Slovanská beseda
české a slovenské fórum slovanských rodnověrců
FAQFAQ | HledatHledat | Seznam uživatelůSeznam uživatelů | Uživatelské skupinyUživatelské skupiny | RegistraceRegistrace | ProfilProfil | Soukromé zprávySoukromé zprávy | PřihlášeníPřihlášení

Pohanské Velikonoce

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 19.04.2011 11:12    Předmět: Pohanské Velikonoce Citovat

Pohanské Velikonoce

Tohle povídání by možná spíš patřilo do náboženství, protože se většina velikonočních úkonů prováděla jako magie a pro naklonění bohů. Jenže dnes se všemi těmi symboly většina lidí pracuje jako s folklórem. Původní smysl těch činností byl zapomenut.
V Evropě navíc bylo pohanství nahrazeno křesťanstvím, které Velikonoce chápe jako oslavu Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání, což je považováno za nejdůležitější svátek církevního roku. Jenže u nás, když se provádějí průzkumy znalostí obyvatel, mnoho lidí neví ani o křesťanském významu Velikonoc. (Vždycky mě to znova překvapí, protože už dvacet let nedusí projevy duchovna povinný bolševický ateismus.)

Mnoho velikonočních zvyků a symbolů má kořeny v pohanství. (To se samozřejmě týká i Vánoc, jak jsem se tu snažil před časem ukázat, Masopustu, Svatojánské noci, Všech svatých a Dušiček i dalších dnešních svátků.)
Název Velikonoc je ve slovanských jazycích jasný - souvisí s křesťanstvím, protože byl přijat až v době raného středověku. Znamená Velkou noc - vzkříšení (Veĺká noc, Wielika noc, Wielka noc, Ukrajinci mají Vielyk deň, Rusové Pascha - Pašije).
Románské jazyky rovněž používají nějakou formu slova Pascha (Pasqua, Pasques,...) podobně jako Germáni v severských protestantských zemích. (Pascha pochází od Židů - původně jarní svátky, později odchod z Egypta.)
Ale Angličani mají Easter a Němci Ostern. Eostre (Eastre, Ostara) je domnělá germánská bohyně jara. Je doložena pouze v jednom spise z 8.století (Temporum de ratione), ale podle názvu Eostur monath ze staré angličtiny dostaly tam Velikonoce jméno.
Rovněž termín Velikonoc sahá až do pravěku. Slaví se v neděli po prvním jarním úplňku. (Pohanské kmeny určovaly nástup ročních dob - a oslavy příslušných bohů - podle Slunce, ale menší úseky se počítaly podle lunárních fází.)

Také velikonoční symboly tkví původně v pohanství nebo nemají s křesťanstvím nic společného. Jedním ze symbolů oběti Ježíše Krista je beránek. Dávní kočovníci na jaře zabíjeli beránka, jeho krví potřeli tyče stanů, aby zahnali zlé duchy, a maso snědli. (Podobný obřad dodržují i muslimové - akorát že to maso rozdají žebrákům.) Beránek byl i jedním ze symbolů božího syna Mitry.
Kraslice - barevné vejce nemá s křesťanstvím nic společného. Vejce u pohanů znamenalo začátek života (např. egyptský Stvořitel světa se narodil z vejce). Původně se vajíčka barvila červeně - znamením krve (krev udržovala život v těle; proto se používala i při obětech bohům).
Zajíček. Když jsme byli malí, schovával nám zajíček velikonoční nadílku na zahradě. Museli jsme ji hledat. Naše rodina tenhle zvyk převzala asi od sudetských Němců. Dneska se čokoládoví zajíčci jako symbol Velikonoc prodávají nejen v Německu, ale v celé Evropě. Ostara se totiž občas převtělovala do zajíce.

Podobné je to i s velikonočními zvyky. Pondělní pomlázka je asi jen slovanský zvyk. Mladé proutí (vrba raší velmi časně) mělo omlazovat, "pomlazovat" ženy a dívky, aby byly čilé, pilné (a aby hodně rodily). Někteří cizinci se diví, že si to naše ženy nechávají líbit, jiné návštěvníky to vzrušuje. (Velký korbáč je spleten až ze 60 prutů.)
Podobný smysl má i polévání vodou nebo vhození do vody. Někde jsou ženy polévány místo pomlázky, jinde jsou kluci poléváni dívkami už v neděli nebo až v pondělí odpoledne.
S kraslicemi se provádí souboje (pekání). Ťuká se dvěma vajíčky proti sobě, které dřív praskne. (O moderním souboji házením vajíčky po sobě asi víte svoje.)
Členové rodiny by měli společně sníst jedno vajíčko, aby vždy našli cestu domů (i když v pondělí po poledni je to občas dost těžké).
(Angličani vyrábějí o Velikonocích klobouky, Němci jedí ve čtvrtek vejce v zelené omáčce, Norové hledají vrahy v detektivkách, které jdou o Velikonocích v televizi, anglické ženy přivazují muže k židli a za propuštění žádají výkupné.)

Typickými jídly jsou kromě vaječných pokrmů beránek, mazanec (bochánek) a někde hlavička (sekaná z telecího masa s kopřivami).

Samozřejmě že časem vznikly i zvyky ovlivněné křesťanstvím: hrkání hrkačkami místo vyzvánění (od čtvrtka odpoledne do soboty v noci jsou zvony v Římě), honění Jidáše (parta kluků s řehtačkami honila nějakého zrzavého chlapce), koledování,...
Na Bílou sobotu se konala jen noční bohoslužba, kdy se světil oheň. Z každého stavení se doneslo polínko, složili z nich hranici a po mši si hořící polínka odnesli domů a zažehli si jimi svá ohniště. Údajně se tento obřad udržuje už jen u východních křesťanů, ale zúčastnil jsem se ho na několika místech i u nás, dokonce i v Mariánských Lázních. Je to dnes trochu upravené - od ohně se zapálí svíčky a světýlko se donese domů. (To vám bude určitě připomínat starý keltský obřad. Možná to prováděli i Slované - mám dojem, že to tady někdo popisoval.)
Na Boží hod v neděli se v kostele světí pokrmy - beránci, mazance, vejce a chleba a pak se doma u slavnostního oběda pojídají. To dělají i hinduisté a budhisté. Dělal jsem to několikrát i s kršnovci. Jídlo se postaví na oltář, aby ho bohové posvětili, a pak se sní. Člověk tím dostane od boha sílu, energii, požehnání,...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Korrak



Založen: 11.1.2008
Příspěvky: 401

PříspěvekZaslal: 22.04.2011 13:11    Předmět: Pohanské Velikonoce Citovat

Vajíčka i pomlázka mají v Česku dost dlouhou tradici. Z pera husitského kněze Jana Rokycany z poloviny 15. století máme svědectví, že se o velikonočních hodech dívky a pacholci pomlázejí a mrskají. Odměnou za symbolický výprask se stalo právě velikonoční vajíčko. Dlouho se na něj používala jen barva črvená - symbolizovala znovuzrození i lásku.
O pomlázkách se zmiňoval o století dříve i pražský kazatel Konrád Waldhauser.
A ve Velkých Hoštěrádkách (okres Břeclav, Jihomoravský kraj) objevili archeologové na pohřebišti pocházejícím z 11.století skořápky, které byly ozdobeny nejen barvou, ale dokonce i ornamentem.
Pomlázce se říká taky koleda, mrskut, šmírgust, binovačka a podobně. Holkám na Slovensku se pomlázka tolik líbí, že si velikonoční svátky prodlužujou do úterka, aby mohli mrskut oplatit klukům.

Velikonoce jsou taky spojeny s očistou a péčí o zdraví. Například ochranu před nemocemi mělo zajistit mytí v potoce před východem slunce (obvykle na Velký pátek, i když já to provádím na Bílou sobotu). V některých regionech se zachoval zajímavý zvyk: chlapci se dokonce potápěli a snažili se do zubů uchopit kamínek. (To mi připomíná slovanskou, i když pokřesťanštěnou, legendu o stvoření světa, jak Stvořitel potřeboval hlínu z mořského dna a protože se sám nemohl potopit, poslal tam čerta. Čert nabral pro boha hlínu do rukou a pro sebe do huby, aby to bůh nepoznal. Z boží hlíny vytvořili roviny a pole. A protože se čert po vynoření zakuckal, tak z té ukryté hlíny vznikly rokliny a hory.) Třeba to potápění pro kamínek je dávná vzpomínka na dobu, kdy světu vládli staří bohové.

Na Velký pátek se otvírají poklady ukryté v zemi. (To by správně taky nemělo mít s křesťanstvím nic společného.)
Určitě znáte Erbenovu baladu Poklad (Matka jde s dítětem o Velkém pátku kolem skály, ta je otevřená a v ní zlato. Tak vejde dovnitř, posadí dítě, dá mu do ruky pár penízků a honem hrabe do zástěry. Jenže potřetí už byla skála zavřená a dítě v ní. Naštěstí se to za rok opakovalo a matka se tentokrát starala jen o dítě, aby ho vynesla.)
Erben Kytici tvořil podle slovanských mýtů. Je možné, že i tento mýtus pochází z Česka. V západních Čechách je několik míst, kde se podle pověstí otvíraly poklady. Otevíraly se buď nedělňátkům (dětem narozeným v neděli), anebo na Květnou neděli (neděle před Velikonoci), či na Velký pátek. Hodně podobných příběhů se vypravuje o Dyleni (hora na Kynžvartsku).
Jedna pověst je totožná s Erbenovým příběhem, akorát ten konec je trochu jiný: dítě po záchraně z podzemí nemluvilo, dokud ho matka nepolíbila. Zato je suprácký popis toho podzemí v hoře - drahokamy, hromady zlata a stříbra, mramorové sochy... Zajímavé je, že jsou v pověsti uvedeny konkrétní údaje: matka bydlela v Šitboři, její babička - která jí to o pokladu vyprávěla, v Sekerských Chalupách a pašije se četly v kostele v Novém Albenreuthu. Skála se otevírala u velkého bílého kamene, na němž byl vytesán beránek, takže se mu říkalo Skála velikonočního beránka.
U paty Dyleně se nachází i Granátová studánka, která ukrývá granáty, smaragdy a jiné drahé kameny. Dá se k ní jít jen po srázu, kterému se říká Svinská cesta (Sauweg), protože se po ní vyšplhají jen divoká prasata.
Jinak se ty poklady otevíraly i na křižovatkách, pod mohutnými stromy, na mezích a poznalo se to podle modravých plamínků nebo řeřavých uhlíků. Poklady se však hledají těžko, protože jsou pod ochranou podzemních (pekelných) duchů.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra Slovanská beseda -> Slovanská kultura Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB