikem, který vydává démon sídlící v kořeni mandragory, když je vytažen. K ochraně bylo potřeba magického rituálu, v kterém hrál výraznou roli pes, jenž měl zemřít místo sběratele.

Mandragora lékařská - popis
http://kvetiny.atlasrostlin.cz/mandragora-lekarska
Hledání mandragory (Císařův pekař)
http://www.youtube.com/watch?v=NVFI0mpnTis&feature=related
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 02.07.2011 14:27    Předmět: Letní slunovrat v hudbě Citovat

Letní slunovrat v hudbě

Of the Wand and the Moon: Summer Solstice

Letní slunovrat v ruce mé
Letní slunovrat tak božský
Zůstaň, Slunce, nad mou hlavou
Slibuji ti svou lásku

http://www.youtube.com/watch?v=NoQSfGjsx3w
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB